Církevní historie (katolická)

Papežská heraldika

    Součástí papežské reprezentace jsou znaky a vlajka, které vyjadřují postavení papeže jako pozemské hlavy Církve a představitele státu Vatikán.
     Nejstarším heraldickým symbolem papežů jsou svatopetrské klíče, které jsou tradičním atributem (symbolem) apoštola sv. Petra. Objevují se na vyobrazeních tohoto světce podle úryvku z evangelia, kde Kristus říká Petrovi: „Tobě dám klíče království nebeského, všechno, co svážeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a všechno co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i na nebi“ (Mat 16,19).
      Klíče se objevují jako heraldický „odznak“ papežů dříve, než se rozvinula středověká heraldika. Od pátého století se objevují na obrazech sv. Petra a papežských pečetích. Znázorňovaly se různým způsobem. Bývaly postavené svisle vedle sebe, nebo vodorovně nad sebou. Se zuby a uchy obrácenými nahoru, nebo naopak dolů apod. Od konce 11. století se zobrazují překřížené do tvaru písmene X (ondřejský kříž), s uchy otočenými dolů a svázanými červeným cingulem (šňůrou).

1) Barevné vyobrazení papežského znaku je od vrcholného středověku.
Pravý, kosmo položený klíč je zlatý (žlutý) a levý, šikmý je stříbrný (bílý).

2) Ve znaku státu Vatikán a jeho úřadech jsou klíče s obrácenými barvami: pravý kosmo položený klíč je stříbrný (bílý) a levý, šikmý je zlatý (žlutý).

Tento malý detail, opačné barvy než v papežském znaku, málokdo rozlišuje.

Heraldická výjimka z pravidla o kovech a barvách

    Drahé kovy - zlato a stříbro, symbolizují moc, bohatství, všemohoucnost Boha i mimořádnost erbu Jeruzalémského království. Stejný význam mají tyto kovy i v symbolice papežského úřadu.
      V heraldice se zlatá barva nahrazuje žlutou barvou a stříbrná bílou. Podle platné heraldické zásady nesmí být položený kov na kov (stříbro a zlato), nebo barva na barvu, ale kov je položený na barvu a naopak.
      Už v počátcích heraldiky (od roku 1135) neplatilo toto pravidlo v erbu Jeruzalémského království (vznik 1099), který symbolizoval Svaté město (Jeruzalém) a proto měl na sobě dva nejdražší kovy.

Znak Jeruzalémského království

Na stříbrném štítu je zlatý berličkový kříž, který má mezi rameny čtyři zlaté volné křížky (tzv. Jeruzalémský kříž). Velký kříž je symbolem Ježíše Krista a malé křížky symbolizují čtyři svaté evangelisty: Matouš, Marek, Lukáš a Jan.

Prvním papežem, který používal vlastní rodový erb, byl 177. papež Inocenc III. (1198–1216), který měl na červeném štítu černo-žlutě šachovanou orlici.

Posvátný úřad papeže symbolizovaly klíče sv. Petra, podložené pod štítem. Doložené používání znaků papeži je z doby 194. papeže Bonifáce VIII. (1294–1303). Pokud byl papež ze šlechtického rodu, používal rodový erb, nešlechtic měl erb vlastní, řeholník převzal figury z řádového erbu. Řádový erb vyjadřoval poslání papeže.
Na konci středověku se ve světské heraldice začalo užívat tzv. hodnostních korun, které byly zobrazovány nad štítem a vyjadřovaly hodnost nositele (císař, král, kníže, hrabě a baron). Nad znakem papežů se objevila tiára (trojkoruna), která se stala součástí papežských znaků do roku 2005.
266. papež Benedikt XVI. v roce 2005 papežskou tiáru nahradil biskupskou mitrou s třemi zlatými pruhy.
Zvláštností papežské heraldiky v pozdním středověku byl tzv. papežský štít-koňský štít, který svým tvarem připomínal obrys koňské hlavy zepředu. Byl odvozen z kovového štítku, který chránil při turnaji čelo koně. Tyto štítky byly dekorativní ozdobou koní při slavnostním průvodu. Papež nebyl válečník a nenosil štít v ruce, ale měl štít s erbem na čele svého koně.

264. papež Jan Pavel I. byl posledním papežem, který v roce 1978 použil svůj erb na koňský štít.
265. papež sv. Jan Pavel II. byl posledním papežem, který měl nad znakem tiáru. Změnil tvar štítu a „papežský koňský štít“ nahradil jednodušším štítem gotického tvaru.