Církevní historie (katolická)

     Znaky, hodnosti a titulatura

duchovních hodnostářů

v katolické (západní) církvi

od papeže po kaplana a jáhna

   Znak tvoří štít s erbem, který je namalován na štítu. Erb je znamení na štítu, celý znak je tvořen honosnými kusy: hodnostní korunou, kloboukem, přilbou a klenotem. Erb je dědičný symbol (něm. der Erbe = dědic), znak se nedědí, ale používají ho různé společnosti (úřad, město, ap.). V českých zemích se pojem znaku a erbu ztotožňuje. 
   Svůj znak mají i církevní hodnostáři. Biskup šlechtic má ve svém biskupském znaku erb diecéze a rodový erb, jinak má s erbem diecéze svůj osobní znak.

 ------------------------------------------------------------------

    Církevní hodnostáři, kteří mají právo používat znak, mají štít půlený, čtvrcený nebo jinak dělený. V pravém poli (při půlení) nebo v 1. a 4. poli (při čtvrcení) je znak diecéze nebo řádu. V levém poli (při půlení) nebo 2. a 3. poli (při čtvrcení) je rodový nebo osobní erb. Faráři a děkani používají erb farnosti s erbem osobním nebo rodovým. Hodnostáři, kteří nestojí v čele diecéze, řádu nebo farnosti používají ve štítu pouze svůj osobní nebo rodový erb (papežský nuncius, pomocný biskup, kuriální úředníci, titulární hodnostáři jmenovaní papežem a kaplani-farní vikáři).
    Celý znak je převýšen kloboukem se střapci, jejichž počet a barva určuje udělenou hodnost.
Změny provedl v církevní heraldice 263. papež Pavel VI. směrnicí Motu proprio o úpravě církevních znaků z 31.března 1969. Zjednodušil znaky biskupů a jiných hodnostářů tím, že nahradil různé honosné kusy kloboukem se střapci.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

PAPEŽ – z Boží moci a z rozhodnutí Ducha Svatého je viditelná hlava katolické církve, římský biskup a metropolita římské provincie. Při bohoslužbách nosí berlu, která není zakončena točenicí, ale křížem, protože jeho představeným je Ježíš Kristus, který je nad ním. Papežovým oděvem je bílá klerika. Tu nosí papežové od doby papeže sv. Pia V., který si nechal po papežské volbě v roce 1566 svůj dominikánský bílý hábit.

 papež František (2013)

Papeže volí kardinálové na shromáždění zvaném konkláve (pod klíčem). Papež při intronizaci (uvedení na trůn) dostává "rybářský" prsten (s postavou sv. Petra a s vyrytým jménem papeže), který je po jeho smrti rozlomen, a papežské  palium (vlněný pruh  s černými konci s pěti červenými křížky) jako symbol své duchovní moci. Papež František přijal (ze skromnosti) bíločerné palium arcibiskupa-metropolity. Oslovení papež (papa–otec) se používá od doby papeže sv. Marcelína (296–304).
Oficální titul papeže je Jeho Svatost (J. S.), oslovení Tvoje Svatosti / Vaše Svatosti. Neoficiální titul Svatý Otec je oslovení, které vyjadřuje úctu k jeho úřadu, ne k jeho osobě.
    Titul a oslovení (papež) používá v Egyptě pravoslavný koptský alexandrijský patriarcha na Stolci sv. Marka, evangelisty (alexandrijský papež).

Znak papeže: na štítu rodový nebo osobní erb nositele. Papežové, kteří byli předtím biskupy, si většinou dávají na štít svůj biskupský erb. Za štítem jsou svázané červeným cingulem dva svatopetrské klíče: zlatý pravý je položený kosmo a stříbrný levý je pložený šikmo. Nad štítem je biskupská stříbrná mitra s třemi zlatými pruhy, kterou v roce 2005 Benedikt XVI. nahradil papežskou tiáru (trojkoruna).
    Benedikt XVI. měl pod štítem bílé palium s třemi červenými křížky (2005-2013). Papež František umístil pod znak místo palia pásku s heslem (motto). Poslední papežský znak s tiárou byl znak sv. Jana Pavla II.
    Znak papeže se po dobu jeho pontifikátu stává znakem státu Vatikán.

     Znak papeže Františka

        (od roku 2013)

Znak papeže Benedikta XVI.                       Znak papeže sv. Jana Pavla II.

         (2005 - 2013)                                                  (1978 - 2005)

KARDINÁL – Cardo = stěžejní základní pevný bod (hlavní roh oltáře), později výraz pro pevné veřeje, panty na dveřích. Název označoval dveřníka. V prvotní církvi titul hlavního faráře v Římě, později titul 25 římských kněží důležitých farností a diecézí.
  Počet kardinálů se během staletí měnil. Do 12. století 25, do 15. století 30, v roce 1586 určil papeže Sixtus V., že kardinálů bude 70, v roce 1958 papež Jan XXIII. toto rozhodnutí zrušil, papež Pavel VI. určil v roce 1969 počet kardinálů na 120, toto rozhodnutí v roce 1983 zrušil papež Jan Pavel II.  Za pontifikátu papeže Františka je v roce 2024 počet 236 kardinálů.
  Kardinálové jsou nejvyšší hodnostáři katolické církve a mají (do 80 let věku) právo volit papeže. Kardinál je občanem Vatikánu i své země.
  Kardinál kuriální má povinnost sídlit v Římě, stojí v čele vatikánských úřadů (curia=soud, původně "královský soud", papežská kurie / římská kurie).
  Kardinál extrakuriální nemá povinnost sídlit v Římě.
 Kardinál in pectore (lat. v srdci) má od papeže tajně udělený titul a jeho zveřejnění nechává papež na příznivou dobu. Je to u kněží ze zemí, kde je církev pronásledována a dotyčný kněz by byl za to uvězněn nebo popraven.
  Camerlengo (kardinál–komoří) řídí po smrti papeže stát Vatikán i katolickou církev.
Další tři stupně kardinálských hodností vyjadřují postavení kardinála: kardinál-biskup, kardinál-kněz a kardinál-jáhen. Tyto hodnosti nelze zaměňovat se stupni svěcení na jáhna, kněze a biskupa.
    Kardinál-jáhen má titul jedné ze 14 římských čtvrtí. Protodiacon (první jáhen)=služebně nejstarší kardinál jáhen vyhlašuje jméno nově zvoleného papeže a při intronizační mši mu vloží na ramena pallium.
   Kardinál-kněz je titul diecézních (arci)biskupů. Kardinál protopresbyter (první kněz) má zvláštní úkoly během intronizace nového papeže.
   Kardinál-biskup byl původně titul 7 biskupů (od 12. století 6 biskupů, od roku 1981 opět 7) z diecézí v okolí Říma (suburbikální diecéze=podměstské biskupství), kteří se střídali celý týden a sloužili bohoslužby v Lateránské basilice. Nejstarší z nich má titul protoepiscopus (první biskup). V roce 1965 papež Pavel VI. ke kardinálům biskupům přiřadil východní patriarchy. Papež František v roce 2018 přidal titul kardinál-biskup pro kardinály-kněze i kardinály-jáhny, jejich původní tituly jim  ponechal pro jejich osobu.  
   Z kardinálů biskupů je volen děkan a viceděkan kardinálského kolegia.
  Kardinál děkan stojí v čele kardinálského sboru (kolegia, sacrum collegium), který vede, předsedá papežskému pohřbu a řídí konkláve a nově zvolenému papeži předá rybářský prsten.
    Kardinály jmenuje papež na konzistoři (shromáždění kardinálů), kde se řeší důležité problémy, dříve se nazývala Presbyterium nebo Cleri Romani senatus = kněží nebo Senát římského kléru. Konzistoře se zúčastňovali i kněží a jáhni v Římě. Konzistoř kardinálů se nazývá „in rubro“ = v červené (v rudé barvě). Titul kardinála uděluje papež významným osobám v církvi.
    Kardinálem nemusí být jmenován pouze biskup nebo kněz, ale i laik. Titul se klade za křestní jméno (+ Jan svaté římské církve kardinál), příjmení bylo uzákoněno až v 17. století a bylo psáno za titulem. Roku 2003 byl titulem kardinál vyznamenán český kněz žijící ve Vatikánu Tomáš Josef kardinál Špidlík (*1919, +2010).
    Při slavnostních příležitostech nosí kardinál rudou (červenou) kleriku. Při všedních dnech nosí černou kleriku s červeným lemováním, v subtropických a tropických zemích nosí kardinálové bílou kleriku s červeným lemováním. 
Kardinálovi (ve všech třech stupních) náleží pocta zástupce panovníka a korunního prince (následníka trůnu).
    Raymond Leo kardinál Burke, arcibiskup St. Louis v USA.
   Cappa magna (kapa magna=velká kapa). Dlouhý a široký plášť s vlečkou (cauda). Plášť může nosit pouze kardinál (červený), biskup (fialový) nebo prelát. Cappa magna vznikla ve 13. století z chórového pláště a nosila se v průvodu. Do roku 1969 byla podšita hermelínem. Používala se před II. vatikánským koncilem. Kardinál (biskup) v ní vstupoval do chrámu. Před zahájením mše cappu sundal. Bylo to gesto pokory a tím ukázal, že světská sláva nepatří k oltáři. Cappu magnu kardinál může nosit pouze ve vlastní diecézi nebo ve své katedrále.
 V roce 1952 nařídil papež Pius XII. její zkrácení z 15 metrů na 7 metrů, v roce 1969, po II. vatikanském koncilu, zakázal papež Pavel VI. hermelínovou podšívku a nošení cappy magny v Římě. V současné době je nošení nepovinné.  

Tarsicius kardinál Bertone,  do roku 2014 komoří (camerlengo) Církve
(od roku 2003 kardinál, 2006-2013 státní sekretář Vatikánu, 4.4.2007-20.1.22014 camerlengo).

Oficiální titul kardinála je Jeho Eminence (J. Em.), oslovení Vaše Eminence, civilně pane kardinále, nebo otče kardinále. Každý katolický kněz je nazýván titulem "otec- pater" (P.).

Znak kardinála: na štítu erb (arci)diecéze, rodový erb nebo osobní znak nositele. Štít může být různě dělený. Za štítem latinský kříž, nebo dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž (pokud je kardinál arcibiskupem). Nad štítem je červený kardinálský klobouk s 15 červenými střapci na každé straně. Pod štítem je arcibiskupské bílé palium s třemi černými křížky (pokud je kardinál arcibiskupem).

 Znak 36. arcibiskupa pražského Dominika kardinála Duky v letech 2010-2022

PATRIARCHA – řecky πατριάρχης (patriárches) představený patriarchátu (πατριαρχία). Titul znamená otec (řecky patér - πατήρ) a vláda (arché - αρχή), otec rodu, praotec (otec = latinsky pater). V Bibli pariarchové Starého Zákona - Abrahám, Izák, Jakub.
    V počátcích církve biskup diecéze založené apoštoly: Řím (sv. Petr), Konstantinopol (Cařihrad, Istanbul /sv. Ondřej), Alexandrie (sv. Marek), Antiochie (sv. Petr) a Jeruzalém (sv. Jakub). Nicejský koncil ustanovil tři biskupská sídla: Alexandrie (Egypt), Řím (Západ) a Antiochie (Sýrie). Biskupové těchto měst byli nadřízení všem biskupům a arcibiskupům v dané oblasti. V roce 381 určil 1. konstantinopolský koncil za čtvrté biskupské sídlo Konstantinopol. Od 5. století se tato biskupská sídla nazývají patriarcháty.
    Během staletí byl titul udělen i jiným významným biskupstvím. V roce 607 dostal titul akvilejský arcibiskup Paulin I., který sídlil ve městě Grado. Jeho nástupci používali titul akvilejského pariarchy do roku 1752. Latinský patriarchát v Antiochii, v Alexandrii a v Konstantinopoli byl zrušen v roce 1964 papežem Pavlem VI.
    V současnosti je to čestný titul katolického latinského arcibiskupa v Jeruzalémě (od roku 1099, obnoven roku 1846), v Benátkách (přenesen z Grada roku 1451), Lisabonu (1716),  a Východní Indie v Goi (od roku 1886).

   Oficiální titul v civilním styku a ve východních církvích je Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence.

    V římskokatolické církvi titul Jeho Eminence (J. Em.), oslovení Vaše Eminence. Má církevní titul Monsignor (Mons.). 

     Ve východních (pravoslavných) církvích je patriarcha hlavou státní nebo národní samostatné (autokefální) církve (patriarcha cařihradský, aténský, moskevský a další). Titul pravoslavných patriarchů: Jeho Svatost.
    V Československé církvi husitské patří titul patriarcha nejvyššímu představiteli. Ten je volený na 7 let.

Znak patriarchy: na štítu erb (arci)diecéze, rodový erb nebo osobní znak nositele. Štít může být různě dělený. Za štítem dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž. Nad štítem je zelený klobouk s 15 zelenými střapci na každé straně, pod štítem je arcibiskupské bílé palium s třemi černými křížky.

Zvláštností v církevní heraldice je znak lisabonského katolického patriarchy, který má nad kloboukem papežskou tiáru. Ta je ve znaku ze středověku, kdy v dobách ohrožení muslimy vzal lisabonské biskupství pod svou ochranu papež. Ve 14. století bylo biskupství v Lisabonu povýšeno na arcibiskupství.
    Každé arcibiskupství je vždy pod papežskou ochranou a proto nemusí mít ve znaku jeho symbol. Arcibiskupové Lisabonu "zapomněli" ze znaku tiáru odložit. Mimo svou arcidiecézi používá patriarcha Lisabonu znak bez tiáry.

ARCIBISKUP – (archieparcha) hlava církevní provincie. Nadřízený biskup, kterému jsou podřízeni biskupové ostatních diecézí. Ty se nazývají sufragánní. Jeho biskupství se nazývá arcidiecéze, ve východní církvi (řeckokatolické a pravoslavné) je to archieparchie. 
  Pokud arcibiskup sídlí v hlavním, nebo v jiném významném městě–metropoli, má titul metropolita. Arcibiskupem je každý nuncius (papežský velvyslanec). Je to také čestný titul, který uděluje papež zasloužilým biskupům. Arcibiskup nosí fialovou kleriku. Oficiální titul je Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Civilně pane arcibiskupe, biskupe, nebo otče arcibiskupe, biskupe. Má církevní titul Monsignor (Mons.).
   Arcibiskup – řecky archiepiskopós = vrchní strážce, vrchní dohližitel. Titul arcibiskupa v Praze: arcibiskup pražský, primas český, metropolita (nebo primas a metropolita český). Titul arcibiskupa v Olomouci: arcibiskup olomoucký, metropolita moravský.

Titulární arcibiskup je čestná hodnost biskupa, který nestojí v čele dieceze, tento titul mají všichni papežští nunciové a biskupové, kterým tento titul udělí papež jako osobní. Na obrázku znak královéhradeckého biskupa, od roku 1998 čestného arcibiskupa Karla Otčenáška (1920-2011), podložený křížem řádu sv. Lazara Jeruzalémského. Heslo: CARITAS DEI, PATIENTIA CHRISTI, HONORIFICENTIA POPULI NOSTRI (Láska Boží, Kristova trpělivost, čest našeho lidu). 

NUNCIUS – papežský velvyslanec, je vždy titulárním arcibiskupem.  Oficiální titul je Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence, civilně pane nuncie. Má církevní titul Monsignor (Mons.). 

Znak nuncia: na štítu, rodový erb nebo osobní znak nositele. Za štítem dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž. Nad štítem má zelený klobouk s 10 zelenými střapci (hodnost arcibiskupa) na každé straně. Na štítu má svůj rodový nebo osobní erb.

Znak arcibiskupa: na štítu erb (arci)diecéze, rodový erb nebo osobní znak nositele. Štít může být různě dělený. Za štítem dvojitý zlatý arcibiskupský (patriarší) kříž. Nad štítem je zelený klobouk s 10 zelenými střapci na každé straně, pod štítem je arcibiskupské bílé palium s třemi černými křížky. Dříve se nad erb arcibiskupa nebo biskupa umísťovala mitra a berla otočená (závitem) točenicí vlevo.

Znak olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera v letech 1992-2022

PRIMAS – čestný titul prvního arcibiskupa mezi biskupy v určité zemi, pražský arcibiskup je českým primasem (pro českou a moravskou provincii). Historicky je tento titul spojen s právem korunovat panovníka. V zemích, kde není monarchie, je tento titul čestný (primas český-Praha, primas polský-Hnězdno, primas rakouský-Salcburk, primas uherský-Ostřihom a další).

METROPOLITA – je (arci)biskup, který sídlí v hlavním městě, nebo v jiném významném městě – metropoli (řecky metropolis = mateřské město, hlavní). Stojí v čele církevní provincie. Metropolita český je pražský arcibiskup (česká provincie-Praha), metropolita moravský je arcibiskup olomoucký (moravská provincie-Olomouc). 

Arcibiskup - metropolita nosí při boholužbách kolem krku palium (bílý vlněný pásek s černými konci a se šesti černými křížky), které je jeho liturgickým odznakem. Papež nosí palium, protože je metropolitou římské provincie.

PRELÁT PAPEŽSKÉ KOMORY – vysoký kuriální úředník ve Vatikánu. Předseda papežského sekretariátu. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Má církevní titul Monsignor (Mons.). 

Znak preláta papežské komory (komořího) - camerlenga: na štítu rodový erb nebo osobní znak nositele. Nad štítem byl fialový klobouk s 10 červenými střapci na každé straně.

             Znak zrušen v roce 2014.

 Pokud je papežský komoří kardinálem, používá červený kardinálský klobouk s červenými střapci. Po smrti papeže úředně ověřuje jeho smrt a informuje kardinála státního sekretáře a kardinála vikáře římské diecéze. V době papežské sedisvakance (uprázdnění papežského stolce) se camerlengo stává hlavou římskokatolické církve i státu Vatikán. Nad kloboukem svatopetrské klíče a červenozlatý pavilon (slunečník, umbraculum, padiglione).

BISKUP – (eparcha) kněz, který byl jmenován papežem a třemi pověřenými biskupy vysvěcen na biskupa jako nástupce apoštolů. Je to třetí a plný stupeň kněžského svěcení (1. jáhenské svěcení, 2. kněžské svěcení). Biskup – řecky episkopós = strážce, dohližitel. Obléká fialovou kleriku. Při bohoslužbách má na hlavě mitru (ta má dvě špice-symbol Starého a Nového Zákona) a v levé ruce drží nahoře zatočenou berlu. Zatočení berly symbolizuje biskupovu podřízenost papeži. Mitra i berla mohou být různě zdobené. Mitra může být i čistě bílá. Neužívá se mitra černé barvy.

Ve východních církvích (řeckokatolické a pravoslavné) má biskup titul eparcha. Mitra a berla východních eparchů je odlišná od mitry a berly západních biskupů. Mitra eparchy je podobná císařské koruně s křížkem. Na vrcholu berly jsou proti sobě dva hadi, uprostřed nich je křížek.

Biskupové jsou sídelní a titulární. Titul Jeho Excelence (J.E.), oslovení Vaše Excelence. Civilně pane biskupe, nebo otče biskupe. Má církevní titul Monsignor (Mons.).

                           Biskupský znak královéhradeckého biskupa Dominika Duky v letech 1998-2010 (různá vyobrazení)

BISKUPSKÝ VIKÁŘ – dříve bikupský notář. Stará se o určitou část diecéze nebo o určenou činnost, nemusí být biskupem a jeho jmenování je doživotní, funkce trvá i po smrti diecézního biskupa. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Do roku 2013 církevní titul Monsignor (Mons.). Ve východních církvích titul synkel. 

APOŠTOLSKÝ VIKÁŘ – představitel apoštolského vikariátu – správce církevního obvodu, který pro mimořádné podmínky není ustanoven jako diecéze. Většinou se nacházejí na misijním území a podléhají Kongregaci pro evangelizaci národů. Apoštolský vikář je na úrovni diecézního biskupa. V řeckokatolické církvi se nazývá apoštolský exarcha. Používá znak jako biskup. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Do roku 2013 církevní titul Monsignor (Mons.). 

APOŠTOLSKÝ PREFEKT – řídí území apoštolské prefektury, která je podobná jako apoštolský vikariát, diecéze, která nemá biskupa. Je jejím správcem a pokud není biskupem, má jeho pravomoci. Používá znak jako biskup. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Do roku 2013 církevní titul Monsignor (Mons.). 

APOŠTOLSKÝ ADMINISTRÁTOR – z pověření papeže řídí území apoštolské administratury, která nemůže být pro mimořádné a obtížné podmínky ustanovena jako diecéze a která nemá biskupa. Pokud tento administrátor není biskupem, má jeho pravomoci. Apoštolský administrátor řídí dočasně i diecézi, která nemá sídelního biskupa. Používá znak jako biskup. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Do roku 2013 církevní titul Monsignor (Mons.). 

OPAT NULLIUS – opat kláštera s pravomocí biskupa. Nosí opatskou (biskupskou) berlu, otočenou závitem (točenicí) k sobě.  Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. 

Znak opata nullia: na štítu má erb řádu dělený, půlený nebo čtvrcený s rodovým nebo osobním erbem nositele. Za štítem opatská berla (otočená točenicí, závitem vpravo ven) se sudariem (pruh látky). Může být umístěna opatská (biskupská) mitra. Nad štítem je zelený klobouk se 6 zelenými střapci na každé straně. Opat nullius (územní opat) spravuje určité území v okolí kláštera a má pravomoci jako biskup v diecézi.

APOŠTOLSKÝ PRONOTÁŘ – řecky - protonotarios = první notář. Apoštolských pronotářů papežské kurie je pouze sedm v čele s děkanem. Ověřuje pravost papežských písemností ve Vatikánu, zapisuje průběh intronizace a smrti papeže. Pronotář se účastní zahájení a ukončení konkláve, kongregací, koncilů, beatifikace a kanonizace svatých.  Apoštolský pronotář má titul prelát (latinsky: prae altus = vznešený, vysoký hodnostář) papežské kurie (římské kurie - dvora). Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Do roku 2013 církevní titul Monsignor (Mons.). 

Znak apoštolského pronotáře: na štítu rodový erb nebo osobní znak nositele. Nad štítem je fialový klobouk se 6 červenými střapci na každé straně. Titul sedmi úředníků Římské kurie, kteří mají hodnost pouze po dobu své funkce. Čestný titul monsignor 3. stupně (do roku 2013).

          Znak zrušen v roce 2014.

PAPEŽSKÝ DOMÁCÍ PRELÁT – tajný komoří, vysoký kuriální úředník. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Do roku 2013 církevní titul Monsignor (Mons.). 

Znak papežského domácího preláta (prelát Jeho Svatosti): na štítu rodový erb nebo osobní znak nositele. Nad štítem je fialový klobouk se 6 fialovými střapci na každé straně. Čestný titul monsignor 2. stupně (do roku 2013).

            Znak zrušen v roce 2014.

KAPLAN JEHO SVATOSTI - papežský kaplan – vysoký kuriální úředník. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Církevní titul Monsignor (Mons.). Titul Monsignore měli do roku 2013 všichni preláti, apoštolští pronotáři a další církevní hodnostáři. V lednu 2014 rozhodl papež František o udělování titulu Monsignor pouze pro hodnost kaplan Jeho Svatosti.

Znak tajného papežského kaplana (kaplan Jeho Svatosti): na štítu rodový erb nebo osobní znak nositele. Nad štítem je černý klobouk se 6 fialovými střapci na každé straně.  Církevní čestný titul Monsignor 1. stupně. 

OPAT – představený mužského kláštera. Titul znamená hebrejsky abbas = otec (appas, oppats, opat, papas, papa, papež, z tohoto názvu vznikl titul pro představenou ženského kláštera – abatyše). Opat nosí v levé ruce opatskou (biskupskou) berlu, otočenou závitem (točenicí) k sobě (dovnitř). Je to symbol toho, že jeho pravomoc je na území kláštera. Titul Jeho Milost / Její Milost (J. M.), Vaše Milosti, civilně pane arciopate, opate, nebo otče arciopate, opate; matko abatyše.

GENERÁL ŘÁDU – představený některých řádů (např. Jezuitů. Titul Jeho Milost (J.M.).

Znak generála řeholního řádu nebo infulovaného opata: na štítu erb řádu dělený, půlený nebo čtvrcený s rodovým nebo osobním erbem nositele. Nad znakem má černý klobouk se 6 černými střapci na každé straně, nad štítem má na pravé straně mitru a na levé straně berlu otočenou závitem vlevo dovnitř. Nad štítem je černý klobouk se 6 černými střapci na každé straně. Infulovaný opat má za štítem mitru a opatskou berlu (otočenou točenicí-závitem vpravo ven) se sudariem, podobně jako opat nullius.

GENERÁLNÍ VIKÁŘ – osobní zástupce a pomocník sídelního biskupa při pastorační službě a ve správě diecéze. Jeho jmenování je dočasné, funkce zaniká smrtí diecézního biskupa. Při rozsáhlosti diecéze může biskup jmenovat i dva generální vikáře. Jako všichni kněží, bez hodnosti biskupa, nosí černou kleriku. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Církevní titul Monsignor. Ve východních církvích titul protosynkel.

PROBOŠT – latinsky: praepositus = postavený v čele, představený kapituly, společně s děkanem, také představený kláštera nebo fakulty. Titul Jeho Milost (J. M.), oslovení Vaše Milosti, civilně pane probošte, nebo otče probošte.

DĚKAN KAPITULY, nebo fakulty (teologie) - Milost (M.), oslovení Milosti, civilně pane děkane, nebo otče děkane.

Znak generálního vikáře diecéze, probošta a děkana kapituly: na štítu má erb řádu dělený, půlený nebo čtvrcený s rodovým nebo osobním erbem nositele. Nad štítem je černý klobouk se 6 černými střapci na každé straně. Pokud je generální vikář biskupem, používá zelený biskupský klobouk se 6 zelenými střapci.

ČESTNÝ PAPEŽSKÝ KOMOŘÍ – čestný titul některých duchovních katolické církve. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Do roku 2013 církevní titul Monsignor (Mons.). 

ČESTNÝ KAPLAN JEHO SVATOSTI – čestný titul některých duchovních katolické církve. Pokud jde o diecézního kněze, musí být starší 65 let. Čestný titul může udělit papež na návrh diecézního biskupa. Titul Jeho Excelence (J. E.), oslovení Vaše Excelence. Církevní titul Monsignor (Mons.). 

Znak čestného papežského komořího nebo čestného kaplana Jeho Svatosti: na štítu rodový erb nebo osobní znak nositele. Nad štítem je fialový klobouk se 3 fialovými střapci na každé straně.

KANOVNÍK – člen kapituly (kolegium kněží) při biskupské katedrále, nebo kolegiátní kapituly při významném nebiskupském kostele (Vyšehrad, Stará Boleslav, Litomyšl, Kroměříž, Mikulov).
   Kapitula pomáhá biskupovi při slavnostních bohoslužbách v katedrále a ve správě diecéze. Z kanovníků bývá biskupem jmenován pomocný (světící) biskup, generální a biskupský vikář. Kanovník je sídelní, čestný nebo nesídelní. Představený kapituly je probošt a děkan.
   Titul Milost (M.), oslovení Milosti, civilně pane kanovníku, nebo otče kanovníku.

Znak provinciála řeholního řádu nebo kanovníka: na štítu erb kapituly dělený, půlený nebo čtvrcený s rodovým nebo osobním erbem nositele. Nad štítem je černý klobouk se 3 černými střapci na každé straně.

PŘEVOR, QUARDIÁN – představený kláštera v některých řádech (dominikáni, karmelitáni, kartuziáni), představený řádového domu, který není opatstvím, zástupce opata, nebo probošta. Titul Milost (M.), civilně pane převore, nebo otče převore.

REKTOR – titul představeného některého řádu, kostela nebo univerzity. Titul Jeho Magnificence (Velebnost), civilně pane rektore, nebo otče rektore.

DĚKAN, VIKÁŘ – kněz stojící v čele děkanátu nebo vikariátu a zahrnuje více farností. Na Moravě a ve Slezsku je děkan, v Čechách je vikář. Tam kde byl v Čechách titul děkanství, se používá titul děkan. Vikář - latinsky vicarius = zástupce. Děkan - decanus = deset (původně opat deseti mnichů). Děkan je také představeným kapituly. Vikář je prostředníkem mezi kněžími a biskupem. Po dobu svého působení má navštívit všechny farnosti vikariátu. Titul Vysoce důstojný pán (Vdp.), civilně pane děkane, pane vikáři, nebo otče děkane, otče vikáři.

Znak převora, kvardiána, rektora nebo děkana: na štítu erb (podle titulu) řádu, univerzity, farnosti nebo děkanátu dělený, půlený nebo čtvrcený s rodovým nebo osobním erbem nositele. Nad štítem je černý klobouk se 2 černými střapci na každé straně. 

ADMINISTRÁTOR FARNOSTI – kněz provizor, který z rozhodnutí biskupa, dočasně řídí uprázdněnou farnost. Po jmenování se může stát farářem v dané farnosti. Používá pouze znak farnosti.

FARÁŘ – kněz, který samostatně spravuje nejnižší církevní obvod (farnost). Je pověřen sídelním biskupem a stará se o svěřenou farnost po stránce administrativní i náboženské. Titul Veledůstojný nebo Důstojný pán (Vldp. – Dp.), oslovení Důstojný pane, civilně pane faráři, nebo otče, případně latinsky pater (otec).
    Farář může být diecézní (světský) kněz, nebo řeholník.

P.  Pater = otec, řeholní kněz. V běžném životě křesťanů se používá i jako titul diecézního kněze.
    Frater = bratr, řeholník, který není knězem.

R. D. Reverendus Dominus = důstojný pán, diecézní kněz. V běžném životě se používá Pater (otec). Titul R.D. se používá od roku 2000.

Znak faráře: na štítu erb farnosti, který má dělený, půlený nebo čtvrcený s rodovým nebo osobním erbem. Nad štítem je černý klobouk s 1 černým střapcem na každé straně.

KAPLAN – Farní vikář, původně kněz v kapli. V katolické církvi nejnižší kněžská hodnost, pomocník faráře, nebo děkana, kterému je podřízen. Titul Velebný pán nebo Důstojný pán (Vp. – Dp.), oslovení Důstojný pane, civilně pane kaplane, nebo otče (pater).
    Může jím být nově vysvěcený kněz, kněz v důchodu nebo kněz pověřený ještě jinými úkoly (např. vyučováním na fakultě, službou v nemocnici, v armádě, ve vězení ap.).

Znak kaplana: na celém poli štítu používá svůj rodový nebo osobní erb a nad znakem má černý klobouk s 1 střapcem. Kaplan nepoužívá znak farnosti, protože nemá ve farnosti žádnou jurisdikci (pravomoc).

Schématické obrázky  z Wikimedia Commons.

Každý vysvěcený kněz (od kaplana po papeže) nosí při mši svaté a při obřadech odznak kněžství-štolu kolem krku přes obě ramena.

Hodnost duchovní osoby s nižším svěcením, která působí ve farnosti:

jáhen (nejnižší duchovní svěcení) Ctihodný pán (Ct. p.), oslovení Ctihodný pane. Jáhen může být trvalý nebo dočasný. Jáhen může vykonávat některé svátostné obřady (křest, svatbu), pohřební obřad a části bohoslužby (bohoslužbu slova). Nesmí sloužit mši svatou a zpovídat, protože nemá kněžské svěcení.
    Jáhen nosí při bohoslužbách a obřadech bílou albu a přes ni štolu z levého ramene k pravému boku.

Znak jáhna: na celém poli štítu používá svůj rodový nebo osobní erb a nad znakem má černý klobouk bez šňůry a střapců. Jáhen nepoužívá znak farnosti, protože nemá ve farnosti žádnou pravomoc.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hodnosti duchovních osob, která působí ve farnosti, ale nemají žádné svěcení:

seminarista Ctihodný pán (Ct. p.), oslovení Ctihodný pane.

řeholník - nekněz, Ctihodný bratr (Ct. br.), oslovení Ctihodný bratře.

představená řeholnice (např. převorka), (Ct. m.), oslovení Ctihodná matko.

řeholnice Ctihodná sestra (Ct. s.), oslovení Ctihodná sestro.

Neužívají žádný znak.

Laické osoby, které nemají žádné svěcení, ale působí ve farnosti:

akolyta, ministrant nebo pověřený laik (muž nebo žena) podáváním svatého přijímání. Při (slavnostní) mši svaté přináší evangeliář, pokud není přítomen jáhen.

lektor, ministrant nebo pověřený laik (muž nebo žena), který čte lekci čtení z Písma Svatého při mši svaté a při obřadech.

ministrant, pomocník kněze při mši svaté a obřadech.

pastorační asistent/ka, laik, který (která) z pověření faráře vykonává ve farnosti různé služby a vede kancelář farního úřadu.

Neužívají žádný znak.