Církevní historie (katolická)

 Švýcarská garda
papežské vojsko ve Vatikánu

 Papežská švýcarská garda
založena 22.1.1506.
     (1506-1527, 1548-1564,1566-1799, 1800-1809, 1814-1848,
   1849-dosud)     

Pontificia Cohors Helvetica
 latinsky
 Guardia Svizzera Pontificia
italsky
 Päpstliche Schweizergarde
německy
 Garde suisse pontificale
francouzsky
 Guardia svizra papala
rétorománsky

  Vatikánská armáda, nejstarší a nejmenší armáda na světě.  

Mladí Švýcaři se kvůli chudobě dávali najímat do cizích služeb. Ročně se dávalo najímat 15.000 mladých mužů, aby si zajistili domů obživu na zimu. Prosadili se v mnoha armádách Evropy a to tak, že se "Švýcar" (Schweizer) stal označením námezdního žoldnéře. 
  Papež Sixtus IV. (pp.1471-1484) uzavřel smlouvu se Švýcarskou konfederací, aby mu provedla nábor vojáků. Pro ně dal v Římě postavit kasárna. Smlouvu obnovil papež Inocenc VIII., kdy gardisti bojovali proti milánským vojskům, kteří napadli Řím. Papež Alexandr VI. (1492-1503) poslal gardisty na pomoc francouzskému králi Karlovi VIII. v boji proti Neapoli. Švýcaři bojovali někdy na straně Francie, jindy na straně Svatého Stolce nebo Svaté říše římské. V bojích proti Neapoli bojoval i Julius della Rovere, biskup v Lausanne, pozdější papež Julius II.  
   V roce 1505 bojoval za udržení hranic Církevního státu 216. papež Julius II. (*1443, pp.1503-1513) v čele armády proti Benátkám a Francii. Protože se znal se Švýcary, požádal švýcarský sněm o poskytnutí 200 švýcarských žoldnéřů. Financovali je němečtí obchodníci Ulrich a Jakub Fuggery z Augsburgu, kteří měli v Církevním státě odběratele.
   Koncem září 1505 se vydalo na pěší pochod 150 Švýcarů pod vedením velitele Kašpara von Silenena a 22.1.1506 (datum založení gardy) vstoupilo do Vatikánu (tuto událost zapsal papežský ceremoniář a kronikář Joannes Burchard). Papež Julius II. udělil gardě titul "Obránci svobody církve".
   Žoldnéře podpořil švýcarský kněz Ulrich Zwingli: "Švýcaři vidí smutnou situaci Boží církve, Matky celého křesťanství a uvědomují si, jak je vážné a nebezpečné, že jakýkoli tyran, dychtivý po bohatství, může beztrestně útočit na svatou Matku Církev. Zwingli (1484-1531) se stal v roce 1523 odpůrcem půstu a začal protikatolické reformy. Vyvolal válku proti katolickým kantonům a v jedné bitvě padl.
   6.5.1527 ubránili gardisté Řím proti vojskům Svaté Říše římské, které vedl císař Karel V. (1500-1558), aby vydrancoval Řím. Při plenění Říma bojovalo 189 vojáků gardy proti několika tisícům vojáků španělské armády. Bojiště bylo na jižní straně velechrámu sv. Petra, vedle německého hřbitova Campo santo Teutonico (před aulou Pavla VI.). Při obraně města padlo 147 gardistů s velitelem Kašparem Röistem. Zachráněn byl papež Klement VII. (*1478, pp.1523-1534), když se zbylí gardisté dostali s papežem tajnou chodbou, dlouhou 800 metrů (vytvořena v roce 852) do Andělského hradu. Bránili se osm dní a pak museli složit zbraně. Jedna z podmínek dobyvatelů byla, že zbytky gardy budou rozpuštěny. Klement VII. zrušil gardu, povolal 200 německých žoldnéřů a doplnil je 42 "bývalými" gardisty.
  Roku 1537 poslal papež Pavel III. Ennia kardinála Filonardiho (1466-1549), aby ve Švýcarsku provedl nábor nových rekrutů. Vzhledem k protikatolickým vztahům reformistů v některých kantonech dosáhl kardinál Filonardini úspěchu v jednání v roce 1548 s katolickým starostou Lucernu Nikolasem von Meggenem. Jeho synovec se stal velitelem 150 gardistů. Garda byla obnovena 20.3.1548 papežem Pavlem III. (*1468, pp.1534-1549).
   V roce 1798 byl vyhnán papež Pius VI. a po jeho smrti (+29.8.1799) byla garda zrušena. Obnovena Piem VII. v letech 1800 - 1809, kdy Řím dobyli Francouzi, papeže Pia VII. vyhnali a gardu zrušili. Gardisté odešli s papežem Piem VII. a když se papež vrátil roku 1814 do Říma, gardu obnovil. Papež Pius IX. musel uprchnout z Říma roku 1848 a opět byla garda zrušena. Po svém návratu do Říma roku 1849 papež Pius IX. gardu obnovil. To už byla garda švýcarská pouze podle jména, protože se 90 gardistů ze 133 narodila v Římě švýcarským rodičům. Gardisté měli několik zastaralých pušek a nosili civilní oděv.
  V letech 1910-1921 byl velitelem Jules Maxime Repond (*11.6.1853 Fribourg, západní Švýcarsko, +11.6.1933 Vatikán), spisovatel, právník, profesor na univerzitě ve Fribourgu. Byl velkým odpůrcem alkoholu. Ve švýcarské armádě byl v letech 1902-1908 a měl hodnost plukovníka. Reponda jmenoval papež Pius X. velitelem papežské Švýcarské gardy. Repond navrhl verbovat rodilé Švýcary a zavedl přísnou disciplínu a cvičení. Nakoupil nové zbraně, ale papež Pius X. je povolil pouze v případě, že nebudou funkční. Reformy nepřijalo 13 gardistů a vyvolali v červenci 1913 vzpouru proti veliteli. Po týdnu byli popuštěni a garda byla stabilizována. Jules Repond studoval švýcarské historické kostýmy a podle renesančního kostýmu ze 16. století navrhl novou gardovou uniformu, kterou začali gardisté nosit od května 1914. 
První uniformy měly dvě barvy: modrou a žlutou dal 216. papež Julius II. (jeho rodové barvy), 218. papež Lev X. (Giovanni z Medici, *1475, pp 1513-1521) přidal medicejskou červenou. Podle tradice a legendy navrhl uniformu gardistů sochař Michelangelo Buonarotti. Ve skutečnosti návrh na uniformy dal v roce 1914 tehdejší velitel vatikánské švýcarské gardy Jules Répond (1853-1933), který použil barvy praporu vatikánské gardy a inspiroval se Rafaelovými freskami. Modro-červeno-žlutá uniforma s pancířem se nosí při slavnostních a reprezentačních příležitostech. K ceremoniálním zbraním patří halapartna, meč nebo šavle. Kolem krku nosí gardisté bílý plisovaný nákrčník. Na hlavě nosí gardisté morion (otevřenou přilbu), na které je znak papeže Julia II. Přilba pochází ze 16.-17. století z Kastilie. Španělsky morro je vrchol hlavy, a název souvisí s Maury, kteří ve středověku okupovali Španělsko. Morion je ozdoben pštrosím perem, které označuje hodnost a funkci:  bílé -velitel a jeho zástupce, fialové-důstojníci, červené-poddůstojníci a řadoví gardisté (halapartníci), černožluté  (na černé přilbě)-bubeníci. Pracovní uniforma je modrá s černým baretem. Uniformy Švýcarské gardy se šijí v Třešti u Jihlavy v České republice. 

  Po výcviku nových rekrutů nastoupí gardisté ke slavnostnímu slibu, který přečte kaplan švýcarské gardy: „Slibuji, že budu loajálně, věrně a poctivě sloužit papeži N.N. (jméno papeže) a všem jeho legitimním nástupcům a že mu věnuji všechnu svou sílu. Pokud bude potřeba, tak obětuji i svůj život pro jeho obranu. Stejný závazek slibuji i sboru kardinálů v případě, že Svatý Stolec bude prázdný. Dále slibuji úctu, věrnost a poslušnost mému veliteli. Tak přísahám! Ať mi k tomu Bůh a všichni svatí patroni pomáhají!“ 
  Rekruti jeden po druhém přistupují ke gardové standartě, položí na ni levou ruku a zvedne pravou ruku s třemi vztyčenými prsty, které symbolizují Boží Trojici. Pak osobně každý za sebe přísahá.
   Přísaha gardisty: „Já N.N. (jméno), přísahám, že budu loajálně, věrně a poctivě dodržovat vše, co mi bylo právě přečteno. Ať mi v tom Bůh a všichni svatí pomáhají!“
  „Přísahu církev vyhradila jen pro výjimečné případy. Aby bylo možné od křesťana vyžadovat přísahu před Bohem, musí existovat zvláštní důvod. To ukazuje na hodnotu úkolu gardistů, kteří přísahají, že při obraně Svatého Otce, bude-li to nutné, položí i svůj život,“ potvrdil výjimečnost tohoto aktu Mons. Alain de Raemy (*1959), kaplan Švýcarské gardy (2006-2013).

  Gardista Martin Holeček, švýcarský Čech při přísaze (2012)
6.5.2012 se stal gardistou švýcarský Čech Martin Holeček (narozený 1989 v Luzernu ve Švýcarsku). Jeho rodiče odešli v roce 1969 z Českých Budějovic (ČSSR).
Služba v gardě trvá 25 měsíců. Členem gardy se může stát pouze svobodný, neženatý Švýcar (švýcarské občanství), s minimální výškou 174 cm, katolického vyznání, se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním, ve věku 19–30 let. Musí mít ukončenou vojenskou službu ve Švýcarsku. Pokud se chce gardista oženit musí dosáhnout minimálně věku 25 let a sloužit další tři roky. Většina vojáků pochází z německy mluvících kantonů, frankofonních gardistů je menšina. Gardisté prochází velice náročným a tvrdým výcvikem, cvičí se středověkou halapartnou, která je velmi účinnou osobní zbraní, ale i s moderními zbraněmi (pistole, samopaly). Zatím naposledy byla garda nucena sáhnout po zbrani v roce 1870, kdy bránila Vatikán před vojsky Italského království.
Gardisté chrání vstup do Vatikánu, odpovídají za bezpečnost Svatého Otce a obyvatel Vatikánu. Vykonávají pořádkovou službu při bohoslužbách, audiencích a zahraničních návštěvách. Několik gardistů doprovází papeže na jeho cestách. Osobní strážci papeže chodí v civilu. Od roku 2019 má garda 135 mužů, do té doby měla 110.
Plukovník Alois Estermann (*29.10.1954, +4.5.1998), který byl gardista od roku 1980 a vlastním tělem chránil papeže Jana Pavla II. při atentátu 13.5.1981, byl 4.5.1998  papežem Janem Pavlem II. potvrzen ve funkci. V ten den (za 10 hodin) velitele i jeho manželku Gladys Meza roz. Romerovou zavraždil v jejich bytě gardista zástupce velitele Cedric Tomay, který po činu spáchal sebevraždu. Důvodem bylo pokárání velitelem za pozdní návrat do kasáren.  
19.8.2008 jmenoval 265. papež Benedikt XVI. nového 34. velitele plukovníka Daniela Rudolfa Anriga, *10.7.1972 Walenstadt ve Švýcarsku. Od roku 1992 sloužil ve švýcarské gardě. Vystudoval obojí právo na univerzitě ve Friebourgu v roce 1999. V letech 1999-2001 byl asistentem na Fribourské univerzitě. V letech 2002-2006 velitelem kriminální policie v kantonu Glarus a v letech 2006-2008 jejím velícím generálem. Ženatý, otec 4 dětí. Snažil se, aby byla švýcarská garda otevřena i ženám. Papež František ho nečekaně odvolal 2.12.2014 s ukončením služby 31.1.2015.
7.2.2015 jmenoval 266. papež František 35. velitelem plukovníka Kryštofa (Christoph) Grafa (*5.9.1961 Pfaffnau u Luzernu ve Švýcarsku). V gardě slouží od roku 1987, je ženatý a s manželkou má 2 děti.
 

Prapor Švýcarské gardy:

Podle tradice je prapor gardy z 18. století, v současné podobě od roku 1910. Rozměry 2,2 metru. Prapor švýcarské gardy navrhl 24. velitel Jules Maxime Repond. Papež Pius X. jeho návrh neschválil a první prapor byl vytvořen za papeže Benedikta XV. v roce 1914.
Po volbě nového papeže nebo po jmenování nového velitele se znaky na praporu mění a prapor je vytvořen nový.
  
Prapor je čtvercový, rozdělený švýcarským bílým křížem na čtyři pole.
Erb sloužícího velitele gardy je uprostřed praporu na bílém kříži. Tuto skutečnost uzákonil v roce 2005 až papež Benedikt XVI.
V 1. poli je znak vládnoucího papeže s mitrou (do roku 2015 s tiárou).
V 2. poli barvy papežů Julia II. (modrá, žlutá) a Lva X. (žlutá, modrá, červená): modrá,  žlutá , červená,  žlutá , modrá.
Ve 3. poli jsou gardové barvy: červená,  žlutá , modrá,  žlutá , červená.
Ve 4. poli je znak papeže Julia II, zakladatele Švýcarské gardy.
 
Patroni gardistů: sv. Ignác z Loyoly, sv. Martin z Tours, sv. Sebastián, sv. Mikuláš z Flüe.

Heslo gardy:

Odvaha a věrnost (Virtute et fide)
Odvážně a věrně (Acriter et fideliter),
 italsky: Con coraggio e fedeltá

Prapor Švýcarské gardy se znakem papeže Lva XIV. (z 12.5.2025)

Změna znaku a barev na praporu Švýcarské gardy 2015-2025.

V roce 2015 byla na praporu v 1. poli ve znaku papeže vyměněna tiára za mitru a původní pořadí barev 2. pole: modrá,  žlutá , červená, žlutá , modrá bylo změněno. Tyto barvy byly odvozeny z erbu 217. papeže Julia II. (zlatý dub na modrém poli), který gardu založil. Červený pruh byl přidán z erbu 218. papeže Lva X. (3 zlaté bourbonské lilie v modré kouli, pod ní 5 červených koulí-palle na zlatém poli).
 V roce 2015 určil 266. papež František, aby pořadí a barvy pruhů byly ve 2. poli stejné jako ve 3 poli (barvy gardy): červený,  žlutý , modrý,  žlutý , červený.
V roce 2025 papež Lev XIV. vrátil pořadí barev v 2. poli praporu do původního stavu.

Znaky velitelů

Erb Elmara Teodora Mädera (Moder, 33. velitel gardy 2002-2008):
  Přes modrozlaté dělené pole je položená stříbrná kosa s hnědočervenou rukojetí, vpravo nahoře zlatá hvězda. Na štítu je položená stříbrná gardová přilba s bílým chocholem. Celý znak je obtočen vavřínovým věncem. Půlené pozadí kruhového štítu, vpravo zelené, vlevo šedé.

Erb 34. velitele Daniela Rudolfa Anriga (2008-2015): zlatý štít s černým šípem a písmenem Z. Na štítu je položená modrá gardová přilba s červeným vnitřkem a bílým chocholem. Po stranách štítu jsou zlatočerné fanfrnochy. Celý znak je obtočen vavřínovým věncem. Půlené pozadí kruhového štítu, vpravo zelené, vlevo bílé.
 

Erb 35. velitele Kryštofa Grafa (velitel od roku 2015): na červeném štítu je na pravé straně položený zlatý paroh, vlevo stříbrný pluh. Na štítu je položená gardová přilba s červenobílou točenicí a  třemi pštrosími pery: zlatým, červeným a stříbrným. Po stranách štítu jsou zlatočervené a stříbrnočervené fanfrnochy. Celý znak je obtočen vavřínovým věncem. Dělené pozadí kruhového štítu, horní bílé, dolní modré. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vatikánská policie založena 14. 6.1816.
      Corpo della Gendarmeria dello Stato della Città del Vaticano
      (Policejní sbor Městského státu Vatikán)

 Vatikánské četnictvo (fr. gens d´Armes = ozbrojení muži). Corpo della Gendarmeria byla policejní jednotka Vatikánu, kterou založil papež Pius VII.
   V roce 1970 papež Pavel VI. četnictvo zrušil, nahradil je Bezpečnostním úřadem (Ufficio centrale di vigilanza) a přeřadil je pod civilní správu. Papež sv. Jan Pavel II. dal v roce 1991 úřadu nový název: Bezpečnostní sbor Vatikánského městského státu (Corpo di Vigilanza dello Stato della Città del Vaticano).
   V roce 2002 vrátil papež sv. Jan Pavel II. bezpečnostnímu sboru jeho původní název: Corpo della Gendarmeria (Policejní sbor). Zájemci o službu u policie ve Vatikánu musí mít italské občanství, dva roky u italské policie a být ve věku 20-25 let.
      Patronem vatikánské policie je sv. archanděl Michael. Heslo: Fides et virtus (věrnost a statečnost)

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------