KATOLICKÁ AKCE 1949
Leták Katolické akce z roku 1949
Tzv. Katolická akce byla organizace založená 10. 6.1949 představiteli KSČ (Komunistické strany Československa) za pomoci tzv. vlasteneckých kněží, mezi kterými byl Josef Plojhar a Bohuslav Černocký. Její vedení sídlilo v budovách předtím násilně zabraným skutečné Katolické akci.
Účelem této Katolické akce (KA) mělo být získání podpory pro novou dohodu mezi československým státem a Vatikánem - katolickou církví. Dohodu, která by vyhovovala komunistickému režimu a z katolické církve by udělala národní církev, méně závislou na Vatikánu a více závislou na státu. Nejvyšší představitelé církve takovou dohodu odmítali. „Vlastenečtí kněží“, měli s širokou podporou „pokrokových věřících“ manifestovat většinový názor v církvi a donutit pražského arcibiskupa Berana, aby smlouvu podepsal.
Ustavující schůze Ústředního výboru Katolické akce se zúčastnilo přibližně 70 duchovních a dalších více než 2000 ji údajně podporovalo. Původně měli stát „vlastenečtí kněží“ také v nejvyšším tříčlenném vedení Katolické akce, ale ve snaze o zvýšení důvěryhodnosti nové organizace a nezavdání dalších příčin k exkomunikaci "vlasteneckých" kněží (někteří byli oficiálně exkomunikováni, jako např. Josef Plojhar), byli nakonec do jejího čela dosazeni laici. Předsedou se stal Ferdinand Pujman, manžel spisovatelky Marie Pujmanové. V čele většiny krajských a okresních výborů Katolické akce stáli komunisté. Koncem 40. let byla zejména na Moravě většina komunistů stále členy katolické církve.
Akce skončila krachem. Biskupové v čele arcibiskupem Beranem zareagovali velice ostře a odmítli novou katolickou akci v pastýřském listě "Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodině velké zkoušky". Svatý Stolec exkomunikoval 20. 6.1949 všechny, kteří tuto tzv. „Katolickou akci“ podporovali nebo do ní vstoupili.
Nižší organizace KA se nedařilo založit, pokud vznikly, tak často pouze za pomoci „katolíků“, kteří v nich přijali funkci jakožto „stranický úkol“. Od celé akce se pod hrozbou církevních trestů distancovali i mnozí „vlastenečtí kněží“. Navíc postupně vyšlo najevo, že mnohé údajné podpisy na podporu Katolické akce patří kněžím i laikům, kteří s akcí nesouhlasili. To celou akci ještě více z diskreditovalo.
Vláda reagovala na tuto situaci tvrdými protiopatřeními – exkomunikace prohlásila za nezákonné a kněží, kteří četli v kostelech zakázané pastýřské listy nebo „neplnili své kněžské povinnosti“ (př. odmítali udělit svátosti věřícím komunistům) byli vystaveni tvrdým postihům, včetně několikaletého vězení. Na jaře roku 1950 vedení KSČ uznalo mizivou podporu Katolické akci věřícími a organizace byla tiše rozpuštěna.
