Insignie papežů
latinsky in signe = znamení, symbol. Odznaky hodnosti určité a určené moci, postavení a funkce světských nebo církevních osob. Symbolizují hierarchii různých lidí. Držení královských insignií (regálie) symbolizovalo legitimnost moci panovníka, a jejich držitel uplatňoval regální právo (iura regalia). Insigniemi panovníka jsou také předměty jeho osobní potřeby: pokrývka hlavy, oděv, šperky, pečetní prsteny a zbroj.
Hlavní insignie panovníka jsou koruna, žezlo a jablko, u rytířů přilbice a meč, u biskupů mitra a berla.
Církevní insignie jsou papežské viditelné odznaky svatopetrského úřadu a dají se rozdělit do dvou skupin:
1) insignie, které se používají k liturgii a ukazují na papeže jako biskupa římského.
2) části oděvu nebo předměty, které vycházejí z tradice papežství.
Rybářský prsten (anulus piscatorius). Je základní insignií papežů. Názvem připomíná sv. Petra i poslání papežů „být rybáři lidí“ (piscatores hominum) a kormidelníky „Petrovy loďky“. Současně jde o odznak biskupské hodnosti, který je znamením věrnosti a symbolem duchovního „zasnoubení“ biskupa s Církví. Na prstenu je postava rybáře sv. Petra a latinsky psané jméno papeže. Na fotografii prsten papeže Františka.
Prsten papeže Benedikta XVI. s postavou sv. Petra a nápisem Benedictus XVI. Po smrti nebo abdikaci papeže je prsten rozlomen.
Pallium. Původně bílý pás dlouhý 2,6 metru z ovčí vlny se šesti vyšitými křížky a černým koncem, který se nosil kolem krku a vpředu i vzadu splývá dolů. Papežské palium má červené křížky a arcibiskupské palium má křížky černé. Na fotografii papež František s palliem.
V prvotní křesťanské době pallium příslušelo pouze papežům. Ceremoniáři ho nosili v průvodu před papežem jako insignii jeho úřadu. Od 13. století začali pallium papežové udělovat arcibiskupům a patriarchům, jako symbol jejich plného kněžství a bratrského spojení s papežem.
Soli Deo - pileolus (Soli Deo = samému Bohu). Malá bílá čepička. Biskupové nosí solideo fialové, kardinál červené, řeholníci černé.
Mitra (dříve tiára) a papežská berla. Liturgickou pokrývkou hlavy biskupů křesťanského Západu je mitra-infule. Je to vysoká čepice ze dvou vyztužených částí, nahoře zahrocených. Papež je biskupem římským. Na fotografii papež Benedikt XVI. (2005-2013).
Od 7. století papežové nosili kuželovitou čepici. Na ni byly postupně přidány tři královské koruny. Tato tříkoruna, zvaná tiára, symbolizovala Nejsvětější Trojici, trojí úřad papeže (učitelský, kněžský a královský), trojí papežskou moc (kněz, soudce a zákonodárce), symbol trojího jazyka z Bible: hebrejštiny, řečtiny a latiny.
Tiárou byli papežové korunováni až do roku 1963, kdy byl korunován 263. papež Pavel VI. Papežové Jan Pavel I. a sv. Jan Pavel II. se korunovace zřekli, nepoužili tiáru a místo korunovace přijali při svém nástupu na stolec za hlavní odznak arcibiskupské pallium. Tiáru použili do svých znaků. Sv. Jan Pavel II. při intronizační mši řekl, že je věcí volby každého dalšího papeže, jestli se rozhodne pro korunovaci nebo ne. Jeho nástupce Benedikt XVI. v roce 2005 nepřijal tiáru a ve znaku ji nahradil biskupskou mitrou. Ta má ve znaku tradiční bílou barvu tiáry a je ozdobena třemi zlatými pásky ve tvaru trojitého kříže.
Papežská berla. Horní konec papežské berly je zakončen křížem, protože papež je podřízen Ježíši Kristu. Ve středověku byl tento kříž opatřen třemi vodorovnými břevny (v heraldice zv. papežský kříž), které měly stejný význam jako tři koruny papežské tiáry.
Berla (pedum rectum), pastýřská hůl je odznakem biskupské hodnosti. Může být kovová nebo z ušlechtilého dřeva.
Biskupské berly byly jednoduché, v baroku bohatě zdobené. Biskupská berla je zakončena šnekovitě zatočenou hlavicí, která symbolizuje biskupovu podřízenost papeži.
Pektorál (pectorale = na srdci) je kovový kříž nošený biskupy na řetěze kolem krku. Pektorál je atributem papeže jako biskupa římského.
Papežská sutana. Oděvem papežů je bílá sutana (klerika) s bílým pásem (cingulum).
Tradici bílého oděvu založil 226. papež sv. Pius V. (1566-1572), který byl členem dominikánského řádu a po svém nástupu na papežský trůn si nechal jako svůj běžný oděv bílé řeholní roucho.
Kožešinová papežská čapka (lat. camaurus, camelaucum; řecky kamelauchion = čepice z velbloudí srsti). Červená, bílou kožešinou podšitá sametová čapka přes uši, kterou si oblíbili renesanční a barokní papežové v 17. a 18. století. Používala se do roku 1963 za sv. Jana XXIII. Papež Benedikt XVI. (foto) obnovil nošení camaura 21.12.2005 jako praktickou pokrývku proti zimě.
Papežský pluviál (plášť). Část liturgického oděvu užívaná biskupy. Jde o otevřený červený plášť sepnutý vpředu pod krkem (foto).
Mozeta (límec) je krátká pláštěnka, která zakrývá ramena a nosí se přes rochetu. Její barva se liší podle řádů nebo hodnosti. Je to část liturgického oděvu u římskokatolických biskupů a dalších hodnostářů. Někdy je mozeta s malou kapucí. Kardinálové - červená mozeta, biskupové - fialová. Papež má více druhů mozet pro různá období: červená - od slavnosti Nanebevstoupení Páně do svátku sv. Kateřiny Alexandrijské (25.11.) a v postní době. Červená, lemovaná hermelínem je pro dobu adventu. Bílá, lemovaná hermelínem od velikonoční neděle do Letnic.
Papežský trůn (sedes gestatoria). Sedadlo pro biskupa je jeho katedra. Sedadlo pro papeže je jeho katedra jako římského biskupa.
Papežský humerál (fanon). Humerál je bílý pruh látky podobný šále, opatřený na konci šňůrkami pro přichycení, který si duchovní tradičně ovazují kolem krku a ramen, pod svrchní liturgický oděv, jako ochranu před potem. Zvláštní humerál patří k papežským insigniím.
Nepoužívané insignie
- Tiára (trojkoruna) – nepoužívá se od roku 1964.
- Papežský vějíř (flamela) – nepoužívá se od roku 1964.
- Manipulus je šátek na otírání potu, který ve starém Římě nosili urození patriciové volně přehozený přes předloktí levé ruky. Biskupové a kněží tuto součást oděvu převzali. Postupem doby byl původní účel manipulu zapomenut a stal se z něj jeden z dekorativních odznaků biskupského a kněžského úřadu. Od roku 1965 se manipul nepoužívá.
- Pontifikální rukavice. Používali biskupové. Od roku 1964 se nepoužívají.
- Pontifikální obuv a punčochy. K liturgickému oděvu papeže patří bílé punčochy a pontifikální červené boty, které používal papež Benedikt XVI. Papež František nosil obuv černou nebo hnědou.
- Kožešinová papežská čapka (lat. camaurus, camelaucum; řecky kamelauchion = čepice z velbloudí srsti). Původně se vyráběla z velbloudí srsti. Je to červená, bílou kožešinou podšitá sametová čapka přes uši, kterou si oblíbili renesanční a barokní papežové v 17. a 18. století. Neužívala se při liturgických obřadech, ale byla součástí papežského šatníku do roku 1963 za sv. Jana XXIII. Papež Benedikt XVI. (foto) obnovil nošení camaura 21.12.2005 jako praktickou pokrývku proti zimě.
- Přenosný papežský trůn (sedes gestatoria). Sedadlo je katedra biskupů.
Dříve se používal trůn, ve kterém bývali papežové při slavnostních shromážděních nošeni nad hlavami věřících a odkud udělovali papežské požehnání. Přenosní sedes gestatoria se nepoužívá od roku 1963.
