Seznam papežů IV. (196.-250.), 1305-1774
VI. období
Papežové v Avignonu a Velké západní schizma
(1305 - 1417)
Papežové v Avignonu
196. Klement V. Raimund Bertrand (Rajmund Bernard)
de Gotto, Francouz
(8 r., 10 m., 15 d.) 5. 6.1305 – 20. 4.1314 +.
Byl arcibiskupem v Bordeaux. 14.11.1305 získal na papežskou mitru třetí korunu, a tím se z ní stala tiára = tříkoruna. Použil jako třetí papež čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.).
V důsledku mocenských sporů mezi panovníky Itálie a Francie papež vystřídal několik francouzských měst.
Roku 1309 zvolil za své sídlo Avignon, který nebyl pod přímou vládou francouzského krále (odtud se trvale vrátil do Říma až 202. papež Řehoř XI., rok 1376).
Podpořil francouzského krále Filipa IV. Sličného, který obvinil řád Templářů (pomáhali křesťanským poutníkům ve Svaté zemi) ze sodomie (homosexuality), kacířství a dalších přestupků. Podle králova vyšetření údajně místo Krucifixu (Ukřižovaného) tajnými obřady (rituály) uctívali socha ďábla Bafometa. Za těchto podmínek podpořil krále ve zrušení řádu, jediné obvinění, které neuznal, že by byli kacíři. V pátek 13.10.1307 (od té doby se 13. považuje za nešťastné číslo) za svítání byly kláštery přepadeny francouzským královským vojskem Filipa IV. Sličného. Sám král se zúčastnil přepadu pařížské komendy a dal hledat templářský poklad, ve kterém měl být i svatý Grál (kalich s Kristovou krví). Ve všech templářských klášterech se našly prázdné pokladnice.
Rytíři řádu byli zatýkáni několik let (1307–1314), zatčena byla velká část členů, v r. 1311–1312 probíhal Viennský 15. všeobecný koncil, na kterém byl oficiálně odsouzen a zrušen Templářský řád, stalo se tak na velikonoční pondělí 3.4.1312 přečtením papežské buly, (18.3.1314 byl na rozkaz krále upálen poslední velmistr Jakub de Molay), koncilem byla zahájena reforma církve, podporoval nepotismus–z 25 kardinálů bylo 11 jeho příbuzných (nepotismus – 189. papež Mikuláš III.)
197. Jan XXII. (XX.) Jacobus Armandi
(Jakub Armand) D´ Euse, Francouz
(18 r., 3 m., 27 d.) 7. 8.1316 – 4.12.1334 +.
*1244. Syn ševce, právník a teolog. Zvolen v 72 letech. Jako první papež použil tiáru nad rodovým znakem. Dožil se vysokého věku 90 let, i když volitelé počítali, že bude na svatopetrském stolci pouze přechodně. Roku 1334 ustanovil svátek Nejsvětější Trojice (Svatá Trojice, Boží Trojice) = Otec, Syn, Duch Svatý, který se slaví v neděli po slavnosti Seslání Ducha Svatého (Letnice).
Papež Jan dal v roce 1323 svolení ke sňatku českého prince Václava (Karla IV.) s francouzskou princeznou Markétou (Blankou) z Valois. Za jeho pontifikátu byl v basilice sv. Petra postaven oltář sv. Václava (236. Urban VIII.) olomouckým biskupem Hynkem (Jindřichem) III. Berkou z Dubé (zv. Scholarius=žák), který zemřel 6.12.1333 možná v Římě, možná v Praze (o místě jeho úmrtí a pohřbu se životopisci rozcházejí). Většina autorů píše, že oltář sv. Václava byl postaven Karlem IV..
----- Mikuláš V., Petr Rainallucci, Francouz,
17. 1. 1328 – 25. 8.1330.
Vzdal se úřadu, opustil Řím a poddal se papeži Janu XXII. + 1333 v klášteře františkánů.
198. Benedikt XII. (XI.) Jacobus (Jacques, Jakub) Fournier, Francouz
(7 r., 4 m., 5 d.) 20.12.1334 – 25. 4.1342 +.
Narodil se v mlynářské rodině. Vstoupil k cisterciákům, kde vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze. Podle řádového hábitu se mu říkalo „bílý kardinál“. Nepomýšlel na návrat do Říma, protože začal stavět v Avignonu nový papežský palác. Jako první papež použil nad znakem zkřížené klíče (trvale jsou podloženy pod štítem od 17. století), použil čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.).
Od papeže bl. Benedikta XI. (pp. 1303-1304) je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058-1059 a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat.
199. Klement VI. Pierre Roger (Petr, Petrus)
de Beaufort de Rosiéres, Francouz
(10 r., 6 m., 29 d.) 7. 5.1342 – 6.12.1352 +.
Šlechtický syn, strýc 202. pp. Řehoře XI., benediktin z opatství La Chiesa Dieu, fécampský opat, děkan sorbonské university, arcibiskup v Sensu.
Velmi vzdělaný diplomat, vychovatel a celoživotní přítel českého prince a moravského markraběte Václava – pozdějšího císaře římského a krále českého Karla IV. V r. 1340 byl u něho Karel na návštěvě a se slušností diplomata si složili vzájemný kompliment, který se jim splnil. Sám Karel IV. o tom napsal ve svém životopise Vita Caroli: „Petr, kdysi opat fécampský, v té době kardinál, přijal mne, tehdy markrabího moravského, do svého domu, když jsem vystupoval před papežem Benediktem (XII.). I řekl mi jednou, když jsem byl v jeho domě: ,Ty budeš jednou králem římským." Odpověděl jsem mu: ,Ty budeš ještě dříve papežem." A obojí se potom stalo.“
Po zvolení papežem použil Klement VI. jako jeho předchůdce čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.).
Papež podporoval umělce, vědce a spisovatele. Uzákonil v Římě studium latiny a řečtiny. Jmenoval komisi pro opravu juliánského kalendáře z roku 46 před Kristem (207. pp. Martin V., 227. papež Řehoř XIII.). 30. 4. 1344 povýšil pražské biskupství (135. papež Benedikt VI. – 973) na arcibiskupství, podřídil mu olomoucké biskupství a nově založenou diecézi v Litomyšli.
6. 5.1346 vydal bulu proti zneužití (české královské) svatováclavské koruny. 7.4.1348 potvrdil založení pražské (Karlovy) university. Papežskou bulou přikázal všem duchovním chránit Židy, kteří byli obviňováni z vyvolání moru.
Roku 1350 vyhlásil Milostivé léto. Zemřel na svátek sv. Mikuláše, v některých pramenech se uvádí úmrtí 1.12.1352. Po své smrti byl pohřben v klášteře benediktinů v La Chiesa Dieu (dům Boží) nedaleko Grenoblu, kde byl mnichem před zvolením za papeže.
200. Inocenc VI. Stephanus Auberti
(Štěpán Albert, Etiénne d´Aubert), Francouz
(9 r., 8 m., 23 d.) 30.12.1352 – 22. 9.1362 +.
Pomýšlel na návrat z Francie do Říma. Vyslal do Věčného města svého legáta, španělského kardinála Albornoze, který měl zjistit, zda je v Římě příznivá situace. Zároveň pověřil tohoto kardinála a Petra kardinála Bertrandiho císařskou korunovací českého krále Karla (IV.). Na Hod Boží velikonoční 5. 4.1355 byl Karel IV. korunován na římského císaře Petrem Bertrandim kardinálem de Colombriersem v basilice sv. Petra. Na žádost císaře Karla IV. vyslovil papež neveřejný souhlas, aby byl sv. Karel I. Veliký ctěn jako světec v celé katolické církvi.
201. bl. Urban V. Guillhelmus (Vilém) de Griomard, Francouz
(8 r., 1 m., 13 d.) 6.11.1362 – 19.12.1370 +.
*1309 Grisak ve Francii, benediktin, opat kláštera sv. Viktora v Marseille. Konkláve 20 kardinálů zvolilo ze dvou kandidátů na papežský stolec, kteří nebyli kardinálové, opata Viléma z Marseille. Druhým byl pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Ve volbě rozhodlo to, že Vilém byl Francouz. Vatikánský kronikář zapsal o pražském arcibiskupovi, že: „by byl Arnošt zvolen, kdyby nebyl jiné národnosti než oni.“
Po své volbě v roce 1362 umístil tiáru (trojkorunu) nad papežský znak, kde se používala jako symbol papežství do roku 2005 (266. pp. Benedikt XVI.).
Na naléhání sv. Brigity Švédské, básníka Francesca Petrarcy a císaře římského Karla IV., začal papež uvažovat o návratu do Věčného Města (Říma). V návratu byla symbolika jeho jména (Město = lat. Urbs, Urban = městský obyvatel).
30.4.1367 odcestoval papež z Francie a 16.10.1367 byl přijat v Římě, který byl ve velmi zuboženém stavu. Urban se pustil do velkolepých oprav římských budov, kostelů, vodovodů a silnic. Pracovní příležitosti zaměstnaly většinu Římanů.
V lednu 1368 přijal papež v Římě neapolskou královnu Jenu (Janu, Johannu) a kyperského krále Petra. Královna Jena byla první ženou, která dostala od papeže Zlatou růži (tato pocta se dává mimořádně vynikajícím osobnostem nebo významným stavbám, 7. 7.1985 byla 265. papežem Janem Pavlem II. udělena velehradské bazilice k 1100. výročí smrti sv. Metoděje).
Na svátek Všech svatých 1.11.1368 korunoval papež na římskou císařovnu Alžbětu (Elišku) Pomořanskou. Byla v dějinách jedinou císařovnou korunovanou papežem. Pro nepokoje, které vypukly v Římě a konfliktu mezi Anglií a Francií, odjel papež Urban V. zpět do Avignonu 5.9.1370, kde zemřel. Urban V. byl beatifikován 256.papežem bl. Piem IX. v roce 1870.
Papežové v Římě
202. Řehoř XI. Pierr (Petr) Roger de Beaufort de Rosiéres, Francouz
(7 r., 2 m., 27 d.) 30.12.1370 – 27. 3.1378 +.
*1331 Maumont ve Francii. Synovec 199. papeže Klementa VI., po kterém měl stejné křestní i rodové jméno. Strýc ho v roce 1348 jmenoval (Petrovi bylo 17 let) kardinálem. Neměl kněžské svěcení. Studoval právo a teologii v Perugii. Zvolen (dohodou) ve 39 letech. Jeho první papežská mše byla i jeho první kněžskou bohoslužbou – primicí.
Používal čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.), podle 199. pp. Klementa VI.. Začátkem října 1375 odcestoval z Francie a 17.1.1376 vstoupil do Říma (196. papež Klement V. rok 1309). Pustil se do rozsáhlé obnovy Města a přes všechny těžkosti se rozhodl v Římě zůstat. Odsoudil Jana Wiclifa i začínající reformaci. Mírnit konflikty mu pomáhala sv. Kateřina Sienská. Poslední papež francouzského původu.
Zemřel v Římě a Římané mu po jeho smrti postavili pomník znázorňující návrat papeže.
Schizma – rozkol !!! 20. 9.1378 – 26. 7.1429
Římský lid se po smrti Řehoře XI. dožadoval papeže italské národnosti, francouští kardinálové se sešli v Neapoli a zvolili protipapeže.
20.9.1378 začalo papežské schizma (rozkol), které trvalo 51 let, dvojpapežství Řím – Avignon (206. papež – 1409, trojpapežství Řím – Avignon – Pisa).
Protože v této době byli 3 papežové: Řehoř XII., Benedikt XIII. a Jan XXIII., nevěděli kněží jaké jméno papeže vložit do mešních modliteb, kde se v latinské mši říkalo: „una cum famulo tuo Papa nostro N... (v jednotě s tvým služebníkem naším papežem N...)“. Jeden španělský biskup doporučil, aby se ve mši modlili: „una cum famulo tuo qui verus est Papa (v jednotě s tvým služebníkem, který je pravý papež), protože Bůh to ví, který z nich to je.
203. Urban VI. Bartolomeo (Bartoloměj) Pignanus, Ital
(11 r., 6 m., 7 d.) 8. 4. 1378 – 15.10.1389 +.
*1318 Neapol. Poslední papež, který v době volby nebyl kardinál.
Vzdělání získal v Avignonu, vstoupil do řádu a byl vyhlášen jako velice učený a zbožný mnich. V roce 1377 se stal arcibiskupem v Bari.
Při volbě nového papeže vtrhli do konkláve Římané a donutili kardinály, aby zvolili papežem Itala.
13.9.1378 jmenoval 2. pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi 1. českým kardinálem. Na návrh 3. pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, v celé církvi svátek Navštívení Panny Marie 2. července (po II. vatikánském koncilu přeložen na 31. 5.), jako prosbu za jednotu církve. Tento svátek byl v církevním kalendáři přeložen v r. 1969 z 2.7. Tím 263. papež Pavel VI. vyhověl přání pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, který chtěl, aby svátek byl mezi Zvěstováním Páně (25.3.) a Narozením sv. Jana Křtitele (24.6.). V Bavorsku se slaví podle dřívějšího data.
Papež Urban VI. postupně psychicky onemocněl a začal být despotický. Jeho nemoc se začala projevovat tím, že dovolil kardinálům pouze jedno jídlo denně. Později dal popravit pět kardinálů, kteří chtěli na něho spáchat atentát. Ostatní kardinálové se ho zřekli a zvolili Klementa VII. Oba papežové se navzájem exkomunikovali.
Urban VI. zemřel po pádu z muly, za všeobecné nenávisti Římanů.
-----a (Avignon) Klement VII., Robert ze Ženevy, Francouz,
31.10.1378 – 16. 9.1394.
vzdoropapež zvolený proti papeži Urbanovi VI. V roce 1379 se usídlil opět v Avignonu. V roce 1361 vysvěcen na biskupa, v roce 1368 se stal arcibiskupem v Cambrai a v roce 1371 byl jmenován kardinálem.
204. Bonifác IX. (VIII.) Pietro (Petrus, Petr) Tomacelli, Ital
(14 r., 10 m., 29 d.) 2. 11.1389 – 1.10.1404 +.
*1359, zvolen v 30 letech, použil čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.). Podle 202. pp. Řehoře XI., podporoval nepotismus a prodej odpustků.
V Čechách byl v roce 1393 umučen kněz sv. Jan Nepomucký na příkaz krále Václava IV. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna se na protest vzdal úřadu a odjel do Říma, kde zemřel 17.6.1400.
Papež Bonifác zemřel ve věku 45 let.
----a (Avignon) Benedikt XIII., Petr de Luna
(Pedro Martinez de Luna), Španěl,
11.10.1394 - 26. 7.1417.
Zvolen v 71 letech. Sesazen kostnickým koncilem. Až do konce života hájil své právo na tiáru. Císař Zikmund zajel osobně do Španělska a přesvědčil Španěly, aby se Benedikta zřekli. +23.5.1423 ve 100 letech. Den před smrtí jmenoval 4 kardinály. Tři z nich po jeho smrti „zvolili“ Klementa VIII. Poslední z „kardinálů“ Jean Carrier volbu neuznal a „zvolil“ kostelníka Bernarda Garniera, který si dal jméno Benedikt XIV.
205. Inocenc VII. Cosma (Kosma) Migliorati, Ital
(1 r., 11 m., 26 d.) 11.11.1404 – 6.11.1406 +.
*1336. Podle svého předchůdce použil čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.). Jeho synovec nechal popravit římskou delegaci. Papež ho potrestal, ale musel uprchnout z Říma do Viterba. Po roce mu Římané přinesli klíče od města, aby se vrátil. 13. 3.1406 vjel papež Inocenc VII. slavnostně do Říma. Za odměnu obnovil v Římě universitu.
Z jeho rodu pocházela i matka 259. papeže Benedikta XV. (1914 – 1922).
206. Řehoř XII. Angelo (Anděl) Correr, Ital z Benátek
(8 r., 7 m., 16 d.) 18.11.1406 – 4. 7.1415. Rezignoval.
*1326, +18.10.1417. Strýc 208. papeže Evžena IV. Podle svého předchůdce použil čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.). V roce 1410 ho prohlásil Jan XXIII. za kacíře. Papež objížděl na lodi Itálii a hledal, kdo by mu poskytl azyl. Ujal se ho pán města Fana kondotiér (velitel žoldáků) Pandolfo III. Malatesta (1370-1427) z Rimini a nechal ho bydlet ve svém domě.
Evropští králové požadovali na císaři Zikmundovi nápravu ve zmatcích kolem stolce sv. Petra a odstranění trojpapežství. V roce 1414 svolal král římský a král uherský Zikmund 16. všeobecný koncil (1414–1418). Spoluorganizátorem byl kancléř pařížské university Gerson (+1429). Koncil se sešel ve městě Konstanz (Kostnice, biskupství zrušeno v roce 1821), aby sjednal nápravu.
Kardinálové nespokojeni se stavem v církvi se snažili o abdikaci avignonského "papeže" Benedikta XIII. Římský papež Řehoř XII. podal sám rezignaci, aby napomohl k odstranění rozkolu. Protože Benedikt XIII. nechtěl odstoupit (schizma–203. papež Urban VI.), kardinálové ho sesadili. V roce 1409 se sešli někteří kardinálové v Pise a zvolili nového papeže Alexandra V., který v roce 1410 zemřel. Za jeho nástupce byl zvolen boloňský biskup Baltasar Cossa jako Jan XXIII.
Právoplatný koncil musí svolat právoplatný papež. Koncilní otcové se sešli v katedrále na koncil, kterému předsedal císař Zikmund. K němu přišel pan Malatesta a předal císaři pověření papeže Řehoře svolat koncil a všechny kardinály.
Rezignační listinu papeže Řehoře XII. přivezl do Kostnice pán Fana Pandolfo Malatesta a předal ji kardinálu děkanovi. Římský papež Řehoř XII. se vzdal stolce. Koncil mu ponechal biskupskou a kardinálskou hodnost. Stal se biskupem v Portu. Zemřel ve věku 90 let v pověsti svatosti. Tento papež žil chudě, byl právoplatně zvolený a žil svatě. Jan Hus se tohoto papeže zřekl společně s králem Václavem a s pražskou univerzitou a přidal se ke vzdoropapeži Janovi XXIII.
Avignonský Benedikt XIII. byl sesazen a pisánský Jan XXIII. byl sesazen a uvězněn.
-----b (Pisa) Alexandr V., Petr Filargo z Kréty,
7. 7.1409 – 3. 5.1410 +.
* 1340. Zvolen v Pise. Za 10 měsíců zemřel.
-----b (Pisa) Jan XXIII., Baltasar Cossa, Ital,
17. 5.1410 – 29. 5.1415 sesazen.
*1370, +22.12.1419 Florencie. Jana XXIII. podporoval císař Zikmund i většina panovníků, včetně českého krále Václava IV. a to do doby, než kardinálové zjistili jeho minulost. Baltazar Cossa byl námořním pirátem, za naloupené peníze si později koupil hodnost boloňského biskupa a jako biskup byl zvolen papežem.
Koncil chystal vyhlásit nadřazenost koncilu nad papežem a obnovení jednoty církve. Koncil vyzval Baltazara Cossu k abdikaci. Cossa před sesazením uprchl v převlečení za pacholka v noci z 20. na 21.3.1415 z Kostnice s pomocí rakouského arcivévody Fridricha.
15.5. byl chycen a uvězněn ve stejném vězení jako mistr Jan Hus. Abdikační listinu musel sesazený vzdoropapež Jan XXIII. podepsat křestním jménem Baltasar. Byl nařčen z vražd, znásilnění, svatokupectví s odpustky. Před církevními představiteli několikrát tvrdil, že neexistuje věčný život a vzkříšení z mrtvých. 29.5.1415 byl koncilem sesazen a vězněn do roku 1418.
V roce 1419 mu papež Martin V. udělil kardinálskou hodnost a jmenoval ho biskupem. Biskup Baltazar kardinál Cossa zemřel ve Florencii a byl pohřben v Baptisteriu sv. Jana Křtitele (křestní kostel). Florentský sochař Donatello (Donato di Niccolo di Betto Bardi, 1386-1466) zhotovil vysoký mramorový sargofág, na kterém je nápis: IOANES QVODAM PAPA XXIII. OBIIT FLORENTIE ANO (ANNO) DNII (Domini) MCCCCVIIII XI KALENDAS IANVARII (Jan žádný papež XXIII. zemřelý ve Florencii léta Páně 1419, 11. kalendy ledna). Na náhrobku je ležící bronzová postava Baltasara Cossy v biskupském rouchu a s mitrou na hlavě, bez papežských insignií.
Původně uznávaný papež Jan XXIII. byl uvězněn, vzdoropapež Benedikt XIII. byl sesazen a právoplatný papež Řehoř XII. dobrovolně odstoupil. Na kostnickém koncilu se jednalo o sesazení Jana XXIII. Od 21.3.1415 jednání koncilu řídil císař Zikmund.
To vyvrací důvody církevních odpůrců o tom, že katolický papež nechal upálit M. Jana Husa + 6.7.1415. Jeho upálení bylo důsledkem celé řady nešťastných okolností. 7.6. bylo v Kostnici tak veliké zatmění Slunce, že se museli rozsvítit svíce. Pruh zatmění šel pouze přes Kostnici. V Čechách se šířilo přesvědčení, že Jan Hus je mučedník.
VII. období
Papežství a renesance (1417 - 1534)
207. Martin V. (III.) Otton (Otto) Collonna di Paliano, Říman
(13 r., 3 m., 9 d.) 11.11.1417 – 20. 2.1431 +.
*1368 Řím. Pocházel z rodiny, která hrála ve středověku velkou roli v dějinách Věčného města. Jako laik byl jmenován kardinálem v roce 1405. Do Kostnice přišel s Janem XXIII. a společně s ním uprchl, ale vrátil se.
23 kardinály (2/3 většina) zvolen papežem v 49 letech. Během tří dnů obdržel jáhenské, kněžské i biskupské svěcení a přijal jméno z vděčnosti ke světci, který měl 11.11. v den volby svátek – sv. Martin.
Na koncilu v Kostnici zazněly v r. 1417 připomínky kardinála d´Ailly k opravě kalendáře (199. pp. Klement VI., 227. pp. Řehoř XIII.). Za přispění sv. Vincence Ferrerského (+1419) ukončil v r. 1418 papež Martin V. Kostnický koncil a rozpustil ho.
Po příjezdu do Říma našel metropoli v takových troskách, že lidé tomu místu říkali: „tam, kde bylo město“. Papež začal s obnovou města. Dal postavit silnice, mosty a hradby. Nechal zrestaurovat Lateránskou basiliku a palác.
Do Říma povolal sv. Bernarda Sienského, který šířil úctu ke jménu Ježíš. Bernard nosil tabulku označenou zkratkou IHS – Iesus hominum Salvator = Ježíš Spasitel lidí.
V r. 1423 otevřel papež Martin poprvé Svatou bránu v Lateráně a zahájil mimořádný Milostivý rok 1390. výročí Kristovy smrti a vzkříšení, od r. 1425 jsou Milostivé roky vyhlašovány po 25 letech. Krátce před smrtí svolal Basilejský koncil. Byl pohřben před papežským oltářem v Lateránu a nápis na jeho náhrobku ho chválí jako „požehnání své doby“.
-----a Klement VIII., Jiljí Sanchéz Munoz
(Gil, Aegidius, Jiljí Sanchez Muňos y Carbon), Španěl,
24. 5.1423 – 26. 7.1429.
*1380. Nástupce Benedikta XIII. v Avignonu. Jeho volbu neuznal „kardinál“ Jean Carrier a „zvolil“ svého kostelníka Bernarda Garniera. Vzdoropapež se poddal 207. papeži Martinovi V., který ho ustanovil biskupem v Palmě na Mallorce, kde 28.12.1447 zemřel. Jeho abdikací skončilo 51 let trvající velké schizma (rozkol), kdy o stolec sv. Petra usilovali tři papežové. Klement VIII. zemřel na Mallorce a byl pohřben v Palma de Mallorca.
Je veliká škoda, že v dějinách a v čele Církve byli muži, kteří nenosili Petrovy klíče důstojně a odpovědně, ale Ježíš Kristus slíbil svatému apoštolu Petrovi, že Církev nepřemohou mocnosti zla. Každý jiný lidský úřad by se dávno zhroutil, když v něm bylo něco špatného. Trvání Církve přes všechny problémy je důkazem Boží moci a vedení církve Svatým Duchem. Český myslitel Tomáš Štítný ze Štítného (1335–1409), řekl o papežském rozkolu: „ I po shnilém korytě teče čistá voda “.
-----a Benedikt XIV., Bernard Garnier, Francouz, 1423 – 1429,
úřad vykonával na tajném místě, které znal pouze „kardinál“ Jean Carrier. Vzdoropapež jmenoval 4 „kardinály“, kteří po jeho smrti „zvolili“ Jeana Carriera, kostelníka Bernarda Garniera. Z vděčnosti k svému předchůdci si zvolil jeho jméno i číslo Benedikt XIV.
-----b Benedikt XIV., Jan Carrier, Francouz, 1429 – 1437.
Kostelník Bernarda Garniera. V roce 1433 ho zajal biskup Munoz (bývalý vzdoropapež Klement VIII.). Svůj úřad vykonával v zajetí na hradě Foix do roku 1437, kdy abdikoval a zemřel.
208. Evžen IV. Gabriel Condulmer, Ital
(15 r., 11 m., 20 d.) 3. 3.1431 – 23. 2.1447 +.
*1383, synovec 206. papeže Řehoře XII. Jako první papež z řádu augustiniánů OSA, biskup sienský.
13.5.1431 byla Angličany upálena sv. Jana (Johanka z Arcu, Panna Orleánská – 259. papež Benedikt XV.) 31.5.1433 korunoval v Římě Zikmunda na císaře. V roce 1431 svolal do Basileje 17. všeobecný koncil. Roku 1434 uprchl před revolucí z Říma, který ničil neapolský král Ladislav. Koncil byl přeložen do Ferrary a do Florencie. 14.2.1443 se papež vrátil do Věčného města. Podporoval umělce a spisovatele, jedním z nich byl malíř bl. Fra Angelico (+1455). Římského a českého krále Zikmunda Lucemburského korunoval 31.5.1433 na císaře římského v basilice sv. Petra v Římě.
Papež Evžen IV. zemřel v náruči arcibiskupa florentského sv. Antonína.
----- Felix V. (IV.), Amadeus, savojský kníže,
5.11.1439 – 7. 4.1449.
Vzdal se úřadu, rezignaci mu usnadnil papež Mikuláš V. Vzdoropapež Amadeus uznal jeho právoplatnost a byl jmenován kardinálem a děkanem kardinálského sboru. Stal se apoštolským vikářem v Savojsku a apoštolským administrátorem ženevského biskupství. Zemřel v lednu 1451. Jeho smrtí skončily dějiny protipapežů. Zatím to byl poslední vzdoropapež.
209. Mikuláš V. Thomas (Tommaso, Tomáš) Parentucelli, Ital
(8 roků, 19 dní) 6. 3.1447 – 25. 3.1455 +.
*1397, syn lékaře, biskup v Bologni. Byl hostem pana Oldřicha z Rožmberka na Českém Krumlově. Ve věku 49 let byl za normálních podmínek zvolen v konkláve jako první nejmladší pontifik v církevních dějinách (úplně nejmladším papežem byl 146. papež Benedikt IX., zvolen politickým jednáním v r. 1032 v 12 letech).
Od jeho doby jsou obrazy papežů malovány podle skutečných podob (177. papež Inocenc III.). Nepotvrdil zvoleného kališnického pražského arcibiskupa Jana Rokycanu. Legáta kardinála Carvajala poslal k prozkoumání situace v Čechách. Ten nemínil ustoupit ze své podpory pouze katolické straně, popudil kališníky a musel uprchnout z Prahy. Snažil se odvézt listinu s basilejskými kompaktáty, byl chycen a listinu musel vydat.
Zvolený kališnický pražský arcibiskup Jan Rokycana se vydal roku 1449 do Říma za papežem pro potvrzení své volby, ale ze Solnohradu (Salzburku) se vrátil z obavy před vývojem v Praze.
V r. 1451 papež jmenoval biskupa v Benátkách sv. Vavřince Justinianiho prvním benátským patriarchou. Papež Mikuláš dal postavit v Římě vodovod, věnoval do Vatikánu 1160 knih a tím položil základ vatikánské knihovny. V r. 1452 začal bourat starou basiliku sv. Petra. Zemřel ve věku 57 let.
210. Kalist III. (Calixtus, Kalixt) Alfonso (Alfons) de Borgia, Španěl
(3 r., 3 m., 17 d.) 20. 4.1455 – 6. 8.1458 +.
*1378, pocházel ze šlechtické rodiny Borgiů a byl strýcem 215. papeže Alexandra VI. Český král Jiří z Poděbrad mu po svém zvolení složil přísahu věrnosti katolické víře a slib, že pod papežovým vedením bude bojovat proti Turkům.
Papež podporoval nepotismus. Určil, aby poledním modlitba "Anděl Páně" s vyzváněním zvonů, byla obětována za vítězství křesťanského vojska. Na počest vítězství Jana Hunyadiho nad Turky 6. 8.1456 u Bělehradu určil svátek Proměnění Páně na hoře Tábor 6. 8.. Na tento svátek zemřel při epidemii moru.
211. Pius II. Aeneas Silvius (Eneáš) Piccolomini, Ital ze Sieny
(5 r., 11 m., 27 d.) 19. 8.1458 – 15. 8.1464 +.
*18.10.1405 Consignano u Sieny. Sekretář císaře Bedřicha, vyslanec v Pise v r. 1451. Strýc 216. papeže Pia III. Byl biskupem v Terstu a v Sieně. Pod vlivem antické literatury žil rozverným životem. Po vysvěcení na jáhna a v r. 1446 na kněze změnil své chování. V roce 1447 se stal biskupem v Terstu. V roce 1451 byl jmenován papežským nunciem (velvyslanec Svatého Stolce) v Českém království. Stal se hostem pana Oldřicha z Rožmberka na Českém Krumlově. 8.7.1451 v Janských Lázních posvětil pramen a vysvětil kapli sv. Jana Křtitele.
Za kardinála byl jmenován v roce 1456. Za dva roky byl zvolen papežem. Po papežské volbě přijal jméno PIUS = (zbožný, ve zbožnosti přívětivý). V roce 1458 napsal významné dílo HISTORIA BOHEMICA – historie česká (14. kapitolu věnoval životopisu českého patrona sv. Václava). Usiloval o smíření mezi kališníky a katolíky. Jako znalec českých poměrů prohlásil, že česká selka zná Písmo Svaté lépe než katolický kněz ve Věčném městě.
V říjnu 1462 vydal ostrou bulu proti obchodu s černochy a zrušil Basilejská kompaktáta. Exkomunikoval (vyloučil) Jiřího Poděbradského z církve a sesadil ho z trůnu.
Pobyt kardinála Piccolominiho je počítán jako 1. návštěva budoucího papeže na českém území (Hypolit kardinál Aldobrandini - 232. Klement VIII. – 1588, Angelo Giuseppe Roncalli - 262. sv. Jan XXIII. – 1929). Mimo tyto návštěvy se počítají dvě návštěvy 251. papeže Pia VI. ve Vídni – 1782, 1786. Skutečnou první papežskou návštěvu vykonal 265. sv. Jan Pavel II. – 1990, 1995, 1997. Počtvrté navštívil naše území 266. Benedikt XVI. – 2009, 2013.
212. Pavel II. Pietro (Petr, Petrus) Barbo, Benátčan-Ital
(6 r., 10 m., 26 d.) 30. 8.1464 – 26. 7.1471 +.
*1417, synovec 208. papeže Evžena IV. V roce 1465 potvrdil žádost uherského krále Matyáše Korvína (1443-1490) o založení Universitas Istropolitana (řecky: Ister =Dunaj, Polis=město) v Bratislavě. Univerzita ukončila činnost roku 1491 (od 16. století chybně nazývaná Akademia Istropolitana).
V roce 1467 ve Vatikánu nechal instalovat první tiskárnu, vybudoval kanalizaci a opravil vodovody. Byl velkým sběratelem mincí a drahokamů.
Polepšil znak města Plzně, tím, že k původnímu znaku feny chrtice přidal další stříbrné pole s dvěma zlatými klíči, třetí půlené zlaté pole s polovinou černé orlice a stříbrným rytířem.
213. Sixtus IV. Francesco (František) della Rovere, Ital
(12 r., 11 m., 17 d.) 25. 8.1471 – 12. 8.1484 +.
*1414. Pocházel ze schudlé šlechtické rodiny. Vstoupil do řádu františkánů. V roce 1464 byl zvolen generálem řádu. Papež Pavel II. ho v roce 1467 jmenoval kardinálem. Po svém zvolení, podle 206. pp. Řehoře XII., použil čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.). Velice silně podporoval nepoty (5 kardinálů a 10 dalších úředníků). Rozšířil nemocnici Svatého Ducha (založil 177. papež Inocenc III.).
8.12.1476 ustanovil svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie (Immaculata). Ve Vatikánu dal postavit novou kapli (1475–1483) zasvěcenou Neposkvrněné Panně Marii (známá pod názvem Sixtinská kaple), kde se koná konkláve. Papež podporoval umění a dal obnovit několik římských kostelů (např. basiliku sv. Vitalise).
214. Inocenc VIII. Giambattista
(Ioannes Baptista, Jan Křtitel) Cibo, Ital
(7 r., 10 m., 26 d.) 29. 8.1484 – 25. 7.1492 +.
*1432, pocházel ze senátorské rodiny. Jako papež měl několik nemanželských potomků, kteří zabydleli vatikánské paláce. Pro získání přízně bohaté rodiny Mediceů, oženil svého syna Františka s Magdalenou Medicejskou a jejího bratra Jana (13 let) jmenoval kardinálem (218. papež Lev X.,1513). Pro zábavy a slavnosti dal postavit palác Belveder (zbořen 219. papežem Hadriánem VI.). Za jeho pontifikátu vystoupil mnich Girolamo Savonarola, který upozorňoval na úpadek mravnosti.
5.12.1484 vydal bulu proti čarodějnicím. Touto bulou se v Evropě rozpoutaly procesy, při kterých přišlo o život asi 500.000 osob. Čarodějnické procesy trvaly 300 let.
215. Alexandr VI. (V.) Rodrigo de Borgia, Španěl
(11 r., 7 d.) 11. 8.1492 – 18. 8.1503 +.
nejhorší papež v historii ! ! ! * 1.1.1431 Játiva (Valencie). Pocházel ze šlechtického rodu Borgiů. Otec Jofré, španělský rytíř z Játivy a Borgia. Matka Isabela byla otcovou sestřenicí. V jeho 25 letech ho v roce 1456 jmenoval kardinálem jeho strýc 210. papež Kalixtus III., bratr jeho matky Isabely. Rodrigo se stal papežským místokancléřem tří papežů.
Před svou papežskou volbou podplatil 15 z 23 kardinálů. Uveden do úřadu 26. 8.1492. Podle 213. pp. Sixta IV. použil čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.), kterou používali všichni jeho nástupci v době renesance a baroka až do r. 1779 (251. pp. Pius VI., další byl až 262. pp. sv. Jan XXIII.+ 1963 a 266. pp. Benedikt XVI.).
Papež Alexandr měl 7 nemanželských dětí: Petr Ludvík, Jeroným (Girolamo), Isabela, Cesar, Jan XV. Borgia (jeho syn František, generál jezuitů byl roku 1671 svatořečen), Lucrezia a Joffre.
Syna Cesara v 17 letech, v roce 1493, jmenoval kardinálem. V roce 1497 byl zavražděn jeho nejoblíbenější syn Jan Borgia, který měl být panovníkem. Místo něho byl vybrán Cesar. Musel se vzdát kardinálské hodnosti a oženil se s francouzskou princeznou Charllotou d´Albret. Papežův další syn Jan XV. de Borgia se stal v letech 1493–1496 administrátorem olomouckým (v diecézi nikdy nebyl).
Dcera Lucrezia (1480-1519) byla vdaná za Jana hraběte Sforzu z Pesary, ale manželství bylo později zrušeno. Začala se scházet s Petrem Caldésem a s ním měla syna Jana (Giovanni). Petra napadl Cesar kordem a dal ho utopit v Tibeře. Lucrezia byla provdána za vévodu Alfonse Aragonského z Bisceglie a měli spolu syna. Protože Cesar chtěl Lucrezii provdat za Alfonse d´Este, vévodu z Ferrary, přepadl Alfonse Aragonského a zranil ho. Cesar vtrhl v noci do jeho pokoje, kde nemocný ležel, vyhnal Lucrezii i ostatní a uškrtil ho. Pak ji provdal za vévodu z Ferrary. Kronikář tehdy napsal: „Protože Alfons vévoda Aragonský se zdráhal zemřít na zranění, musel být zabit. O životě Lukrezie vzniklo mnoho pověstí, ve kterých byla známá jako „travička“. Podle historiků jde o pomluvy. Byla velice zbožná a pod šaty nosila žíněné roucho, aby odčinila otcovy hříchy. Dalšího syna Jofreho papež oženil s neapolskou princeznou Sancií a uznal jejího otce Alfonse II. za neapolského krále.
Francouzský král Karel VIII. si dělal nárok na neapolský trůn a vpadl v roce 1494 do Itálie. Italské státy (Benátky, Milán, Vatikán) se Španělskem vytvořily protifrancouzskou koalici a vyhnaly Karla VIII., kterého podporovala Florencie v čele s mnichem Jeronýmem (Girolamo) Savonarolou. Mezi ním a papežem vypukl ostrý spor a Savonarola byl 23. 5.1498 upálen.
Během svého pontifikátu rozprodal papež nashromážděné poklady Vatikánu a zadlužil ho. Ke konci života papeže se kolem něho začaly dít podivné věci. Noční skřeky po chodbách a vytí. Vichřice, která rozbíjela okna a strhla střechu na vatikánském paláci, i když všude bylo bezvětří. Propadl se na něho strop v pokoji, kde seděl. Jen vzpříčený trám mu zachránil život. Jindy na něj spadl vysoký těžký kovový svícen, blesk uhodil do Andělského hradu a zapálil střelný prach. Hradby byly rozmetány, až kameny létaly na druhý břeh Tibery. Někteří z jeho okolí se ho snažili přesvědčit, že jde o Boží výstrahy, ale on si z toho nic nedělal. 6. srpna 1503 se zúčastnil hostiny u Adriana kardinála Castellesiho. Po vypití otráveného vína se zhroutil. Z otravy se začal uzdravovat, ale za dva týdny zemřel na malárii. Papežský ceremoniář Jan Buchard (1450-1506) zapsal: "V rakvi jeho tělo zčernalo a začalo bobtnat. Jeho jazyk otekl tak, že mu nešla zavřít ústa. Tělo bylo natlačeno do rakve, ale začala z něj téci smrdutá tekutina a vyvalil se oblak dýmu."
Děkan kardinálů František kardinál Piccolomini (216. papež Pius III.), který měl na starost papežův pohřeb, zakázal za něho sloužit mši za zemřelé - Rekviem. Podle dhistoriků bylo Alexandrovým nejrozumějším činem to, že zemřel. Papežský úřad byl pro něho zdrojem zisku. Svoje zájmy prosazoval s velkou bezohledností. Neznal spravedlnost ani zbožnost.
Poničil církevní organizaci, ale nezničil Církev, jeho pontifikát byl nejhorší v dějinách !!!
Od tohoto papeže je chybné počítání papežů jménem Alexandr, protože Alexandr V. byl vzdoropapež v Pise 1409 a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat.
216. Pius III. Francesco (František)
Nanni – Todeschini – Piccolomini, Ital
(26 dní) 22. 9.1503 – 18.10.1503 +.
*9.5.1439. Pocházel ze šlechické rodiny. Jeho otec byl bratrem 211. papeže Pia II. V době zvolení měl pouze jáhenské svěcení, dal si z vděčnosti papežské jméno svého strýce 211. papeže Pia II. (Eneáš Silvio Piccolomini). Na stolec sv. Petra nastoupil 8.10.1503. Poslední papež, který sídlil v Lateránu. Jeho pontifikát byl krátký.
217. Julius II. Guiliano (Julián) della Rovere, Ital
(9 r., 3 m., 21 d.) 31.10.1503 – 21. 2.1513 +.
*1453, (synovec 213. papeže Sixta IV.). Po děsivém pontifikátu Alexandra VI. dovedl dát papežství velkou autoritu. Před volbou většinu kardinálů podplatil a na stolec byl uveden 26.11.1503. Aby mohl vystupovat jako suverénní panovník, dal zhotovit tiáru ze zlata (váží 2,5 kg), vyzdobenou 120 karátovým rubínem.
Za udržení hranic Církevního státu bojoval v čele armády proti Benátkám a Francii. Povolal do Vatikánu švýcarské dobrovolníky (Švýcarskou gardu), kteří 22.1.1506 vstoupili pod vedením velitele Kašpara von Silnena do Vatikánu (tuto událost zapsal papežský ceremoniář a kronikář Joannes Burchard). Barevné uniformy navrhl až v r. 1915 tehdejší velitel vatikánské švýcarské gardy Jules Répond, který použil barvy praporu vatikánské gardy. Podle legendy gardovou uniformu navrhoval Michelangelo Buonarotti, který vyzdobil Sixtinskou kapli.
Základní kámen nového velechrámu sv. Petra papež položil 18.4.1506 (236. pp. Urban VIII.). V letech 1506–1514 probíhala přestavba velechrámu i vatikánských komnat, které vyzdobil Rafael Santi (stavební práce 228. pp. Sixtus V., 260. pp. Pius XI.). Dal přestavět kostel sv. Petra v okovech, kde chtěl mít svůj hrob. Pověřil Michelangela vytvořením soch, zhotovena byla pouze socha Mojžíše.
Ve velké míře podporoval nepoty (nejstarší papežův synovec – kardinál zastával místo jeho zástupce). Svolal do Lateránu 5. lateránský koncil (1512–1517), který přijal výnosy o reformě církve. První papež, který se přestěhoval z Lateránu do Vatikánu a první balzamovaný papež. Pohřben ve velechrámu sv. Petra.
218. Lev X. Giovanni (Ioannes, Jan) de Medici, Ital
(8 r., 8 m., 12 d.) 19. 3.1513 – 1.12.1521 +.
*11.12.1475. Syn Lorenza, panovníka Florencie, bratranec 220. papeže Klementa VII., strýc 233. papeže Lva XI. 214. papež Inocenc VIII. ho jmenoval v jeho 13 letech kardinálem.
Zatím poslední laik (nekněz) byl ve svých 38 letech zvolen papežem. V den volby přijal všechna tři svěcení a papežská mše svatá byla jeho primicí.
Anglickým králům udělil v r. 1517 dědičný titul: „Defensor fidei (obránce víry)“. Tento titul používají dodnes, i když jim ho Svatý Stolec nepřiznává v důsledku odklonu od Říma v r. 1534 za Jindřicha VIII. (1491–1547). Roku 1517 založil papež římskou banku.
15.6.1520 vydal bulu odsuzující díla Martina Luthera v Německu. Papež miloval umění a podporoval umělce. Dával také velké výdaje na své zábavy, tance a lovy.
Pokladnu vyprázdnil až na dno a když zemřel, nebyly peníze ani na jeho pohřeb.
219. Hadrián VI. Adrian Florenszoon (Adrián, syn Florensa), Holanďan
(1 r., 8 m., 5 d.) 9. 1.1522 – 14. 9.1523 +.
*1459 v Utrechtu, pocházel z chudé rodiny. Zatím jediný Holanďan na stolci sv. Petra. Velice vzdělaný a nadaný. Profesor na universitě v Lovani, biskup v Tortose. Hadrián (Adrian) si ponechal své křestní jméno i po zvolení papežem (139. papež Řehoř V.).
Římané mu dávali najevo, že je cizák z chudého flanderského rodu (Flandry = Holandsko). Korunovační mše se z těchto důvodů uskutečnila až 31. 8.1522. Zakázal zábavy v kurii a nechal zbořit palác Belveder (postaven 214. papežem Inocencem VIII., nově postaven, dnes Vatikánské muzeum).
Odsoudil nepotismus. Odmítal prosby i žádosti všech svých příbuzných, aby jim dal nějaké úřady. Pohřben v basilice sv. Petra v Římě. V roce 1542 byl přenesen do kostela Panny Marie Duchovní (Santa Maria della Anima).
220. Klement VII. Guilio (Julius) de Medici, Ital
(10 r., 10 m., 7 d.) 18.11.1523 – 25. 9.1534 +.
*1475, bratranec 218. papeže Lva X. Byl florentským arcibiskupem. Uveden na stolec 26.11.1523. Od doby jeho pontifikátu nastoupili na svatopetrský stolec na dalších 455 let papežové italského původu. V r. 1978 tuto řadů papežů Italů přerušila volba polského kardinála Wojtyly (265. papež sv. Jan Pavel II.).
Papež byl velice nerozhodný. Římský král Karel V. byl napaden francouzským králem Františkem I. V roce 1525 zvítězil Karel ve válce proti Františkovi, papež se obával Karlova vlivu v Itálii a spojil se s králem Františkem I.
V roce 1527 německo-španělská vojska císaře Karla V. vtrhla do Věčného města a papež byl zajat. V roce 1529 došlo ke smíru mezi králem Karlem a papežem Klementem. 23. 2.1530 korunoval v Bologni krále Karla V. na římského císaře. Byla to poslední korunovace, kdy papež korunoval římského císaře.
V r. 1525 se augustiniánský mnich Martin Luther oženil s dominikánskou řeholnicí. Protestantské učení Martina Luthera se v roce 1530 rozšířilo po Evropě. V roce 1533 došlo k roztržce s králem Jindřichem VIII., který požadoval rozvod s Kateřinou Aragonskou. Na radu Tomáše Cromwella, se v lednu 1534 král prohlásil za hlavu církve v Anglii (anglikánská církev).
VIII. období
Papežství, reformace a osvícenství (1534 - 1774)
221. Pavel III. Alessandro (Alexandr) Farnese, Ital
(15 r., 28 d.) 13.10.1534 – 10.11.1549 +.
* 1468. Ve 25 letech ho jmenoval 215. papež Alexandr VI. kardinálem a biskupem tří diecézí. Neměl žádné svěcení. Byl ženatý, měl čtyři děti. Ve 45 letech byl vysvěcen na kněze. 217. papež Julius II. mu dal čtvrté biskupství. 220. papež Klement VII. přidal pátou diecézi, teprve pak byl vysvěcen na biskupa a věnoval se politické diplomacii.
Na svatopetrský stolec uveden 3.11.1534. Po zvolení podporoval nepotismus, ale začal i s reformou církve. Mezi jeho kardinály patřilo mnoho významných osobností. Dva synovce jmenoval kardinály a celé rodině vypomáhal různými způsoby.
Podporoval řeholní řády, hlavně ty, které pečovaly o nemocné. Sv. Ignác z Loyoly založil 11. 8.1534 Řád Jezuitů - Societas Iesu = Tovaryšstvo Ježíšovo (SI, SJ -TJ). 250. papež Klement XIV. SJ zrušil, 252. papež Pius VII. SJ obnovil.
V roce 1537 Pavel III. vydal bulu Sublimus Dei (Vznešenost Boží), ve které zakázal zotročování Indiánů v Americe: „Domorodci jsou lidské bytosti, obdařené citlivou duší.“ 17.12.1537 uvalil klatbu na Jindřicha VIII. a na celou Anglii uvalil interdikt (zákaz sloužení bohoslužeb). Roku 1542 ustanovil Svaté officium – apoštolský tribunál na vedení procesů s kacíři. Na 13.12.1545 svolal 19. všeobecný Tridentský koncil (1545-1563) k řešení problémů v církvi.
Za jeho pontifikátu Michelangelo dokončil fresku Poslední soud v Sixtinské kapli. Před smrtí přiznal, že nepotismus byl jeho největší životní chybou.
222. Julius III. Gianmaria (Jan Maria) Ciocchi del Monte, Říman
(5 r., 1 m., 1 d.) 22. 2.1550 – 23. 3.1555 +.
* 10.9.1487. Po zvolení pokračoval v Tridentském koncilu, který stanovil, že apoštolská tradice se má přijímat se stejnou úctou jako Písmo svaté a jeho kánon (seznam) byl definitivně určen. Podle Písma sv. bylo ustanoveno sedm svátostí, které působí milost svým udělením, ne pouze vírou v Boží příslib.
V té době vystoupil ve Švýcarsku Jan Kalvín (tvrdě potíral zábavy a slavení svátků, provinilce krutě mučil až k smrti), odtrhl se od katolické církve, ale byl i proti Němci Martinu Lutherovi. Anglický král Eduard VI. dokončil definitivní náboženské odtržení Anglie od Říma.
Bratr císaře Karla V. Ferdinand svolal protestanty (luterány) do Augsburku, dojednal náboženský mír a zásadu cuius regio, eius religio = koho vláda, toho náboženství (panovník určí poddaným víru).
223. Marcel II. Marcello Cervini, Ital (21 dní) 9. 4.1555 – 30. 4.1555 +.
* 6. 5.1501. Byl vychovatelem nepotů 221. papeže Pavla III. Všestranně vzdělaný v astronomii, architektuře, rytectví i pěstování stromů. Marcel si ponechal své křestní jméno i po zvolení papežem (139. papež Řehoř). Zakázal zábavy a oslavy na počest jeho zvolení, příbuzným zakázal jezdit do Říma a tvrdě odsuzoval nepotismus. Na stolci sv. Petra byl pouze tři týdny. Zemřel týden před svými 54. narozeninami.
224. Pavel IV. Giovanni Pietro (Jan Petr) Caraffa, Ital
(4 r., 2 m., 23 d.) 26. 5.1555 – 18. 8.1559 +.
*28.6.1476. Biskupem v Chieti. Vzdal se biskupství, stal se spoluzakladatelem (se sv. Kajetánem) a prvním představeným řádu Theatinů i autorem řádových stanov. Zvolen papežem v 79 letech. První papež z řádu Theatinů CR (Kajetánů). Začal reformu na obnovu náboženského života, ale podporoval nepoty. Obvinil kardinály z nemorálnosti. Vyhnal z Říma 113 biskupů, kteří opustili své diecéze, potulné mnichy, šašky prostitutky a komedianty. Židy uzavřel do ghetta.
225. Pius IV. Giovanni Angelo (Jan Anděl)
hrabě de Medici di Marignano, Ital
(5 r., 11 m., 14 d.) 25.12.1559 – 9.12.1565 +.
*31.3.1499. Narodil se ve zchudlé šlechtické rodině a se slavnou rodinou Medicejů měl pouze shodné jméno. Nebyl s nimi příbuzný. Přesto po svém zvolení používal se souhlasem rodu Medicejských jejich znak. Vystudoval právo a teologii. V roce 1546 byl vysvěcen na kněze a jmenován arcibiskupem v Dubrovníku. V roce 1549 ho papež Pavel III. jmenoval kardinálem a arcibiskupem na Sicilíi.
Prosazoval nepoty. Zvolen na Hod Boží vánoční (25.12.), na stolec nastoupil na svátek Zjevení Páně (sv. Tří Králů) 6.1.1560. Jeho pontifikát velmi kladně ovlivnil jeho synovec Karel Boromejský. Karel se stal ve svých 21 letech kardinálem, pochopil reformu církve a důkladně ji uskutečňoval. Žil velmi skromně a často se postil. Kanonizován 1610.
Papež všechna svá rozhodnutí vykonával po poradě s Karlem Boromejským. V roce 1561 jmenoval Pius IV. na arcibiskupský stolec v Praze Antonína Bruse. Ten spolu s císařem Ferdinandem usiloval o urovnání náboženských poměrů. Papež dovolil roku 1564 v Čechách podávat svaté přijímání pod obojí způsobou (zrušeno 1621, dovoleno 1980). V roce 1563 ukončil Tridentský koncil. Další byl svolán až za 306 let (1869). Po své smrti byl papež pohřben v basilice Panny Marie Větší.
226. sv. Pius V. Antonio Michele (Antonín Michael) Ghislieri, Ital
(6 r., 3 m., 24 d.) 7. 1.1566 – 1. 5.1572 +.
*17.1.1504. Pocházel z chudé rodiny. Ve 14 letech vstoupil do řádu dominikánů OP. a přijal jméno Michael. Zvolen 7. ledna. Přijal jméno svého předchůdce, nastoupil (intronizován) na stolec sv. Petra v den svých 62. narozenin 17.1.1566. Trval na asketismu a jako první papež si nechal bílý dominikánský řádový hábit, od té doby nosí papežové bílou kleriku. Pokračoval v reformách Pia IV. Určil slavení svátků starších 200 let. Vydal Římský misál (který platil až do roku 1969), katechismus a breviář. Všechny duchovní nabádal ke svatému životu. Desetkrát snížil počet úředníků ze 150 na 15. Propustil polovinu dvořanů, zakázal nepotismus a potíral simonii (kupčení posvátnými věcmi a úřady, Sk 8, 9-13. 18-24) a zakázal býčí zápasy.
Roku 1571 vyzval k modlitbě růžence za mír. Na podzim došlo k rozhodující námořní bitvě u Lepanta proti sultánu Sulejmanovi a jeho tureckým vojskům. Muslimové byli na svátek Panny Marie Růžencové 7.10. poraženi. Papež sv. Pius V. rozšířil na celou církev slavení výročí posvěcení basiliky Panny Marie Sněžné (Větší) – Sancta Maria Maggiore. V této basilice je pohřben (viz 36. papež sv. Liberius, 44. pp. Sixtus III., 99. pp. sv. Paschal I., 107. pp. Hadrián II.).
227. Řehoř XIII. Ugo (Hugo) Buoncompagni, (Gregorius) Ital
(12 r., 10 m., 27 d.) 13. 5.1572 – 10. 4.1585 +.
*1.1.1502. Pocházel ze šlechtické rodiny. Byl vystudovaným právníkem. Měl jednoho syna levobočka. Zvolen papežem v 70 letech a na stolec byl uveden 25. 5.1572. Opravil juliánský kalendář (zaveden r. 47 př. Kr.). O opravu kalendáře se pokoušel 199. papež Klement VI. a 207. pp. Martin V.
Řehoř XIII. svolal komisi, která připravovala opravu juliánského kalendáře 6 let. Matematici bratři Gigliové (Liliové) předložili komisi své výpočty, kde zjistili chybu deseti dnů, které byly vypuštěny. Dne 24.2.1582 vydal bulu Inter gravissimas (mezi těžkosti, mezi obtíže), kterou vypustil přebývajících 10 dnů. Změna platila od 4.10.1582, po něm následoval den 15.10.
V r. 1583 římský císař Rudolf II. přenesl své sídlo do Prahy a vyhlásil změnu kalendáře v Čechách od r. 1584, kdy po 6. lednu následoval 17. leden, na Moravě a v Uhrách (Slovensko) 1587. Anglie a Švédsko 1752, Bulharsko 1916, Rusko 1918, Řecko 1924. Kalendář byl nazván po papeži Řehoři (lat. Gregorius) – gregoriánský. Pravoslaví používá v současné době novojuliánský kalendář s rozdílem 13 dní.
Papež Řehoř XIII. měl dva synovce nepoty. Vlastnímu bratrovi, který se vypravil z Bologne do Říma, a chtěl bydlet u bratra, papež přikázal, aby se vrátil domů. Roku 1575 zahájil stavbu paláce na Kvirinálu (Quirinál), dnes sídlo italského prezidenta. Papežové bydleli na Kvirinálu v 17. a 18. století.
228. Sixtus V. Felice (Felix) Peretti, Ital
(5 r. 3 m., 26 d.) 1. 5.1585 – 27. 8.1590 +.
*13.12.1521. Pocházel z velmi chudé rodiny. V mládí vstoupil do františkánského řádu.
V r. 1586 nechal obnovit schátralý objekt Lateránské basiliky (247. papež Klement XII.). V r. 1588 založil při Kongregaci obřadů úřad pro kanonizaci (171. papež Alexandr III. a 263. papež Pavel VI.).
Ustanovil povinnou návštěvu biskupů v Římě v pětiletých intervalech „ad limina apostolorum“ – k apoštolským prahům. Před basiliku sv. Petra dal vztyčit starověké obelisky z Egypta, nechal vysušit bažiny v okolí Říma, postavil nové ulice a náměstí (stavební práce 217. pp. Julius II., 260. pp.Pius XI.).
229. Urban VII. Giambattista
(Ioannes Baptista, Jan Křtitel) Castagna, Říman
(papežem 12 dní) 15.9.1590 – 27.9.1590 +.
*4.8.1521. Arcibiskup Rossanu, papežský nuncius ve Španělsku a v Německu. Zvolen ve věku 69 let. Byl prvním člověkem, který se ozval proti používání tabáku a kouření. 20.9.1590 vydal list,ve kterém pohrozil, že: „bude exkomunikován každý, kdo užije tabáku v krytém přístřešku nebo uvnitř kostela. Nezáleží na tom, zda jej bude žvýkat, kouřit, mít v dýmce nebo šňupat nosem ve formě prášku.“ Další protikuřácké aktivity začaly až po roce 1950. Papež v tomto směru předběhl dobu o 360 let. Nemohl uskutečnit více reforem, protože byl na stolci sv. Petra velice krátce.
V této době se objevilo tzv. Malachiášovo proroctví. Podle historiků jsou za podvrhem politické snahy ovlivnit konkláve v roce 1590. Proroctví mělo být použito ve prospěch Girolama kardinála Simoncelliho, biskupa z Orvieta (= "staré město"), což se shoduje s popisem v Malachiášově proroctví. Kardinál Simoncelli nebyl zvolen a místo něho se stal papežem kardinál Sfondrati z Cremony.
230. Řehoř XIV. Niccolo ( Nikolaus, Mikuláš) Sfondrati, Ital z Cremony
(10 měsíců, 10 dní) 5.12.1590 – 15.10.1591 +.
*11.2.1535. Pocházel z rodiny milánského senátora. Měl asketickou povahu a chtěl pokračovat v reformách církve. Zemřel dříve než se mu podařilo reformy uskutečnit.
231. Inocenc IX. Giamantonio
(Ioannes Antonius, Jan Antonín) Facchinetti, Ital z Bologne
(2 měsíce) 30.10.1591 – 30.12.1591 +.
*20.7.1519. Byl latinským patriarchou v Jeruzalémě. Na stolec sv. Petra nastoupil 3.11.1591.
232. Klement VIII. Ippolito
(Ippolitus, Hypolit) Aldobrandini, Ital – Florenťan
(13 roků, 1 měsíc, 2 dny) 30. 1.1592 – 3. 3.1605 +.
*24.2.1536. Na universitě ve Ferraře a v Bologni vystudoval práva. Dostal se do Říma a pracoval v papežské kurii. Později se stal diplomatem. Zúčastnil se v roce 1571 jednání mezi Svatým Stolcem a španělským králem. Vznikl protiturecký spolek, který porazil Osmanskou říši v bitvě u Lepanta (řecký ostrov Naupaktos/Lepanto) 7.10.1571.
V roce 1585 dostal titul kardinála. V květnu 1588 měl za úkol smířit Habsburky a Poláky, protože Polsko bylo od roku 1573 monarchií s voleným králem a Habsburkové chtěli polský trůn získat. Po smrti Štěpána Báthoryho zvolila císařská strana Arnošta Habsburského. Opozice proti Habsburkům zvolila Zikmunda Vasu ze Švédska.
Kardinál Aldobrandini pobýval v Praze ve dnech 6.–19.12.1588 (v dějinách se počítá jako 2. papežská návštěva, 1. papežská návštěva 211. papež Pius II.–1451, v roce 1929 navštívil Československo nuncius Angelo Giuseppe Roncalli–262. papež sv. Jan XXIII.) Prvním papežem, který navštívil 3 x české území byl 265. papež sv. Jan Pavel II.–1990, 1995, 1997, druhým papežem byl 266. Benedikt XVI.–2009. Mimo tyto návštěvy se počítají dvě návštěvy 251. pp. Pia VI. 1782, 1786 ve Vídni).
Z těchto církevních návštěv byly tři návštěvy ve Staré Boleslavi. Kardinál Aldobrandini navštívil Rudolfa II. na zámku v Brandýse a ve Staré Boleslavi oba kostely-Nanebevzetí Panny Marie s Palládiem a sv. Václava s místem jeho smrti. Druhý byl 15.8.1929 kardinál Roncalli a třetí papež Benedikt XVI. 28.9.2009.
Kardinál Aldobrandini vzbudil v Praze dojem, že je na straně Habsburků, po příjezdu do Krakova podpořil Zikmunda III. Vasu a zajistil si tak věrnost Polska.
Na svatopetrský stolec byl zvolen 9.2.1592 a přijal jméno Klement VIII. Prosazoval rodinný nepotismus.
V roce 1595 bylo v Benátkách uveřejněné tak zvané Malachiášovo proroctví o papežích, které se rychle rozšířilo. Sv. Malachiáš O´ Morgair byl irský arcibiskup z Armagnu, + 1154. V roce 1148 napsal 102 přívlastků na papeže, od 166. papeže Celestina II. (1143 – 1144) až po „posledního“ papeže Petra II.
V roce 1596 zadal Klement VIII. stavbu letního sídla papežů v Castel Gandolfu u Říma. V r. 1596 byla uzavřena Brest–litevská unie = sjednocení západních a východních křesťanů (katolíci východního obřadu–ritu, řeckokatolíci).
233. Lev XI. Alessandro (Alexandr) de Medici, Ital z Florencie
(26 dní) 1. 4.1605 – 27. 4.1605 +.
* 1535. Byl arcibiskupem ve Florencii. Synovec 218. papeže Lva X. Po zvolení za papeže si dal jméno svého strýce. Jeho pontifikát nebyl dlouhý. Papež za necelý měsíc zemřel.
234. Pavel V. Camillo (Camillus, Kamil) Borghese, Říman
(15 r., 8 m., 12 d.) 16. 5.1605 – 28. 1.1621 +.
* 17. 9.1552. Právník. Jeho komorníkem a tajemníkem byl Arnošt Albrecht (Vojtěch) hrabě z Harrachu (1623 – 1667 pražský arcibiskup).
Papež podporoval nepotismus. Jednoho ze svých příbuzných jmenoval kardinálem.
Za jeho pontifikátu byl zahájen proces proti Galileu Galileovi (1564 – 1642): bylo mu zakázáno učit, že „slunce se nepohybuje kolem Země a Země není střed vesmíru“. Pravděpodobně první papež, který zkříženými klíči podložil štít papežského znaku.
235. Řehoř XV. Alessandro (Alexandrus, Alexandr) Ludovisi, Ital
(2 r., 4 m., 29 d.) 9. 2.1621 – 8. 7.1623 +.
*9.1.1554 v Bologni, kde se stal později i jejím arcibiskupem. Pocházel ze šlechtické rodiny. Na svatopetrský stolec nastoupil 14.2.1621. Prosazoval a podporoval nepotismus. Roku 1622 jmenoval kardinálem biskupa luconského Armanda-Jeana du Plessis vévodu de Richelieu (Rišelie, 1585-1642), známou postavu z románu Tři mušketýři.
Kanonizoval sv. Terezii z Ávily, Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského a Filipa Neriho. V roce 1621 ustanovil svátek sv. Josefa za zasvěcený svátek pro celou katolickou církev.
236. Urban VIII. Maffeo
(Matouš, Matyáš, Matěj) Barberini, Ital z Florencie
(20 r.,11 m., 23 d.) 6. 8.1623 – 29. 7.1644 +.
*5.4.1568. Pocházel ze šlechtické rodiny. Byl spoletským biskupem a na stolec sv. Petra nastoupil 29.9.1623. V době jeho volby probíhala Třicetiletá válka.
Měl celou rodinu nepotů, ale zavedl zvyk, že papež musí jíst sám (zrušil 258. papež sv. Pius X.). Za letní sídlo si vybral zámek v v Castel Gandolfo asi 15 km od Říma (232. pp. Klement VIII.), který dal dostavět. Za jeho pontifikátu se zámek Castel Gandolfo stal trvale letním sídlem papežů, aby nezůstávali v horkém Římě (do té doby byla jako letní sídla tato města: Segni, Anagni, Orvieto, Montefiascone, Capodimonte, Rieti, Genazzano, Tivoli, Frascati a Magliana).
V r. 1625 nařídil odstranit z kostelů sochy nebo obrazy osob, které nebyly svatořečeny. 18.11.1626 nově vysvětil přestavěný velechrám sv. Petra (217. pp. Julius II.).
V r. 1630 byl ve velechrámu sv. Petra postaven nový oltář sv. Václava (197. papež Jan XXII.). Obraz českého knížete sv. Václava namaloval v roce 1632 Angelo Carosseli. Český národ je jediný, který má ve svatopetrské basilice oltář národního patrona. V roce 1740 byl namalován nový oltářní obraz, na kterém má sv. Václav královskou korunu.
Za pontifikátu Urbana VIII. oživil v Holandsku lovaňský profesor teologie Michal Bajus nauku zavrženou Tridentským koncilem a ovlivnil svého kolegu profesora teologie a biskupa v Ypres Kornelia Jansena (1585–1638), který tvrdil, že člověk je předurčen ke spáse nebo k zavržení. Jansenismus byl zamítnut za 237. papeže Inocence X. v roce 1653.
237. Inocenc X. Giambattista
(Ioannes Baptista, Jan Křtitel) Pamfili, Říman
(10 r., 3 m., 3 d.) 15.9.1644 – 7.1.1655 +.
*7.2.1574. Inocenc byl velmi vzdělaný, hovořil šesti jazyky, byl nunciem ve Španělsku a patriarchou v Antiochii. Na stolec sv. Petra nastoupil 4.10.1644, vládl se svým bratrem kardinálem nepotem. Velkou moc měla v papežské curii jeho švagrová donna Maidalchini, která rozhodovala o politických záležitostech Apoštolského Stolce. Za jeho pontifikátu se chýlila k závěru Třicetiletá válka, ukončená Vestfálským mírem.
238. Alexandr VII. (VI.) Fabio Chigi, Ital
(12 r., 1 m., 4 d.) 18. 4.1655 – 22. 5.1667 +.
* 13. 2.1899 Siena. Pocházel z bankéřské rodiny. Prosazoval umírněný nepotismus. Před svatopetrským velechrámem nechal od architekta Giovanniho Berniniho (1598 – 1680) postavit mohutnou dvouelipsovou kolonádu tvořenou 284 sloupů ve 4 řadách.
Roku 1655 založil biskupství v Litoměřicích a r.1664 v Hradci Králové.
239. Klement IX. Guilio (Julius) Rospigliosi, Ital
(2 r., 5 m., 13 d.) 26. 6.1667 – 9.12.1669 +.
*28.1.1600, dobrotivostí prosazoval dobré mravy. První papež, který nepraktikoval nepotismus a dál nechal ve funkcích úředníky svého předchůdce.
240. Klement X. Emilio (Emil) Altieri, Říman,
(6 r., 2 m., 11 d.) 11. 5.1670 – 22. 7.1676 +.
* 1589 Řím. Právník. Byl biskupem camerinským, později nunciem v Polsku. Papež Klement byl zbožný a mírný. Neuměl hospodařit a správu financí Papežského státu předal svému adoptivnímu synovci Paluzzu-Altierimu, který vyprázdnil státní pokladnu. 29.11.1670 na žádost 15. pražského arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka (1618-1675) vyhlásil svátek sv. Václava za závazný v celé církci.
Na 263 let byl Klement X. poslední papež, který byl římským rodákem (261. pp. ct. Pius XII.).
241. bl. Inocenc XI. Benedetto (Benedikt) Odescalchi, Ital
(12 r., 10 m., 21 d.) 21. 9.1676 – 12.8.1689 +.
*19.5.1611 Como. Byl biskupem v Novaře. Po zvolení nastoupil 4.10.1676 na svatopetrský stolec. Žil velmi přísně a tím zkonsolidoval státní pokladnu. Osobně pomáhal lidem postiženým morem a při povodních. Zrušil nepotismus, který obnovil jeho nástupce. Zahájil reformu církevních vztahů, zakázal hazardní hry a příjem členů kurie podrobil kontrole. Francouzskému králi Ludvíkovi XIV., který popravoval hugenoty, napsal, že se lidé do kostela mají vodit a ne vláčet.
14.7.1683 přitáhla turecká vojska k Vídni a oblehla ji. Pokud by se Vídeň podařilo Turkům dobýt, rozšířili by islám po celé Evropě. Křesťané s prosbou o pomoc vzývali jméno Panny Marie. 12.9.1683 zvítězil polský král Jan Sobieski, princ Evžen Savojský a císař Leopold I. Veliký nad turky u Vídně. Obranu Vídně řídili Arnošt Rüdiger ze Starhembergu a český šlechtic Zdeněk Kaplíř ze Sulevic. Císař Leopold I. později dostal přídomek Veliký.
Na oslavu tohoto vítězství papež určil svátek Jména Panny Marie (zrušen II. Vatikánem v rce 1969, obnoven papežem Benediktem XVI. v roce 2005). Papež Inocenc byl beatifikován 261. pp. ct. Piem XII. a přenesen 7.10.1956 do skleněného sarkofágu pod oltář sv. Sebastiana.
242. Alexandr VIII. (VII.) Pietro (Petr) Ottoboni, Ital
(1 r., 3 m., 27 d.) 6.10.1689 – 1.2.1691 +.
*22.4.1610 Benátky. Právník. Na stolec sv. Petra nastoupil 16.10.1689. Obnovil nepotismus a jmenoval své dva příbuzné kardinály. Do Vatikánské knihovny zakoupil knihy a spisy švédské královny Kristiny.
243. Inocenc XII. Antonio (Antonín) kníže Pignatelli, Ital
(9 r., 2 m., 12 d.) 15. 7.1691 – 27. 9.1700 +.
* 13. 3.1615 Spinozzola. Pocházel z knížecí rodiny. Byl neapolským arcibiskupem. Papežskou bulou 22. 7.1692 zrušil nepotismus=udělování církevních úřadů vlastním příbuzným. Poslední papež, který nosil vousy.
244. Klement XI. Gianfrancesco (Jan František) Albani, Ital
(20 r., 3 m., 11 d.) 8.12.1700 – 19.3.1721 +.
* 22.7.1649 Urbino. Pracoval v kurii. Ve svých 51 letech se stal druhým nejmladším papežem v církevních dějinách, před ním 209. papež Mikuláš V.(49 let). V roce 1708 rozšířil na celou církev svátek Neposkvrněného Početí (213. papež Sixtus IV.), z vděčnosti za to, že tento den byl zvolen papežem.
Když na svátek Panny Marie Sněžné 5. srpna 1716 porazil princ Evžen Savojský Turky u Petrovaradína, papež určil, aby se svátek Panny Marie Růžencové slavil v celé církvi (viz 226. pp. sv. Pius V.). Papež určil na den 19. března svátek sv. Josefa, Pěstouna Páně.
245. Inocenc XIII. Michelangelo (Michael Anděl) del Conti, Ital
(2 r., 9 m., 27 d.) 8.5.1721 – 7.3.1724 +.
*13.5.1635 Řím. Pocházel z významného rodu, ze kterého byl 177.papež Inocenc III. Michal Anděl del Conti pracoval v apoštolské nunciatuře. Po zvolení nastoupil 18.5.1721 na stolec sv. Petra. Beatifikoval (blahoslavil, blahořečil) 31.5.1721 umučeného českého kněze Jana Nepomuckého.
V roce 1836 bylo tělo papeže Inocence XIII. přeneseno z basiliky do podzemí velechrámu a uloženo do kaple sv. Ondřeje. V roce 1925 bylo opět přeneseno a uloženo na současném místě ve Vatikánských jeskyních.
246. Benedikt XIII. (XII.) Pietro Francesco
(Petr František) kníže Orsini Ital
(5 r., 8 m., 23 d.) 29. 5.1724 – 21.2.1730 +.
*2.2.1649 Gravino u Bari. Pocházel ze šlechtické rodiny. Vstoupil do řádu dominikánů OP. Měl ošetřovatelskou povahu a pečoval o nemocné. Byl biskupem v Beneventu. 4.6.1724 uveden na svatopetrský stolec. I jako papež se staral o nemocné a umírající.
19.3.1729 kanonizoval (svatořečil) blahoslaveného Jana Nepomuckého a sv. Václava prohlásil v rovnocenné kanonizaci za svatého. Z řádu dominikánů OP. je zatím největší počet papežů (186. bl. Inocenc V., 195. bl. Benedikt XI., 226. sv. Pius V.).
Od papeže bl. Benedikta XI. (pp. 1303-1304) je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058-1059 a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat.
247. Klement XII. Lorenzo (Vavřinec, Laurentius) Corsini, Ital
(9 r.,6 m., 21 d.) 16.7.1730–6.2.1740 +.
*7.4.1652. Pocházel ze šlechtické rodiny z Florencie. Po svém zvolení nechal obnovit průčelí Lateránské basiliky. Na fasádu dal umístit nápis: „Omnium ecclesiarum urbis et orbis mater et caput – všech kostelů světa a Města matka a hlava“ (33. papež sv. Silvestr I., 228. pp. Sixtus V.). Papež udělil nezávislost republice San Marino (svatý Martin).
V r. 1738 poprvé odsoudil a exkomunikoval organizaci zednářů (další exkomunikaci provedl 248. pp. Benedikt XIV. v r. 1751, 249. pp. Klement XIII. v r. 1766, 251. pp. Pius VI. v r. 1775).
Byl téměř slepý a nemocný. Nemohl vládnout a vládu předal svému nepotu (příbuzný) kardinálu Corsinimu.
248. Benedikt XIV. (XIII.) Prospero Lorenzo
(Prosper Vavřinec) Lambertini, Ital
(17 r., 8 m., 11 d.) 22.8.1740 – 3.5.1758 +.
* 31.5.1675 Bologna. Pocházel z měšťanské rodiny. Byl boloňským arcibiskupem, později jmenován kardinálem. Po zvolení papežem zvýšil mezinárodní autoritu papežství a tvrdě bojoval proti nepotismu !!! Svým příbuzným ani nedovolil bydlet v Římě.
Založil Archeologickou akademii, katedru chemie, fyziky a matematiky. V Bologni založil katedru pro ženy a Anatomické muzeum.
Římané ho zbožňovali za jeho dobrotu. Snažil se chápat a tolerovat jinověrce. Po jeho smrti mu anglikánští křesťané postavili v Anglii pomník s nápisem: „Kněz bez arogance a prospěchářství, milovaný papeženci, respektovaný protestanty, papež bez nepotů“.
Od papeže bl. Benedikta XI. (pp. 1303-1304) je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058-1059 a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat.
249. Klement XIII. Carlo (Carolus, Karel) Rezzonico, Ital
(10 r., 6 m., 27 d.) 6.7.1758 – 2.2.1769 +.
*1693 Benátky. Na stolec sv. Petra nastoupil 16.7.1758. V jeho době začal boj proti Jezuitskému řádu, protože jeho vliv vzbuzoval výhrady duchovních a královských rádců v Evropě. Panovníci požadovali od papeže zrušení řádu.
Při jmenování kardinálů pronesl tento výrok: „papež může dát klobouk, ale nemůže dát k němu svoji hlavu.“
250. Klement XIV. Lorenzo Antonio (Vavřinec Antonín) Ganganelli, Ital
(5 r., 4 m., 3 d.) 19.5.1769–22.9.1774 +.
* 31.10.1705 Rimini. Pocházel z rodiny lékaře. Stal se františkánem a později pracoval v papežské kurii ve Vatikánu. Jako kardinál byl jezuitům původně nakloněn, ale změnil názor pod vlivem Bourbonů, kteří jeho volbu podmiňovali zrušením řádu.
Na stolec uveden 4.6.1769. Několik let oddaloval zrušení jezuitů. 21.7.1773 zrušil jezuitský řád (Societas Iesu–SJ, Tovaryšstvo Ježíšovo–TJ, 221. papež Pavel III. potvrdil založení, 252.papež Pius VII. obnovil). Řád na svých územích zrušili všichni katoličtí panovníci v Evropě. Ruská pravoslavná carevna (Jekatěrina) Kateřina II. Veliká a pruský protestantský (evangelický) král Bedřich II. (Fridrich) řád nezrušili a nechali ho působit na svých územích podle katolické věrouky.