Tomáš Josef kardinál Špidlík
*17.12.1919 Boskovice, +16.4.2010 Řím. V r. 1938 vystudoval filosofickou fakultu v Brně. 23.9.1939 odešel do jezuitského noviciátu v Benešově. 1942–1945 studoval na Velehradě, kde 24.9.1942 složil řeholní sliby. Na velehradském gymnáziu se stal prefektem.
V r. 1946 odjel na teologii do holandského Maastrichtu, kde byl 22.8.1949 vysvěcen na kněze. Pak odjel do italské Florencie na jezuitskou formaci. V Římě v české koleji Nepomucenum zastoupil spirituála na jeden měsíc a zůstal spirituálem 38 let.
Pracoval ve Vatikánském rozhlase a vyučoval východní teologii na Papežské gregoriánské univerzitě. V r. 1995 vedl papežské exercicie.
28.10.1998 ho vyznamenal prezident České republiky Václav Havel řádem T.G.Masaryka.
21.10.2003 ho jmenoval 265. papež sv. Jan Pavel II. kardinálem–jáhnem a přidělil mu titulární basiliku sv. Agáty, kterou převzal v den jejího svátku 5.2.2004. Zároveň požádal papeže o udělení dispensu biskupského svěcení. Podle církevního práva z roku 1962 má být každý kardinál, pokud nebyl biskupem, vysvěcen na biskupa. Přestože nebyl biskupem, měl právo nosit biskupskou mitru.
Po smrti papeže Jana Pavla II. byl vybrán, aby před papežskou volbou měl 18.5.2005 promluvu ke kardinálům-volitelům. Sám se už papežské volby nemohl zúčastnit, bylo mu 86 let.
Erb tvoří zlatý štít s červeným srdcem, přes které je stříbrný kříž s černými řeckými slovy: Phos (Φως - ΦWC= fos) = světlo a Zoe (Ζωη - ZWH) = život. Heslo: EX TOTO CORDE=z celého srdce. Štít je převýšen purpurovým kloboukem s 15 střapci na každé straně (počet symbolizuje titul kardinála).
Kardinál Špidlík zemřel v Římě ve věku 90 let. Pohřební obřady vykonal papež Benedikt XVI. ve velechrámu sv. Petra v Římě. Potom bylo kardinálovo tělo převezeno do České republiky. Pohřben 30.4.2010 na moravském Velehradě v basilice Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje za hlavním oltářem.
Náhrobek vytvořil italský architekt Paolo Marciani a jezuita Marek Rupnik (Slovinec), který vyzdobil jeho náhrobek mozaikami. Mozaiky vyrobil římský ateliér umění Centrum Aletti. Výzdoba byla dokončena 7.4.2011 pod vedením M. Rupnika a dalšími 15 umělci.
====================================================================
Tajně vysvěcení biskupové v Československu
Ladislav Albert Hlad *3.2.1908 Plzeň, +16.12.1979 Moravec. Působil jako kněz v Kladně, na Sázavě a v Rokycanech. Vstoupil do 3. řádu dominikánů a přijal jméno po sv. Albertu Velikém. 6.7.1930 byl vysvěcen na kněze arciiskupem pražským Františkem Kordačem. V roce 1949 ho arcibiskup pražský Josef Beran jmenoval generálním vikářem. Papež Pius XII. ho 9.2.1950 jmenoval biskupem cedijským. Vysvěcen tajně na pražského biskupa (biskupské heslo: Pokoj a Dobro). 26.3.1950 biskupem Štěpánem Trochtou a biskupem Kajetánem Matouškem. Vysvětil 9 bohoslovců na kněze. Zatčen v červenci 1950 a odsouzen na 3 roky v procesu "Číhošťský zázrak". 22.12.1951 podmínečně propuštěn. 10.8.1951 jel na motocyklu, cestou ho srazilo nákladní auto, které ho pronásledovalo. Po nehodě přišel o nohu. 10.8.1959 znovu zatčen a odsouzen na 9 let. Propuštěn za 4 roky. Pohřben v rodinném hrobě v Plzni. V roce 1990 byl rehabilitován.
Felix Maria Davídek *12.1.1921 Chrlice (čtvrť Brna), +16.8.1988 Brno. 29.7.1945 vysvěcen na kněze. V roce 1950 byl zatčen pro protistátní činnost. Odsouzen na 24 let, propuštěn v roce 1964. Založil "Podzemní univerzitu" k formaci nových kněží pro potřeby církve.
Vysvěcen tajně na biskupa 29.10.1967 biskupem Janem Blahou. Davídek tajně vysvětil dalších 15 biskupů a 70 kněží, mezi nimi 3 ženy.
Všichni měli konat kněžskou a biskupskou službu pouze v nebezpečí nebo ve vězení.
Spolupracovnice tajného biskupa Felixe Maria Davídka Ludmila Javorová (*1932 Brno), kterou 28.12.1970 vysvětil na jáhenku i na římskokatolickou kněžku. Později ji jmenoval svou generální vikářkou. Důvodem svěcení byla kněžská činnost v ženských věznicích. Mimo vězení a na veřejnosti nesměly ženy kněžsky působit. Ostatní dvě ženy se kněžského působení vzdaly.
V roce 1996 byl Ludmile Javorové církevně zakázán výkon kněžských činností, protože její svěcení bylo neplatné. Do roku 2012 vyučovala náboženství ve farnosti Brno-Židenice.
Josef Blahník *1918 Náchod, +23.11.1989 Náchod. Po skončení základní školy vystudoval náchodské gymnázium. 1938-1942 teologická studia v semináři v Hradci Králové, kde byl vysvěcen na kněze.
Působil od roku 1943 jako kaplan v Úpici a v Červeném Kostelci, kde se stal děkanem. Po válce a komunistickém převratu byl pro svoji aktivní činnost s mládeží přeložen do Horního Starého Města u Trutnova a nakonec do Předhradí u Skutče. Tam byl v říjnu 1953 zatčen a obžalován ze "zločinů" proti republice. V Pardubicích byl rok vyšetřován pro údajnou protistátní činnost. Odsouzen na 9 let. Vězněn ve Valdicích a na Mírově. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Po propuštění se vrátil do Náchoda, ale nedostal státní souhlas k výkonu kněžského povolání.
Stal se pomocným dělníkem na pile v Náchodě. Vyučil se tesařem a nakonec se stal i mistrem. V roce 1968 mu bylo nabídnuto místo faráře ve Výskytné u Jihlavy. Nastoupil a začal opravovat kostel a faru. S mládeží zavedl moderní chrámovou hudbu. Na biskupa ho tajně vysvětil tajný biskup Felix Maria Davídek 28. 9.1970 v Brně. Po odchodu do důchodu v roce 1978 se Josef Blahník vrátil do rodného Náchoda.
V roce 1987 mu Státní úřad pro věci církevní vrátil tzv. státní souhlas a dovolil mu sloužit v neděli jednu mši v kostele sv. Vavřince v Náchodě.
Zemřel týden po Sametové revoluci 1989. Pohřeb se konal 2.12.1989 v náchodském kostele sv. Vavřince. Pohřební bohoslužbu celebroval biskup Karel Otčenášek, který měl v letech 1950-1962, 1965-1968, 1973-1989 zákaz návštěv Východočeského kraje. Pohřební obřad na náchodském hřbitově sloužil královéhradecký kapitulní vikář Karel Jonáš. Josef Blahník byl jeden z 15 biskupů vysvěcených F. M. Davídkem.
Marián Ján Potaš OSBM *2.3.1918 Prešov, +23.2.2006 Prešov. V roce 1932 vstopil ve 14 letech k basiliánům (OSBM) a přijal jméno Marián. 1.5.1934 složil časné sliby a v roce 1939 sliby věčné. V roce 1943 byl vysvěcen na kněze biskupem Pavlem Petrem Gojdičem.
V letech 1945-1948 studoval na Právnické fakultě Univerzity karlovy v Praze. V roce 1950 zatčen a odsouzen na 10 let. Propuštěn na podmínku v roce 1954, ale byl mu zakázán vstup na Slovensko. Pobýval v Teplicích v Čechách. Opět zatčen v roce 1958 za práci s mládeží, ale v roce 1960 propuštěn na amnestii. Souhlas s návratem do Prešova dostal až v roce 1968. Zasloužil se o převoz ostatků biskupa Gojdiče. V roce 1972 byl v Brně tajně vysvěceným biskupem Felixem Davídkem tajně vysvěcen na biskupa. působil v Prešově a dožil v klášteře sester basiliánek.
Bedřich Provazník, Ing. *31.5.1936 Tisovec (u Rimavské Soboty, Slovensko), +4.2.2007 Ostrovačice (Brno). Rodiče se odstěhovali po vzniku Slovenského státu v roce 1939 do Brna. Bedřich studoval na Biskupském gymnáziu v Brně, které bylo v roce 1950 zrušeno. Maturitu složil na Francouzském gymnáziu v Brně. Vystudoval VUT stavební fakultu v Brně. Do 31.10.1992 pracoval u Pozemních staveb Brno.
6.2.1968 byl v Brně tajně vysvěcen na kněze. Později vysvěcen tajně na biskupa. Od 1.11.1992 se stal farářem v Ostrovačicích u Brna. V letech 1996-2004 byl děkanem v Rosicích. Papež Benedikt XVI. mu udělil v roce 2007 titul Monsignore (Mons). 26.1.2007 mu dekret předal brněnský biskup Vojtěch Cikrle. Zemřel v Ostrovačicích, kde byl také pohřben 10.2.2007 do kněžského hrobu.
Jan Blaha, Ing. *12./13.3.1938 Brno, +13.12.2012 Brno. Měl 4 sourozence: Karel, Petr, Milada a Josef. Vystudoval chemickou univerzitu v Pardubicích. Vysvěcen tajně na kněze 12.7.1967 v Augsburgu (Německo) arcibiskupem Josefem Stipflem.
Na biskupa vysvěcen u Prahy tajně v sobotu 28.10.1967 americko–slovenským biskupem Petrem Dubovským. Druhý den v neděli 29.10.1967 vysvětil Jan Blaha na biskupa Felixe Maria Davídka. Jan Blaha pracoval v civilních zaměstnáních a jako kněz působil tajně v královéhradecké diecézi.
Po pádu komunismu mu papež sv. Jan Pavel II. ihned nabídl službu pomocného biskupa litoměřického. Tuto službu odmítl s tím, že je velice vytížen ve svém zaměstnání ve Výzkumném chemickém ústavu. Po odchodu ze zaměstnání v roce 1999 byl jmenován kaplanem (farní vikář) v kostele Neposkvrněného Početí Panny Marie v Brně, kde působil až do své smrti. Zemřel v hospici sv. Alžběty v Brně. Pohřben 20.12.2012 na Ústředním hřbitově v Brně.
Stanislav Krátký *11.11.1922 Brno, +13.11.2010 Rajhrad. Po absolvování základní školy vystudoval gymnázium a rok na bohosloveckém semináři, pak byl totálně nasazen.
Po dokončení bohosloveckého studia byl v Brně 5.7.1946 vysvěcen na kněze. V roce 1958 byl zatčen a propuštěn na amnestii v roce 1960. Stal se jeřábníkem u Pozemních staveb Brno. V roce 1968 se stal farářem v Kunštátě. Navázal styky se svým spolužákem ze studií Felixem Maria Davídkem, který ho vysvětil 27.8.1968 na biskupa pro skrytou církev (tento termín vymyslel Stanislav Krátký). Jeho biskupským heslem bylo Ad plenitudinem (K plnosti). V letech 1978-1999 působil v Hrádku u Znojma. V roce 1995 byl spoluzakladatelem radia Proglas. V letech 1999-2010 byl proboštem mikulovské kapituly. Po pohřebních obřadech byl pohřben do kapitulní hrobky v Mikulově.
V roce 2016 byl jeho jménem nazván park v Brně.
Fridolín Zahradník *16.9.1935 Rychnov nad Kněžnou, +19.11.2015 Rychnov nad Kněžnou. Jeho otec byl majitelem cementárny, která mu byla v roce 1948 znárodněna.
Fridolín byl členem tělocvičné organizace Orel a skautského oddílu Legio angelica. Vyučil se v kovovýrobě. Později si doplnil studia a stal se gynekologem. V roce 1964 byl propuštěn z vězení tajně vysvěcený kněz Felix Maria Davídek, který tajně od roku 1964 připravoval nové ilegální kněze. V roce 1960 se Fridolín oženil a s manželkou Irenou měl 3 děti. V roce 1965 se seznámil s knězem Davídkem. Zúčastňoval se tajné výuky. 19.11.1969 ho tajně v Prešově na kněze vysvětil řeckokatolický biskup Ján Eugen Kočiš. Tím se oba dopustili "trestného činu maření státního dohledu nad církvemi". Fridolín Zahradník pracoval ve stavební firmě a opravoval kostelní věže. Působil tak v různých farnostech.
Na biskupa byl tajně vysvěcen v roce 1970 biskupem Bedřichem Zahradníkem a stal se prvním ženatým biskupem u nás. V letech 1971-1981 vysvětil 5 biskupů a několik kněží. V roce 1983 byl zatčen. Byl obviněn z rozkrádání majetku a uvězněn. V roce 1988 byl propuštěn na svobodu. O svém biskupském svěcení řekl rodině až po Sametové revoluci. V roce 1995 odešel do důchodu.
Jan Konzal *5.5.1935 Zbuzany-Třebonice (Praha), +16.11.2021 Praha. Otec byl úředník, Jan měl 4 starší a jednoho mladšího sourozence. Od svých 8 let byl na internátě redemptoristů na Svaté Hoře. V roce 1953 maturoval na gymnáziu. Další studia absolvoval na ČVUT v letech 1953-1958. V letech 1960-1963 byl vězněn za to, že "sloužil tajné mše", vedl teologický kroužek. Následkem mučení ztratil paměť. Po propuštění tajně studoval teologii, na které učil Antonín Liška, Miloslav Vlk, Dominik Duka a Josef Zvěřina.
Od roku 1963 pracoval jako dělník ve stavební firmě Armabetonu a později ve Výzkumném ústavu spojů, kde nastoupil ke studiu na Vysoké škole dopravy a spojů. V roce 1976 studium dokončil. Možnost studovat legálně teologii se mu uzavřela (v ČSSR nesměl mít nikdo 2 vysoké školy) a tak se 4.5.1968 oženil a vzal si za manželku Magdalenu Mazancovou. Psal odborné teologické publikace pod pseudonymem Karel Malý, Karl Klein, Hans H.
V březnu 1972 byl tajně vysvěceným biskupem Bedřichem Provazníkem vysvěcen na jáhna a v květnu 1972 vysvěcen na birituálního (východního i západního obřadu) kněze ve východním ritu (řeckokatolického obřadu). 29.5.1982 ho tajně vysvěcený biskup Fridolín Zahradník tajně vysvětil na biskupa. Biskup Konzal byl jediným ženatým biskupem tajné církve v Československu. Nejasné okolnosti biskupského svěcení zpochybňují jeho dovolenost. Jan Konzal působil na východním Slovensku (Prešov, Košice), později v Bratislavě, v Hradci Králové a v Praze. Za dobu svého působení vysvětil 4 kněze.
V roce 1990 se odmítl podrobit přesvěcení na jáhna. Oficiálně nepůsobil v kněžské ani v biskupské službě. Byl předsedou teologického výboru Institutu ekumenických studií v Praze. V roce 1995 odešel do důchodu.
Dušan Spiridion Špiner, *7.2.1950 Vydrník u Popradu (Slovensko). Nejstarší ze tří bratrů. Vystudoval CMBF v Bratislavě, vysvěcen na kněze 9.7.1973 trnavským (arci)biskupem Júliem Gábrišem v Bratislavě.
Po roce kaplanování byl přeložen do Spišské Nové Vsi. V roce 1974 byl jezuitou Oskarem Formánkem seznámen s biskupem Davídkem. Za práci s mládeží mu byl 17.3.1976 odebrán státní souhlas. Tajně vstoupil do řádu Maltézských rytířů a setkal se s kardinálem Wyszyńským, který měl informovat papeže o činnosti podzemní církve.
Dušan Špiner pracoval v železorudných dolech ve Spišské Nové Vsi jako zásobovač. Stal se členem Svazu československo-sovětského přátelství, aby mohl cestovat do zahraničí. Měl vyjednat u papeže audienci pro biskupa Davídka, kterou podle Špinera, odmítli Agostino kardinál Casarolli i slovenský biskup Pavel Hnilica, zařídit.
Felix Davídek Špinera tajně vysvětil na biskupa 6/7.10.1979 a ostřihomský arcibiskup László kardinál Paskai mu daroval biskupský kříž. Tajná bezpečnost nevěděla o ativitách Dušana Špinera a 1.1.1980 mu vrátila státní souhlas ke kněžské službě. 9.2.1981 odjel do Polska za kardinálem Wyszyńským a ten ho poslal do Moskvy, aby tajně vysvětil dva jáhny.
22.4.1981 tajně vysvětil v jednom bytě dva kandidáty na kněze. Sergej Nikolenko odjel po vysvěcení do Švédska, Vladimír Nikifor byl zatčen KGB (tajná bezpečnost v SSSR). Při mučení vyzradil jméno světícího biskupa Dušana Špinera. Od té doby byl Špiner sledován KGB i StB. V roce 1983 odjel Špiner s Davídkem jako členové vědecké expedice do Japonska přes Sovětský svaz. Po návratu zveřejnila StB, že Špiner je jejím agentem pod jménem Dominik. Felix Davídek s ním přerušil styky.
V letech 1982-1990 byl administrátorem v několika farnostech. V roce 1992 podepsal prohlášení, že bude vystupovat jako biskup po rozhodnutí Svatého Stolce. Po prozkoumání jeho případu bylo v roce 1992 uznáno jeho kněžské i biskupské svěcení a mohl působit jako kněz. Spišský biskup Tondra mu nabídl studium na doktorát teologie v Bratislavě, ale to arcibiskup trnavský Sokol zamítl. Na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého působil jako odborný asistent v letech 2001-2017.
Měl se zříci svého členství ve hnutí Abdrushinovo poselství Grálu, což nikdy neudělal. Abd-ru-shin se ztotožnil se vtěleným Božím Slovem-Imanuelem (tj. Ježíšem Kristem), ale i se Svatým Duchem. Špiner začal upadat do katolického liberalismu a do hereze. Jedna z nich je, že Kristus nezemřel za naše hříchy. V roce 1999 byl odvolán z pastorační služby. V roce 2001 dosáhl doktorát filosofie. Od roku 2005 jako odborný asistent religionistiky na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.
Jeden z 15 biskupů vysvěcených F. M. Davídkem.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kapitula může být katedrální (stoliční) nebo kolegiátní (sborová). Je to sbor kanovníků, kněží, kteří jsou poradním sborem biskupa a mají na starost konaní slavnostních bohoslužeb v katedrále nebo kolegiátním kostele. Kapitula plní úkoly, které ji dal biskup nebo její zakladatel. Jedním z práv katedrální kapituly byla volba biskupa římskokatolické církve, toto právo zůstalo mohučské kapitule. U nás toto právo měla Metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci do roku 1916. Biskupy jmenuje papež. Tyto ustanovené kapituly jsou v římskokatolické církvi. Východní církve (řeckokatolické) kapituly nemají. Katedrální kapituly může založit, změnit nebo zrušit Svatý Stolec.
Kapituly jsou také v řeholních řádech a kongregacích, kde mají své specifické úkoly na životě řeholní společnosti.
Z ostatních křesťanských církví si zachovala kapitulu anglikánská církev a švédská luteránská církev.
Kapituly:
pražská arcidiecéze:
Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze - semper fidelis /1715/ (971)
(řídila arcidiecézi 1421-1561)
Kolegiátní kapitula Všech svatých na Hradě pražském (1339)
Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (1070)
(kapitulní basilika v roce 2003 povýšena na basiliku minor)
Kolegiátní kapitula Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně (1357)
(nebyl děkan 1420-1451, 1936-1951)
Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi (1046)
litoměřická diecéze:
Katedrální kapitula u sv. Štěpána v Litoměřicích (1057)
královéhradecká diecéze:
Katedrální kapitula při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové (1664)
Kolegiátní kapitula při kostele Povýšení Svatého Kříže v Litomyšli (1994)
českobudějovická diecéze:
Katedrální kapitula u sv. Mikuláše v Českých Budějovicích (1785)
plzeňská diecéze:
nemá kapitulu
olomoucká arcidiecéze:
Metropolitní kapitula u sv. Václava v Olomouci (1131)
Kolegiátní kapitula u sv. Mořice v Kroměříži (1262)
brněnská diecéze:
Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně (1296)
Význačná kolegiátní kapitula u sv.Václava v Mikulově (1625)
ostravsko-opavská diecéze:
nemá kapitulu.
Zaniklé kapituly
Mělník (1000, zanikla v 15. století za husitských válek)
Sadská u Poděbrad (1118 - 1362)
Praha, u kostela sv. Apolináře
(pokračovatelka kapituly v Sadské 1362-1503)
Únětice (1132, zanikla v 15. století za husitských válek).
Týn nad Vltavou (14. století, zanikla v 15. století za husitských válek)
---------------------------------------------------------------
V letech 1120-1125 byl děkanem kapituly u sv. Víta kronikář Kosmas.
V letech 1729-1759 byl kanovníkem kapituly u sv. Víta pomocný biskup pražský Jan Rudolf hrabě Špork.
Kanovníkem kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě byl v letech 1389-1393 sv. Jan Nepomucký.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
DIECÉZNÍ POKYNY
K UŽÍVÁNÍ NĚKTERÝCH SYMBOLŮ
Účelem těchto pokynů je dosáhnout jednotného užívání některých symbolů při významných církevních událostech v rámci brněnské diecéze.
Část I.
SYMBOLY
Církev je společenství Božího lidu, které ve víře v Boha vyznává jeho dobrotu a milosrdenství, a slaví tak tajemství víry jako příslib budoucí slávy. Tím se stává znamením, ukazujícím v nynějším čase účinné pouto mezi viditelným vyjádřením a neviditelnou realitou. Dnešní kultura, pro kterou má symbol bohatství významů, je uzpůsobena vstoupit a dosáhnout mnohem hlubší skutečnosti skrze znamení než prostřednictvím racionální úvahy vědy nebo techniky.
Jednotlivá vyjádření života církve pomocí symboliky, která jsou charakterizována v těchto pokynech, mohou dopomoci ke vnímání a zviditelnění znamení spásy v realitě dnešního života.
1. Zvonění
Význam: Znamení živé víry v Kristovu přítomnost ve světě.
Výzva ke společenství v modlitbě, bohoslužbě apod.
Zdůraznění duchovního poselství některých událostí.
2. Slavnostní Te Deum
Význam: Liturgický chvalozpěv. Uvádí se jako díkůčinění (před modlitbou po přijímání, na závěr bohoslužby, jako součást adorace před Eucharistií).
Zpívá se:
V liturgické verzi latinsky nebo česky; může je zpívat schola nebo sbor.
V české parafrázi zpíváme nápěv společný celé střední Evropě, uvedený v Kancionálu č. 932 (3/4 takt). Text zpíváme také celý, dáváme přednost verzi B, která se shoduje s rytmem nápěvu a je kratší. Text lze výjimečně zkrátit vypuštěním posledních slok (verze A 9. až 12.; verze B (6. a 7.); tradiční krácení verze A (vypouštějí se sloky 4. až 11.) je liturgicky nevhodné.
3. Vlajky
Význam: Symbolizují naše přináležení k farnosti, diecézi, církvi, obci, kraji, státu, Evropě.
Užívají se vlajky: vatikánská, státní, evropské unie, diecézní, farní, obecní, smuteční.
Pokud se používá jedna vlajka, jde o vlajku toho, koho se událost týká. Používají-li se vlajky dvě a jsou výrazem nějakého partnerství, mělo by jít o vlajky institucí stejného nebo podobného druhu či stupně.
Místo pro vlajky je buď na zvláštním stožáru před budovou kostela či fary, nebo na významném místě exteriéru kostela (např. na věži) či na budově fary.
vlajka brněnské diecéze
4. Hymny
Význam: Slavnostní vyjádření sounáležitosti s církví, národem.
Hymny: Papežská, svatováclavská (chorál), státní (nelze zpívat pouze samotnou státní; církevní ano).
Hymny se zpívají na závěr bohoslužby, stojí se, neodchází se ani se nedělá žádný jiný úkon. Po hymnách už se nezpívá žádná jiná píseň.
Část II. POKYNY
1. Při úmrtí papeže
1. 1. Po zveřejnění oficiální zprávy o úmrtí zvoní se umíráčkem
vatikánská vlajka se vyvěsí na půl žerdi nebo se vyvěsí smuteční vlajka
v eucharistické modlitbě se vynechává zmínka o papeži
do přímluv se do dne pohřbu (včetně) vkládá prosba za zemřelého papeže
ve volné dny před pohřbem se použije aspoň jednou mešní formulář za zemřelého papeže
papežská hymna se nezpívá
1. 2. V den pohřbu papeže
v poledne se po Anděl Páně vyzvání 10 minut
večer se odstraní vatikánská nebo smuteční vlajka
1. 3. Po pohřbu papeže
ve volné dny až do skončení konkláve se použije aspoň jednou mešní formulář za dobrou volbu papeže
v době konání konkláve se do přímluv zařadí prosba za dobrou volbu papeže
2. Po volbě papeže
2. 1. Po zveřejnění oficiální zprávy o zvolení papeže vyzvání se 10 minut
vyvěsí se vatikánská vlajka až do dne uvedení papeže do úřadu,
jméno nového papeže se užívá v eucharistické modlitbě
2. 2. V den slavnostního uvedení papeže do úřadu (příp. v neděli poté)
zpívá se Te Deum
zpívá se papežská hymna
v poledne po Anděl Páně se slavnostně vyzvání 10 minut
večer se odstraní vatikánská vlajka
3. Ve výroční den zvolení papeže
zpívá se papežská hymna
použije se mešní formulář za papeže
4. Při návštěvě papeže v zemi
po dobu návštěvy se vyvěsí vatikánská a státní vlajka
5. Při oficiální návštěvě nuncia
v místě konání návštěvy se vyvěsí vatikánská a státní vlajka
zpívají se hymny podle výběru
6. Při úmrtí diecézního biskupa
6. 1. Po zveřejnění oficiální zprávy o úmrtí zvoní se umíráčkem
diecézní vlajka se vyvěsí na půl žerdi nebo se vyvěsí smuteční vlajka
v eucharistické modlitbě se vynechává zmínka o biskupovi (nelze jmenovat pouze pomocného biskupa
do přímluv se do dne pohřbu (včetně) vkládá prosba za zemřelého biskupa
ve volné dny se použije mešní formulář za zemřelého biskupa
6. 2. V den pohřbu
v poledne po Anděl Páně se vyzvání 10 minut
večer se odstraní diecézní nebo smuteční vlajka
6. 3. Po pohřbu
ve volné dny se použije mešní formulář za nového biskupa
7. Při odstoupení diecézního biskupa
v eucharistické modlitbě se vynechává zmínka o biskupovi (nelze jmenovat pouze pomocného biskupa)
ve volné dny se použije mešní formulář za nového biskupa
8. Při jmenování diecézního biskupa
8. 1. Po zveřejnění oficiální zprávy o jmenování biskupa vyzvání se 10 minut.
Vyvěsí se diecézní vlajka na jeden den, jméno nového biskupa se užívá v eucharistické modlitbě
8. 2. V den svěcení, resp. instalace biskupa
vyvěsí se diecézní vlajka na jeden den
zpívá se Te Deum (případně v nejbližší neděli poté)
v poledne po Anděl Páně se vyzvání 10 minut
9. Ve výroční den instalace biskupa
pokud je to možné, použije se mešní formulář za biskupa
10. Při úmrtí pomocného nebo emeritního biskupa
10. 1. Po zveřejnění oficiální zprávy o úmrtí
diecézní vlajka se vyvěsí na půl žerdi nebo se vyvěsí smuteční vlajka
v eucharistické modlitbě se vynechá zmínka o zemřelém biskupovido přímluv se zařazuje prosba za zemřelého biskupa
ve volné dny se použije mešní formulář za zemřelého biskupa
10. 2. V den pohřbu
večer se odstraní diecézní nebo smuteční vlajka
11. Při jmenování pomocného biskupa
11. 1. Po zveřejnění oficiální zprávy o jmenování pomocného biskupa
v eucharistické modlitbě se může užívat jméno nového pomocného biskupa
11. 2. V den svěcení pomocného biskupa
vyvěsí se diecézní vlajka na jeden den
zpívá se Te Deum (případně v nejbližší neděli poté)
12. Při oficiální návštěvě biskupa
v den a místě konání návštěvy se vyvěsí diecézní a farní vlajka, případně vlajka obecní
zvoní se dle místních podmínek a zvyklostí
13. Při úmrtí faráře / administrátora / kněze žijícího ve farnosti
po informaci o úmrtí se na dobu do večera dne pohřbu vyvěsí farní nebo diecézní vlajka na půl žerdi nebo se vyvěsí smuteční vlajka
zvoní se dle místních podmínek a zvyklostí
14. Při uvedení faráře / administrátora do úřadu
v den uvedení se vyvěsí farní nebo diecézní vlajka, příp. vlajka obecní
zvoní se dle místních podmínek a zvyklostí
zpívá se Te Deum
15. Při oficiálním setkání více farností
v den setkání farností na úrovni národní se vyvěsí vlajky farností nebo diecézí, příp. vlajky obcí všech zúčastněných farností
v den setkání farností na úrovni mezinárodní se vyvěsí státní vlajky zemí zúčastněných farností
16. Při státních svátcích s církevním charakterem
(slavnost sv. Cyrila a Metoděje - 5. 7., slavnost sv. Václava - 28. 9.)
vyvěsí se státní a diecézní vlajka
zpívají se hymny podle výběru
17. Při církevních slavnostech
17. 1. celocírkevních (např. svátek Stolce sv. Petra)
zpívá se papežská hymna
17. 2. diecézních (např. slavnost sv. Petra a Pavla )
vyvěsí se diecézní vlajka
17. 3. místních (např. Boží hody, průvod při slavnosti Těla a krve Páně, patrocinium, výročí posvěcení kostela, první svaté přijímání, biřmování, primice, poutě, děkovné bohoslužby, návštěvy oficiálních hostů)
podle vhodnosti pro jednotlivé dny se zvolí užití konkrétních symbolů
18. Při jiných významných příležitostech
Zvoní se (podle zvyku a možností):
denně Anděl Páně (určení počtu a času podle individuálních podmínek v místě)
v pátek v 15 hodin
půl hodiny přede mší jedním zvonem
15 minut přede mší vyzvánění
v sobotu večer vyzvánění po Anděl Páně jako začátek svátečního dne (dle zvyku)
při proměňování (sanktusník)
při církevních průvodech
při procházení poutníků
umíráčkem při oznámení úmrtí farníka dle zvyku zvonění "hran" před pohřbem ve farnosti
Čj.: Ep/101/06
Brně dne 2. 2. 2006 Mons. Vojtěch Cikrle biskup brněnský
Vyšlo jako příloha č. 1 ACEB 02/2006