Konkláve - volba papeže
Po smrti papeže přijdou kardinálové do pokoje zemřelého. Kardinál komoří (komorník, camerlengo) zavolá jeho papežské a křestní jméno a zaťuká mu stříbrným kladívkem třikrát na jeho čelo, když nedostane žádnou odpověď prohlásí: „Papa vere mortus est = papež je opravdu mrtev“. V dnešní době ověřuje smrt papeže tým lékařů, úloha komořího je pouze formální. Po smrti papeže začíná devítidenní období smutku Novemdiales. Pokud papež abdikoval, Novemdiales není.
Sedisvakance
Znak camerlenga v době sedisvakance.
Štít a heslo používá camerlengo své rodové nebo osobní.
Sedisvakance – lat. Sedes vacante = prázdný stolec. Sedisvakance nastává smrtí papeže nebo jeho rezignací. Až do volby nového papeže v době sedisvakance řídí stát Vatikán a katolickou církev camerlengo (kardinál komoří, komorník) svaté římské Církve (Cardinalis camerarius Ecclesiae Sanctae Romanae). Camerlengo - komoří je v katolické církvi po papeži druhý nejvyšší hodnostář. V době sedisvakance přebírá vedení církve. Všichni ostatní členové papežské kurie okamžikem papežova úmrtí (popřípadě abdikace) ztrácejí své funkce. Po smrti papeže ověřuje camerlengo tradičním obřadem pomocí stříbrného kladívka papežovo úmrtí a odebere mu rybářský prsten, který na zasedání kolegia kardinálů rozláme (teoreticky na tolik dílů, kolik je přítomno kardinálů). Potom dá o papežově smrti zprávu kardinálovi státnímu sekretáři (předseda vlády) a kardinálovi vikáři římské diecéze. Camerlengo ihned po papežově úmrtí zapečetí papežův byt, vystaví oficiální papežův úmrtní list. Začne organizovat papežův pohřeb. Zodpovídá za přípravu a průběh nového konkláve.
Konkláve se schází 15 dní po smrti papeže. Pokud papež nezemřel, začíná konkláve 15 dní od ohlášení rezignace. První den konkláve se kardinálové sejdou na slavnostní mši zvané Pro eligendo Romano Pontifice (Za volbu římského pontifika). První den se volí pouze jednou, další dny jsou 4 kola volby. Kandidát musí získat 2/3 hlasů.
V době sedisvakance dává camerlengo nad svůj kardinálský znak červenozlatý slunečník (umbraculum, padiglione = pavilon), pod kterým jsou svatopetrské klíče.
Znak pavilonu s klíči sv. Petra je v sedisvakanci státním znakem Svatého Stolce. Je tištěn na známky a ražen na mince.
Úřad papežského komorníka (komořího) - správce papežského majetku byl ustanoven v 11. století. Původně také v dopě papežovy nepřítomnosti v Římě camerlengo zastupoval papeže. Regentem v sedisvakanci se stal kardinál komoří v roce 1521.
V historii byli dva camerlengové Inocenc (Cencio) Savelli - 178. papež Honorius III. a Reinaldus (Rinaldo) Conti di Segni - 182. papež Alexandr IV., kteří byli o několik let později zvoleni za papeže. V době papežské volby zastávali oba už jiný úřad. V úřadu komořího byli papeži zvoleni zatím pouze dva camerlengové: Jáchym (Gioacchino) Pecci - 257. papež Lev XIII. v roce 1878 a Evžen (Eugenio) Pacelli 261. papež Pius XII. v roce 1939.
===============================================================
Konkláve – volba papeže (pod klíčem)
Ježíš ustanovil apoštola Šimona – Petra prvním papežem.
Mt 16,18 - 19.
Petr nepřišel k Ježíšovi jako první apoštol, ani nebyl nejstarší, ale Ježíš si ho sám vybral a ustanovil ho svým zástupcem (Mt 16,17 – 19):
(latinsky):
Respondes autem Iesus dixit ei :
„Beatus es, Simon bar (filio) Iona,
quia caro et sanguis non revelavit tibi, sed Pater meus, qui in caelis est.
Et ego dico tibi:
Tu es Petrus et super hanc petram aedificabo Ecclesiam meam,
et portae inferi non praevalebunt adversum eam,
et tibi dabo claves regni caelorum,
quodcumque ligaveris super terram, erit ligatum et in caelis,
et quodcumque solveris super terram, erit solutum et in caelis."
-------------------------------------------------------------------------------------------------
(řecky):
Ο Ιησούς του είπε (ο Ιησούς απάντησε και είπε προς αυτόν)
„Μακάριος είσαι, Σίμων ο γιος του Ιωάννη,
δεν αποκάλυψε αυτό σε σας, γιατί σάρκα και αίμα, αλλά ο Πατέρας μου που είναι στους ουρανούς.
Και σας λέω:
Είστε Πετρος και από αυτή την Πέτρα θα οικοδομήσω την Εκκλησία μου
και οι πύλες της κόλασης δεν θα υπερισχύσουν,
και θα δώσω σοι τα κλειδιά του ουρανού Βασιλείου
ό, τι δεσμεύει στη γη θα είναι δεμένο στους ουρανούς,
ό, τι χαλαρά στη γη θα λυθεί στον ουρανό."
------------------------------------------------------------------------------------------------
Ježíš mu odpověděl: (odpověděl pak Ježíš, řekl mu)
„Blahoslavený jsi Šimone, synu Janův,
protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebi.
A já ti říkám:
Ty jsi Petr (Skála) a na té skále postavím svou Církev
a brány pekla ji nepřemohou,
a tobě dám klíče nebeského království,
cokoliv svážeš na zemi, bude svázáno i v nebi,
cokoliv rozvážeš na zemi, bude rozvázáno i v nebi."
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Volba papeže – konkláve
cum clavi = pod klíčem (spolu s klíčem)
V antické době byl papež volen z římských jáhnů klérem a římským lidem, za účasti biskupů Ostie, Albana a Porta, kteří zvoleného jáhna vysvětili na biskupa (do 9. století nesměl být biskupem, protože se spojení biskupa s diecézí považovalo za svazek podobný manželství). Od 4. století se římský biskup stával uznávaným duchovním vůdcem západního křesťansví. Jeho volbu začali ovlivňovat římští císařové prostřednictvím voličů a svým potvrzením (pouze syn sv. Karla Velikého Ludvík Pobožný zaručil r. 817 svobodnou papežskou volbu a nechal si výsledek volby ohlásit). Od 5. století šlechta postupně vytlačovala městský (římský) lid, až byl úplně vyřazen z účasti na volbě. 10. – 11. století (temné století = saeculum obscurum) bylo ovládané římskými senátory a jejich rodinami (Theofylaktů, Crescentiů, Tusculských), které sami dosazovali své kandidáty. Toto ukončil císař Jindřich III., který jmenoval roku 996 na papežský stolec Řehoře V.
Roku 1059 papež Mikuláš II. vydal dekret „In nomine Domini“ (Ve jménu Páně), kterým byla papežská volba svěřena výhradně kardinálům (lat. cardo = stěžejní bod, dveřní pant). V roce 1179 papež Alexandr III. svolal 3. lateránský koncil, na kterém vydal dekret „Licet de vitanda“ (Dovoluji s prožitím), kterým určil, že papeže musí zvolit dvoutřetinová většina.
První skutečné konkláve se konalo v r. 1241, kdy senátor Matouš Rosso Orsini uzamkl kardinály do zchátralé budovy na Palatinu a zacházel s nimi tak, že jeden z kardinálů zemřel. Pojmenování konkláve tomuto volebnímu shromáždění dala volba ve Viterbu roku 1268, kdy se nemohli kardinálové dohodnout na novém papeži a viterbští občané je na příkaz viterbského panovníka Alberta di Montebuona opět uzamkli (na klíč, s klíčem) do paláce. Klíč střežil velitel stráže Rainer Gatti. Obyvatelé města odkryli střechu paláce, aby kardinálové byli vydáni na pospas počasí. Detaily konkláve vydal r. 1271 nově zvolený papež Řehoř X. dekretem „Ubi periculum“ (kde je nebezpečí), kterým stanovil, že se konkláve kardinálů musí sejít do deseti dnů. Kardinálové nesmí opustit palác a nesmí být ve styku s vnějším prostředím. Čím déle by volba trvala, tím méně by dostali jídla.
V r. 1417 se v německém městě Konstanz (Kostnice) konala papežská volba, která byla mimořádná tím, že papeže volili nejen kardinálové, ale všichni účastníci kostnického koncilu. O hladký průběh volby se zasloužil sv. Vincenc Ferrerský a díky němu byl zvolen nový papež. Tato volba odstranila papežské schizma a tento způsob volby se již nikdy neopakoval. Právo volit se vrátilo zpět na kardinály.
Od 17. století se uplatňovalo právo katolických velmocí vyloučit (exkluziva) nežádoucího kandidáta. Naposledy bylo užito při volbě v roce 1903, kdy Rakousko-Uhersko zabránilo kardinálu Rampollovi kandidovat a papežem byl zvolen Josef Sarto (sv. Pius X.). Ten vydal v r. 1905 konstituci zakazující exkluzivitu (vylučovací právo) světských mocností.
V roce 1970 změnil Pavel VI. papežskou volbu nařízením „Ingravascentem aetatem" (Svízelným věkem) a vyloučil kardinály, kteří dovršili 80 let života. Toto ustanovení upravil papež sv. Jan Pavel II. 23. 2.1996 vydáním konstituce „Universi ominici Gregis" (Celý všechen zástup), ve které stanovil, že konkláve se musí sejít 15 - 20 dnů po rezignaci nebo smrti papeže (změna od roku 1271). Počet kardinálů volitelů nesmí přesáhnout 120, nutnost odpočinku kardinálů po třech dnech volby a povinnost volby v Sixtinské kapli. Tím byla upravena směrnice papeže Alexandra III. z roku 1179 o dvoutřetinové většině hlasů. Po třech sériích skrutinií (33-34 hlasovacích kolech, tj. po 12 dnech) rozhodne nadpoloviční většina hlasů (polovina plus jeden hlas). Toto pravidlo nikdy nevešlo v platnost, protože papež Benedikt XVI. byl v roce 2005 byl zvolen po čtvrtém skrutiniu 77 hlasy ze 115 (2/3=76, 1/2=57 + 1). Po své volbě změnil papež Benedikt XVI. papežskou volbu nařízením Motu proprio (z vlastního popudu), kterým zrušil konstituci sv. Jana Pavla II. a obnovil směrnici z roku 1179 o dvoutřetinové většině hlasů přítomných kardinálů, která rozhodne o tom, že nový papež je platně zvolený.
Není-li papež zvolen, lístky se jmény se spálí s vlhkým papírem a pilinami. Z komína nad Sixtinskou kaplí se objeví černý kouř. Pokud zvolený kardinál přijme volbu, lístky se spálí a z komína vyjde bílý kouř (od roku 1978 se používají i chemikálie). Zvolení papeže oznámí s bílým kouřem zvony svatopetrské basiliky.
Nově zvolený papež je odveden do sakristie Sixtinské kaple, která je šatnou zvanou „plačtivý pokoj, kaple papežova pláče", kde jsou připraveny bílé kleriky ve třech velikostech. Po oblečení do bílé sutany se jde papež pomodlit do soukromé papežské Paulinské kaple zvané Borghese (capella Paolina, kterou dal dokončit Pavel V. - Kamil Borghese). Po modlitbě mu kardinálové slíbí poslušnost. Kardinál - první jáhen vyjde na balkon svatopetrského chrámu a latinskou formulí „Habemus papam" oznámí shromážděným věřícím jméno nového papeže. Pak vyjde na balkon nově zvolený papež a udělí své první požehnání „Urbi et Orbi" (městu Římu a světu). Po několika dnech je uveden do úřadu - intronizován (uveden na trůn). Pokud by neměl duchovní svěcení, musí být nejdříve vysvěcen - na jáhna, kněze a biskupa.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pravidla volby
° papež je volen doživotně, může ho odvolat jen Bůh, nebo může sám odstoupit.
° všichni účastníci konkláve jsou vázáni mlčenlivostí pod trestem exkomunikace (vyloučení z církve).
° volba musí probíhat tajnou formou (265. papež sv. Jan Pavel II. zakázal v r. 1996 „božské vnuknutí“, kdy volitel mohl tvrdit, že mu Duch Svatý označil kandidáta.
° kardinálové a personál (lékaři, kuchaři a jiní) nesmějí opustit konkláve, ani se stýkat s veřejností a mít spojení se světem (zákaz telefonu, mobilu, televize, rozhlasu, vysílačky).
° kardinál nesmí volit sám sebe, jméno kandidáta napíše na lístek s nápisem Eligo in Summum Pontificem (volím za Nejvyššího Pontifika) a odevzdá do kalichu.
° hlasovací lístky se jmény kandidátů se spálí po každém hlasování.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Před nově zvoleného kandidáta předstoupí kardinál komoří (camerlengo) a zeptá se ho: „Acceptasne electionem de te canonice factam in Summum Pontificem?“ (přijímáš vyvolení v kanonické volbě za Nejvyššího kněze?). Pokud kandidát odpoví: „Accepto“ (přijímám), položí mu kardinál komoří druhou otázku: „Quo nomine vis vocari?“ (jakým jménem máš být nazýván?). Potom složí kardinálové novému papeži hold a slíbí věrnost. Po zvolení nového papeže vyjde kardinál – protodiakon (první jáhen) na balkón basiliky sv. Petra a latinskou formulí ohlásí nového papeže:
Annuntio vobis gaudium magnum: Habemus papam !
Eminentissimum (Excellentissimum) ac Reverendissimum Dominum,
(archiepiscopum NU) Dominum Georgium Maria Sanctae Romanae Ecclesiae Cardinalem Bergoglio.
Qui sibi nomen imposuit Franciscum.
Zvěstuji vám radost velikou: Máme papeže !
Jeho Eminenci (Excelenci) a také nejdůstojnějšího pána,
(arcibiskupa NU) pana Jiřího Maria Svaté Římské Církve kardinála Bergoglia,
který přijal jméno František.
(Eminence = kardinál, Excelence = arci/biskup)
(NU = nomen urbium – přídavné jméno sídelního biskupského města, pokud zvolený kandidát není kardinálem).
Původní ohlášení zvolení nového papeže znělo: „Habemus Pontificem = máme pontifika (velekněze) bylo poprvé řečeno v roce 1417 při volbě papeže Martina V. Při volbě papeže bl. Pia IX. v r. 1846 zvolal (omylem) z radosti nad novým papežem kardinál – jáhen „Habemus Papam = máme otce“. Tato věta se stala oficiálním vyhlášením při papežské volbě.
Kardinál – jáhen zapíše jeho zvolení:
„George Maria cardinal Bergoglio – Die 13.III.2013 in summum pontificem electus et sibi nome Franciscem I. imposuit.“ (Jiří Maria kardinál Bergoglio - Dne 19. 4.2005 za nejvyššího velekněze zvolen a sobě jméno František I. přijal.).
--------------------------------------------------------------------------
Korunovační přísaha papeže:
Přísahám, že nebudu nic měnit na zděděné tradici a nic z toho, co bylo zaručeno mými předchůdci v Božím zalíbení, podporovat takové změny nebo dovolit jakékoli inovace v této věci. Naopak s horlivostí jako jejich věrný učedník a následovník s úctou strážit, co bylo předáváno na dobrech, s veškerou mou silou a maximálním úsilím; odporovat všemu, co je v rozporu a protikladu ku kanonickým řádům;
strážit svaté zákony a dekrety našich papežů právě tak jako božské příkazy z nebes, protože jsem si vědom před Tebou, jehož místo zaujímám díky Boží milosti, jehož náměstek jsem s tvou podporou, že budu podroben nejpřísnějším trestům před Tvým božským soudem podle toho všeho, co jsem nyní vyznal.
Jestliže podniknu nějaké jednání v opačném smyslu nebo dovolím, aby bylo provedeno, Ty nebudeš ke mně milosrdný o strašném dnu Božské spravedlnosti. V souladu s tím, a bez jakékoli výjimky, ať už jsem to já sám nebo kdokoli jiný, budeme podléhat nejpřísnější exkomunikaci, jestliže podnikneme cokoli nového v protikladu ke konstituované evangelní tradici, proti čistotě svaté víry a katolického náboženství anebo budeme usilovat cokoli změnit v opozičních snahách nebo se budeme spojovat s těmi, kdo podnikají takové rouhavé akce. Amen.
(Liber Diurnus Romanorum Pontificum PL 105, S. 54).
