Velehrad – arcidiecéze (zaniklá)
Veligrad
(moravsko-panonská dieceze)
katedrála Bohorodičky Marie (dnes neznámé místo)
++ 869 papež Hadrián II.
kníže Rostislav
arcibiskupové
1. Metoděj sv. 869 – 885 + 6. 4.
*815 Soluň v Řecku. Křestním jménem Michael. Otec Lev, matka Marie. Měl 6 sourozenců, z nichž je známý sv. Cyril, křestním jménem Konstantin. V letech 835-845 byl archontem (císařský místodržitel). Státní funkce se zřekl a odešel do kláštera, kde přijal jméno Metoděj. Slovanský věrozvěst, který se svým bratrem Konstantinem-Cyrilem přinesl v roce 863 na naše území srozumitelné křesťanství. V roce 869 byl vysvěcen na biskupa a jmenován arcibiskupem. Od německých kněží zažil mnoho nesnází a byl i zatčen a odvezen do Ellwangenu v Německu. Po zásahu papeže Adriána II. musel být propuštěn. Působil na Moravě a za svého nástupce jmenoval kněze Gorazda. Po své smrti "arcibiskup byl pochován v sídelním chrámu moravském po levé straně ve zdi za oltářem svaté Bohorodičky." (Život sv. Metoděje).
Místem pohřbu sv. Metoděje mohl být chrám v Sadech u Uherského Hradiště, kde se na levé straně apsidy nachází prázdná hrobová dutina. Druhý chrám, kde by mohl být sv. Metoděj pohřben je basilika u knížecího paláce v Mikulčicích. Je zde pohřbeno mnoho velmožů Moravské říše. V jednom z hrobů byl nalezen řecký křížek, společně se zbraněmi. Třetím místem může být Staré Město (u Uherského Hradiště), které by mohlo být moravským Veligradem.
Současný Velehrad u Starého Města není místem působení soluňských bratrů a smrti sv. Metoděje. Byl postaven ve 13. století markrabětem Vladislavem Jindřichem, bratrem krále Přemysla Otakara I. Na Velehrad byla přenesena cyrilometodějská tradice a konání národních poutí ke svatým soluňským bratrům.
2. Gorazd sv. 885 – 897 sesazen
intrikami nitranského biskupa Wichinga byl knížetem Svatoplukem poslán do vyhnanství a v r. 897 byl pro další intriky sesazen z úřadu. Slovanské moravsko-panonské arcibiskupství zaniklo. Arcibiskup Gorazd odchází na Krakovsko do Polska, kde v roce 900 zemřel. Po jeho smrti se obrátil Mojmír II. do Říma s žádostí o obnovu moravské provincie.
117. papež Jan IX. pověřil v roce 900 své legáty arcibiskupa Jana, biskupa Benedikta a Daniela, aby vysvětili moravského arcibiskupa a tři biskupy sufragány (podřízené). Nově bylo založeno latinské moravské biskupství, které navázalo na Velehrad. Nový moravský arcibiskup Jan založil své sídlo v Kunovicích u Uherského Hradiště.
biskupové
3. Jan 900 – 926
poslán z Říma papežem Janem IX.
--- administruje biskup z Řezna (Regensburk – BRD) 927 – 942
4. Silvestr 942 – 961
5. neznámý moravský biskup 961 – 976
sufragán mohučského arcibiskupa, 28.4.976 vystupuje na soudu v Mohuči jako poradce arcibiskupa Willigise, kde se píše o 4 sufragánech a poradcích metropolity: pražský biskup Dětmar, biskup moravský, špýrský a wormský.
6. Vracen 976 – 1020
Biskup Vracen je dosvědčený kronikářem Kosmou. Po smrti biskupa Vracena diecéze zanikla. Morava byla administrována pražskými biskupy do roku 1063, kdy vzniklo samostatné biskupství v Olomouci.
-------------------------------------------------------------------------------
Diecéze litomyšlská (zaniklá, od roku 1973 titulární)
Diocesis Lutomislensis
Litomyšl – diecéze (vznik 1344, 1421 zanikla, od roku 1973 titulární)
katedrála Panny Marie (dnes je na tomto místě zámek). V 10. století stál na Zámeckém návrší hrad Slavníkovců. V 11. století byl na místě hradu postaven klášter benediktinů Mons Olivetus (Olivetská hora), ve 12. století ho převzali premonstráti.
Ve 13. století byl postaven nový klášterní kostel, který se v roce 1344 stal katedrálou. V 15. století katedrálu srovnali se zemí husitské hordy. V letech 1568-1581 na místě zbořené katedrály dal Vratislav z Pernštejna postavit renesanční zámek.
+ 30. 4.1344 papež Klement VI.
český král Jan Lucemburský a markrabě moravský Karel (IV.)
Znak litomyšlské diecéze vychází z barev pražské arcidiecéze: černý štít a na něm zlatý heroltský kříž.
biskupové
1. Jan I. zv. Lucký OPraem. 1344 – 1353
pohřben v litomyšlské katedrále Panny Marie.
2. Jan II. ze Středy 1353 – 1364
přešel do Olomouce – 22.bp. (Jan IX.).
* 1310 Slezská Středa (někdy bývá uvedeno Vysoké Mýto). Studoval v Itálii. V roce 1345 se stal plebánem (farářem) ve Slezské Středě u Vratislavi (Wroclav v Polsku). V roce 1352 se stal biskupem v Naumburku (u Halle v Sasku-Anhaltsku). Odstoupil, když tamní kapitula zvolila jiného kandidáta.
Politik, diplomat, v letech 1353 – 1374 kancléř císaře Karla IV. 9.10.1353 se stal biskupem litomyšlským. V diecézi ho zastupoval jeho rodný bratr generální vikář a světící biskup Matyáš ze Středy. Patří mu přední místo v utváření dvorské kultury a umění, přítel Petrarcy. V Litomyšli založil v roce 1356 klášter augustiniánů poustevníků s kostelem Povýšení Sv. Kříže.
V roce 1364 přešel do Olomouce, kde se stal biskupem. Před ním bylo osm Janů biskupy olomouckými a on se stal Janem IX. Zemřel 23.10.1380 na biskupském statku v Modřicích u Brna. Pohřben byl na vlastní přání v kostele Povýšení Sv. Kříže v Litomyšli.
3. Mikuláš 1364
Zvolen v červenci 1364, zemřel před intronizací 6.8.1364.
4. Albrecht Aleš ze Šternberka 1364 – 1368
vzdělaný a uměnímilovný, 1356–1365 biskup Schwerinu–Zvěřína v BRD, 23.8.1364 byl jmenován biskupem v Litomyšli, 9.6.1368 přešel do Magdeburgu – arcbp. 1368–1371, vrátil se zpět do Litomyšle jako její 6. biskup.
5. Petr Jelito 1368 – 1371
churský biskup (episcopus cariensis) 1356 – 1368. Roku 1371 přešel do Magdeburku jako arcibiskup, stal se 23. biskupem v Olomouci jako Petr III.
6. Albrecht Aleš ze Šternberka 1371 – 1380 +
arcbp. Magdeburgu 1368 – 1371, podruhé zvolený v Litomyšli, kam přišel 13.10.1371. V r. 1376 dal zhotovit pontifikál (kniha pro biskupské mše) se znakem biskupství litomyšlského, který vyniká vysokou malířskou úrovní. + 14. 1.1380.
7. Jan III. Soběslav Lucemburský 1380 – 1387
př. do Olomouce – Jan X.
Jan III. z Moravy, *1352, +12.10.1394, nemanželský syn Jana Jindřicha, bratra Karla IV. Jmenován papežem Urbanem VI.
xxx Hynek Kluka z Klučova 1380 – 1387 protibiskup jmenován vzdoropapežem Klementem VII.
8. Jan IV. /* Bucek z Prahy ct. 1387 – 1391 zřekl se úřadu
* asi 1350-1360? Praha. Bucek, Bucca zv. Ioannes Pragensis (Jan Pražský), Ioannes Germanus (Jan Němec), Johann der Eiserne (Jan Železný), přízvisko získal v době husitských válek, kdy vedl ve zbroji svoje vojsko do boje proti husitům (viz olomoucký biskup).
Podle historiků byl Janův otec Hans-Hána zv. Beneschauer (z rodu Benešoviců), který byl staroměstským radním a dvořanem krále Václava IV., matka Anežka rozená z Leitmeritzerů (z Litoměřic).
Vyšehradský kanovník. Zvolen kapitulou za biskupa v Litomyšli. Biskupské svěcení přijal 28.4.1389.
9. Jan V. Železný /* zvaný Bucek z Prahy
znovu zvolený biskup v Litomyšli 1392 – 1418
př.do Olomouce – Jan XI. (XII.), 29. bp.
V roce 1395 se stal členem Panské jednoty, která zajala krále Václava IV. Od roku 1396 člen kanceláře Václava IV. a královské rady, která byla králi vnucena. V roce 1402 ho císař Zikmund jmenoval jedním ze zemských správců. V roce 1415 se účastnil kostnického koncilu, kde vystupoval proti Janu Husovi. Po zvolení papeže Martina V. byl vyslán jako legát kostnického koncilu ke králi Václavu IV.
Od své smrti je ctěn jako ctihodný.
/* Jan Železný a Jan Bucek je jedna osoba, jméno Bucek mu dal historik Conradus Eubel v Hierarchia catholica medii aevi I. Rozdvojení osoby Jana Železného převzal do Rukověti křesťanské chronologie i Gustav Friedrich (Jiří Spěváček, kniha Václav IV. str. 308.,714. – nakladatelství Svoboda 1986). Jméno může být lat. bucca = tlama, jemněji tvář, nebo bucina = lastura, ulita, vojenský roh–polnice, kterou se troubilo ke střídání na hlídku.
10. Aleš Albrecht z Březí 1418 – 1442 + poslední biskup v Litomyšli
od roku 1421 nesídlil v diecézi litomyšlské. Bratranec Petra Chelčického (Petr Záhorka z Březí), farář v Křtěnově, v letech 1416–18 protibiskup olomoucký, zastánce podobojí. Před blížícími se husitskými vojsky v roce 1421 opustil Litomyšl a do své smrti žil ve vyhnanství. V roce 1437 se zúčastnil korunovace Albrechta Rakouského na českého krále.
biskupství zaniklo za husitských válek 1421 – 1425.
Připomíná se jako titulární. Titul byl udělen rok po smrti posledního biskupa Aleše 1443.
administrátoři biskupství jako titulární biskupové zvolení kapitulou:
11. Matěj Kučka 1443 – 1449
převor kláštera ve Svitavách
12. Beneš (Benedikt) ze Svitav, administrátor 1453 – 1457
13. Jan de Ruina, administrátor 1458
14. Eliáš Čech, farář v Jindřichově Hradci 1462 – 1473
15. Jan VI. Bavor OPraem. 1473 – 1477
16. Eliáš Čech, farář v Jindřichově Hradci 1478 – 1492
17. Mikuláš a Arnošt, administrátoři 1492 – 1503
18. Mikuláš a Bernardin, administrátoři 1503 – 1519
19. Lukáš, administrátor 1519 – 1532
20. Wolfgang , administrátor 1532 – 1554
jeho smrtí zaniklo titulární biskupství. Po smrti biskupa Wolfganga odešli kanovníci katedrální kapituly u kostela Panny Marie z Litomyšle do Svitav a kapitula zanikla.
- 10.4.1994 založil 23. královéhradecký biskup Karel Otčenášek kapitulu u kostela Povýšení Sv. Kříže v Litomyšli. Kapitula navázala na zaniklou kapitulu u kostela Panny Marie. Kostel Povýšení Sv. Kříže patřil k augustiniánskému klášteru, postavenému v letech 1356-1378 a stal se kostelem proboštským a kapitulním.
----- neudělená titulatura 1554 – 1973 (419 let)
biskupství bylo obnoveno jako titulární bulou 263. papeže Pavla VI. v roce 1973.
--- neudělená titulatura 1973 – 1981 (8 let)
21. Jaroslav Škarvada 1982 – 2010
*14.9.1924 Královské Vinohrady Praha, +14.6.2010 Praha. V roce 1945 odešel na studia Lateránské a Gregoriánské univerzity. Další studia absolvoval na české koleji Nepomucenu, kde získal doktorát z teologie. Vysvěcen na kněze 12.3.1949 v Římě. Z rozhodnutí československých (komunistických) úřadů se nesměl vrátit do vlasti.
Stal se kaplanem ve farnosti San Vito v Benátkách a profesorem v Chieti. 13.2.1969 dostal beneficiát Lateránské basiliky. V letech 1965-1969 byl sekretářem kardinála Berana (+1969) v Římě a spolu založili české středisko Velehrad. V roce 1967 mohl přijet do Československa pouze na pohřeb svého otce. Od roku 1968 koordinoval duchovní službu českých krajanů v exilu. Založil 50 misijních stanic.
265. papež sv. Jan Pavel II. ho 18.12.1982 jmenoval titulárním biskupem litomyšlským. Vysvěcen na biskupa 6.1.1983 v basilice sv. Petra ve Vatikánu. 24.4.1983 se stal sídelním kanovníkem basiliky Panny Marie Větší (Sancta Maria Maggiore, 21.9.1991 čestný kanovník). V letech 1982-1991 byl biskupem českých katolíků ve světě. 28.8.1991-25.9.2002 pomocný biskup pražský, generální vikář pražské arcidiecéze 1991-2001, v letech 1993-2002 probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta. 28.10.2003 ho vyznamenal prezident Václav Klaus řádem T.G.Masaryka 3. třídy. 18.12.2003 ho papež Jan Pavel II. jmenoval apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Převzal dohled nad řádem a pravomoci velmistra řádu Jiřího Kopejska OCr. (*1939, 2001-2011), který byl ve funkci opět potvrzen v roce 2007.
I po své rezignaci příležitostně ještě 8 let vypomáhal v arcidiecézi pražské. Zemřel v nemocnici u sester boromejek pod Petřínem. Rozloučení s biskupem Škarvadou se konalo 21.6.2010. Pohřební mši sloužil kardinál Vlk, obřady vedl biskup Václav Malý. Biskup Jaroslav Škarvada byl pohřben na hřbitově v Praze-Břevnově.
----- neudělená titulatura 2010 - 2015 (5 let)
22. Pavel Konzbul 2016 – 2022
*17.10.1965 Juliánov, Brno-Židenice. Vystudoval brněnské gymnázium. V roce 1989 absolvoval VUT v Brně, fakultu elektroniky. V roce 1995 nastoupil na CMTF UP v Olomouci. Teologii ukončil v roce 2000. Na kněze byl vysvěcen 26.6.2003 v Brně biskupem Vojtěchem Cikrlem. V roce 2005 byl jmenován kanovníkem kapituly sv. Petra a Pavla.
267. papež František 21.5.2016 jmenoval Mons. Ing. Mgr. Pavla Konzbula Dr. pomocným biskupem brněnským a titulárním biskupem litomyšlským.
29.6.2016 na slavnost sv. Petra a Pavla byl vysvěcen na biskupa.
15.-16.10.2016 navštívil své titulární biskupské město Litomyšl. 26.5.2022 byl papežem Františkem jmenován za sídelního biskupa brněnského.
----- neudělená titulatura 2022 - 2024 (2 roky)
23. Prokop Brož 2024 –
*22.3.1972 Náchod. Pochází z Červeného Kostelce. 2.12.2024 ho papež František jmenoval pomocným biskupem královéhradeckým a titulárním biskupem litomyšlským. Biskupské svěcení přijal P. Prokop Brož na svátek Stolce sv. Petra 22.2.2025 v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Český Těšín – apoštolská administratura (zaniklá)
kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
+ 1947 papež Pius XII.
prezident Edvard Beneš
Po vzniku Československa se 28.7.1920 oddělilo území dvou vikariátů (komisariátů) vratislavské arcidiecéze (Polsko). 26.6.1947 byla Apoštolským listem papeže Pia XII. vyjmuta československá část vratislavské arcidiecéze z pravomoci vratislavského arcibiskupa a prohlášena za Apoštolskou administraturu. Apoštolský administrátor dostal práva sídelního (rezidenčního) biskupa.
Apoštolská administratura zanikla z podnětu pražského kardinála Tomáška Apoštolskou konstitucí papeže Pavla VI. 30.12.1977.
Apoštolská administratura byla 31.5.1978 právně připojena k arcidiecézi olomoucké.
Od 30.5.1996 patří území bývalé administratury diecézi ostravsko-opavské.
1. František Borgiáš Onderek 1947 - 1962
kapitulní vikář. První a jediný právoplatný apoštolský administrátor s právy sídelního biskupa.
*13.10.1888 Bruzovice (Frýdek-Místek), +24.10.1962 Český Těšín. Měl 5 sourozenců. Otec Josef byl krejčím a matka Veronika, roz. Střížová byla doma s dětmi. V roce 1899 nastoupil na České gymnázium v Místku, kde v roce 1908 maturoval s vyznamenáním. V letech 1908-1912 studoval na filozoficko-teologickém semináři ve Vidnavě. Kněžské svěcení přijal 23.7.1912 od vratislavského arcibiskupa Georga kardinála Koppa. Stal se kaplanem v Jeseníku. 1.4.1916 nastoupil jako profesor náboženství ve Slezské Ostravě. V roce 1921 získal titul ThDr. na Univerzitě Karlově a stal se profesorem dogmatiky, katechetiky a liturgiky ve Vidnavě, kde učil češtinu pro německé a polské bohoslovce a profesory.
Vratislavský arcibiskup Adolf Bertram ho jmenoval 21.6.1945 arcibiskupským pověřencem pro československou část vratislavské arcidiecéze v Českém Těšíně a generálním vikářem československé části vratislavského arcibiskupství. 26.6.1947 ho jmenoval papež Pius XII. apoštolským administrátorem nové Apoštolské administratury v Českém Těšíně na úrovni sídelního biskupa s výjimkou udílet vyšší svěcení.
--- Antonín Veselý 1962 - 1977
kapitulní vikář, ordinář českotěšínský. Podle kanonického práva nikdy nebyl apoštolským administrátorem.
*29.6.1918 Vídeň, +1.12.1983 Olomouc. Otec byl úředníkem v soukromé firmě (+1919), matka v domácnosti. Po rozpadu Rakouska-Uherska a po smrti manžela (+1919) se vrátila z Vídně ke své matce u Nového Města na Moravě.
Antonín vystudoval gymnázium v Poličce a v roce 1939 vstoupil do kněžského semináře v Hradci Králové. 29.6.1944 byl biskupem Mořicem Píchou vysvěcen na kněze. Stal se kaplanem v Chocni a v Lázních Bělohradě. V roce 1945 se stal administrátorem farnosti v Mlázovicích u Jičína, kde byl zvolen za předsedu MNV (Místní národní výbor, dnes Obecní úřad). Podílel se i na kolektivizaci vesnice (zabrání hospodářství a nucený převod do JZD). KSČ ho poslala v roce 1951 do Českého Těšína. Tam se stal sekretářem apoštolského administrátora Františka Onderky, který ho jmenoval v roce 1953 generálním vikářem.
Po smrti ordináře Františka Onderky (+1962) měl podle kanonického práva skončit ve svém úřadu generálního vikáře. Nového administrátora měl jmenovat Svatý Stolec. Dosazen komunisty bez církevního schválení. Ve svém úřadu zůstal od 29.10.1962 Antonín Veselý na příkaz KSČ, bez jmenování Vatikánem. Svatý Stolec ho neuznal a papež Pavel VI. ho nikdy nepřijal na audienci. Podle historika P. Josefa Koláčka SJ byl "trpěn ze strany Svatého Stolce, ale neschválen".
Nepoužíval titul apoštolský administrátor, ale vytvořil nový titul ordinář českotěšínský. Úřady v Československu ho navrhovaly jako nového biskupa, ale Svatý Stolec to zamítl. Ordinář Veselý byl zastupitelem v Českém Těšíně na MěstNV (Městský národní výbor) a OV NF (Okresní výbor Národní fronty). Zasloužil se o vznik kolaborujícího MHKD (Mírové hnutí katolického duchovenstva, později Sdružení KD Pacem in Terris). Od roku 1971 až do své smrti byl předsedou SKD PiT ČSSR.
V červnu 1978 jmenoval Veselého olomoucký biskup Josef Vrana (1905-1987) sídelním kanovníkem olomoucké kapituly a po připojení Apoštolské administratury k olomoucké arcidiecézi 23.7.1978 byl Veselý, ve stejný den, jmenován generálním vikářem olomouckým se sídlem v Českém Těšíně.
I když sloužil komunistickému režimu, pomohl velkému počtu kněží získat tzv. státní souhlas k výkonu duchovní služby. Nenutil kněze, aby vstoupili do SKD PiT. Vytvořil fond Apoštolské administratury a z něho platil opravy kostelů.
V listopadu 1983 ho postihla mrtvice. Zemřel ve fakultní nemocnici v Olomouci a byl pohřben na hřbitově v Poličce.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
