Basilika - řecky βασιλική στοά, ΒΑΣΙΛΙΚΉ ΣΤΟΆ = basiliké stoá = královské sloupoví, sloupořadí. V basilice byl vládnoucí úřad, soudní síň nebo veřejný prostor pro občany. Později byla basilika vyhrazena jako audienční sál císaře (basilikos, basileos = král) = královský sál.
První křesťané, po udělení svobody v roce 313, si začali basiliky upravovat na kostely, kterým zůstal název basilika.
Čestný titul basilika větší (basilica maior) je udělen pouze papežským (do roku 2008 patriarchálním) kostelům v Římě. Titul basilika menší (basilica minor) uděluje papež významným kostelům po celém světě.
Papežské basiliky v Římě
(do roku 2008 patriarchální basiliky).
Papežským kostelem je také každá biskupská katedrála ve světě.
Pět chrámů v Římě má titul basilika větší - basilicae maiores:
1. Božského Spasitele a svatých Janů v Lateráně
2. svatého Petra ve Vatikánu
3. Panny Marie Větší (Sněžné) na Esquilinu
4. svatého Pavla za hradbami
5. svatého Vavřince za hradbami.
Basiliky větší byly nazývány patriarchální basiliky.
Každá z nich patřila v Římě jednomu starověkému patriarchátu:
Jeruzalém (451/1099-2008) - sv. Vavřinec za hradbami.
Alexandrie (1215/19-1964) - sv. Pavel za hradbami.
Antiochie (1099-1964) - Panna Maria Sněžná (Větší), Esquilin.
Řím (od 313) - Nejsvětější Spasitel (Salvátor), Laterán.
Konstantinopol (Cařihrad, Istanbul, 1204-1964) - sv. Petr, Vatikán.
Toto přidělení basilik od roku 1964 a 2008 neplatilo. 265. papež Benedikt XVI. rozhodl o změně patriarchálních titulů basilik a v roce 2008 prohlásil těchto pět kostelů za papežské basiliky. Zároveň zrušil jeden z titulů římského biskupa "patriarcha západu".
V každé basilice větší (mimo basiliku sv. Vavřince za hradbami) je papežská katedra (trůn) a Svatá brána (Sancta porta), kterou otevírá papež pouze na Svatý (Milostivý, Jubilejní) rok.
Arcibasilika Božského (Nejsvětějšího) Spasitele (Salvátora), sv. Jana Křtitele, sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Nepomuckého v Lateráně (chrám tří svatých Janů), Lateránská basilika - Sancti Ioannis in Laterano - San Giovanni in Laterano je hlavní katedrální chrám římského biskupa (papeže) od roku 313. Posvěcen 9.11.324.
Basilika je zasvěcena Ježíši Kristu a třem sv. Janům: sv. Janu Křtiteli, sv. Janu Evangelistovi a (od roku 1729) i sv. Janu Nepomuckému.
Hodností je prvním a nejdůležitějším kostelem katolické církve (velechrám sv. Petra ve Vatikánu je na druhém místě). Na římse je latinský nápis: CLEMENS XII. PONT. MAX. ANNO. V. CHRISTO. SALVATORI. IN. HON. SS. IOAN. BAPT. ET. EVANG. (Klement XII. nejvyššího velekněžství roku pátého Kristu Spasiteli a cti svatého Jana Křtitele a Evangelisty).
Nad vchodem je latinský nápis: DOGMATE PAPALI DATVR AC SIMVL IMPERIALI QVOD SIM CVNCTARVM MATER CAPVT ECCLESIARVM HINC SALV COELE NA DATORIS NOMINE SANCXERVNCTA FVERVNT SIC NOS EX TOTO CONVERSI SVPPLICE VOTO NOSTRA QVOD HECAEDES TIBI XPE SIT INCLITA SEDES = názor papežský je daný stejně jako císařský, že jsem matka a hlava veškeré církve spasených v nebi ve jménu dárce, a nás obrácených, prosím o tvůj hlas Kriste, kde je tvé sídlo (tvé sedadlo).
Vedle hlavního vchodu, vpravo i vlevo, je nápis: SACROS LATERAN ECCLES OMNIVM URBIS ET ORBIS ECCLESIARVM MATER ET CAPVT - svatý Lateránský kostel všech Města (Říma) a světa kostelů Matka a hlava.
Konalo se zde pět církevních Lateránských koncilů: 1123, 1139, 1179, 1215, 1512-1517. V chrámu je pohřbeno šest papežů: Alexandr III., Sergius IV., Klement XII., Martin V., Inocenc III., Lev XIII.
Původní basiliku postavil ve 4. století císař sv. Konstantin I. Veliký. Tu vydrancovali Vandalové v roce 455 a později ji poškodilo zemětřesení. V roce 1308 basilika vyhořela a v roce 1309 dal papež Klement V. postavit současný chrám, který vyhořel v roce 1360. V letech tzv. Avignonského zajetí papežů (1309-1417) chrám zpustl a pásly se v něm ovce. Po návratu papeže Martina V. do Říma byla basilika obnovena a v roce 1650 zbarokizována. V roce 1734 bylo postaveno průčelí basiliky. Na chrámu stojí 15 soch vysokých 7 metrů.
V Lateránské basilice byl v roce 1204 papežem Inocencem III. kanonizován český poustevník Prokop. Za 525 let po svatořečení sv. Prokopa byl v Lateránské basilice 19.3.1729 kanonizován papežem Benediktem XIII. český kněz, mučedník bl. Jan Nepomucký., který se stal čtvrtým patronem basiliky.
Svaté schody
Naproti basilice stojí kaple Santa Scala (Svaté schody). Schody jsou z Pilátova paláce v Jeruzalémě, po kterých šel k soudu Ježíš Kristus. Do Říma je dala přenést císařovna sv. Helena, matka císaře sv. Konstantina I. Velikého.
Basilika sv. Pavla za hradbami – Sancti Pauli extra muros - San Paolo fuori le mura (nazývaná basilika tří císařů, tří pánů) byla původně katedrála latinského alexandrijského patriarchy (1215/1219–1964).
V této basilice jsou portréty všech papežů. Za portrétem papeže Františka je 26 volných míst. První je portrét apoštola sv. Petra.
První kostel nad hrobem sv. Pavla dal postavit císař sv. Konstantin I. Vysvěcen 18.11.324. Západní císař Valentinianus II. a císař východu Theodosius I. Veliký zbořili malý kostelík císaře sv. Konstantina I. a postavili v roce 390 velkou basiliku. Stavbu dokončil v roce 395 císař Honorius, proto byla basilika nazývána Basilica trium Dominorum (tří pánů, tří císařů).
V 5. století dal zchátralou stavbu obnovit 45. papež sv. Lev I. Veliký (440-461) a název Tří pánů použil k označení této basiliky, protože ji zasvětil sv. Pavlu, sv. Taurinovi a sv. Herculanovi (mučedníci z Ostie). Basilika byla větší než basilika sv. Petra ve Vatikánu.
Velká oprava basiliky proběhla za 64. papeže sv. Řehoře I. Velikého (590 – 604). 108. papež Jan VIII. (872 – 882) dal opevnit basiliku a domy kolem ní a vytvořil Joannispolis (Janovo město), které zničilo v roce 1349 zemětřesení. Na basilice spadla zvonice a vchod. 199. papež Klement VI. (1342 – 1352) dal škody opravit. 15.7.1823 basilika vyhořela vinou dělníka, který opravoval střechu. 1425 let si basilika uchovala původní podobu.
253. papež Lev XII. (1823-1829) rozhodl, že basiliku obnoví v původní kráse a přesvědčil státníky celého světa, aby přispěli na její obnovu. Dary na opravu věnoval pravoslavný ruský car Alexandr I. (1777-1825), egyptský místokrál Mohamed Alí (1769-1848), protestantský německý Fridrich Vilém III. (1770-1840) a další protestantští a katoličtí panovníci. Basilika je dlouhá 132 metrů, široká 65 metrů a vysoká 30 metrů. Vysvěcena po obnovení 10.12.1854. (Svátek se slaví 18.11., s vysvěcením basiliky sv. Petra).
V letech 1215–1964 byla basilika katedrálním chrámem latinského alexandrijského patriarchy. Od roku 1964 je papežskou basilikou.
31.5.2005 jmenoval 265. papež Benedikt XVI. správcem 1. arcikněze basiliky. Stal se jím arcibiskup Andrea kardinál Cordero Lanza di Montezemola (heraldik a tvůrce erbu papeže Benedikta XVI.).
6.12.2006 našli italští archeologové pod hlavním oltářem basiliky sarkofág z 1. století, kde byly uloženy ostatky apoštola sv. Pavla.
Umělecká dílna „Fabbrica di San Pietro“, vytváří od roku 1823 mozaikové medailony papežů pro basiliku sv. Pavla za hradbami. Všechny mozaiky papežů, od sv. Petra po Lva XII., se musely po požáru basiliky v roce 1823 zhotovit nově.
V letech 1397-1400 byl titulárním alexandrijským patriarchou Jan z Jenštejna (1347-1400), 3. pražský arcibiskup (1379-1396), který musel z Čech odejít před králem Václavem IV. Patriarcha Jan z Jenštejna zemřel v klášteře u kostela sv. Praxedy v Římě, kde 14.2.869 zemřel i sv. Cyril. Kostel sv. Praxedy je nedaleko basiliky Panny Marie Sněžné.
První portrét:
mozaika s obrazem sv. Petra (33-67), vlevo od oltáře.
108. papež Jan VIII. (872-882) schválil v roce 880 slovanskou liturgii a slovanské bohoslužebné knihy, které napsali slovanští apoštolové sv. Cyril a Metoděj.
Vzdoropapež Kryštof je jediný vzdoropapež, který má svůj portrét mezi portréty papežů v basilice sv. Pavla za hradbami. O stolec sv. Petra usiloval v letech 903-904.
Portrét papeže Františka představil 4.12.2013 Svatému Otci jeho tvůrce biskup Viktor (Vittorio) Lanzani, ředitel umělecké dílny „Fabbrica di San Pietro“, která mozaiku vytvořila. Z této dílny pochází všechny mozaiky papežů, které se musely po požáru basiliky v roce 1823 zhotovit nově. Kruh mozaiky má průměr 1 metr. V pondělí 9.12.2013 byl medailon umístěn do galérie papežů v bazilice sv. Pavla za hradbami v Římě.
Basilika Panny Marie Větší, Panny Marie Sněžné, Panny Marie s Jesličkami, Panny Marie u Jesliček, Liberiova basilika, – Santa Maria Maggiore - Santa Maria della Neve - Santa Maria ad Praesepe - Santa Maria Fatné - Basilica Liberiana byla původně katedrála latinského antiošského patriarchy (1099-1964).
Chrám má pět názvů: Santa Maria Maggiore (Panna Maria Větší), Santa Maria della Neve (Panna Maria Sněžná), Santa Maria ad Praesepe (Maria s jesličkami), Santa Maria Fatné (řec. φάτνη-fátne=jesličky), Basilica Liberiana (podle papeže Liberia). Tento největší mariánský chrám v Římě na pahorku Esquilinu je prvním chrámem zasvěceným Matce Boží uvnitř římských hradeb. Svátek Posvěcení římské basiliky Panny Marie (do roku 1969 svátek Panna Maria Sněžná) se slaví 5. srpna.
Ve 4. stol. př. Kr. byla na Esquilinu postavena svatyně Junony Lucinské, ochránkyně rodiček a v době císaře Augusta zde bylo zbudováno tržiště, tzv. Macellum Liviae. To bylo přestavěno na velkou halu, zvanou bazilika, k občanskému i administrativnímu účelu.
Santa Maria Maggiore
Liberiova basilika, postavena na místě staršího kostela 36. papežem Liberiem (352–366), římským patricijem a senátora Janem a jeho manželkou. Zbožní, bezdětní manželé prosili o znamení jak uctít Pannu Marii. Ve snu je Panna Maria požádala, aby na označeném místě postavili kostel. Stejný sen měl i papež Liberius. V letní noci ze 4. na 5. srpna 358 napadl na pahorku Eskvilin (Esquilin) sníh. Oba muži se ráno sešli na vrcholu pahorku a podle tradovaného podání papež vyznačil půdorys chrámu na sněhu. Na Mariino přání se společně podíleli na budování kostela.
Na koncilu v Efesu r. 431 byla Panna Maria označena za Theotokos, Bohorodičku. 44. papež sv. Sixtus III. (zvolen 31.7.432) přestavěl a zasvětil kostel 5.8.432 Panně Marii s titulem Panny Marie Sněžné (dedicatio Sanctae Mariae ad Nives). Stavba velechrámu měla za cíl Mariino uctění a oslavení uznaného titulu. Později chrám dostal ještě další tři tituly: Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore=madžore, největší mariánský chrám v Římě), Panny Marie Fatné (řec. jesličky) nebo Panny Marie u Jesliček (lat. Praesepe, praesaepe=jesle, žlab, stáj, chlév). V této basilice se uchovává část Kristových jeslí z Betléma. Je zde pohřben sv. Jeroným (342-420), který obýval jeskyni vedle chrámu Narození Páně v Betlémě, kde zemřel a byl pohřben v chrámu Narození Páně. V roce 1200 byly jeho ostatky přeneseny do chrámu Panny Marie Větší na Esquilin v Římě.
Význam největší mariánské baziliky v Římě vzrostl, když papež Hilarius ji v 5. století prohlásil za rovnou papežské bazilice Nejsvětějšího Salvátora a sv. Janů na Lateráně.
Nedaleko chrámu Panny Marie byl v 5. století postaven kostel sv. apoštola Ondřeje (ulice Napoleona III., severně od chrámu), který se nedochoval. Zbytky chrámu byly objeveny a prozkoumány archeology.
Chrám Panny Marie vydržel bez restaurování až do 18. století. Bazilika má tři lodě, které odděluje 40 jónských sloupů (dvojnásobek původních). Kazetový strop je pozlacen prvním zlatem dovezeným Kryštofem Kolumbem z Ameriky. Hlavní loď končila triumfálním obloukem, na který navazovala apsida. Strop byl trámový. Podlaha byla z mramorových desek. V čele apsidy osvětlené pěti okny stál papežský trůn.
V tomto chrámu 23.2.867 potvrdil 107. papež Hadrián II. při mši slovanským věrozvěstům sv. Cyrilu a Metoději překlad bohoslužebných knih do slovanského jazyka a dovolil jejich používání při bohoslužbách.
Na jih od basiliky je kostel sv. Praxedy s klášterem, kde 14.2.869 zemřel sv. Cyril a kde v letech 1397-1400 pobýval titulární alexandrijský patriarcha Jan z Jenštejna (1347-1400), 3. pražský arcibiskup (1379-1396), který musel z Čech odejít před králem Václavem IV. Patriarcha Jan z Jenštejna zemřel v Římě v klášteře u kostela sv. Praxedy, kde je pohřben.
226. papež sv. Pius V. vyzval roku 1571 k modlitbě růžence za mír. Na podzim došlo k rozhodující námořní bitvě u Lepanta proti tureckému sultánu Sulejmanovi, kde byli muslimové na svátek Panny Marie Růžencové 7.10.1571 poraženi. Papež sv. Pius V. rozšířil tento svátek na celou církev. Na vlastní přání je v basilice Panny Marie Sněžné pohřben.
Do chrámu Santa Maria Maggiore se vchází čtyřmi vchody. Pátým je "Svatá brána", která je papežem otevřena jen po dobu Milostivého léta (svatého roku).
Vedle Paulínské kaple byl pohřben 26.4.2025 na vlastní přání 266. papež František (*17.12.1936, pp. 2013-2025, +21.4.2025).
V chrámu v Paulínské kapli je ctěn obraz Panny Marie zvaný Salus populi romani = Spása lidu římského.
O obraze Panny Marie z basiliky Santa Maria Maggiore se vypráví, že ho namaloval evangelista a lékař sv. Lukáš. Jeho legendární malířské umění je patrně odvozeno z toho, že ve svém evangeliu nejvěrněji popsal (vykreslil) Pannu Marii. Ve skutečnosti jde o nejstarší vyobrazení Panny Marie. Obraz zůstal v Jeruzalémě až do 4. století, kdy byl znovu objeven svatou Helenou, která ho dala převézt do Konstantinopole (Cařihradu, Istanbul). Zde byla ikona zničena při dobývání města roku 1453. Ještě předtím byla zhotovena kopie obrazu na cedrové desce. Obraz má rozměry 117x79 cm.
Panna Maria má tmavě modrý, zlatě lemovaný plášť. Pod ním červenou (fialovou) tuniku. Tento obraz se stal předlohou pro obrazy zvané Hodegetrie = Ukazatelka cesty - Průvodkyně na cestách (řec. ten, kdo ukazuje cestu). V západní církvi s názvem Panna Marie Pomocnice. Mezi tyto obrazy patří i ikona Matky Boží Čenstochowské. Kopii tzv. Lukášova obrazu má Národní galerii v Praze. Tento obraz přivezl, jako originál, ve 14. století císař Karel IV. z Říma do Prahy.
Chrám Panny Marie Sněžné s klášterem karmelitánů na Jungmannově náměstí v Praze dal postavit v roce 1347 Karel IV. Měl být korunovačním chrámem českých králů a po chrámu sv. Víta je největším kostelem v Praze.
Do roku 1397 byl vybudován pouze vysoký chór (původně kněžiště). Za husitských válek byla stavba přerušena a kostel nebyl nikdy dostavěn. Chrám je nejvyšším kostelem v Praze. Klenba je vysoká 34 m. Celý kostel a klášter opravili v 17. století františkáni. Obraz na oltáři připomíná legendu o založení basiliky Panny Marie Sněžné v Římě. V pražském kostele bylo 15.2.1611 zavražděno 14 františkánů (bl. Čtrnáct pražských mučedníků), blahořečeni 13.10.2012.
Basilika sv. Vavřince za hradbami – Santi Laurentii extra muros - San Lorenzo fuori le mura, byla původně katedrála latinského jeruzalémského patriarchy (451/1099-2008).
V chrámu byly uloženy ostatky mučedníka a jáhna sv. Vavřince (+258) a ostatky prvomučedníka sv. Štěpána (+1. st.).
Baziliku dal postavit císař Konstatin vedle původního kostela sv. Vavřince, který měl opačnou orientaci. Podobně jako svatopetrská bazilika měl hlavní oltář orientován na západ. Velkou úctu k sv. Vavřinci měl 37. papež svatý Damasus (366-384), který dal konstantinovu basiliku přestavět. V centru Říma dal ze svého domu postavit další kostel zasvěcený sv. Vavřinci, který byl po papežově smrti přejmenován na San Lorenzo in Damaso.
44. papež sv. Sixtus III. (432-440) dal chrám opravit. V roce 468 zde byl pohřben 46. papež sv. Hilarius (461-468). Jeho hrob je vedle jáhna, mučedníka sv. Cyriaka (+309). Sixtův chrám přestavěl v 6. století 63. papež Pelagius II. a přistavěl další basiliku tzv. ad corpus = při těle mučedníka. Dnešní bazilika je ze začátku 13. století. Na vlastní přání zde byl 13.7.1881 pohřben "vatikánský vězeň" 256. papež Pius IX. (+7.2.1878). Za druhé světové války v roce 1943 byla bombardována, bomba zasáhla hlavní loď a zbortila strop.
Archeologické výzkumy z let 1950-57 zjistily, že bazilika sv. Vavřince za hradbami z doby císaře Konstantina byla trojlodní stavbou. Měřila po délce sto metrů a široká byla 36 m.
Z 8. století se zachovala zpráva, že vedle baziliky Ad corpus, stojí větší kostel zasvěcený Panně Marii. Poslední zápis o kostele sv. Vavřince z doby císaře Konstantina je z 9. století.
Velechrám (bazilika) sv. Petra ve Vatikánu – Sancti Petri in Vaticano - San Pietro in Vaticano, původně katedrála konstantinopolského (cařihradského) patriarchy (329-1054, 1204-1964).
Po rozdělení Církve na pravoslavnou a katolickou církev v roce 1054 tyto pravomoci přestali platit. Jako jeden ze dvou středověkých katolických chrámů (s basilikou sv. Jana v Lateráně) měl vždy hlavní oltář obrácen tváří k lidu (orientován na západ). Katolické (i pravoslavné) kostely mají hlavní oltář na východ, směrem k Jeruzalému. Velechrám sv. Petra pojme 60.000 lidí. Vysvěcen po přestavbě 18.11.1626.
Na přestavbě a výzdobě velechrámu se v 16.století podíleli umělci Gian Lorenzo Bernini, Michelangelo Buonarotti, Raffael Santi a další.
Před bazilikou je náměstí sv. Petra s Berniniho kolonádou s 280 sloupy a 164 sochami. Kolonáda tvoří ovál, který symbolizuje náruč Boží a církve.
S velechrámem sousedí Apoštolský palác, který má 3000 místností, 8 slavnostních a 200 obyčejných schodišť a 20 nádvoří. Papežův soukromý byt je ve 4. patře paláce. Papežovo apartmá má 19 pokojů, ale vlastní papežův byt tvoří pouze ložnice, pracovna, obývací pokoj, koupelna a toaleta. Ostatní místnosti papežského apartmánu jsou k dispozici sekretáři, kaplanovi a hlídce Švýcarské gardy.
Sixtinská kaple, kde se koná konkláve = volba papeže, je součástí papežského paláce.
Bazilika, velechrám sv. Petra
Původně stál na místě baziliky Neronův Cirk. Zde byli mučeni první křesťané, tady byl umučen a pohřben i sv. Petr. Papež Anacleus dal nad jeho hrobem postavit malou baziliku. 
V roce 313 ji císař Konstantin přestavěl.
V r. 800 byl v konstantinově basilice sv. Petra korunován na císaře sv. Karel I. Veliký od papeže Lva III. Basilika stála až do 16. století.
Přestavbu basiliky začal v r. 1506 papež Julius II. Stavitel Bramant zboural starý kostel a chtěl postavit nový ve tvaru řeckého kříže. Po smrti Bramanta na stavbě pracoval Fra Giocondo, Raffaello, da Sangallo, Peruzzi a od roku 1547 Michelangelo Buonarroti. Papež Pavel V. změnil plán na tvar latinského kříže.
Průčelí postavil Karel Maderna, který použil travertin z Hadriánovy vily. Průčelí je 112 metrů široké a 44 metrů vysoké. Nad podloubím je devět balkónů s balustrádou, na které je 13 soch představujících Ježíše Krista, Jana Křtitele a apoštoly bez sv. Petra a sv. Pavla. Kopule velechrámu je vysoká 132 metrů, má průměr 42 metrů a vnitřní výšku 123,4 metrů. Na vrchol vede 551 schodů.
Socha sv. Petra a sv. Pavla stojí na náměstí. Sv. Petr drží v ruce klíč od nebeského království a stojí vlevo (z pohledu návštěvníka). Sv. Pavel drží meč a stojí po pravé straně (z pohledu návštěvníka) před basilikou.
Po smrti sochaře Karla Maderny r. 1629 vedl stavbu stavitel Jan Vavřinec Bernini. Vytvořil bronzový baldachýn nad oltářem, dokončil apsidu s katedrou sv. Petra. Předsíň svatopetrského chrámu je dlouhá 71 metrů a široká 13,5 metru. Basilika má pět vstupních bran. Hlavní vchod vytvořil z bronzu florentský sochař Antonín Filater. Dveře na pravé straně (z pohledu příchozího) zvané Porta Santa = svatá brána, se otevírají ve Svatém roce. Na levé straně jsou dveře zvané Porta Morte = brána smrti, kterou je přinášen zesnulý papež do basiliky k pohřbu.
U levých dveří je socha císaře sv. Karla I. Velikého (747-814) a napravo socha císaře sv. Konstantina I. Velikého (274-337), který v roce 313 udělil křesťanům svobodu.
Délka velechrámu je 211,5 metrů, šířka 114,7 metrů. Vnitřek chrámu je dlouhý 186 metrů a vejde se do něj 60 000 lidí. Na dlažbě jsou údaje o délce některých světových katedrál. Za polovinou velechrámu je vyznačena délka katedrály sv. Víta v Praze, 124 metrů (tento nápis dal zhotovit bývalý pražský arcibiskup Josef kardinál Beran). Lateránská basilika má vnitřní rozměr 121 metrů. V chrámu je 44 oltářů, 390 soch, 8 malých kopulí a 800 sloupů z mramoru nebo bronzu. Uvnitř středové kopule je dvoumetrovými písmeny napsána latinsky a řecky tato věta:
„TV EST PETRVS ET SVPER HANC PETRAM AEDIFICABO ECCLESIAM MEAM ET PORTAE INFERI NON PRAEVALEBVNT ADVERSVM EAM, ET TIBI DABO CLAVES REGNI CAELORVM.“
(Ty jsi Skála /Petr/ a na té skále vybuduji církev svou a brány pekla nezvítězí proti ní, a tobě dám klíče od království nebeského.)
Interiér baziliky
1. Pieta: nachází se v první pravé boční lodi. Dílo vytvořil pětadvacetiletý Michelangelo v r. 1499. V roce 1972 byla vážně poškozena šílencem s kladivem a o rok později byla kompletně restaurována. Do oblouku kaple bylo vsazeno neprůstřelné sklo.
2. Kaple sv. Sebastiána (Šebestiána). 2.5.2011 zde bylo uloženo tělo papeže sv. Jana Pavla II.
3. Kaple Nejsvětější Svátosti: Vybudoval ji Jan Vavřinec Bernini, který do této kaple zhotovil ciborium (nádoba na hostie) z bronzu a drahých kamenů. Kaple je oddělena od lodi velechrámu dveřmi a silným závěsem, aby nebylo rušeno ticho v kapli.
4. Řehořova kaple: Je bohatá na mramory a vzácné mozaiky. Zde stojí pomník papeže Řehoře XVI., zakladatele tří vatikánských muzeí.
5. Socha sv. Petra: Bronzovou sochu vytvořil sochař Arnulf di Combio (1245-1302) z Florencie v letech 1282-1296, kdy pracoval v Římě. Socha má podstavec ve výšce dospělého člověka a proto má pravou nohou vyleštěnou od polibků věřících.
6. Oltář sv. Václava: v kapli pravé boční lodi (v severním transeptu). Po stranách oltáře jsou mozaiky slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje z roku 1969.
Původní gotický oltář byl postaven za Karla IV. v první polovině 14. století, ale nedochoval se. 
Na oltáři je nápis: "Oltář svatého Václava, českého krále, postavený olomouckým biskupem Hynkem" (Jindřich /Hynek/ III. Berka z Dubé zv. Žák, 1296-1333, byl 19.biskupem olomouckým 1326-1333).
Obraz sv. Václava z let 1627-1630 od římského malíře Angela Caroselliho je v depozitáři, současný obraz sv. Václava je pozdější. Na obou obrazech je v pozadí obrazů výjev vraždy ve Staré Boleslavi a sv. Václav s královskou korunou, která byla obecným atributem středověkých panovníků. Ani jeden malíř neznal ikonografii českého světce a proto sv. Václav nemá knížecí korunu.
7. Kaple sv. Michala: Je zde mozaika sv. archanděla Michaela, který shazuje padlého archanděla Lucifera do pekla.
8. Papežský oltář pochází z doby Klementa VIII. z přelomu 16. a 17. století. Hladká mramorová deska byla objevena v Nervově fóru a je položena nad podzemním prostorem s hrobem sv. Petra. Bronzový baldachýn vysoký 29 metrů se tyčí nad papežským oltářem. od roku 1633, kdy ho zhotovil stavitel Jan Vavřinec Bernini. Bronz na baldachýn dal strhnout z římského Pantheonu papež Urban VIII. (vl. jménem Barberini). Odtud pochází také latinské rčení: „Qud non fecervnt barbari, fecervnt Barberini - Co nedokázali barbaři, dokázal Barberini.“ Papežský oltář je umístěný nad hrobem sv. Petra.
Oltář byl 7.2.2025 znesvěcen rumunským turistou, který na něj vyskočil, skopal svícny a strhl oltářní plátno. V tu chvíli ho zadržela ochranka.
9. Katedra sv. Petra a náhrobky Urbana VIII. a Pavla III.: V apsidě za hlavním oltářem se nachází (katedra) trůn sv. Petra. Zde se uchovává nejvzácnější relikvie baziliky, domnělé zbytky židle (biskupský trůn), na které sedával sv. Petr v domě říms
kého senátora Pudentia. Ve skutečnosti je to korunovační dřevěný trůn císaře Karla II. Holého z roku 875.
Bronzovou nástavbu v apsidě zvanou Cathedra Petri (Stolec svatého Petra) vytvořil na objednávku papeže Alexandra VII. sochař Jan Vavřinec Bernini (Gian Lorenzo) v letech 1656–1666. Bronzové křeslo drží čtyři církevní otcové: dva západní - sv. Ambrož a sv. Augustin. Dva východní - sv. Athanáš (Athanasius) a sv. Jan Zlatoústý (Chrysostomus).
Na vrcholu putti (andělé) drží papežské insignie. Nad nimi je oválné alabastrové okno s letící holubicí, symbolem Ducha Svatého. Tuto vitráž vytvořili čeští skláři.
10. Sochy sv. Longina, sv. Heleny, Sv. Veroniky a sv. Ondřeje: U sochy sv. Longina se nachází vstup do krypty s hroby papežů. Socha sv. Longina s kopím, je dalším dílem sochaře Berniniho. Nad sochou je v relikviáři uchováváno kopí, kterým setník sv. Longinus probodl Ježíše. Socha sv. Heleny je od Berniniho žáka Bolgiho.
11. Kaple Colonna: V kapli je náhrobek papeže Lva I. Velikého s největším mramorovým reliéfem na světě.
12. Vatikánské jeskyně, Svaté hrobky: Nalézají se pod velechrámem a jsou zde hroby 91 papežů.
Ve vatikánských kryptách je i několik kaplí. V Československé kapli Národních patronů byla 10.9.2016 umístěna socha sv. Anežky České, kterou darovala Česká republika papeži Františkovi.
