arcibiskupové s titulem: metropolita moravský
1.(55.) Antonín Theodor Jan František kardinál
hrabě Colloredo - Waldsee - Mels 1777 – 1811 +.
První arcibiskup olomoucký. *29.6.1729 Vídeň, +12.9.1811 Kroměříž. Pokřtěn 17.7.1729. Otec Karel Ludvík, matka Eleonora hraběnka Gonzagová. Teologii Antonín vystudoval v Padově a 3.3.1752 získal titul ThDr. 20.8.1758 byl vysvěcen na kněze. 5.12.1746 se stal olomouckým nesídelním kanovníkem a 25.10.1764 kanovníkem sídelním. 1766 se stal proboštem kapituly Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. 30.5.1776 byl zvolen děkanem Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci a 13.6.1776 jmenován generálním vikářem.
6.10.1777 byl zvolen za olomouckého biskupa. Než byl vysvěcen a intronizován, papež Pius VI. 5.12.1777 povýšil biskupství na arcibiskupství. Povýšení potvrdila česká královna Marie Terezie. Volbu nového biskupa potvrdil 30.3.1778 papež Pius VI. Antonín Theodor byl vysvěcen na biskupa a intronizován 17.5.1778. Po svatém Metodějovi druhý arcibiskup na Moravě. Arcidiecézi rozdělil na 8 arcikněžství a celou ji zvizitoval během roku 1780.
Kardinálem ho jmenoval 17.1.1803 papež Pius VII. Pro zvládnutí arcidiecéze dostal v roce 1805 biskupa koadjutora (nástupce) arcivévodu Rudolfa Jana (arcibiskupem 1819-1831). Před bitvou u Slavkova (2.12.1805) přijal v acibiskupském paláci císaře římského a rakouského Františka II./I. a cara celé Rusi Alexandra I. Arcibiskup Antonín Theodor byl velice oblíben císařem, šlechtou, duchovenstvem i věřícími.
Zemřel na letním sídle olomouckých biskupů na zámku v Kroměříži a byl pohřben v kroměřížském kostele sv. Mořice před oltářem v kapli Panny Marie Bolestné.
Po jeho smrti měl nastoupit biskup Rudolf Jan, ale ten se 15.9.1811 zřekl nástupnického práva.
2. Maria Juda Tadeáš Josef Alois Vincenc Ferrerský Vilém kardinál
hrabě z Trauttmansdorfu – Weinsbergu 1811 – 1819 +
*28.5.1761 Štýrský Hradec, +20.1.1819 Vídeň. Otec Vejkart Josef, matka Marie Anna rozená hraběnka z Wurmbrand-Stuppachu. Měli 9 dětí.
Vystudoval gymnázium ve Štýrském Hradci, teologii studoval na Germaniku v Římě a v Pavii. 1783 vysvěcen na kněze. Byl velký stoupenec josefinismu. V roce 1785 se naučil česky ve farnosti Holešov. 1793 jmenován biskupem v Terstu. Roku 1794 se stal 15. biskupem Hradce Králové. Biskupské svěcení přijal v proboštském kostele sv. Mořice v Kroměříži. Kapitulou olomouckou zvolen arcibiskupem olomouckým 26.11.1811, z důvodu napoleonských válek a internaci papeže Pia VII. byl potvrzen až v roce 1815. Kardinálem byl jmenován 24.9.1816.
Zemřel na návštěvě ve Vídni, byl převezen do Olomouce a pohřben v katedrále sv. Václava.
3. Rudolf Jan kardinál Habsburg-Lotrink (Habsbursko-Lotrinský) 1819 – 1831 +
*8.1.1788 Florencie, +24.7.1831 Baden (u Vídně). Arcivévoda rakouský. Nejmladší syn velkovévody toskánského Petra Leopolda I. (od roku 1790 císaře Leopolda II.) a Marie Ludviky Španělské, vnuk české a uherské královny Marie Terezie a císaře Františka I. Štěpána Lotrinského. Od narození měl revma a epilepsii. V mládí byl žákem skladatele Ludvíka wan Beethovena, který ho učil hře na klavír. Rudolf Jan skladatele Beethowena do konce života podporoval. Podle rodové tradice se každý habsburský princ musel vyučit řemeslu a Rudolf Jan se vyučil zahradníkem.
Byl velice zbožný a tíhl ke kněžství. Poslední z princů císařské dynastie, který se stal knězem. Od roku 1805, v 17 letech, měl nástupnické právo na arcibiskupský stolec v Olomouci. Tohoto práva se zřekl 15.9.1811. Roku 1806 se stal nesídelním kanovníkem olomouckým. Papež Pius VII. 28.9.1818 jmenoval Rudolfa Jana kardinálem-laikem, biret mu předal 4.6.1819. Jako kardinál byl 24.3.1819 zvolen arcibiskupem olomouckým. Vysvěcen 29.8.1819 na kněze a 26.9.1819 na biskupa. Intronizován 9.3.1820 v katedrále sv. Václava v Olomouci. K intronizační mši mu Beethowen složil skladbu Missa solemnis D-dur, později arcibiskupovi věnoval dalších 14 vlastních kompozic.
V Olomouci dal v roce 1820 vysadit první městský park (160 topolů), později nazvaný Rudolfova alej a několik dalších olomouckých parků. V roce 1827 se zasloužil o obnovení univerzity, která za Josefa II. ztratila status a stala se lyceem. Arcibiskup se přimluvil u bratra Františka, aby lyceum v Olomouci povýšil opět na univerzitu (od roku 1946 Univerzita Palackého) s názvem Františkova universita, na počest bratra císaře Františka I. Na univerzitě podporoval výuku v českém jazyce. Na návrh hutního odborníka Františka Xavera Riepela založil arcibiskup v roce 1828 železárny ve Vítkovicích, které pod názvem Rudolfova huť (Vítkovické železárny) byly otevřeny 16.9.1830.
Roku 1830 finančně podpořil stavbu nového divadla v Olomouci. Podporoval pečovatelské ústavy a v závěti jim odkázal velkou finanční část. Byl nazýván otec chudých a ochráncem věd.
Biskupa trápil revmatismus rukou. Často se léčil v lázních Baden u Vídně, kde také zemřel. Pohřben v rodinné Habsburské hrobce v klášteře kapucínů ve Vídni. Jeho srdce je uloženo v kryptě olomoucké katedrály sv. Václava pod pamětní deskou:
RVDOLPHI ARCHIDVCIS PVRPVRATI ANTISTITIS OLOMVCENSIS COR
QVO. VIVVS. SVOS. ERAT AMPLEXVS. HIC.
SERVATVM PERPETVVM. CARITATIS. SYMBOLVM
OBIIT. IXCAL. AVC. A.D. MDCCCXXXI. AET.XLIV.REC.XIII.
Rudolfa arcivévody purpurem oděného olomouckého (biskupa) srdce, do něhož zaživa své svěřené vkládal. Zde se chová jako trvalý symbol lásky. Vzpomínán 9.8. L.P.1831. Věk 44 (ve skutečnosti 43 let). Úřad 13 (ve skutečnosti 12 let).
4. Ferdinand Maria hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína 1832 – 1836
*7.9.1781 Vídeň, +5.9.1836 Praha. Pocházel z českého hraběcího rodu. Vysvěcen na kněze 29.12.1805. Stal se kanovníkem v Pasově a v Praze, 3.2.1806 se stal kanovníkem olomouckým. 14.4.1817 jmenován za pomocného biskupa olomouckého s titulární diecézí ptolemajskou. Vysvěcen 1.6.1817. V roce 1823 se stal ředitelem lycea a akademie. Finančně podporoval chudé a studentům z těchto rodin platil stravu. Byl zbožný, vzdělaný a spravedlivý. Pečoval o vzdělání studentů teologie a filosofie v Olomouci. Za odměnu ho fakulta odměnila titulem PhDr. h.c.
V roce 1830 byl zvolen proboštem olomoucké kapituly. Jmenován biskupem tarnówským 1831-1832, ale krátce na to byl povolán do Olomouce, kde se uvolnil arcibiskupský stolec a biskup Ferdinand byl zvolen 19.10.1831 arcibiskupem olomouckým. Intronizován 1832.
Vypracoval plány na stavbu arcidiecézního semináře. Na akademii založil ústav české řeči a literatury. Zahájil řízení o beatifikaci kněze Jana Sarkandra.
Zemřel na choleru po korunovaci českého krále Ferdinanda V. (I.). Pohřben v rodové hrobce Chotků v Nových Dvorech nedaleko Kutné Hory.
5. Maxmilián Josef kardinál
baron Sommerau - Beeckh 1837 – 1853 +
*21.12.1769 Vídeň, +31.3.1853 Olomouc. Otec byl důstojníkem a chtěl, aby se Maxmilián stal vojákem. Zúčastnil se bojů proti Turkům. Pod vlivem svého strýce kněze (později biskupa ve Würzburgu) se rozhodl pro kněžství.
Vystudoval ve Vídni gymnázium i teologickou fakultu. Vysvěcen na kněze v roce 1797. Roku 1815 se stal kanovníkem v Olomouci a roku 1831 proboštem Metropolitní kapituly. 21.1.1836 byl ve věku 67 let zvolen arcibiskupem olomouckým. Ihned věnoval svou energii pro rozvoj diecéze. Dal opravit kostel sv. Mořice, kde nechal postavit křestní kapli, i arcibiskupský palác a roku 1841 dokončil stavbu kněžského semináře v Olomouci. Zvýšil počet seminaristů a zavedl výuku v českém jazyku i pro německé bohoslovce. Vizitoval arcidiecézi a kostely vybavoval bohoslužebnými předměty. Sestrám vincentkám financoval stavbu nemocnice v Kroměříži. Financoval železárny ve Frýdlantu a Rudolfovu huť ve Vítkovicích prodal Rotschildům.
V revolučním roce 1848 poskytl v arcibiskupském paláci v Olomouci útočiště císařskému dvoru. Zde abdikoval císař Ferdinand I. (V.) a na trůn usedl František Josef I. (18 let). V paláci v Kroměříži poskytl prostor říšskému parlamentu. Vystoupil statečně proti josefínským reformám a zasahování do duchovních záležitostí církve. Roku 1848 se stal prvním biskupem, který požadoval církevní svobodu. Císaři, vládě a parlamentu předložil tři memoranda pro svobodu církve, které byly v roce 1855 zapsány do konkordátu.
Arcibiskup byl jmenován kardinálem 30.9.1850. Pohřben v křestní kapli kolegiátního kostela sv. Mořice.
6.(60) Bedřich kardinál
hrabě (landkrabě) Fürstenberk 1853 – 1892
*18.10.1813 Vídeň, +20.8.1892 Hukvaldy. Otec Bedřich Karel, matka Terezie rozená Schwarzenberková. V letech 1831-1835 vystudoval ve Vídni. 16.3.1832 zvolen olomouckým kanovníkem. Vysvěcen na kněze 14.10.1836, kaplan u sv. Michala v Olomouci. 10.5.1838 promován na doktora bohovědy (ThDr.). 1839-1842 farářem v Harbachu v Rakousku. 1843 probošt Metropolitní kapituly v Olomouci. 6.3.1853 zvolen arcibiskupem olomouckým. Po jmenování konstituční vlády, vypovězení konkordátu, zestátnění škol a zdanění církevního majetku, se arcibiskup zaměřil na exercicie, lidové misie a výuku náboženství. Zvizitoval dvakrát celou diecézi a vybízel k rozvoji duchovního života. Roku 1854 založil seminář v Kroměříži, později povýšený na Arcibiskupské gymnázium, financoval stavbu 8 kostelů a mnoho dalších dal opravit. 1883-1892 regotizoval katedrálu sv. Václava. Dokončil proces beatifikace kněze Jana Sarkandra. Národnostní spory řešil cyrilometodějskou ideou a požádal papeže, aby pro české a slovenské země přeložil svátek sv. Cyrila a Metoděje z 9. března na 5. červenec. V letech 1000. výročí: 1863 (příchodu), 1869 (smrti sv. Cyrila) a 1885 (smrti sv. Metoděje) uspořádal velkolepé oslavy.
Dal zřizovat české školy, výuku dívek a podporoval české vlastenectví. V roce 1861 se stal doživotním členem panské sněmovny, kde podporoval české zájmy. Jeruzalémský patriarcha Giuseppe Valerga jmenoval arcibiskupa Bedřicha velkokřížovým rytířem Řádu Božího hrobu. Papež jmenoval arcibiskupa kardinálem, ale až roku 1879 císař jeho jmenování zveřejnil.
Všechen svůj majetek odkázal chudým v Olomouci a v Kroměříži. Zemřel na letním arcibiskupském zámku v Hukvaldech. Byl převezen do Olomouce a pohřben v katedrále pod hlavní věží v kapli sv. Jana Křtitele.
7. Theodor Kohn 1892 – 1904 abdikoval (složil úřad).
*22.3.1845 Březnice u Zlína, +4.12.1915 Ehrenhausen, Rakousko. Pocházel z chudé katolické rodiny, dědeček měl židovský původ, ale konvertoval do katolické církve.
Vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti, další studia absolvoval ve Strážnici a v Kroměříži. Vysvěcen na kněze 5.7.1871. Roku 1875 dostal titul ThDr. V letech 1874-1882 byl arcibiskupským ceremoniářem v Olomouci a od roku 1883 kancléřem arcibiskupství. Byl jmenován profesorem na bohoslovecké fakultě. Roku 1887 se stal kanovníkem v Olomouci. Arcibiskupem olomouckým zvolen 8.11.1892, papežem potvrzen 10.1.1893. Biskupském svěcení přijal 5.2.1893 a 11.2.1893 intronizován v katedrále.
Arcibiskup nebyl oblíben u šlechty ani u císařského dvora. Předseda Předlitavské vlády Eduard hrabě Taaffe veřejně prohlásil: "Doufám, že ten Žid je alespoň pokřtěn." Arcidiecézi Teodor věnoval svůj všechen čas. Vizitoval farnosti, finančně podporoval chudé kněze, a ve farnostech založil fondy pro chudé, které financoval. Dal opravit arcibiskupský zámek v Kroměříži a financoval založení Muzea J.A.Komenského v Uherském Brodě.
Pro velkou náročnost, kterou vyžadoval u podřízených úředníků, vyvolával konflikty a nakonec byl obžalován u papeže Lva XIII. (1810-1903) i u císaře Františka Josefa I. a byl přinucen k abdikaci. Další papež Pius X. (1835-1914) ho v prosinci 1903 povolal do Říma, vyzval arcibiskupa k rezignaci a komise kardinálů mu v lednu 1904 nařídila trvale odejít z arcidiecéze. Arcibiskup rezignoval 13.3.1904.
Na obnovu české univerzity na Moravě arcibiskup Teodor věnoval 1.600.000 rakouských korun. Ve Štýrsku koupil zámek v Ehrenhausenu, kdo dožil a zde byl i pohřben.
8. František Saleský kardinál Bauer 8.bp. brněnský, 1904 – 1915
*26.1.1841 Hrachovec u Valašského Meziříčí, +25.11.1915 Olomouc. Studoval na gymnáziu v Kroměříži, teologii vystudoval v Olomouci s titulem ThDr. Vysvěcen 19.7.1863. Profesorem biblických studií v letech 1867-1873, v roce 1873 jmenován profesorem na UK v Praze.
30.4.1882 se stal biskupem brněnským, potvrzen papežem Lvem XIII. (1810-1903, ten ho nazýval svatým biskupem). Zasadil se o jazykovou rovnoprávnost češtiny s němčinou na Moravě. Na vlastní náklad dal postavit seminář a zhotovit hlavní oltář v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla a dokončil její regotizaci přístavbou dvou věží. Byl 25 let zapisovatelem biskupů v monarchii a dosáhl toho, že byl v celém rakouském mocnářství přijat jednotný Katolický katechismus. V Brně těžce onemocněl a podal rezignaci papeži. Ten ji nepřijal a doporučil ho do Olomouce.
13.5.1904 zvolen arcibiskupem olomouckým. Financoval opravy a stavby nových kaplí a kostelů, podporoval katolický tisk. Pod jeho záštitou se konaly v letech 1907, 1909, 1911 Unionistické (sjednocující Slovany) sjezdy na Velehradě. 27.11.1911 ho papež sv. Pius X. (1835-1914) jmenoval kardinálem u sv. Jeronýma. V roce 1912 dal v Římě posvětit papežem koruny na sochu Panny Marie Hostýnské s Ježíškem a tyto sochy 15.8.1912 korunoval.
Pro nemoc se nezúčastnil konkláve v roce 1914, za rok zemřel. Pohřben v katedrále sv. Václava pod hlavní věží v kapli sv. Jana Křtitele.
9. Lev kardinál baron Skrbenský
ze Hříště (29. arcbp. pražský), 1916 – 1920 rezignoval.
Celým jménem Lev Karel Anna Filip z rodu Skrbenských, *12.6.1863 Hukovice u Nového Jičína, +24.12.1938 Dlouhá Loučka (Langendorf). Měl silné prorakouské smýšlení.
Studoval na gymnáziu v Kroměříži, vystudoval právo v Innsrucku, teologii studoval v Olomouci a v Římě na papežské Gregoriánské univerzitě, kde získal titul ThDr. Vysvěcen na kněze 5.7.1889. Olomouckým kanovníkem zvolen 16.5.1896 a stal se proboštem u sv. Mořice.
Arcibiskupem pražským jmenován 15.9.1899, potvrzen 6.1.1900, kardinálem jmenován 15.4.1901 papežem Lvem XIII. V prvním roce 1. světové války začal mít spory s císařem, který mu vytýkal, že jako pražský arcibiskup není horlivý pro burcování mladých mužů do války. Arcibiskup Lev odmítl své zapojení do válečných událostí a císař ho donutil přejít do Olomouce.
Arcibiskupem olomouckým zvolen 18.1.1916, intronizován 21.6.1916. Podařilo se mu v arcidiecézi zvýšit počet kněží a obnovit duchovní život, zdecimovaný válkou. V roce 1920 měl vážnou autonehodu, při které utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy a zůstaly mu trvalé následky.
29.9.1920 se jako rakouský šlechtic zřekl církevního úřadu v Československu a svoji rezignaci předal 30.11.1920 osobně papeži Benediktu XV. (1854-1922) při návštěvě Říma.
Žil v ústraní na zámku Krásné Březno (u Ústí nad Labem) a na zámku Německých rytířů Dolní Dlouhá Loučka (u Olomouce), kde byl u německých katolíků velice oblíben. Na zámku v Loučce na Štědrý den zemřel.
Pohřben v kryptě pod hlavní věží olomoucké katedrály sv. Václava.
10. Antonín Cyril Stojan 1920 – 1923 +
*22.5.1851 Beňov u Přerova, +29.9.1923 Olomouc. Studoval vyšší gymnázium v Kroměříži, 5.7.1876 vysvěcen na kněze.
Roku 1880 vydal losy na opravu basiliky na Velehradě, v roce 1881 zorganizoval sbírku na stavbu kláštera a poutního domu na Svatém Hostýně, roku 1885 založil Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje a podílel se na oslavách milénia sv. Metoděje (1000. výročí smrti).
1887 farářem ve Svébohově, 1888-1908 farářem v Dražkovicích, 1895 založil Matici svatohostýnskou. V letech 1897, 1901, 1907 a 1911 zvolen poslancem říšské rady za Moravu, aby pomáhal chudým, sháněl peníze na opravu obcí a kostelů. Při pobytech ve Vídni pomáhal v duchovní správě vídeňských Čechů. Byl také poslancem Moravského zemského sněmu. V letech 1907, 1909 a 1911 zorganizoval na Velehradě unionistické (sjednocovací) sjezdy (s východními katolíky). Byl aktivní v sociální a charitativní oblasti. Založil Charitu v Brně a Olomouci.
Roku 1908 byl jmenován kroměřížským kanovníkem a proboštem v Kroměříži. Od roku 1917 kanovník olomoucké kapituly. V roce 1920 byl zvolen republikovým senátorem, od 30.9.1920 řídil olomouckou arcidiecézi po odchodu Lva kardinála Skrbenského. Jmenován arcibiskupem 10.3.1921. Na biskupa vysvěcen 3.4.1921 a intronizován.
5.7.1922 vysvětil na kněze budoucího pražského arcibiskupa Františka kardinála Tomáška (1899-1992).
Arcibiskup Stojan zemřel v olomouckém arcibiskupství. Pohřben v basilice Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě v Královské kapli. V r. 1949 zahájil 12. arcibiskup Karel Matocha beatifikační proces. Jeho životopiscem byl kněz František Cinek (*20.7.1888, +3.9.1966).
11.(65) Leopold Prečan 1923 – 1947 +
*8.3.1866 Velký Týnec u Olomouce, +2.3.1947 Sv. Kopeček u Olomouce. Vystudoval teologickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, roku 1914 získal titul ThDr. 10.11.1923 ho papež jmenoval arcibibiskupem olomouckým.
Dosáhl u papeže povýšení velehradského kostela na basilica minor (menší basilika). V Olomouci-Hejčíně dal postavit kostel sv. Cyrila a Metoděje, kde byl po své smrti pohřben.
--- Stanislav Zela, pomocný biskup 1947 – 1948
2. 3.1947 – 30. 3.1948 administrátor arcidiecéze
--- František Cinek jmenování zrušeno.
*20.7.1888 Stichovice u Prostějova, +3.9.1966 Brno. Spirituál semináře v Kroměříži a v Olomouci. Profesor (dogmatiky) věrouky na CMBF v Olomouci a děkan CMBF(fakulty). První prorektor na Palackého universitě v Olomouci. Napsal životopis A. C. Stojana.
V listopadu 1947 byl jmenován olomouckým arcibiskupem. Jmenování se předčasně prozradilo a bylo otištěno v denním tisku. Dekret byl zrušen a místo něho se stal olomouckým arcibiskupem J. K. Matocha. František Cinek byl pohřben na Velehradě.
12. Josef Karel Matocha 1948 – 1950
*14.5.1888 Pitín u Uherského Brodu, +2.11.1961 Olomouc. Vystudoval v Římě, kde byl 15. 6.1914 vysvěcen na kněze. 261. papež ct. Pius XII. ho jmenoval biskupem 23.3.1948, vysvěcen (konsekrován) na biskupa 30.3.1948, intronizován jako arcibiskup 2.5.1948, v r. 1949 zahájil beatifikační proces 10. arcibiskupa A.C.Stojana.
Komunistickou bezpečností (StB) internován na Zelený čtvrtek 6.4.1950 na biskupství. Pro nedostatečnou a zanedbávanou lékařskou péči zemřel a byl pohřben v rodném Pitíně. Vyznamenán prezidentem Václavem Havlem in memoriam 28.10.1999 řádem T.G.Masaryka 1. třídy.
----- sedisvakance, diecéze neobsazena 1950 – 1952
--- Josef Glogar od 29. 3. 1952 – 1969 do 11.10.
generální vikář, ordinář
--- (67.) Josef Vrana od 17.10. 1969 – 1987 +
*17.10.1905 Stříbrnice u Přerova, +30.11.1987 Olomouc. Vystudoval gymnázium v Kroměříži, teologii v Olomouci a byl vysvěcen na kněze 5.7.1928. V letech 1930-1935 vystudoval přírodovědu na univerzitě v Brně. 1935-1951 byl profesorem zeměpisu a tělovýchovy na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, které bylo v roce 1950 zrušeno.
Po 2. světové válce byl v roce 1945 místopředsedou Okresního národního výboru v Kroměříži. V roce 1963 jmenován kanovníkem olomoucké Metropolitní kapituly.
17.10.1969 zvolen kapitulním vikářem arcidiecéze. První předseda státem řízené kněžské organizace Pacem in terris (PiT-pokoj, mír na zemi, 31.8.1971-7.12.1989). Od roku 1964 byl spolupracovníkem StB. Na nátlak KSČ a s jejím příslibem jmenování dalších československých biskupů (ze 4 diecézí neměly biskupa 2 diecéze v Čechách, 2 ze 2 na Moravě a 6 ze 6 na Slovensku), ho 19.2.1973 papež Pavel VI. jmenoval titulárním biskupem oktabijským. Z důvodu spolupráce se státními orgány, ho 263. papež Pavel VI. odmítl jmenovat za olomouckého arcibiskupa. Až do konce svého života byl administrátorem arcidiecéze bez pravomocí arcibiskupa. Vysvěcen na biskupa v katedrále sv. Václava 4.3.1973 a stal se apoštolským administrátorem olomoucké arcidiecéze. Před vysvěcením na biskupa slíbil, že vystoupí z PiT, ale slib nesplnil. Podle vyjádření některých kněží nesl svoji situaci jako oběť a kněze povzbuzoval, aby neměli strach.
Za jeho episkopátu byla opravena katedrála sv. Václava, arcibiskupská rezidence, velehradská bazilika a chrám na Sv. Hostýně, který byl prohlášen za Baziliku minor.
Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta mu roku 1975 udělila titul ThDr.hc., který nebyl katolickou církví uznán. 8.2.1982 vydal Vatikán dekret Quidam episcopi (Někteří biskupové), který zakazoval kněžím katolické církve členství v politických organizacích (i když kolaborantské hnutí PiT nebylo jmenovitě zmíněno). Dostával se do názorového střetu s primasem českým Františkem kardinálem Tomáškem (1899-1992), který odebral církevní schválení Katolickým novinám, vydávaným PiT. 30.12.1977 byly upraveny hranice arcidiecéze a byla k ní připojena samostatná Apoštolská administratura českotěšínská.
Biskup Vrana zemřel náhle v arcibiskupském paláci a byl pohřben 7.12.1987 v kapli pod hlavní věží katedrály.
--- František Vymětal 1987 – 1989
generální vikář arcidiecéze olomoucké, spolupracovník se státními úřady, jeden z předních představitelů státem řízené kněžské organizace Pacem in terris (pokoj na zemi).
13. František Vaňák 1989 – 1991 +
*28.6.1916 Vojtěchov u Prostějova, +14.9.1991 Město Albrechtice. Vystudoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, teologii studoval na bohoslovecké fakultě v Olomouci, 5.7.1941 vysvěcen na kněze. V roce 1950 získal titul ThDr. V roce 1961 ho papež Pavel VI. chtěl jmenovat arcibiskupem v Olomouci, ale jeho jmenování komunisté nedovolili. Od roku 1964 byl soudcem církevního soudu. Podruhé ho Apoštolský Stolec chtěl jmenovat arcibiskupem v roce 1973.
Na svátek sv. Anny 26.7.1989 ho papež sv. Jan Pavel II. jmenoval apoštolským administrátorem arcidiecéze olomoucké, konsekrován na biskupa 26.8.1989 v katedrále sv. Václava v Olomouci. Po svatořečení bl. Anežky Českí a pádu komunismu v Československu ho papež Jan Pavel II. jmenoval 21.12.1989 arcibiskupem olomouckým. 17.3.1990 byl intronizován v katedrále sv. Václava.
22.4.1990 přivítal v arcidiecézi olomoucké na Velehradě Svatého Otce Jana Pavla II., který mu osobně udělil arcibiskupské metropolitní pallium.
Arcibiskup František Vaňák obnovil 27.9.1990 v Olomouci teologickou fakultu, která byla 22.10.1990 včleněna do Univerzity Palackého a kněžský seminář. 1.9.1991 obnovil Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži.
Arcibiskup František Vaňák vážně onemocněl a byl hospitalizován v nemocnici ve Městě Albrechtice. Pohřební rozloučení 23.9.1991 bylo slouženo v katedrále sv. Václava, pohřben na Svatém Hostýně.
14.(69) Jan Bosko Graubner 1991 – 2022
*29.8.1948 Brno. Otec Jan byl velkopodnikatelem a vlastnil textilní továrnu (která byla v roce 1948 znárodněna). Byl odvelen k PTP a matka se s dětmi přestěhovala do statku. Mladý Jan vystudoval na SVVŠ Strážnice. Protože neměl "dělnický původ" pracoval rok ve strojírenském závodě, aby mohl podat přihlášku na bohosloveckou fakultu. Teologii vystudoval na CMBF v Olomouci 1968-1973. Vysvěcen na kněze 23.6.1973. Od vysvěcení až do roku 1982 byl mnohokrát vyslýchán StB.
Titulární tagarijský (Tunisko) a pomocný (světící) biskup olomoucký 17.3.1990-27.9.1992. Po smrti arcibiskupa Vaňáka byl zvolen administrátorem arcidiecéze. Papež sv. Jan Pavel II. ho jmenoval na svátek sv. Václava 28.9.1992 arcibiskupem olomouckým, intronizován 7.11.1992.
21.5.1995 přivítal ve své arcidiecézi papeže Jana Pavla II., který v Olomouci při slavnostní mši svatořečil bl. Zdislavu z Lemberka a bl. Jana Sarkandra. Za jeho episkopátu byla k arcidiecézi olomoucké založena 30.5.1996 nová sufragánní diecéze ostravsko-opavská. 22.6.2000 obnovil tradici průvodů Božího Těla, které prošlo s modlitbami městem.
Uskutečnil opravu Sv. Hostýna a Velehradu, v letech 1999-2008 byla opravena katedrála sv. Václava. V roce 2003 ministr obrany Miroslav Kostelka udělil olomouckému arcibiskupovi Záslužný kříž I. stupně, za vynikající zásluhy o skautské hnutí obdržel Řád čestné skautské lilie Zlatý stupeň, Sdružení hasičů mu udělilo Řád sv. Floriana za mnohaletou obětavou práci.
V roce 2007 založil arcibiskup Jan Tříkrálovou sbírku, největší charitativní sbírku v České republice, za kterou převzal 3.4.2008 Cenu prezidenta APH (Akademie populární hudby) a to díky písni "My tři králové jdeme k vám..." Prezident České republiky Václav Klaus arcibiskupovi Janovi udělil 28.10.2008 Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy Za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv.
Roku 2015 byl jmenován velkopřevorem magistrální delegace Řádu Božího hrobu (1.1.2024 byla magistrální delegace povýšena na místodržitelství).
3.3.2022 poslal jménem Biskupské konference pravoslavnému Kirillovi, patriarchovi moskevskému a celé Rusi dopis, aby se zasadil o ukončení války, kterou rozpoutalo Rusko proti Ukrajině.
Papež František ho jmenoval na svátek Panny Marie Fatimské 13.5.2022 arcibiskupem pražským. S arcidiecézí olomouckou se rozloučil při oslavě výročí posvěcení katedrály sv. Václava 30.6.2022. Arcibiskupem olomouckým byl do 1.7.2022.
Do úřadu arcibiskupa pražského uveden 2.7.2022.
--- Antonín Basler 2017 –
*16.2.1956 Šumperk, titulární biskup diecéze Vaga (Tunis), pomocný biskup olomoucký jmenován 5.7.2017, intronizován 14.10.2017. Kancléř arcidiecéze olomoucké.
15.(70) Josef Nuzík 2017 – 2024
*25.7.1966 Strání u Uherského Hradiště, titulární biskup diecéze Castra galbae (Alžír), pomocný biskup olomoucký 5.7.2017-8.2.2024, intronizován 14.10.2017. Generální vikář arcibiskupství olomouckého. 4.7.2022 zvolen administrátorem arcidiecéze olomoucké.
Papež František ho jmenoval arcibiskupem olomouckým 9.2.2024, intronizován 13.4.2024.
