IX. období
Papežství a společenské revoluce (1775 - 1994)
250. Pius VI. Gianangelo (Jan Anděl) hrabě Braschi, Ital
(24 r., 5 m., 29 d.) 22.2.1775 – 29.8.1799 +.
*25.12.1717 Ceseno. Vystudoval v rodném Cesenu na jezuitské koleji, v roce 1734 složil zkoušku z práva a získal titul JUDr. Další studia absolvoval na univerzitě ve Ferraře, kde se stal tajemníkem nuncia Tomáše Ruffoa. Díky právním a ekonomickým znalostem si ho všiml papež Klement XIV., který ho v roce 1753 jmenoval svým sekretářem. Vysvěcen na kněze v roce 1758.
V roce 1766 byl jmenován papežským pokladníkem. Vzhledem k poctivému a důslednému hospodaření nebyl u některých členů curie oblíben, proto dosáhli u papeže jeho jmenování na kardinála a tím ho zbavili funkce pokladníka.
Po zvolení papežem se nezbavil, již zrušeného nepotismu. Vysvětil svého strýce Giovanna Carla Bandiho na biskupa v Imole, jmenoval ho členem Papežské kurie, soudcem Svatého Stolce a v roce 1775 kardinálem. Poslední papež s nepoty!, (viz 188. pp. Mikuláš III.) i přes jeho zrušení (242. papež Inocenc XII.).
Pius VI. používal čepičku cappa magna (187. pp. Jan XXI.), kterou v době renesance a baroka používali všichni papežové od 214. pp. Alexandra VI. (opět ji použil 261. pp. sv. Jan XXIII., 1958 – 1963).
V roce 1777 povýšil olomoucké biskupství na arcibiskupství, a podřídil mu nově založené biskupství v Brně.
Císařský ministr Václav Antonín hrabě Kounic kritizoval nadřazenost papežství nad císařstvím a díky tomu přijal papež pozvání císaře Josefa II. do Vídně. 27.2.1782 odjel z Říma a ve Vídni byl přijat císařem Josefem II.
Císař dal vystavit říšské a české korunovační klenoty, aby si je papež prohlédl.
(na obrázku je papež Pius VI. první vlevo z pohledu diváka)
Papež se chtěl s císařem dohodnout na úpravě společenských a duchovních reformách, které vycházely z Vídně, ale dohoda nebyla přijata.
Roku 1785 založil Pius VI. biskupství v Českých Budějovicích. Za rok (1786) odjel Pius VI. opět do Vídně za císařem Josefem II., aby ho odvrátil od reforem v říši (rušení klášterů, zestátnění škol). Císař ho přijal s náležitými poctami, ale svůj názor nezměnil.
V roce 1789 založil papež Pius VI. první diecézi v Severní Americe ve městě Baltimoru. Ve stejném roce vypukla Francouzská revoluce. Jejím důsledkem bylo ničení kostelů, vraždění kněží, poprava francouzského krále Ludvíka XVI. (+21.1.1793) a královny Marie Antoinetty (+16.10.1793, sestra Josefa II.).
V roce 1796 podřídil generál Napoleon Bonaparte Církevní stát Francouzskému direktoriu. Papežští vojáci v bojích zabili francouzského generála Duphota a to byla záminka k obsazení Říma generálem Berthierem 10.2.1798, který vyhlásil Římskou republiku. Jménem Napoleona žádal rezignaci papeže. Ten odmítl a generál ho dal 20.2.1798 eskortovat do Florencie. Odtamtud dal 81-letého papeže odvézt přes Alpy do Valence, kam přijel 14.7.1799 a kde Pius VI. zemřel 29.8.1799.
Tělo papeže bylo nabalzamováno a nepohřbeno. Napoleon se obával, že by pohřeb papeže posílil šíření katolické církve ve Francii. Papežův doprovod trval na splnění posledního přání zemřelého papeže na pohřbení v Římě. 30.1.1800 byl ve Valence na městském hřbitově papež pohřben s vojenskými poctami, bez církevního obřadu s knězem nebo biskupem! Církevní pohřeb nedovolovaly francouzské konstituční zákony. Po obnovení Papežského státu vojáci Švýcarské gardy odvezli tělo papeže Pia VI. 24.12.1801 do Říma, kde byl křesťansky pohřben jeho nástupcem papežem Piem VII. 19.2.1802 v basilice sv. Petra.
Srdce Pia VI. zůstalo uloženo v katedrále sv. Apolináře ve Valence (papežova sedisvakance 1795-1799). V roce 1949 dal papež Pius XII. přenést ostatky svého předchůdce papeže Pia VI. z basiliky sv. Petra do podzemní krypty vatikánských jeskyní.
251. Pius VII. Barnaba Gregorio (Barnabáš Řehoř) Chiaramonti, Ital
(23 r., 5 m., 7 d.) 13.3.1800 – 20.8.1823 +.
*14.8.1742 Ceseno. Pocházel ze šlechtické rodiny Mastai–Ferreti, prastrýc 255. pp. Pia IX. V roce 1758 vstoupil do řádu benediktinů a přijal jméno Řehoř. Vysvěcen na kněze 21.9.1765. Biskupem v Tivoli ho jmenoval 16.12.1782 papež Pius VI. S jmenováním za biskupa v Imole byl zároveň jmenován kardinálem 14.2.1785.
21.3.1800 nastoupil na svatopetrský stolec. 15.7.1801 podepsal s Napoleonem konkordát. Roku 1804 přijel do Paříže na korunovaci Napoleona, který si sám vsadil korunu na hlavu a papeži zakázal vstup do Říma. Ten se vrátil, ale francouzská vojska obsadila Věčné město a papež byl násilně odvezen do Savony a do Paříže, kde byl vězněn od 6.7.1809 do března 1814. Po porážce Napoleona v Rusku byl papež osvobozen (konkordát platil až do r. 1905).
Po návratu do Říma 24.5.1814 korunoval obraz Panny Marie a zavedl svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů, který byl v den jeho návratu. Z vděčnosti za své vysvobození ustanovil svátek Panny Marie Matky Božského Pastýře (Krista) 3.9. a svátek Panny Marie Bolestné 15.9. rozšířil na celou církev.
7.8.1814 obnovil jezuitský řád (SJ, TJ, 220. papež Pavel III., zrušil 249. papež Klement XIV.).
252. Lev XII. Annibale (Hanibal) hrabě della Genga, Ital
(5 r., 4 m., 5 d.) 5.10.1823 – 10.2.1829 +.
Pocházel ze šlechtické rodiny, *22.8.1760 Gengo. Byl papežským komořím, nunciem v Německu a Švýcarsku, kanovníkem u sv. Petra. O všech záležitostech ve svém životě rozhodoval sám. Jeho životopisec napsal: „nikdy se s nikým neradil.“
Po požáru v roce 1823 dal opravit basiliku sv. Pavla za hradbami a přesvědčil státníky celého světa, aby přispěli na její obnovu. Egyptský místokrál věnoval mramorové sloupy, pravoslavný ruský car daroval drahokamy na svatostánek, velké sumy peněz darovali na opravu protestantští panovníci.
Lev XII. výrazně změnil politiku Církevního státu a od roku 1824 tvrdě trestal sebemenší projevy zednářství, neposlušnosti a revolučních nálad. Plná vězení a rozsudky smrti pobouřily obyvatele Věčného města i celé Itálie. Roku 1827 dosáhl papež Lev XII. pro katolíky konkordát s protestantským Holandskem.
253. Pius VIII. Francesco Saverio (František Xaver) Castiglioni, Ital
(1 r., 8 m., 1 den) 30.3.1829 – 30.11.1830 +.
*20.11.1761 Gingoli. Biskup v Monaku. Na stolec sv. Petra uveden 5.4.1829. Pokračoval v linii svého předchůdce a odsuzoval tajné spolky italských revolucionářů.
254. Řehoř XVI. Bartolomeo Alberto Mauro (Bartoloměj Albert Mořic) Cappellari – Colomba, Ital
(15 r., 3 m., 25 d.) 6. 2.1831 – 1. 6.1846 +.
*18.9.1765 Beluno. Otec byl právník. Benediktinský mnich, před zvolením nebyl kardinál. Jako papež založil ve Vatikánu etruské a egyptské muzeum. Církevní situace ve světě nebyla příznivá. V Rusku car Mikuláš I. zrušil v roce 1832 několik řeckokatolických biskupství a věřící byli krutě pronásledováni, ve Španělsku a v Mexiku vypukla roku 1834 revoluce proti řeholím, katolíci byli vězněni a popravováni. Za pronásledované katolíky intervenoval papež u příslušných panovníků těchto zemí.
V Rakouské monarchii (také v Čechách) vládl císař František II./I. a císař Ferdinand V. Dobrotivý, ale politickou situaci ovládal ministr zahraničí a císařský kancléř Klement kníže Metternich (1773-1859), který začlenil biskupy do státní správy, poskytl jim úřady a tím omezil jejich duchovní činnost.
255. bl. Pius IX. Giovanni Maria (Jan Maria) hrabě Mastai – Ferreti, Ital
(31 r., 7 m., 17 d.) 16. 6.1846 – 7. 2.1878 +.
*13.5.1792 Senigallio. Pocházel ze šlechtické rodiny Mastai–Ferreti, prasynovec 251. pp. Pia VII. Spoletský a imolský biskup, od r. 1840 kardinálem. Zvolen v 54 letech (3.nejmladší papež, zvolený za normálních podmínek v konkláve, 208. pp. Mikuláš V.– 49 r., 243. pp. Klement XI.– 51 r.). Evropská i světová politická situace nebyla dobrá, vkládali lidé do nového papeže velké naděje. Při jeho volbě zaznělo poprvé, kdy z radosti nad novým papežem zvolal (omylem) kardinál–jáhen (protodiakon): „Habemus Papam“ = máme Otce. Původní ohlášení zvolení nového papeže znělo: „Habemus Pontificem“ = máme pontifika (panovníka). Ohlášení „Habemus Papam“ zůstalo při papežské volbě dodnes. 21.6.1846 uveden na svatopetrský stolec. Poslední papež potvrzený císařem (61. Jan III.).
Po volbě vyhlásil amnestii pro všechny politické vězně (10.000) v Církevním státě. Nadšení Římané vypřáhli koně z papežova kočáru a sami odvezli papeže do paláce na Quirinálu. Dal zhotovit tiáru, kterou byli korunováni papežové až do r. 1958 (261. pp. bl. Jan XXIII.). V r. 1852 dal tisknout první poštovní známky na území Itálie. V r. 1854 posvětil po požáru nově přestavěnou basiliku sv. Pavla za hradbami. 8.12.1854 vyhlásil dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie, druhý důležitý dokument byl Sylabus (= řec. slabikář).
Za jeho pontifikátu se 11.2.1858 událo v Lurdech (Francie) sv. Bernardetě Soubirousové zjevení Panny Marie.
Papež zrušil bulu o udělení Sicilského království Církevním státem (160. papež bl. Urban II.). Trvale se usídlil ve Vatikánu, od té doby zde sídlí i jeho nástupci. Předtím pobývali papežové v Lateráně, na Kvirinálu, nebo i v dalších jiných italských městech.
Svolal 20. všeobecný I. vatikánský koncil, kde bylo 18.7.1870 vyhlášeno dogma o papežské neomylnosti (když papež vyhlašuje učení ex catedra – z učitelského úřadu ve věcech víry a mravů). Někteří biskupové s tím nesouhlasili a odjeli z Říma, tím vznikla starokatolická církev. I. vatikánský koncil nebyl nikdy ukončen. V roce 1870 italský král Viktor Emanuel se svými vojáky přemohl papežskou armádu. 20.9.1870 prolomila italská armáda hradby Říma a papež kapituloval. Král zabral Církevní stát a papež se prohlásil "vatikánským vězněm". Po těchto událostech roku 1870 zasvětil Církev sv. Josefovi Ochránci Církve a stanovil svátek na středu po 2.velikonoční neděli (svátek zrušen v roce 1969).
3.12.1874 beatifikoval přemyslovskou princeznu Anežku Českou. Naději, kterou do něho vkládali věřící celého světa, nezklamal a stal se symbolem jednoty víry a zastáncem práva. Za jeho života se rozmáhaly poutě věřících do Říma, k papeži, který byl ctěn a milován.
Do své smrti odmítal uznat Italský stát a za to byl nenáviděn italskými nacionalisty garibaldovci. 13.7.1881 bylo jeho tělo převáženo do basiliky sv. Vavřince za hradbami a garibaldovci chtěli jeho rakev vhodit do Tibery.
Pontifikát Pia IX. je zatím druhý nejdelší v církevních dějinách – 31 let, 7 měsíců, 17 dní (nejdelší byl pontifikát sv. Petra).
Beatifikován 3.9.2000 papežem sv. Janem Pavlem II., svátek bl. Pia IX. je 7.2.
256. Lev XIII. Vincenzo Gioacchino Raffaele Liugi (Vincenc Ioachimus, Jáchym Rafael Ludvík) hrabě Pecci, Ital
(25 roků, 5 měsíců) 20.2.1878 – 20.7.1903 +.
*2.3.1810 Carpineto (Carpiento), básník. Pocházel z hraběcí rodiny. Stal se nunciem v Belgii. Po volbě papežem ohlásil jeho zvolení kardinál–jáhen Prospero Caterini, prastrýc 260. pp. Pia XII. Na stolec sv. Petra uveden 3.3.1878. Po své volbě se na protest proti demonstracím rozhodl zůstat vatikánským vězněm.
Oblíbenou činností papeže byly procházky a lov do dřevěných pastí, z kterých chycenou zvěř opět pouštěl. Autor první sociální encykliky Rerum novarum (nová věc). V r. 1881 jmenoval anglikánského konvertitu Johna Newmana kardinálem. Zpřístupnil studentům vatikánský archív, s podmínkou kontroly jejich publikace. V roce 1886 zavedl ve Vatikánu elektřinu. Jeho heslem bylo: „Omnia hebent tempus = všechno má svůj čas“.
V roce 1899 schválil a zavedl litanie k Nejsvětějšímu Srdci Páně.
O papeži Lvu XIII. se traduje tato historka: Jeden domýšlivý, neumělecký malíř, tak velice dlouho obtěžoval papeže Lva XIII. svou nabídkou, aby se od něho nechal portrétovat, že papež jednoho dne svolil. Malíř namaloval obraz, kde papež nebyl k poznání. Pyšný malíř žádal, aby pod obraz napsal papež několik slov a podepsal se. Papež Lev napsal: „Mt 14, 27. Leo XIII.“ Malíř spěchal s obrazem domů, vyhledal příslušné místo v Bibli, evangelium svatého Matouše Mt 14,27. a přečetl si: „Ego sum nolite timere (Já jsem to, nebojte se). Lev XIII.“
257. sv. Pius X. Giuseppe Melchior (Josef Melichar) Sarto, Ital
(11 r., 18 d.) 2. 8.1903 – 20. 8.1914 +.
*2.6.1835 Riese u Trevisa. Otec byl listonoš a matka krejčová. Jeho zálibou byla matemetika, astronomie a hra na trubku. Biskupem od r. 1884, benátským patriarchou od r. 1893. Zvolen (někde bývá uvedeno zvolení 4.8.) papežem, na stolec sv. Petra uveden 9.8.1903. Vydal 25.12.1904 bulu, kterou zrušil vliv panovníků na papežskou volbu (od císaře sv. Konstantina I. Velikého měli právo veta a schvalovali volbu papeže). Zrušil zvyk, že papež musí jíst sám, který roku 1623 zavedl 235. papež Urban VIII. Zdůvodnil to tím, že ani v evangeliích, ani ve Skutcích apoštolů nenašel místo, že by sv. Petr jedl sám.
V roce 1909 schválil litanie k sv. Josefovi, který byl jeho křestním patronem. Papež reorganizoval církevní právo a kalendář v r. 1913. Jeho státní sekretář Rafaele kardinál Merry del Val začal jako první ve Vatikánu používat auto místo kočáru.
Obnovil nařízení 227. papeže Sixta V. o návštěvě biskupů „ad limina“. Dal zrevidovat překlad Bible – Vulgátu, napsal nový katechismus, vyzval k prohloubení teologie „naším největším nepřítelem je naše nevzdělanost“. 18.4.1909 blahořečil francouzskou mučednici Pannu Orleánskou, Johanku z Arku.
8. 8.1910 vydal dekret „Quam singulari amore“ (jak zvláštní touha /láska/) o prvním svatém přijímání dětí dříve než ve 14 letech: „dítě může přijmout Nejsvětější Svátost, když rozezná obyčejný chléb od chleba svátostného“ a dekret o denním sv. přijímání. 2.8.1914 vyzval k modlitbám proti válce. Pohřben v bočním oltáři na levé straně velechrámu sv. Petra. 3.6.1951 byl beatifikován, 29.5.1954 kanonizován pp. Piem XII.
258. Benedikt XV. (XIV.) Giacomo (Jakub) markýz della Chiesa, Ital
(7 r., 4 m., 18 d.) 4. 9.1914 – 22. 1.1922 +.
*21.11.1854 Janov, jeho matka markýza Migliorati pocházela z rodu, ze kterého byl i 204. papež Inocenc VII. (1404 – 1406), jeho největší zálibou byla heraldika. Boloňský arcibiskup. Za papeže Lva XIII. a Pia X. byl zástupcem státního tajemníka Vatikánu. V červnu 1914 byl jmenován kardinálem.
I přes vypuknutí 1. světové války se na konkláve sjelo do Vatikánu 60 z 65 kardinálů. Na svatopetrský stolec nastoupil 6. 9.1914 (den volby bývá někde uveden 3. 9.). 1. světovou válku označil za neužitečnou, zpochybnil její nezbytnost a řekl, že válka je masakrem bližních. V té době byla válka mezi politiky považována za jedinou světovou hygienu a nezbytnou k řešení problémů, roku 1917 vyhlásil Codex iuris canonici (kodex kanonického práva CIC, 264. papež sv. Jan Pavel II.).
Byl nazýván Papež míru, protože usiloval o světový mír a nabádal politiky k usmíření. 13.5.1917 se zjevila Panna Maria ve Fatimě (Portugalsko), v roce 1918 podpořil vytvoření Československé republiky. 16.5.1920 kanonizoval bl. Johanku z Arku – Pannu Orleánskou (257. sv. Pius X., 206. papež Martin V.).
Připravil cestu třem papežským nástupcům: prefektu Apoštolské knihovny Vatikánu Achillovi Rattimu (Pius XI.), bavorskému nunciovi biskupu Evženu Pacellimu (papež ct. Pius XII.), řediteli Propaganda fide – čistota víry Angelu Giuseppe Roncallimu (papež sv. Jan XXIII.). Zemřel na následky prochladnutí z 27.11.1921, když čekal v 5 hodin ráno na otevření kostela sv. Petra a kostelník přišel později.
Od papeže bl. Benedikta XI. (pp. 1303-1304) je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058-1059, podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat.
259. Pius XI. Ambrogio Damiano Achille (Ambrož Damián Achilleus) Ratti, Ital
(16 r., 11 m., 29 d.) 6. 2.1922 – 10. 2.1939 +.
*31.5.1857 Desio u Milána, pocházel z rodiny továrníka, byl nadšený horolezec (alpinista), další jeho zálibou byla jízda autem. 20.12.1879 byl vysvěcen na kněze. Stal se prefektem (ředitelem) Ambrosiánské knihovny v Miláně (1907-1911) a Vatikánské (Apoštolské) knihovny (viceprefekt 1911, prefekt 1915-1919). Poslán 259.papežem Benediktem XV. jako papežský nuncius do Polska a na Litvu (1919-1921). 20.10.1919 přijal v Polsku biskupské svěcení od třech polských biskupů.
V roce 1920 navštívil česko–německé mariánské poutní místo Filipsdorf (dnes Filipov). 13.6.1921 byl jmenován kardinálem. Milánský arcibiskup v letech 1921-1922.
Zvolen papežem 6.2.1922, intronizován na stolec sv. Petra 12.2.1922. Pannu Marii Sedmibolestnou vyhlásil 22.4.1922 za hlavní patronku Slovenska. 11.12.1925 vyhlásil svátek Ježíše Krista Krále, kterým podpořil katolickou církev proti zesvětštění (sekularizaci) a určil ho na poslední neděli církevního roku. Vyhlásil poslední neděli v říjnu jako Misijní neděli.
Nebyl dochvilný k jídlu, přicházel často i s dvouhodinovým zpožděním. Pro (zřídka) občasnou výbušnou povahu měl přezdívku Rex tremendae maiestatis = Král strašného majestátu.
Obnovil Vatikánský stát. Podpisem konkordátu s Benitem Mussolinim (Lateránské dohody) 11.2.1929 vyřešil tzv. římskou otázku a byla mu vrácena světská moc nad státem Vatikán (Status Civitatis Vaticanus, Statto Cittá del Vaticano – 0,44 km²). Zahájil velké stavební práce ve Vatikánu, podle historiků to vypadalo podobně v době 216. pp. Julia II. a 227. pp. Sixta V. Podpořil vědecký výzkum a založil papežskou akademii věd, k posílení diplomacie založil Papežskou církevní akademii. Podporoval misie v rozvojových zemích, založil Vatikánský rozhlas a svěřil ho otcům jezuitům SJ (264. pp. sv. Jan Pavel II. - televize 2000). První vysílání zahájil sám papež 12. února 1931.
S Německem uzavřel 20.7.1933 Říšský konkordát, aby zabránil pronásledování katolické církve v Německu. Historikové potvrzují, že konkordát představoval určitou ochranu katolíků, protože mimo Německo byla církev tvrdě pronásledována. Encyklikou Mit brennender Sorge (S úzkostlivou starostí) z 19.3.1937 odsoudil nacismus a odmítl novopohanské praktiky nacismu: zbožtění árijské rasy, národa a násilí. Encyklikou Divini redemptoris (Božský Spasitel) odsoudil i komunismus. Kritizoval italského vůdce Mussoliniho (1883-1945) a v roce 1938 odmítl přijmout Adolfa Hitlera (1889-1945). Odjel do Castel Gandolfa a dal zavřít vatikánská muzea i velechrám sv. Petra.
9.9.1938 řekl při svém kázání toto: "Všimněte si při katolické mši, že Abrahám je náš patriarcha a praotec. Antisemitismus je neslučitelný se vznešenou myšlenkou, kterou toto vyjadřuje. Je to hnutí, v němž katolík nemá co dělat. Ne, ne, říkám vám, pro křesťana je vyloučeno přijmout antisemitismus. Vyloučeno. Skrze Krista a v Kristu jsme duchovní následovníci Abraháma. Duchovně jsme všichni Semité."
Odmítal nacismus, rasismus a antisemitismus, které odsoudil v encyklice Humani generis unitas. Encykliku nestihl vydat. Podle některých historiků si jeho smrt přál Mussolini a údajně byl papež otráven injekcí, kterou mu dal jeho osobní lékař František Xaver Petacci (1883-1970), otec Mussoliniho milenky Kláry Petacciové (1912-1945).
260. ct. Pius XII. Eugenio Maria Giuseppe Giovanni (Evžen Maria Josef Jan) Pacelli, Říman
(19 r., 7 m., 7 d.) 2.3.1939 – 9.10.1958 +.
*2.3.1876 Řím, +9.10.1958 Castel Gandolfo. Otec Filip Pacelli, matka Virginie roz. Graziosiová. Od rodného domu papeže Pia XII. v ulici Via degli Orsini je přes Tiberu vidět basilika sv. Petra.
Dva dny po narození byl 4.3.1876 pokřtěn svým strýcem Giuseppem Pacellim, farářem kostela sv. Celsa a Julia. Na křestní hostině byl i starý kněz Jacobacci, který vzal novokřtěnce do náruče, obrátil se před domem k velechrámu sv. Petra a prohlásil: „Po 63 letech budou všichni křesťané oslavovat tohoto chlapce ve svatém Petru.“
Mezi Evženovy záliby patřilo potápění, rychlá jízda autem a hra na housle. Vystudoval střední školu Viscontiho institut a v roce 1894 nastoupil do semináře. Teologii studoval na Gregoriánské univerzitě a na Lateránské umiverzitě.
Jeho otec pracoval jako advokát v kanceláři papežské kurie. Na kněze byl Evžen vysvěcen na velikonoční neděli Zmrtvýchvstání Páně 2.4.1899 a stal se kaplanem v Novém kostele, kde dříve ministroval. Zároveň nastoupil do právní kanceláře k svému otci. Jeho prastrýc byl kardinál–jáhen Prospero Caterini, který ohlašoval volbu 257. pp. Lva XIII.
23.4.1917 byl jmenován od 258. papeže Benedikta XV. nunciem v Bavorském království (Německo). 13.5.1917 (v den zjevení Panny Marie ve Fatimě) byl Evžen Pacelli papežem Benediktem XV. vysvěcen v Sixtinské kapli na biskupa.
Od r. 1918 do r. 1929 působil jako nuncius v sjednoceném Německu, v roce 1929 byl jmenován kardinálem, v r. 1930 státním tajemníkem a důvěrným spolupracovníkem 259. papeže Pia XI.
2.3.1939 se splnila slova kněze Jacobacciho a Evžen kardinál Pacelli v den svých 63. narozenin byl zvolen papežem. Římané jásali, protože po 263 letech byl opět papežem římský rodák (239. pp. Klement X. 1670–1676). Po zvolení při odchodu k převléknutí papež v rozrušení špatně šlápl na schod u vchodu do Sixtinské kaple a upadl na zem. Jeden z kardinálů mu řekl: „Hle, Kristův náměstek na zemi“. Papež, který měl rád humor mu odpověděl:. „Kdo se ponižuje, bude povýšen“. Na stolec sv. Petra uveden 12.3.1939.
Do Vatikánu si přinesl i svůj zvyk, kdy na závěr každého jídla si dával tři sušené švestky.
Jako papež začal používat telefony pro přímou komunikaci se svými podřízenými. Usiloval, aby získal země a národy pro mír. 24.8.1939 apeloval na evropské vlády, aby zabránily hrozící válce: „Mírem nelze nic ztratit, válkou všechno“. Snažil se, aby se Řím nestal dějištěm válečných akcí. Osobně projevil účast obětem bombardování ve čtvrti Sv. Vavřince (San Laurentio, San Lorenzo). Po útěku italského krále Viktora Emanuela III. se stal Řím městem papeže a obyvatelé dali papeži jméno „Defensor civitatis“ (obránce města).
Nikdo nebyl v Římě populárnější než Svatý Otec Pius XII. Vyslancům cizích zemí vyhradil místo ve Vatikánu. Ještě jako státní sekretář Vatikánu odsuzoval Hitlerovy postoje a nazýval hnědou ideologii „kacířstvím nejhoršího druhu.“ Několik měsíců po jeho volbě vypukla 2. světová válka. Zaujal k nacismu velmi rezervované stanovisko, za které je některými historiky velice tvrdě kritizován. Podle svědectví jeho spolupracovníků se chystal vystoupit veřejně proti nacismu, jako jeho předchůdce Pius XI., ale na naléhání biskupů i některých židovských rabínů od toho ustoupil.
Důvodem byla reakce nacistů v roce 1942, kdy biskupové v Holandsku odsoudili deportaci Židů (následně byli v odvetě zavražděni i pokřtění Židé, mezi nimi i Editha Steinová – sv. Terezie Benedikta od Kříže).
O to více se snažil pomáhat skrytě. Aby zabránil střetu, nevystoupil otevřeně proti Hitlerovi, ale přímo ve Vatikánu nechal vytvořit síť pro záchranu Židů a dalších ohrožených osob. Židovský historik Pinchas Lapide i někteří rabíni potvrdili v r. 2008, že zásahy papeže Pia XII. zachránily 850.000 Židů. To je mnohokrát více, než zachránily mezinárodní organizace, včetně Červeného kříže.
Někteří historikové papeže Pia XII. neoprávněně kritizují za tento tichý a skrytý postoj. V roce 2009 byla potvrzena informace z archivů, že 13.9.1943 přikázal Hitler generálu SS Karlu Wolfovi (1900-1984), aby unesl papeže za přátelský vztah k Židům. Wolf odjel do Říma, rozkaz nevykonal a papeže osobně varoval.
Pro Čechy a Moravu (Protektorat Böhmen und Mähren) odmítl nátlak nacistických úřadů a jmenovat 3 nové biskupy (Praha, České Budějovice, Brno). Nesouhlasil ani s návrhem rozdělení území v Sudetech a vytvoření nové diecéze. 31.10.1942 zasvětil svět Nejčistšímu Srdci Panny Marie.
V roce 1944, po smrti státního sekretáře Luigiho Maglioneho se sám ujal řízení státního sekretariátu a měl pouze dva zástupce: Dominika Tardiniho (1888-1961) a Giovanniho Battistu Montiniho (1897-1978), který se stal jeho sekretářem (263. pp. sv. Pavel VI. 1963 - 1978). V roce 1948 byla v Ženevě založena Světová Ekumenická rada církví, osobně se zasloužil o navázání styků.
V roce 1950 vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie, které se v církvi slavilo od 5. století. Napsal několik encyklik o Panně Marii, o Písmu Svatém, o kněžství, o liturgii a křesťanské vědě. Byl hluboce zbožný, mimořádně pracovitý a vzdělaný, uměl několik jazyků, měl vynikající paměť, skvělý intelekt a vyjadřovací schopnosti. Očistil italštinu i latinu od různých jazykových nánosů a v důsledku jazykového purismu se vrátil v dokumentech k: „Datum Roma“ = dáno z Říma, místo „Datum Romae“ = dáno v Římě. Zemřel v letním sídle papežů v Castel Gandolfu 9.10.1958.
264. papež sv. Jan Pavel II. prohlásil 2.9.2000 Pia XII. za ctihodného.
261. sv. Jan XXIII. (XXI.) Angelo Giuseppe (Anděl Josef) Roncalli, Ital
(4 r., 7 m., 21 d.) 12.10.1958 – 3. 6.1963 +.
*25.11.1881 Sotto il Monte u Bergama v selské rodině. +3.6.1963 ve Vatikánu. Měl velký smysl pro humor. V roce 1885 do semináře v Bergamu, kde se stal 1.3.1886 členem III. řádu sv. Františka a přijal tonzuru.
Mnohokrát za svůj život vyjádřil vděčnost a radost, že se stal františkánským terciářem. S františkány se setkával na všech místech, kde působil (Cařihrad, Paříž, Benátky). Jako benátský patriarcha vedl 4.10.1953 pouť do Assisi ke u hrobu sv. Františka. Zde věnoval olej do lampy s věčným světlem. Nezapomínal ani na sestry klarisky, které na svátek sv. Kláry (12.8.) navštěvoval i v papežském úřadu.
V roce 1904 byl vysvěcen na kněze. Působil jako polní duchovní v 1. světové válce, od roku 1922 nuncius v Řecku, Turecku, Bulharsku a ve Francii. Tam se na jedné státní recepci potkal s židovským rabínem. Při přechodu do jiného salónu mu rabín dal přednost, ale nuncius Roncalli mu na to odpověděl: „Prosím, jděte Vy; Starý Zákon byl dříve.“
Jako bulharský nuncius v roce 1929 navštívil Prahu a zúčastnil se slavnostního otevření dostavěné katedrály sv. Víta, ve Vladislavském sále si prohlédl svatováclavskou výstavu (organizátor biskup A. Podlaha). Od předsedkyně výstavního výboru malířky Zdenky Braunerové dostal na památku Životopis sv. Václava (v naší zemi to byla 3. návštěva budoucího papeže.
1) Eneáš Silvius kardinál Piccolomini–210. papež Pius II. 1451,
2) Hypolit kardinál Aldobrandini–231. Klement VIII. 1588.
Papežské návštěvy v naší zemi:
1, 2, 3) 264. sv. Jan Pavel II.–1990, 1995, 1997,
4) 265. Benedikt XVI.–2009.
Na území monarchie byly dvě papežské návštěvy 250. Pia VI. ve Vídni–1782, 1786).
Od roku 1953 byl Angelo Roncalli benátským patriarchou. 258. papež Benedikt XV. ho jmenoval ředitelem Propaganda Fide (doktrína–čistota víry). 28.10.1958 byl zvolen papežem a dal si jméno vzdoropapeže sesazeného kostnickým koncilem v roce 1415, aby napravil to, co tehdy bylo špatné.
4.11.1958 byl intronizován na stolec sv. Petra. Do svého papežského prstenu si dal vložit pod kámen minci s obrazem Ježíše, aby lidé při políbení prstenu uctili Krista. Začal používat čepičku cappa magna z červeného sametu (187. pp. Jan XXI. v roce 1276), kterou v době renesance a baroka používali všichni papežové od 214. pp. Alexandra VI. po 250. pp. Pia VI. (1775–1799), v 19. století ji dávali ceremoniáři zemřelým papežům pouze do rakve.
Řídil se heslem sv. Bernarda z Clairvaux: „Omnia videre, multa dissimulare, pauca corrigere = všechno vidět, mnohé přejít, málo napomínat“ a říkal: „Chyby, které jsou v ústech laiků maličkostí, jsou v ústech kněží velkým rouháním“.
V roce 1963 do I. mešního kánonu vložil jméno patrona církve sv. Josefa: ...uctíváme slavnou Pannu Marii, Rodičku našeho Boha a Pána, Ježíše Krista, jejího snoubence svatého Josefa...
------------------------------
Na svátek sv. Josefa Dělníka 1.5.2013 byl vydán dekret (připravený papežem Benediktem XVI.), kterým papež František (po Proměnění a Tajemství víry) vložil trvale do II., III. a IV. anafory (eucharistická modlitba) jméno sv. Josefa, snoubence Panny Marie:
II. ...se svatou Pannou a Bohorodičkou Marií, s jejím snoubencem svatým Josefem...,
III. ...s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií, s jejím snoubencem svatým Josefem...,
IV. ...s blahoslavenou Pannou a Bohorodičkou Marií, s jejím snoubencem svatým Josefem...,
------------------------
Papež Jan XXIII. po poradě se svými spolupracovníky se rozhodl svolat sněm (koncil) katolické církve. První myšlenka svolat koncil ho napadla 20.1.1959 při rozhovoru se státním sekretářem Dominikem kardinálem Tardinim (1888-1961), když rozebírali situaci katolické církve ve světě. Třetina západního světa byla ateistická a klesal i počet katolíků v křesťanských zemích. 25.1.1959 papež Jan veřejně oznámil svolání koncilu. Od 17.5.1959 se scházely přípravné komise. 11.10.1962 zahájil papež 2.vatikánský koncil na obnovu duchovního života ve světě a obnovy církve (koncil ukončen 262. papežem sv. Pavlem VI. 8.12.1965).
Po dlouhé době se stal papežem, který začal vycházet mimo Vatikán. Pro tyto jeho cesty ho začali Římané nazývat Ioannes in Mure (Jan za hradbami), nebo Johnnie Walker (Jan, Jeník Chodec). Papež Jan XXIII. usiloval o zachování světového míru mezi národy.
Zemřel ve věku 82 let v papežském paláci ve Vatikánu.
3.9.2000 beatifikován (blahořečen) 264. papežem sv. Janem Pavlem II., který dal 3.6.2001 jeho nerozložené tělo přenést do velechrámu sv. Petra (uložen na pravé straně chrámu, u sochy sv. Petra). Sv. Jan Pavel II. byl po své smrti pohřben do jeho hrobky (do 29.4.2011).
Anglikáni a protestantské církve uznali Jana XXIII. za reformátora křesťanství. V protestantském (luterském) kalendáři je 3.6. památka: Jan XXIII., biskup Říma. Svátek v katolické církvi je 11.10.
266. papež František oznámil 5.7.2013, že bl. Jan XXIII. bude kanonizován (svatořečen) 27.4.2014 (neděle Božího milosrdenství). Bl. Jan XXIII. byl spolu s bl. Janem Pavlem II. prohlášen za svatého papežem Františkem při slavnostní mši svaté na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu.
262. sv. Pavel VI. Giovanni Battista Enrico Antonio Maria
(Ioannes Baptista, Jan Křtitel Jindřich Antonín Maria) Montini, Ital.
(15 r., 1 m., 16 d.) 21.6.1963 – 6.8.1978 +.
*26.9.1897 Consesio v Brescii (Itálie), +6.8.1978 v papežském letníém sídle v Castel Gandolfu. Otec Giorgio (Jiří 1860-1943) byl advokát a politik, matka Giudetta (Judita, roz. Alghisiová *1880) byla ze šlechtické rodiny. Bratr Francesco (lékař) a Ludvík (Lodovico 1896-1990, právník, senátor). Velkou zálibou Giovanniho Montiniho byla četba. Na kněze byl vysvěcen 29.5.1920 a po vysvěcení byl poslán na studia na Papežskou Gregoriánskou universitu. Byl sekretářem Pia XII. a od r. 1937 zástupcem státního tajemníka Vatikánu. 1.11.1954 milánský arcibiskup. Do úřadu nastoupil 4.1.1955. Na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie 8.12.1958 byl jmenován kardinálem a to jako první z těch, které jmenoval sv. Jan XXIII.
21.6.1963 byl zvolen papežem. Intronizován (uveden na trůn) na svatopetrský stolec 30.6.1963. Hned po nastoupení do úřadu upravil papežský titul „Episcopus Ecclesiae Catholicae urbis Romae = biskup církve katolické města Říma“ na „Episcopus Ecclesiae Catholicae“. Tento titul byl používán od starověku i pro biskupy ve znění: „Biskup církve katolické se stolcem od apoštolů“. Poslední papež korunovaný tiárou 30.6.1963, kterou mu dala zhotovit milánská diecéze. 11.11.1964 odložil tiáru. V roce 1975 ji prodal americkému muzeu v New Yorku a peníze věnoval chudým v Indii. Dnes je tiára Pavla VI. uložena v chrámu Neposkvrněné Panny Marie ve Washingtonu, kopie tiáry je uložena v pokladnici ve svatopetrské basilice. Korunu nosili papežové od 105. pp. sv. Mikuláše I. Velikého r. 858, jako tiáru od r. 1305–1975 (670 let), od doby 200. pp. bl. Urbana V. se tiára používala trvale nad papežským erbem v letech 1362–2005 (643 let).
První papež nové doby, který cestoval po světě. V r. 1964 se setkal v Jeruzalémě s pravoslavným patriarchou Athenagorasem I., v r. 1965 navštívil OSN, kde přednesl projev o míru. V r. 1969 osamostatnil úřad pro kanonizaci při Kongregaci obřadů (170. papež Alexandr III. a 227. papež Sixtus V.) pod názvem Congregatio de Causis Sanctorum (kongregace pro kauzy světců – věci světců). V r. 1965 jako první papež navštívil OSN v New Yorku v USA (264. sv. Jan Pavel II., 265. Benedikt XVI.).
Na svátek sv. Ambrože 7.12.1965 zrušil (po 911 letech a 10 měsících) exkomunikaci s východní (pravoslavnou) církví (152. papež sv. Lev IX.) a předal ji v Sixtinské kapli v Římě pověřenému legátovi (vyslanci) cařihradského patriarchy Athenagorase I. arcibiskupu Melitonovi. Po předání listiny Pavel VI. náhle poklekl a políbil nohy metropolitovi Melitonovi. Ve stejnou dobu předal v Cařihradě patriarcha Athenagoras I. papežské delegaci zrušení exkomunikace mezi Cařihradem a Římem (265. pp. Benedikt XVI.–pravoslavím uznáno papežské prvenství).
8.12.1965 dokončil 2. vatikánský koncil (zahájen 261. papežem sv. Janem XXIII. 11.10.1962), v r. 1967 zasvětil znovu svět Panně Marii (260. pp. Pius XII.), jako první papež jmenoval za církevní učitelky svaté ženy: sv. Kateřinu Sienskou a sv. Terezii z Avily. V roce 1968 odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy 21.srpna do Československa.
10.6.1969 se při návštěvě Ekumenické rady církví v Ženevě představil: "Jmenuji se Petr." (tím zdůraznil, že je nástupcem apoštola sv. Petra).
V roce 1969 pověřil významného architekta Piera Luigiho (Petr Ludvík) Nerviho stavbou nové audienční haly ve Vatikánu, která pojme 10.000 osob. V roce 1971 ji papež vysvětil. Pietro Nervi projektoval také budovu UNESCO v Paříži a Olympijský stadion v Římě (1960). V čele haly je umístěn velký bronzový reliéf Zmrtvýchvstání Krista od Pericla Fazziniho. Audienční halu v roce 1979 přejmenoval sv. Jan Pavel II. na halu Pavla VI.
Na Pavla VI. byl při jeho návštěvě 27.11.1970 na Filipínách spáchán v Manile atentát, kdy ho neznámý muž, převlečený za kněze, několikrát bodl nožem. Papež Pavel VI., více otevřel církev světu dialogem se světskou společností a jinými církvemi.
Byl znám odporem proti komunistickému bloku ve střední a východní Evropě, kde vlády pronásledovaly církevní představitele a věřící. České biskupy Štěpána Trochtu a Františka Tomáška tajně jmenoval kardinály. Zemřelého pražského arcibiskupa Josefa kardinála Berana (+17.5.1969), známého odpůrce nacistů i komunistů, dal pohřbít do svého hrobu v kryptě vatikánské baziliky mezi hroby papežů, protože ho československá (komunistická) vláda odmítla převézt do Prahy a pohřbít v katedrále sv. Víta. Ve velechrámu sv. Petra ve Vatikánu byl kardinál Beran pohřben do 19.4.2018, kdy byl 20.4. převezen do Prahy.
Pavel VI. zemřel na svátek Proměnění Páně 6.8. v papežském letním sídle v Castel Gandolfu ve věku 81 let. Při jeho pohřbu byla dřevěná rakev položena na dlažbě náměstí sv. Petra. Podle vlastního přání byl pohřben v podzemí basiliky sv. Petra ve Vatikánu.
Papež Benedikt XVI. 20.12.2012 (čtvrtek) zahájil proces beatifikace Pavla VI. vydáním dekretu, ve kterém uznal jeho "hrdinské ctnosti" a prohlásil ho ctihodným. Papež František podepsal 9.5.2014 dekret Kongregace pro blahořečení a svatořečení o zázraku na přímluvu ct. Pavla VI.
Beatifikován 266. papežem Františkem na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu 19.10.2014. Při mši byly vystaveny relikvie Pavla VI.: dvě košile od krve, které měl na sobě při atentátu na Filipínách v roce 1970. Svátek určen na 29.5. (den jeho kněžského svěcení). Ke svatořečení byl 6.2.2018 uznán zázrak v rodině Pironatových, kde hrozilo nedonošení miminka a samovolný potrat plodu. Matka Vanna byla hospitalizována. 25.12.2014 se jim narodila dcera Amanda Marie Paola.
Kanonizován papežem Františkem 14.10.2018 na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu. 25.1.2019 určil papež František svátek svatého Pavla VI. na 26.9. (den jeho narozenin).
263. bl. Jan Pavel I. Albino (Albín) Luciani, Ital
(1 měsíc, 3 dny) 26.8.1978 – 28.9.1978 +.
*17.10.1912 Formo di Canalle (sev. Itálie), +28.9.1978 ve Vatikánu. Nazýván „papež úsměvu“. Pocházel z chudé dělnické rodiny, otec byl zedník a socialista. Albino Luciani měl od mládí velkou zálibu v jízdě na kole. V roce 1935 byl vysvěcen na kněze, v r. 1958 na biskupa a roku 1969 se stal benátským patriarchou. V roce 1972 navštívil Benátky papež Pavel VI. Na náměstí sv. Marka dal patriarchovi Lucianimu 262. papež sv. Pavel VI. na ramena papežskou štolu. Lidé to považovali za předzvěst jeho zvolení za papeže.
Zvolen ve třetím kole konkláve. Hned po zvolení mluvil o sobě v jednotném čísle „Já“ a přestal používat vladařské (společné) „My“. Velice silně dal najevo, že ho volba vyděsila a když mu kardinálové dodávali odvahu, tak jim řekl: „Ať vám Bůh odpustí, co jste udělali.“ Jméno si dal podle svých dvou předchůdců sv. Jana XXIII. a sv. Pavla VI. Tím dal najevo, že bude pokračovat v jejich programu. Na stolec sv. Petra nastoupil 3.9.1978. Po 1120 letech první papež, který si po zvolení, místo tiáry, nechal (arcibiskupské) palium (105. sv. Mikuláš I. Veliký, 152. sv. Lev IX.) – bílý vlněný pásek se šesti černými křížky.
5.9.1978 přijal k soukromé audienci ruského pravoslavného leningradského (petrohradského) a novgorodského metropolitu Nikodema (Boris Georgievič Rotov 1929-1978), který se během rozhovoru zhroutil a zemřel papeži v náručí. Byla vydána oficiální zpráva o srdečním infarktu. Vyskytly se spekulace o tom, že metropolita Nikodem byl otráven na návštěvě u papeže, šálek s čajem byl určen papeži.
V posledních dnech života si papež Jan Pavel I. stěžoval svému sekretáři Diegovi na namáhavý program. 27.9. večer papež povečeřel se svým sekretářem Diegem Lorenzim a tajemníkem Johnem Mageem. Ráno našla mrtvého papeže sestra Vincenza, která mu nesla snídani. Příčinou smrti bylo srdeční selhání (infarkt). Jan Pavel I. měl velké zdravotní potíže již několik let.
Pohřben u sv. Petra ve Vatikánu, proti hrobu papeže sv. Pavla VI.
Většina lidí byla přesvědčena, že jeho jméno předznamenalo jeho život: „nomen omen“ (= jméno /vyjadřuje/ všechno) albus lucis = bílé světlo (světlo z měsíce). Jeho pontifikát trval jeden měsíc.
Papež Jan Pavel I. zemřel náhle na srdeční selhání v noci z 28. na 29.9.1978. V roce 2003 byl zahájen beatifikační proces, který byl ukončen v roce 2022. Jan Pavel I. byl beatifikován 266. papežem Františkem na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu 4.9.2022.
