Jdi na obsah Jdi na menu
 


Arcidiecéze pražská
   Archidioecesis Pragensis

 

Poloha pražské arcidiecéze v rámci české církevní provincie

 

 

arcidieceze-praha.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Praha - arcidiecéze

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha  (titul obnoven 23.4.1997)

posvěcena 12.5.1929

 

patroni arcidiecéze:

sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Jan Nepomucký, sv. Josef, sv. Vít, sv. Cyril a Metoděj, sv. Prokop, sv. Ludmila, sv. Anežka, sv. Norbert, sv. Kosma a Damián, sv. Zikmund, sv. Benedikt a druhové.

 

  + 973 papež Benedikt VI. 
          kníže Boleslav II.  


++ 30. 4.1344 papež Klement VI.,
                   český král Jan Lucemburský a markrabě moravský Karel (IV.)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

POKRAČOVÁNÍ

Po 140 letech se situace v pražské arcidiecézi urovnala a stolec svatého Vojtěcha byl znovu obsazen právoplatným arcibiskupem pražským.

   V roce 1561 císař římský a král český Ferdinand I. požádal papeže Pia IV. o jmenovací dekret pro nového pražského arcibiskupa, kterým se stal velmistr křížovníků s červenou hvězdou a vídeňský biskup Antonín Brus (Prus), jmenovací dekret má datum 5.10.1561.
     Pražský arcibiskup byl vždy velmistrem křižovníků až do r. 1694.

8.(35) Antonín Brus (Prus) z Mohelnice 1561 - 1580 +
    *13.2.1518 Mohelnice, + 28. 8.1580 Praha, velmistr křižovníků s červenou hvězdou (řád založila sv. Anežka Česká v roce 1233). Vídeňský biskup 1558–1561.
     22.9.1575 korunoval dva české krále: Maxmiliána II. a Rudolfa II.
       Jeho přítelem byl sv. Petr Kanisius (1534-1597), jezuita, zakladatel Klementina, německý universitní profesor teologie.

--------- Jindřich Dvorský z Helfenburku 1571 – 1583 +
   *1505/1510 Dvůr Králové n.L. Administrátor Dolní konzistoře, jmenovaný králem. Mistr vysokého učení. Staroutrakvista, který udržoval dobré styky s arcibiskupem Brusem a v roce 1572 se vrátil do katolické církve.
    Měl na starost personální obsazení arcidiecéze pražské a nahrazoval ženaté kněze svobodnými. Obnovoval zapomenuté katolické zvyky. Zrušil oslavu svátku M. Jana Husa (6.7.) a podávání podobojí malým dětem.

9. Martin Medek z Mohelnice 1581 – 1590
    * 1538, +2.2.1590. Velmistr křižovníků, v r. 1588 nechal přenést ostatky sv. Prokopa ze zbořeného sázavského kláštera do královské kaple Všech svatých na Pražském hradě

10. Zbyněk II. (kardinál) Berka z Dubé a Lipé 1592 – 1606 +
     *1551 Dřevěnice u Jičína, +6.3.1606 Praha. Pocházel z rodu Ronovců. V roce 1569 studoval na Karlově univerzitě v Praze, další  studia v letech 1575-1580 absolvoval v Olomouci a v Dillingenu (Bavorsko, Německo). V roce 1580 studoval v Krakově, kde získal licenciát teologie. 13.10.1576 byl vysvěcen na kněze. 1575-1577 kanovník v Salzburku, Olomouci a na Vyšehradě, probošt v Litoměřicích a arcijáhen v Řezně. 1577-1583 proboštem kapituly v Olomouci.
     227. papež Řehoř XIII. (zavedl gregoriánský kalendář) ho jmenoval v roce 1582 administrátorem biskupství v Řezně. 8.3.1585 ho papež jmenoval apoštolským protonotářem. V roce 1590 přijal úřad velmistra křižovníků s červenou hvězdou. Od Zbyňka II. se každý pražský arcibiskup stával velmistrem křižovnického řádu až do roku 1694, kdy zemřel poslední arcibiskup pražský a zároveň velmistr křižovníků s červenou hvězdou Jan Bedřich hrabě z Valdštejna. V roce 1592 jmenoval Zbyňka císař Rudolf II. pražským arcibiskupem. Potvrzen 232. papežem Klementem VIII. v roce 1593. Na biskupa ho vysvětil papežský nuncius Cesar Speciano 10.10.1593.
     V úřadu pražského arcibiskupa si Zbyněk II. na císaři Rudolfovi II. vymohl pro arcibiskupy pražské dědičný knížecí titul, který byl propůjčen Majestátem císaře na den sv. Víta 15.6.1603 (zanikl 1950). Titul byl propůjčen, protože ho měl původně udělit už král Václav II. (1302), potvrzen králem Janem Lucemburským (1315) a králem Karlem IV. (1350).
       Arcibiskup Zbyněk II. připravoval žádost o blahořečení Zdislavy z Lemberka (blahořečena 1907, svatořečena 1995 sv. Janem Pavlem II.). 28.-29.9.1605 svolal synodu české církevní provincie, kde vyhlásil církevní reformy Tridentského koncilu.     

     Zbyněk II. Berka byl 234. papežem Pavlem V. jmenován 6.1.1606 kardinálem, pro naši zemi to bylo veliké vyznamenání. Nebyl mu předán kardinálský klobouk, protože za dva měsíce zemřel.

11. Karel hrabě z Lamberka 1607 – 1612
     +18.9.1612, velmistr křižovníků.

12. Jan V. Lohelius bl. 1612 – 1622
     Bl. Jan III. Lohelius (Jan Lohel), *1549, +2.11.1622. Premonstrát, 1582–1612 opat kláštera na Strahově. 1612–1622 se stal 12. arcibiskupem pražským a 27. velmistrem křižovníků s červenou hvězdou. Pocházel z rodiny čeledína a děvečky. Ve 13 letech nastoupil jako pacholek v klášteře v Teplé a v roce 1573 se stal jeho členem.
     Studoval na UK, byl vysvěcen na kněze a působil jako subprior (podpřevor) tepelského kláštera. V roce 1578 byl jmenován strahovským převorem a za 4 roky opatem. V roce 1587 se stal generálním vikářem premonstrátů pro Římskou říši a Polsko. Roku 1602 jmenován za pomocného (světícího) biskupa pražského. Protože arcibiskup Karel z Lamberka byl těžce nemocen, stal se skutečným správcem arcidiecéze.
     14.5.1612 ho jmenoval papež Pavel V. jmenoval za biskupa koadjutora (nástupce). 18.9.1612 zemřel arcibiskup Karel a on se stal pražským arcibiskupem. Omezoval protestantismus a po násilných střetech protestantů s katolíky dal zbořit evangelický kostel v Hrobě. Po vypuknutí stavovského povstání byl vypovězen z Čech a vrátil se po bitvě na Bílé hoře. V roce 1622 zakázal na území českomoravské církevní provincie přijímání pod obojí způsobou. Jako blahoslavený je ctěn v řádu premonstrátů.

titul: arcibiskup pražský, primas český, metropolita

v roce 1667 byl arcibiskupovi pražskému udělen titul primas český, který je spojen s právem korunovat českého krále.

13. (40) Arnošt Albrecht (Vojtěch) kardinál
                                               hrabě z Harrachu OCr. 1623 - 1667 +
     Arnošt Adalbert, Arnošt Vojtěch. *4.11.1598 Vídeň, +25.10.1667 Vídeň. Otec Karel, matka Marie Alžběta ze Schrattenbachu. Jako jejich druhorozený syn byl předurčen k duchovní dráze. Starší bratr Leonard Karel, mladší Ota Bedřich, Ferdinand Bonaventura I. a František Albrecht. Sestra Isabela Kateřina byla 2. manželkou Albrechta Václava Eusebia vévody z Valdštejna (1583–1634), a sestra Maxmiliána se stala manželkou Adama Erdmana Trčky z Lípy (+25.2.1634).  
     Od roku 1616 studoval v Římě. Za 5 let, v roce 1621 se stal komorníkem a tajemníkem 235. papeže Řehoře XV. (*1554, 1621-1623). Ve svých 25 letech se stal Arnošt 28. velmistrem OCr., křižovníků s červenou hvězdou  (1623-1667) a zároveň ho papež Řehoř XV. jmenoval pražským arcibiskupem (1623-1667). Biskupské svěcení přijal od papeže Urbana VIII. 22.1.1624 v Sixtinské kapli ve Vatikánu.   
     Kardinálem-knězem ho 18.1.1626 jmenoval 236. papež Urban VIII. (*1568, 1623-1644). 7.6.1632 mu byla přidělena titulární basilika Panny Marie Andělské, v roce 1644 dostal ještě basiliku sv. Praxedy a v roce 1667 basiliku sv. Vavřince in Lucina. Po smrti papeže Urbana v roce 1644 byl jedním z kandidátů na zvolení papežem (druhý pražský arcibiskup po Arnoštu z Pardubic). Zvolen byl papež Inocenc X. Arcibiskup Arnošt kardinál Harrach se zúčastnil dalších dvou konkláve v roce 1655, které zvolilo papeže Alexandra VII. a v roce 1667, které zvolilo Klementa IX.
      V roce 1627 podpořil strahovského opata Kašpara z Questenberka, který dal přenést z Magdeburku do Prahy tělo sv. Norberta (1082-1134). Arcibiskup Harrach prohlásil sv. Norberta českým patronem. V roce 1629 dal podnět k obnově katedrály sv. Víta, uspořádal velkolepé oslavy 700. výročí smrti sv. Václava a na 8. prosince 1629 vyhlásil nově zavedený svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie.
       V roce 1632 ukradla saská vojska ze Staré Boleslavi Paladium země české, které císař Ferdinand III. vykoupil a 12.9.1638 dovezl s arcibiskupem Arnoštem do Staré Boleslavi. 4.3.1654 byla Karlova univerzita spojena s akademií jezuitů a přejmenována císařem Ferdinandem III. na Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Arcibiskup Arnošt založil arcibiskupský seminář a byl jmenován kancléřem univerzity.  
     Za jeho úřadu vznikla dvě nová biskupství: 1655 v Litoměřicích a 1664 v Hradci Králové. V roce 1665 byl ještě jmenován biskupem tridentským (1665-1667). Jako pražský arcibiskup korunoval tři české krále: Ferdinanda III. (1608-1657), Ferdinanda IV. (1633-1654), Leopolda I. (1640-1705) a dvě královny: Eleonoru Mantovskou z Gonzagy (1598-1655, 2. manželka Ferdinanda II.) a Eleonoru Magdalenu Mantovskou (1630-1686, 3. manželka Ferdinanda III.).    

     Arcibiskup Harrach byl vzdělaný, pracovitý a houževnatý. Povolal do Čech mnoho mužských mnišských řádů. Proti kacířům a kardinálovi horlil nuncius Karel Caraffa a císař Ferdinand II. viděl v nekatolících ohrožení svého panství. Poradce císaře kapucín Valerián Magni prosazoval při rekatolizaci mírný postup. Arcibiskup Harrach byl tvrdě proti násilné rekatolizaci a tvrdil, že je nutné neužívat násilí, mírně poučovat, nevypovídat nekatolíky ze země, nutně reformovat člověka přes svátost a ne svátost přes člověka (homines per sacra, non sacra per homines).
      Prosazoval dlouhodobé misijní působení díky jezuitům a podobný názor zastával na Moravě 44. olomoucký biskup František kardinál Dietrichštejn. Arcibiskup Arnošt nesouhlasil se zásahy státní moci do pravomocí duchovních. Bez souhlasu císařských (státních) úředníků nemohl ani svolat kněze k poradám, které konal 2x za rok.
       Podle Obnoveného práva a zřízení zemského království Českého (z roku 1627) dostal
v roce 1667 titul primas český .
       Arcibiskup Harrach byl prozíravý člověk a pamatoval i na své poslední věci. Již 4.11.1661 napsal svou poslední vůli, ve které odkázal majetek svému bratru Františkovi a synovci Ferdinandu Bonaventurovi II. Pražskému arcibiskupství daroval 60.000 zlatých. Poplatek za pohřeb do 3.000 zlatých a na zádušní mše za něho věnoval 4.000 zlatých. Pohřeb se má konat ve městě, kde zemře.
     Arcibiskup Arnošt Albrecht zemřel ve Vídni při návratu z papežského konkláve. Jeho tělo bylo nabalzamováno a vystaveno tři týdny do 16.11.1667. Pak se konaly třídenní pohřební obřady. Pohřben v rodinné hrobce Harrachů v augustiniánském kostele Krista Spasitele v Hofburgu ve Vídni.

14. Jan Vilém hrabě z Libštejna a Kolovrat 1667 – 1668 +
     velmistr křižovníků, tridentský, pražský, brněnský a olomoucký kanovník. Byl jmenován za biskupa, ale zemřel před vysvěcením + 31. 5.1668. Pohřben v olomoucké katedrále.

15. Matouš Ferdinand Sobek (Zoubek) z Bílenberku 1668 – 1675 +
     *19.9.1618 Rajhrad u Brna, + 29.4.1675 Praha. Zoubek bylo jeho původní příjmení. Syn Salomeny a Václava, purkrabího rajhradského kláštera. Matouš nastoupil v roce 1628 do klášterního gymnázia v Broumově a patřil k nejlepším studentům. Byl skvělý muzikant. V roce 1638 vstoupil k broumovským benediktinům.
     Vysvěcen na kněze v roce 1639. Stal se kaplanem v Broumově a farářem v Polici nad Metují. Později byl jmenován převorem v Broumově, v roce 1643 v klášteře v Rajhradě a v roce 1648 opatem benediktinů u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (v letech 1779-1782 zde studoval Fr. Vl. Hek - F.L.Věk, dnes chrám církve československé husitské) a od roku 1651 byl zároveň i opatem kláštera u sv. Jana pod Skalou (zde je pohřben sv. Ivan).
     Byl doporučen jako světící biskup pražský a stal se opatem kláštera na Slovanech v Emauzích v Praze. Císař Leopold I. ho jmenoval v roce 1655 členem císařské tajné rady a povýšil ho do šlechtického stavu z Bílenbergu.
     Pět let před založením diecéze v Hradci Králové byl jmenován 24.12.1659 od císaře Leopolda I. za 1. biskupa Hradce Králové (diecéze založena 1664). 10.6.1668 ho císař Leopold I. jmenoval pražským arcibiskupem.
     Byl velkým českým vlastencem. V roce 1669 schválil a finančně podpořil vydávání českých knih. Podporoval i vydavatelství Dědictví sv. Václava.
     29.11.1670 na jeho žádost vyhlásil 240. papež Klement X. svátek sv. Václava za závazný v celé církvi. V roce 1671 dal arcibiskup Matouš ve svatováclavské kapli ozdobit oltář stříbrem a opravit hrob sv. Václava v katedrále sv. Víta na Hradě.
     Ke konci života byl arcibiskup Matouš velice težce nemocný a trpěl dnou. Na tu si stěžoval i ve svých dopisech. Úřad arcibiskupa i přes tuto nemoc vykonával až do své smrti.
     Jeho srdce bylo pohřbeno ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta (nalezeno v 19. století a uloženo ve sbírkách Pražského hradu), vnitřnosti uloženy v kryptě kostela sv. Mikuláše vedle jeho matky Salomeny. Podle svého přání byl převezen a pohřben v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově pod kaplí Sv. Rodiny, v roce 1940 byl přenesen do mnišské hrobky. Na jeho hrob se během let zapomnělo. Sudetský Broumov patřil v době 2. světové války do německé Říše.
     Jeho ostatky byly objeveny a prozkoumány prof. MUDr. Emanuelem Vlčkem. Ten nalezl v rakvi s ostatky arcibiskupa Matouše Sobka plechovou destičku se jménem arcibiskupa Sobka a jeho znak. Zkoumáním bylo zjištěno, že arcibiskup byl silnější postavy, vysoký 160 cm a měl zdravé zuby. Měl  problémy s klouby a ztěžka poklekal.
     Ostatky 15. pražského arcibiskupa Matouše Ferdinanda Sobka byly slavnostně pohřbeny 27.8.1994 pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem (+2017) a královéhradeckým biskupem Karlem Otčenáškem (+2011).

16. Jan Bedřich hrabě z Valdštejna OCr. 1675 – 1694 +
     *1644, +3.6.1694. Byl 2. biskup Hradce Králové. V květnu 1675 byl jmenován za pražského arcibiskupa a stal se velmistrem řádu křižovníků. Byl posledním arcibiskupem pražským, který byl zároveň velmistrem křižovníků (10. arcibiskup Zbyněk II. Berka, 1590). Zemřel při předposlední morové epidemii (1679–1681), která si vyžádala 100.000 obětí.

17. Jan Josef hrabě z Breuneru 1694 – 1710
     *20.7.1641 Vídeň, +20.3.1710 Praha. Od roku 1659 byl kanovníkem v Olomouci. V roce 1669 byl zvolen pomocným bikupem olomouckým. Císař Leopold I. ho jmenoval pražským arcibiskupem. V Praze byl intronizován 6.11.1695.

Jan Ignác Dlouhoveský
     *1638, + 10.1.1701. Pomocný biskup pražský, básník a hagiograf. Kanovník u sv. Víta a generální vikář.

18. (45) František Ferdinand hrabě Khuenburk 1710 - 1731
     (Khünburg, Khuenberg, Khuenberk) *5.2.1651 Mossa u Gorice (Slovinsko), +7.8.1731 Praha. Do Prahy přišel z Lublaně, kde byl biskupem. Měl velkou zásluhu na blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého. 15.4.1719 dal prozkoumat Janův hrob. Pět lékařů označilo hmotu vypadlou z lebky jako jazyk sv. Jana. Hmota byla prozkoumána znovu 27.1.1725. Po 45 minutách "jazyk" naběhl a zčervenal, a to i v mrazivém prostředí katedrály.
     V roce 1732 podřídil arcibiskup všechny poustevníky v Čechách nově založenému bratrstvu ivanitů (v r. 1782 Josef II. bratrstvo zrušil).
     Marně se arcibiskup Khuenburk ohrazoval proti námitkám císaře Karla VI., že postup rekatolizace vedený církevními představiteli je pomalý. Císař svěřil její provádění apelačním (světským) soudům.

Jan Rudolf Sporck (Jan Rudolf Špork) Boemus Angelus = český anděl
     *27.3.1696 Praha, +21.1.1759 Praha. Pomocný biskup pražský.
       (Biskup A. Podlaha uvedl rok narození 1694, někde je uveden rok 1695).
       Syn Ferdinanda Leopolda Šporka (*13.111664, +18.4.1711, 47 let), císařského plukovníka, nejvyššího lovčího Království Českého a Apolonie Rozálie Vratislavové z Mitrovic (*19.2.1666, +30.9.1747, 81 let). Svatbu měli 19.9.1687. Jan Rudolf byl šestým a nejmladším dítětem. Měl 5 sourozenců, z nichž jediná sestra a nejstarší bratr zemřeli po porodu. Další starší bratr zemřel v dětství. Dospělosti se dožil bratr Jan Michal (1692-1738) a Jan Josef (1693-1749). Synovec Františka Antonína hraběte Šporka z Kuksu a Lysé.
       Otec Ferdinand Leopold byl velký násilník, sadista a alkoholik: ukopal štolbu, manželce namíchal do jídla jed, dalšího štolbu pobodal, střílel po sedleckém opatovi Jindřichu Snopkovi (*1651, opatem 1685-1709), fyzicky napadl svého bratra Františka Antonína. Matka se rozvedla v roce 1693 a se čtyřmi syny se odstěhovala z Heřmanova Městce na zámek do Hořiněvse. Jejím ochráncem se stal švagr František Antonín hrabě Špork, pán v Lysé a na Kuksu. Otec Ferdinand Leopold byl zatčen a uvězněn v Kladsku. Na jeho majetek byla roku 1699 uvalena kuratela. Uprchl do Lipska, kde si v roce 1704 vymohl zrušení kurately. Po fyzických napadeních v Karlových Varech byl odvezen na léčení do Prahy, později převezen do Badenu v Rakousku. Roku 1706 mu byla nařízena kuratela do roku 1710.
       Rudolf byl vynikající malíř obrazů. Namaloval několik portrétů papežů, rodinné příslušníky (děda Jan, rodiče, sourozence a další příbuzné) i své čtyři autoportréty. Další kresby věnoval rodinným sídlům. Všechny své kresby doplnil psanými informacemi. Bydlel ve svém paláci v Panské ulici (č. 8, přestavěn v roce 1930, dnes č. 4 pasáž Černá růže) na Novém Městě pražském, kde měl knihovnu a galerii.
       Teologii vystudovalna Klementinské univerzitě a na Německé koleji (Collegium Germanicum)
v Římě, kde získal doktorát teologie a filosofie. Na svátek sv. Vojtěcha 23.4.1719 se stal kanovníkem v Metropolitní kapitule u sv. Víta. 14.7.1729 byl vysvěcen na jáhna a 15.7.1719 přijal kněžské svěcení. Primici sloužil na Svaté Hoře u Příbrami na svátek Proměnění Páně 6.8.1719. V roce 1722 byl pověřen přípravami kanonizace Jana Nepomuckého v Římě, kam odjel 3.8.1722. V Římě byl 7.2.1729 vysvěcen papežem Benediktem XIII. na biskupa s titulem z Adry, 24.2.1729 byl uveden do úřadu. Přípravy kanonizace úspěšně dokončil a svatořečení Jana Nepomuckého se uskutečnilo 19.3.1729 v Lateránské basilice. Římané ho nazývali Boemus Angelus=český anděl. Biskup Jan Rudolf se vrátil do Prahy 20.7.1729.  V roce 1732 korunoval sochu Panny Marie Svatohorské.
     5.3.1733 byl uveden do úřadu jako pomocný pražský biskup koadjutor (světící biskup s právem nástupnictví). 18.3.1741 byl zvolen proboštem kapituly u sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Založil nadaci na vykupování křesťanů ze zajetí Saracénů, do které dal vklad 100.000 zlatých. Dalších 5.000 zlatých vložil do založení nového kanonikátu u Metropolitní kapituly. Byl oblíbeným společníkem a vyhledávaným knězem. K chudým byl neomezeně dobročinný.
       Ke konci života přestával vidět, až úplně oslepl. Přesto zůstal i nadále veselý a radostný. Svoji slepotu snášel velice trpělivě. Dal se vodit do katedrály sv. Víta, kde se denně zúčastňoval bohoslužeb.
       Zemřel ve svém pražském paláci a byl pohřben do biskupské hrobky v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
     Pražský světící biskup Antonín Podlaha (1865-1932) o něm napsal: "Kanovník a světící biskup pražský měl bohaté sbírky obrazů, přírodnin a všemožných zvláštností. Při tom byl obratným kreslířem. Nakreslil perem veliké množství předmětů ze svých sbírek. Výkresy ty jsou uchovány v knihovně kanonie Strahovské v Praze. Ve sbírce je jich 800." Část jeho prací je v Národní galerii v Praze.

19. Daniel Josef z Mayeru 1731 – 1733 
     * 16. 1.1656 Vartenbeg (Stráž pod Ralskem), + 10. 4.1733 Praha. Jeho otec byl chudý řezník. Svému synovi dopřál studia na jezuitském gymnáziu v Jičíně a v Praze. Stal se farářem misionářem v Přívoru. Byl tak výřečný, že získal 500 evangelíků do katolické církve. V r. 1688 byl v delegaci na jednání do Švédska. V roce 1693 se stal kanovníkem u sv. Víta a probošt svatovítské kapituly. Pomocný biskup pražský a generální vikář pražské arcidiecéze.

--- Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic 1733 + před potvrzením
     6. bp. HK, 4. bp. Litoměřic, 6. 5.1733 jmenován arcibiskupem pražským. Vydal se z Prahy do Říma pro potvrzení od papeže, ale zemřel na cestě 2. 6.1733 v Mödlingu u Vídně. Není počítán mezi pražské arcibiskupy. Pohřben v Litoměřicích v katedrále sv. Štěpána.

20. Jan Mořic (Mauritius) Gustav
                         hrabě z Manderscheid – Blankenheimu 1733 – 1763
     *12.6.1676 Blankenheim, +26.10.1763 Praha. Do r. 1733 byl biskupem ve Vídni. Marie Terezie odmítla právo korunovace pražského arcibiskupa, který korunoval Karla Albrechta Bavorského. Arcibiskup ho korunoval náhradní korunou 19.12.1741 ve válce o rakouské dědictví. 12.5.1743 v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha se Marie Terezie dala korunovat na českou královnu 51. olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Liechtenštejna (poprvé a naposled v historii korunovace v Praze byl jiný biskup než pražský).

21. Antonín Petr hrabě Příchovický
                               svobodný pán (baron) z Příchovic 1763–1793 +
     * 28. 8.1707 Svojšín, + 14. 4.1793 Praha. Pocházel z vladyckého rodu Příchovských ze západních Čech. 10. bp. HK, v r. 1753 jmenován a vysvěcen na biskupa koadjutora (nástupce) pražského arcibiskupa a zároveň byl jmenován titulárním arcibiskupem emesským. 26.10.1763 byl jmenován za pražského arcibiskupa. 6. 4.1782 doprovázel ve Vídni 251. papeže Pia VI., spolu s ním a arcivévodou Maxmiliánem si prohlédl ve vídeňské klenotnici české korunovační klenoty. Zemřel ve věku 85 let, pohřben v katedrále sv. Víta.

22. Vilém Florentin kníže Salm – Salm 1793 – 1810
     *10.5.1745 Anholt, +14.9.1810 Praha. Byl biskupem v Tournai v Belgii. 1.5.1793 byl jmenován pražským arcibiskupem a biskupské svěcení přijal 23.9. Intronizován byl 2.5.1794 v katedrále sv. Víta.

----- sedisvakance, kapitula u sv. Víta 1810 – 1814

23.(50) Václav Leopold Chlumčanský rytíř
                               z Přestavlk a Chlumčan 1815 – 1830

*15.11.1749 Hoštice, +14.6.1830 Praha. Studoval v Havlíčkově (Německém) Brodě a v Praze. Na kněze byl vysvěcen 1772. 16.11.1801 se stal 8. bp.Litoměřic, odkud přešel do Prahy.

24. Alois Josef hrabě Krakovský z Kolovrat a z Újezda 1830 – 1833 +
     *21.1.1759 Praha, +28.3.1833 Praha. Studoval v Praze a v Římě, kde získal doktorát teologie. Od roku 1755 byl kanovníkem v Olomouci. Jmenován 16. biskupem v Hradci Králové. 5.9.1830 byl jmenován jako arcibiskup Prahy. +28.3.1833 a byl pohřben v katedrále sv. Víta.

25. Ondřej Alois hrabě Ankwicz ze Skarbek-Poslawic 1834 – 1838 +
     *22.6.1777 Krakov, +26.3.1838 Praha. 2.9.1810 přijal kněžské svěcení v Krakově. 25.5.1814 byl jmenován arcibiskupem ve Lvově (Ukrajina) a 25.3.1815 vysvěcen na biskupa. Intronizován ve lvovské katedrále 15.8.1815. Za pražského arcibiskupa byl jmenován 30.9.1833. V roce 1836 korunoval Ferdinanda V. českým králem v katedrále sv. Víta. Byla to poslední korunovace českého krále.

26. Alois JosefAntonín Oto Guntram svobodný pán (baron) Schrenk z Notzingu 1838 – 1849 +
     *24.3.1802 Zbenice, +5.3.1849 Praha. Studoval v Hradci Králové, kde byl vysvěcen v roce 1825 na kněze. V roce 1837 se stal světícím (pomocným) biskupem olomouckým. Svěcení přijal 23. 3.1838 v Olomouci. Za několik týdnů byl jmenován pražským arcibiskupem. V roce 1844 spoluzaložil Jednotu pro dostavbu chrámu sv. Víta. V revolučním roce sloužil 12.3.1848 mši svatou před pomníkem sv. Václava na Koňském trhu (Václavské náměstí).

27. Bedřich Jan Jakub Josef Celestin kardinál
                                                kníže Schwarzenberg 1850 – 1885 +
     *6.4.1809 Vídeň, +27.3.1885 Vídeň. Otec Josef II. (+1833), 11. vévoda krumlovský. Matka Pavlína rozená vévodkyně z Arenbergu. Bedřich studoval ve Vídni na právnické a filosofické fakultě, teologii vystudoval v Salzburku. 25.7.1833 byl v Solnohradu (Salzburg) vysvěcen na kněze. Ve svých 26 letech zvolen v Solnohradu za arcibiskupa, kde působil v letech 1835–1850. Papež Řehoř XVI. ho jmenoval 24.1.1842 kardinálem-knězem, bylo mu 33 let. V Salzburku založil domovy pro děti a nemocnice.

     V roce 1850 byl na žádost Pražanů a kapituly u sv. Víta jmenován pražským arcibiskupem. 28.8.1867 při utajeném“ převozu českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy pro ně poslal na (Hlavní) nádraží stříbrný arcibiskupský kočár, aby je odvezl na Pražský hrad. Císařský úředník mu za to pohrozil trestem a arcibiskup mu odpověděl: "Nejdříve jsem arcibiskup Prahy a až potom poddaný Jeho Veličenstva." V přeplněných ulicích sypali lidé květiny, kde projížděl kočár s klenoty, a po celou dobu převozu lidé zpívali svatováclavský chorál. Ten byl zpíván na uvítání klenotů v katedrále sv. Víta. Tam byly klenoty vystaveny až do večera toho dne.
      Arcibiskup Bedřich organizoval také petici s požadavkem korunovace císaře Františka Josefa I. za českého krále.  V roce 1859 založil Spolek pro dostavbu chrámu sv. Víta a dal postavit kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně. Zasloužil se o dostavbu Národního divadla a Národního muzea. Založil mnoho dobročinných nadací a organizací. V roce 1869 se zúčastnil I. vatikánského koncilu. Nesouhlasil, aby se definice o papežské neomylnosti stala dogmatem (věcí víry). Trval na obnovení české univerzity a požadoval, aby se na teologické fakultě vyučovalo česky i německy.
     Kardinál Schwarzenberg byl aktivním "turistou" po horách. Propagoval horolezectví v Alpách. Zemřel ve Vídni a byl převezen do Prahy. Je pohřben ve Staré arcibiskupské kapli v katedrále sv. Víta. Naproti kapli stojí velká bronzová socha arcibiskupa Schwarzenberga od J. V. Myslbeka, kterou dal zhotovit jeho nástupce kardinál Schönborn.

28.(55) František z Pauly Maria Karel Ervín Pavel kardinál
                           hrabě Schönborn-Buchheim-Wolfsthal 1885 – 1899 +
     *24.1.1844 Praha, +25.6.1899 Sokolov. Vystudoval v Praze práva. V roce 1866 se v hodnosti poručíka zúčastnil prusko-rakouské bitvy u Náchoda, kde spadl z koně a byl těžce raněn. Po vyléčení začal studovat teologii v Innsrucku a v Římě. 12. 8.1873 byl vysvěcen na kněze. V r. 1882 se stal rektorem arcibiskupského semináře v Praze.
     5. biskup Českých Budějovic, kam byl jmenován 22.8.1883. Vysvěcen na biskupa 18.11. a intronizován 25.11. v katedrále sv. Mikuláše. 21.5.1885 byl jmenován pražským arcibiskupem. Hodnost kardinála-kněze obdržel 24.5.1889. Zemřel na vizitační cestě v Sokolově.
     Podle kardinála Schönborna vytvořil sochař J.V. Myslbek portrét sochy sv. Vojtěcha na Václavském náměstí v Praze.

29. Lev Karel Anna Filip kardinál Skrbenský
                 baron ze Hříště 1899 – 1916 přešel do Olomouce – 9. arcbp.
    *12.6.1863 Hukovice (u Nového Jičína), +24.12.1938 Dlouhá Loučka u Uničova. Otec Filip, matka Leonie Czeike rozená baronka Badenfeldová. Studoval na benediktinském gymnáziu v Kremsmünsteru (u Lince) a na vyšším gymnáziu v Kroměříži. V Innsbrucku vystudoval práva. Nastoupil na roční vojenskou službu u dragounského pluku v Kojetíně, kde se rozhodl stát se knězem. Teologii studoval od roku 1885 v Olomouci, kde byl v roce 1889 vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v Dubu na Moravě.
     V roce 1890 odešel na studia do Říma, kde byl promován v roce 1892 doktorem církevního práva. Po návratu se stal farářem v Melči u Opavy, která byla národnostně smíšena. Mezi Čechy a Němci udržoval přátelství. Byl oblíben pro skromnost a pokoru.
     16.5.1897 byl zvolen olomouckým kanovníkem a 20.9.1898 jmenován proboštem kapituly u sv. Mořice v Olomouci. 15.9.1899 ho císař František Josef I. jmenoval pražským arcibiskupem. Na slavnost Zjevení Páně - Tří králů 6.1.1900 ho na biskupa vysvětil olomoucký arcibiskup Theodor Kohn. Arcibiskup Skrbenský byl intronizován v katedrále sv. Víta v Praze 13.1.1900. Papež Lev XIII. ho jmenoval 15.4.1901 kardinálem. Jako kardinál se zúčastnil konkláve v roce 1903, 1914 a 1922.
     V průběhu 1. světové války začaly jeho spory s rakouským císařem Františkem Josefem I. Císař ho obvinil, že jako pražský arcibiskup dostatečně neburcuje pro věci válečné a donutil ho přejít do Olomouce. Zemřel na Štědrý den na svém rodovém sídle v Dlouhé Loučce (Langendorf).
     Poslední český primas šlechtického původu.

30. Pavel Maria Josef Antonín hrabě Huyn 1916 - 1918 rezignoval
     *17.2.1868 Brno, +1.10.1946 Bolzano-Gries. Pocházel z německy mluvící rodiny s vlámskými a lotrinskými kořeny. Byl nejmladší ze sedmi dětí. Otec Jan Karel hrabě Huyn byl c.k. komořím, polním zbrojmistrem a velícím generálem v Praze, matka Nathalia rozená Sartheinová.
     Pavel studoval v Innsbrucku a v Římě, kde získal tři doktoráty: PhDr., ThDr., JCanDr. 9. bp. Brna. V roce 1911 biskup založil v Brně Kongregaci Sester těšitelek Božského Srdce, která byla schválena v roce 1915 papežem Benediktem XV. První představenou se stala Rosa Barbora Vůjtěchová (1876-1945), do té doby řeholnice řádu Milosrdbných sester sv. Karla Boromejského.
     29.7.1914 nařídil biskup Huyn v brněnské diecézi konat bohoslužby za vítězství rakouských vojsk. To vzbudilo velký odpor i mezi kněžími.
     Arcibiskupem pražským se stal 8.12.1916. Ani v Praze se mu nepodařilo získat důvěru věřících. Při státním převratu 28.10.1918 byl na biřmování a biskupské vizitaci farností v Chebu, kde onemocněl španělskou chřipkou a dozvěděl se o vyhlášení republiky. Na pokyn vídeňské nunciatury opustil 19.11.1918 republiku a odjel na léčení do Curychu (Zürich). Ze Švýcarska odjel do Říma, kde ho přijal na audienci papež Benedikt XV. Na radu papeže se arcibiskup Huyn zřekl (rezignoval) 16.7.1919 arcibiskupského úřadu. Papež ho 6.9.1919 jmenoval titulárním arcibiskupem sardickým (sofijský/Sofia, hlavní město Bulharska). Za místo svého pobytu si vybral benediktinský klášter v Griesu u Bolzana (dnes část Bolzana), rodiště své matky Nathalie. Papež Benedikt XV. ho v roce 1921 jmenoval titulárním patriarchou alexandrijským a asistentem papežského trůnu.
     Patriarcha Huyn byl pohřben v kryptě kláštera benediktinů v Bolzano-Gries v Itálii. Podle své poslední vůle chtěl být pohřben v Rajhradě u Brna. V roce 2016 iniciovaly sestry těšitelky Božského Srdce Ježíšova převezení jeho ostatků do Rajhradu u Brna. 1.10.2016 pohřbeny v kostele Božského Srdce Páně jeho nástupcem 13. biskupem brněnským Vojtěchem Cikrlem.

--- Josef Doubrava, bp. HK 1918 – 1919
     od 13.12.1918 – 7.10.1919 administrátor pražského arcibiskupství

--- Jan Nepomuk Sedlák ThDr., pomocný biskup pražský.
     *9.4.1854 Tajanov u Klatov, +30.9.1930 Praha, vysvěcen na kněze 9.8.1876 v Praze, sekretář arcibiskupství 1890–1891, kanovník u sv. Víta od r. 1891, generální vikář 1908 – 1917, jmenován 7. 7.1917 za titulárního biskupa takapitského a vysvěcen 8. 9.1917. V letech 1918–1919 vykonával duchovní správu.
     Děkan kapituly 1918–1930, pohřben u kostela sv. Matěje v Praze–Dejvicích.

31. František Xaver Kordač 1919 – 1931 zřekl se úřadu
     * 11. 1.1852 Seletice u Libáně, + 26. 4.1934 Praha. Kaplan v Liberci. 1885 – 1905 rektor semináře a profesor teologie v Litoměřicích. Od r. 1905 profesorem na teologii UK. Vybudoval arcibiskupský seminář v Praze. Měl zásluhu na dostavbě katedrály sv. Víta. Vysvěcení dokončené katedrály musel nechat na pomocném biskupovi Antonínu Podlahovi v neděli 12. 5.1929.
     V roce 1929 korunoval lebku sv. Václava korunou, kterou věnovali české ženy v USA, a kterou z Ameriky přivezli čeští krajané. 13.7.1931 rezignoval na vlastní žádost ze zdravotních důvodů. Po své rezignaci byl 21. 7.1931 jmenován titulárním arcibiskupem amasenským. Dožil na zámku v Dolních Břežanech u Prahy.

--- Mořic Pícha 1931 přešel do HK – 22. bp.
     Pražský kapitulní vikář, administrátor pražského arcibiskupství 13. 7. – 14.11.1931

--- Antonín Podlaha
     *22.1.1865 Praha, +14.2.1932 Praha. Pomocný biskup pražský a titulární biskup z Pafu. Archeolog, historik, teolog, docent UK. Velký ctitel sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Prokopa. V 16 letech zažil požár Národního divadla. Na přání otce začal studovat práva, ale po roce studoval teologii v Klementinu. Vysvěcen na kněze 5. 7.1888, kaplan v Rokycanech, později u sv. Haštala v Praze.
     V r. 1895 byl pověřen otevřít svatovítský poklad, aby ukázal zbroj (přilbu a drátěnou košili) sv. Václava sochaři Josefu Václavu Myslbekovi, který tuto zbroj vytvořil na soše sv. Václava na Václavském náměstí. Středoškolský profesor, spirituál bohoslovců ve Strakově akademii (dnes sídlo vlády ČR), docent teologické fakulty. Od r. 1904 svatovítský kanovník. Byl autorem Bibliografie české katolické literatury náboženské (soupis od r. 1828 do r. 1913), napsal 14 svazků „Památky křesťanské”, 7 svazků encyklopedie „Posvátná místa”. Byl členem Akademie věd a Královské společnosti nauk. Posvětil základní kámen nového semináře v Dejvicích. Jeho heslo bylo Pax et bonum (pokoj a dobro). Jako třetí kněz v Praze měl ŘP (řidičský průkaz), v r. 1904 si koupil auto, které je v Národním technickém muzeu v Praze.
     Byl archivářem a knihovníkem metropolitní kapituly. V roce 1912 prozkoumal hrob a ostatky sv. Václava. Jeho životopisec napsal: „Nezepomenutelnou zůstane chvíle, kdy přišel slavnostně rozzářený a za ním dělníci přinášeli do jeho bytu rakev s ostatky sv. Václava. Zástupy lidí se tlačily za nimi.“ Obnovil svatojiřský kostel na Hradě a stal se jeho rektorem. Prozkoumal ostatky sv. Ludmily a na její svátek 16.9.1917 kostel znovu vysvětil. 28.10.1928 posvětil nové varhany, které zaplatil. Se souhlasem arcibiskupa dal 23.5.1918 prozkoumat ostatky blahoslavené Mlady. S dalšími badateli zkoumal ostatky císaře Karla IV., Jiřího z Poděbrad a dalších panovníků.
     Byl jmenován biskupem pafosským (pafienským) 26.1.1920, potvrzen 8.3. v Římě. 11.4.1920 v katedrále sv. Víta arcibiskupem pražským Františkem Serafem (Xaverem) Kordačem (1852-1934), biskupem královéhradeckým Josefem Doubravou (1852-1921) a pomocným biskupem pražským Václavem Antonínem Frindem (1843-1932) vysvěcen na pomocného biskupa pražského. Generální vikář v letech 1919–1930, děkan kapituly 1930–1932.
     Založil jednu zprvních chráněných dílen pro tělesně postižené, kde se vyráběly bohoslužebné potřeby. Jako kanovník se stal iniciátorem dostavby velechrámu sv. Víta, který z pověření pražského arcibiskupa Františka Kordače slavnostně otevřel 28.9.1929. Této slavnosti se zúčastnil papežský nuncius v Bulharsku Angelo Giuseppe (Anděl Josef) Roncalli (262. papež Jan XXIII. v letech 1958-1963).
     Ve Vladislavském sále zorganizoval biskup Podlaha svatováclavskou výstavu. V vděčnosti za dokončení katedrály byl pohřben v hrobce pražských arcibiskupů v katedrále sv. Víta v Praze.

32. Karel Boromejský kardinál Kašpar 1931 – 1941 +
     * 16.5.1870 Mirošov u Rokycan, + 21.4.1941 Praha. Vystudoval Bohemicum (česká kolej Nepomucenum) v Římě. 25.2.1893 vysvěcen na kněze. Od r. 1899 spirituál Strakovy akademie (pro nemajetné šlechtické studenty) v Praze (od r. 1918 Úřad vlády). Od r. 1907 kanovník u sv. Víta. Od 8. 3.1920 světící 21. bp. HK. Jmenován za pražského arcibiskupa 22.10.1931. Intronizován ve svatovítské katedrále 15.11.1931.
     Kardinálem-knězem byl jmenován 16.12.1935. Byla mu přidělena basilika sv. Vitala (její titul měl i kardinál Tomášek) v Římě. Za 2. světové války byl jmenován čestným členem Řádu Maltézských rytířů. Pohřben v katedrále sv. Víta v Praze.

--- Bohumil Opatrný 1941 – 1946
     generální vikář od 23. 4.1941 do 11.11.1946 vedl pražskou arcidiecézi. Nový arcibiskup Josef Beran se ujal svého úřadu 12.11.1946.

--- Kajetán Matoušek
     *7.8.1910 Praha, +21.10.1994 Praha (na náhrobku je uveden datum úmrtí 19.10.1994). Kněžské svěcení 22.12.1934. Jmenován světícím (pomocným) biskupem pražským 29.8.1949, vysvěcen na titulárního biskupa serigenského tajně 17.9.1949. První tajně vysvěcený biskup v ČSR. Jeho svěcení se podařilo utajit a tím se vyhnul internaci.
     Působil v kostele sv. Vojtěcha u Národního divadla. 26.7.1968 dostal státní souhlas k biskupské funkci, ale v září 1968 o něj přišel. Žil v ústraní jako farář na Novém Městě pražském. Vysvětil tajně mnoho kněží, mezi nimi i Antonína Lišku, pozdějšího pomocného biskupa pražského a biskupa českobudějovického.
     Biskupskou činnost mohl Kajetán Matoušek opět vykonávat od 19.5.1988. 5.6.1992 rezignoval ze zdravotních důvodů. Člen Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara.

33. (60) Josef kardinál Beran 1946 – 1965    vládou donucen odstoupit 
*29.12.1888 Plzeň, +17.5.1969 Řím. Otec učitel. Josef byl nejstarší ze 7 dětí, vystudoval gymnázium v Plzni, teologii studoval v Římě na Lateránské univerzitě, kde získal doktorát. 10.6.1911 vysvěcen na kněze, po několika letech kaplanství se stal profesorem náboženství a pedagogiky a ředitelem Dívčího učitelského ústavu u sv. Anny v Praze. V r. 1929 docentem teologie na UK. Zvolen rektorem semináře. V roce 10932 byl jmenovám profesorem teologie. V roce 1939 vyslýchán na gestapu, v roce 1941 zatčen gestapem, odvezen do Terezína a později do koncentračního tábora v Dachau. 17.4.1946 ho prezident Eduard Beneš jmenoval řádným profesorem teologické fakulty UK.
     Arcibiskupem ho jmenoval papež Pius XII. 4.11.1946. Vysvěcen na biskupa na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie 8.12.1946 a intronizován za arcibiskupa pražského. Jeho heslo: "Eucharistia et labor" (Nejsvětější Svátost a práce).
     Po volbě Klementa Gottwalda prezidentem sloužil 14.6.1948 slavnostní Te Deum v katedrále sv. Víta. 15.6.1949 vydal s ostatními biskupy pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodinu velké zkoušky“. List zakázala StB číst v kostelích, přesto ho někteří kněží s velkými obtížemi přečetli.
      19.6.1949 byl svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně): Na Hradčanském náměstí byly připraveny čtyři oltáře a po mši se měl konat průvod Božího Těla. Z Malé Strany ani od Jeleního příkopu se na Hradčany nepouštělo. V Loretánské ulici byli vojáci a od tramvají přicházely hloučky neznámých lidí. Byli to členové komunistických Lidových milicí. Mezi nimi si klestili cestu bohoslovci z dejvického semináře. I když byla katedrála plná, více než polovina lidí nezpívala ani neodpovídala. Pan arcibiskup začal kázání slovy: „Nejprve mám povinnost vás upozornit, že tak zvaná Katolická akce není katolickou akcí a Katolické noviny nejsou katolické“....další slova zanikla v řevu a pískání. Řev se uklidnil zpěvem státní hymny, kterou začal hrát varhaník, a svatováclavského chorálu, který začali zpívat bohoslovci a věřící.
      Když chtěl arcibiskup pokračovat, opět se ozval intenzívní řev. Do toho pan arcibiskkup zvolal: „Snad ještě platí zákon, který zakazuje rušit bohoslužby.“ Víc už neřekl, za strašlivého řevu a pískání odešel v doprovodu bohoslovců od oltáře do sakristie a odtud do Arcibiskupského paláce, kde ho StB zatkla.
     Do katedrály se už nikdy živý nevrátil. Druhý den přinesly noviny zprávy, že sami věřící vypískali svého arcibiskupa, který se zpronevěřil lidu a odsoudili křikem jeho postoj.
     19.6.1949–7.3.1951 byl v domácím vězení“ v arcibiskupském paláci. V dalších letech byl držen v "domácím vězení" na několika jiných místech:
     7.3.1951-2.4.1951 Roželov (dnes součást obce Hvožďany) u Rožmitálu (bývalé sídlo arcibiskupů).
     2.4.1951-17.4.1953 Ostašov u Růžodolu u Liberce. Zde pobýval ve vile č.p. 167 z roku 1904, kterou postavil továrník Josef Brosche pro svou invalidní manželku Elisabeth. 7.1.1969 bylo rozhodnuto vilu zbořit.
     17.4.1953-20.12.1957 Myštěves u Nového Bydžova.
    20.12.1957-5.10.1963 Paběnice u Čáslavi. Po dohodě se Svatým Stolcem podepsal v Paběnicích slib věrnosti republice a byl donucen podepsat dokument o zřeknutí se úřadu arcibiskupa.
    5.10.1963-2.5.1964 Mukařov u Říčan. Byl mu dán malý domek, kde měl dožít jako soukromý penzista. Spolu s ním zde pobýval i 12. biskup brněnský Karel Skoupý.
     Protože za ním i přes zákaz začalo přijíždět velké množství lidí, byl 2.5.1964 převezen do Charitního domova v Radvanově u Mladé Vožice, kde byl s biskupem Hlouchem, Skoupým a Trochtou. Zde byl do 19.2.1965 internován „na svobodě“. 10.1.1965 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem (kardinál-kněz), jmenování bylo zveřejněno 25.1.1965 a sděleno arcibiskupu Beranovi.

     Pan arcibiskup Beran dostal od StB (a KSČ) na vybranou: být internován až do konce svého života, nebo odjezd do Říma s pasem, kde bylo napsáno: Návrat pouze se souhlasem ministra vnitra. To znamenalo bez možnosti návratu. Tím uvolní místo novému administrátorovi arcidiecéze, který bude povolnější a přijatelnější pro režim. Setkání a jednání s jeho nástupcem biskupem Tomáškem zorganizoval Agostino Casaroli na břehu moře v Ostii.
    19.2.1965 odjel Josef Beran do Říma, kde byl 22.2.1965 přijat do sboru kardinálů. Zúčastnil se posledního zasedání II. Vatikánského koncilu. 20.9.1965 přednesl projev o svobodě svědomí, ve kterém vyslovil lítost nad smrtí mistra Jana Husa. 11.4.-11.5 kardinál Beran navštěvoval české a slovenské krajany v USA a Kanadě. Díky krajanům mohl v Římě nedaleko Vatikánu zakoupit dům Velehrad pro české poutníky.
     Promlouval do českého a slovenského vysílání Vatikánského rozhlasu. 25.1.1969 promluvil o tragické smrti studenta Jana Palacha. 14.2.
s papežem Pavlem VI. sloužil  v kostele sv. Klimenta mši k 1100. výročí smrti sv. Cyrila a 16.5. se v Nepomucenu zúčastnil s českými bohoslovci oslav svátku sv. Jana Nepomuckého.
     Kardinál Beran zemřel v české bohoslovecké koleji Nepomucenum v Římě. 263. papež Pavel VI. spěchal k umírajícímu kardinálovi, ale už ho nezastihl živého.
     22.5.1969 se konalo rozloučení s kardinálem Beranem ve velechrámu sv. Petra. Papež Pavel VI. pokropil rakev svěcenou vodou. Pohřební mše se zúčastnil i (český) biskup Jan Ludvík Mořkovský (1909-1990) z Galvestonu-Houstonu. Zádušní bohoslužbu sloužil administrátor pražského arcibiskupství biskup František Tomášek v pravém křížení basiliky sv. Petra před oltářem sv. Procesa a Martiniána. Pohřbu se zúčastnilo 34 kardinálů. Z československých biskupů se zúčastnili: apoštolský administrátor František Tomášek (Praha), StB trpěný pomocný biskup Kajetán Matoušek (Praha), biskup Karel Skoupý (Brno), biskup Josef Hlouch (České Budějovice), apoštolský administrátor Ambróz Lazík (Trnava, SR) a biskup Róbert Pobožný (Rožňava, SR). Zákaz přijet na pohřeb dostal biskup Štěpán Trochta z Litoměřic, biskup Karel Otčenášek, který byl v Trmicích (Ústí nad Labem) ve vyhnanství mimo Hradec Králové. Arcidiecéze v Olomouci nebyla obsazena. Diecéze na Slovensku v Bánské Bystrici, v Nitře, v Košicích a v Spišské Kapitule nebyly obsazeny biskupy.

     Papež Pavel VI. dal pohřbít kardinála Berana do své papežské hrobky, kterou měl připravenou v kapli Madonna della Bocciata (Tvář Panny Marie) v podzemí velechrámu sv. Petra v Římě. //K obrazu (freska ze 13. století) Tvář Panny Marie (Madona della Bocciata) se vztahuje legenda: V roce 1440 opilý voják prohrál peníze a ze vzteku hodil kámen nebo hrací kouli na obraz a zasáhl pravou tvář Panny Marie. Ta začala krvácet. Freska byla původně na oltáři v portiku ve staré konstantinovské basilice, později se dostala do vatikánské krypty.//
     Ani po Sametové revoluci (1989) v roce 1990 nesouhlasila pravicová vláda České republiky s převozem jeho ostatků do Prahy. Prezident republiky Václav Havel  kardinálu Beranovi 28.10.1991 udělil in memoriam řád T.G.Masaryka (ČSFR) 1. třídy. 2.4.1998 byl zahájen proces blahořečení.
     Převoz kardinála Berana začal vyjednávat v roce 2016 kardinál Vlk. Po dlouhých jednáních mezi Vatikánem a Českou republikou udělil 3.1.2018 Svatý Otec František souhlas s převozem ostatků kardinála Berana do Prahy. Tělo kardinála Berana bylo ve čtvrtek 19.4.2018 vyzvednuto z hrobu ve vatikánském podzemí sv. Petra. Rakev byla převezena do Papežské české koleje Nepomucena, kde kardinál Beran bydlel, a vystavena k uctění.
     V pátek 20.4. byl kardinál Beran převezen do Prahy vládní delegací vedenou ministrem kultury Iljou Šmídem (ministr zahraničí Martin Stropnický byl 18.4. hospitalizován). Za zvuků zvonů po celé České republice přistálo v 18.05 hodin české vojenské letadlo na letišti ve Kbelích. Tělo kardinála Berana přivítala mimistryně obrany Karla Šlechtová, náčelník generálního štábu Armády České republiky Josef Bečvář, předseda Senátu Milan Štěch a čeští biskupové v čele s Dominikem kardinálem Dukou, arcibiskupem pražským. Na přivítanou zazněla píseň Čechy krásné, Čechy mé (ta vítala Josefa Berana při jeho příjezdu z koncentračního tábora z Dachau). Ministryně Karla Šlechtová položila na rakev červenou růži a vojenský kaplan se pomodlil za zemřelého kardinála. Na závěr zazněla státní hymna Kde domov můj.

     Rakev s kardinálem Beranem byla přivezena k uctění do seminárního kostela sv. Vojtěcha v Dejvicích, kde byl Josef Beran ředitelem a po nešporách převezena do kláštera Královské kanonie premonstrátů na Strahově, kde byla rakev vystavena v basilice Panny Marie. Zde arcibiskup Beran pronesl v roce 1949 své poslední svobodné kázání. Modliteb se zúčastnil kardinál Duka, věřící a členové sportovní organizace OREL.
     V sobotu 21.4. bylo v procesí tělo kardinála Berana převezeno šestispřežím koní k arcibiskupskému paláci. Smuteční kočár je určen pouze zemřelému, proto jede bez kočího a každý kůň má svůj vlastní doprovod. Do katedrály sv. Víta přinesli rakev bohoslovci.

     Slavnostní mši sloužil 21.4. arcibiskup pražský a primas český Dominik kardinál Duka, který z úcty ke kardinálu Beranovi přišel do katedrály bos. Při mši byla vystavena lebka sv. Vojtěcha a na závěr zaznělo na zvon Zikmund 19 úderů (počet let, které strávil Josef Beran ve vězení).
     Pohřeb se konal na svátek sv. Vojtěcha 23.4.2018. Pohřební mši sloužili pomocní biskupové pražští Václav Malý a Karel Herbst. Josef kardinál Beran byl pohřben v kapli sv. Anežky České (kaple Bartoňů z Dobenína).
     Na místě zrušeného hrobu ve Vatikánu byla umístěna pamětní deska se jménem Josefa kardinála Berana. původní deska byla převezena do katedrály sv. Bartoloměje v Plzni. 9.9.2022 udělilo zastupitelstvo Prahy 6 kardinálu Beranovi in memoriam Čestné občanství, které převzala Danuše Brabcová, praneteř kardinála Berana a Jan Kotas, rektor Arcibiskupského semináře a kanovník Královské kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě pražském.

--- Antonín Eltschkner 1952 – 1961
     *4.7.1880, +22.2.1961 Brno, tit. bp. zefírský, od 1933 pomocný biskup pražský. V těchto letech to byl jediný úřadující český biskup v tehdejším Československu, žil pod dohledem Státní bezpečnosti a úřadů v Brně a pod jejich dozorem dojížděl do Prahy a do Litoměřic pouze o velkých svátcích. Zemřel v Brně. Po dohodě státních a církevních úřadů byl převezen do Prahy a pohřben u kláštera sv. Markéty v Praze–Břevnově.

--- Antonín Stehlík 1951 – 1965
     generální vikář, 8.3. dosazený a kontrolovaný Státní bezpečností (StB), měl dovoleno vykonávat pouze nejnutnější náboženské úkony a obřady. 18.2.1965 předal arcidiecézi biskupovi Františku Tomáškovi.

34. František kardinál Tomášek 1965 – 1991 odstoupil z úřadu 
     *30.6.1899 Studénka u Ostravy, +4.8.1992 na arcibiskupství v Praze. Vysvěcen na kněze 5.7.1922 olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem, olomouckým arcibiskupem Josefem Matochou byl 14.10.1949 tajně vysvěcen na titulárního biskupa butského a světícího biskupa olomouckého. Jeho biskupské svěcení bylo prozrazeno a v letech 1951–1954 byl internován v Želivě.
     1962–1965 účastník II. vatikánského koncilu. Od 18.2.1965 biskup–apoštolský admininistrátor sede plena pražské arcidiecéze (sede plena = obsazený stolec arcibiskupem, který nesměl svůj úřad vykonávat). V roce 1972 podepsal dekret o vyčlenění Kladska (Kłodsko) z pražské arcidiecéze a připojení do arcidiecéze vratislavské. 263. papež Pavel VI. ho tajně (in pectore = v srdci) jmenoval kardinálem 24.5.1976, veřejně 2.6.1977. Jako kardinál-kněz se stal titulářem basiliky sv. Vitala (San Vitale) v Římě (v letech 1534–1535 to byl anglický biskup sv. Jan kardinál Fischer–22.6., v letech 1931–1941 pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar).
     Ve věku 79 let byl 30.12.1977 jmenován za pražského arcibiskupa a slavnostně intronizován 11.3.1978. Po smrti biskupa Antonína Eltschknera byl 28 let oficiálně veřejně působící jediný biskup v Čechách (v letech 1961–1988), do r. 1990 jediný arcibiskup v Československu. V době komunistické totality byl pro lidi velkou morální osobností. V r. 1978 kandidát na stolec sv. Petra (v našich dějinách třetí pražský arcibiskup po arcibiskupu Arnoštu z Pardubic a Arnoštu Harrachovi).
     U příležitosti 1100. výročí smrti sv. Metoděje 7.7.1985 koncelebroval na Velehradě s papežským legátem arcibiskupem Agostinem Cassarolim slavnostní pouť, které se zúčastnilo 600.000 věřících. Pouť byla demonstrací proti nesvobodě církve. Na slavnost Neposkvrněného Početí 8.12.1985 zasvětil kardinál Tomášek Čechy Panně Marii.
     Státní správa byla tak znechucena projevy věřících ke kardinálu Tomáškovi, že mu v roce 1986 doporučil ředitel Sekretariátu pro věci církevní Úřadu předsednictva vlády ČSSR ing. Vladimír Janků, aby do katedrály a z katedrály nechodil pěšky, ale jezdil autem.
      1.7.1989 se konala slavnostní mše k jeho 90. narozeninám (*30.6.1899). Mše se zúčastnilo 40 arcibiskupů a biskupů, 6 kardinálů a 12.000 věřících. Na Hradčanském náměstí pomáhali příslušníkům VB s parkováním návštěvníků i ministranti v liturgickém oblečení.

     Kardinál Tomášek podpořil Sametovou revoluci 17. listopadu 1989 a osobně se za ni postavil. 25.11.1989 sloužil děkovnou mši svatou k svatořečení (12.11.) Anežky České v katedrále sv. Víta. Katedrálou zazněla rázná slova devadesátiletého kardinála: „Já i celá katolická církev stojíme pevně na straně národa. Jeho slova byla odměněna dlouhotrvajícím potleskem. V zaplněné katedrále, na území Pražského hradu a Hradčan se zúčastnilo 1.000.000 lidí.
      21.4.1990 přivítal v Praze papeže Jana Pavla II. Na vlastní žádost odstoupil z úřadu 27.3.1991 ve věku 92 let. Prezident republiky Václav Havel mu 28.10.1991 udělil řád T. G. Masaryka (ČSFR) 1. třídy.
       Jeho Eminence František kardinál Tomášek, emeritní arcibiskup pražský a primas český byl 12.8.1992 pohřben v arcibiskupské kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Jeho pohřbu se zúčastnil i prezident republiky Václav Havel s manželkou Olgou.

--- Jan Lebeda od 11.6.1988–1991 do 5.11.
     *23.4.1913 Praha, +5.11.1991 Praha. Generální vikář 26.9.1986-27.3.1991, titulární biskup novenský, od 11.6.1988 pomocný (světící) biskup pražský. Spisovatel duchovní literatury. Vysvěcen na kněze 20.6.1937. 1943 - 1952 spirituál semináře. 1968 - 1980 kanovník Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. 1980 - 1991 kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, od 1.5.1987 probošt kapituly. Prelát řádu sv. Lazara.
       V roce 1988 se stát dohodl s církví o 3 pomocných biskupech: 2 v Praze: Jan Lebeda a Antonín Liška a jeden na Slovensku v Trnavě - biskup Ján Sokol. Další dohoda byla o přijetí řeholnic do sociálních služeb, přihlášení dětí na náboženství, studium jáhnů a dovoz Biblí z Jugoslávie. 19.5.1988 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován za biskupa. Při jeho svěcení 11.6.1988 se rozhlehl katedrálou sv. Víta potlesk trvající 35 vteřin.

--- Antonín Liška CSsR, od 11.6.1988 – 1991 do 28.8.
    *17.9.1924 Bohumilice, + 15.10.2003 České Budějovice. Generální vikář v roce 1991, titulární biskup Vergi, od 11.6.1988 pomocný (světící) biskup pražský. V roce 1944 vstoupil do řádu redemptoristů CSsR. Vysvěcen tajně na kněze 22.9.1951 biskupem Kajetánem Matouškem. V roce 1971 získal státní souhlas.
       V roce 1988 se stát dohodl s církví o 3 pomocných biskupech: 2 v Praze: Jan Lebeda a Antonín Liška a jeden na Slovensku v Trnavě - biskup Ján Sokol. Další dohoda byla o přijetí řeholnic do sociálních služeb, přihlášení dětí na náboženství, studium jáhnů a dovoz Biblí z Jugoslávie. 19.5.1988 byl jmenován od papeže Jana Pavla II. za světícího biskupa v Praze. Při jeho svěcení 11.6.1988 se rozhlehl katedrálou sv. Víta potlesk trvající 35 vteřin. 28.8.1991 byl jmenován biskupem českobudějovickým.

35.(62) Miloslav kardinál Vlk 1991 – 2010 rezignoval
     *17.5.1932 Líšnice (u Tábora) v jižních Čechách. +18.3.2017 Praha. 10. biskup ČB. Maminka Božena Vlková (*3.5.1912, +9.8.1990, její rodiče Jan a Františka). V roce 1938 se maminka s Miloslavem odstěhovala do Záluží, kde se provdala v roce 1938 za Václava Mola (*1895). Miloslav chodil na základní školu v Chyškách. Rodiče měli ještě tři dcery: Marii (provdaná Trnková), Anežku (provdaná Mrzenová) a Růženu (provdaná Lívancová).
       Miloslav Vlk maturoval v roce 1952 na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, pracoval jako dělník v továrně Motor Union v ČB., v letech 1955-1960 vystudoval archivnictví na Filosofické fakultě UK. Pracoval jako archivář v Okresním archivu v Třeboni, Jindřichově Hradci a ČB, kde se stal ředitelem. V letech 1964-1968 vystudoval teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Vysvěcen na kněze 23.6.1968 biskupem Josefem Hlouchem v katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. V letech 1968-1971 byl sekretářem českobudějovického biskupa Mons. Josefa Hloucha.
       1.5.1971 mu byl odebrán tzv. státní souhlas k výkonu duchovenské služby, který mu byl vrácen 1.6.1971. Dostal přidělenou farnost Lažiště., odkud byl 2.11.1972 přeložen do Rožmitálu pod Třemšínem.
     V roce 1978 mu byl souhlas opět odebrán, protože: „při běžné mši vysvětloval náboženství a narušoval život některých občanů.“ (citát z dokumentu k odebrání souhlasu). V letech 1978-1988 pracoval jako umývač výloh a archivář v Československé bance. Tajně vykonával kněžskou službu. Zpovídal i na chodbě soudu. V roce 1987 ho postihl infarkt. 1. 1.1989 mu byl souhlas vrácen a byl poslán na zapadlé farnosti na Klatovsku, později do farností s centrem v Železné Rudě. 14.2.1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým, vysvěcen na biskupa a intronizován 31.3.1990 v katedrále sv. Mikuláše.

     27.3.1991 byl jmenován pražským arcibiskupem. Intronizován 1.6.1991. V letech 1991-1993 byl předsedou biskupské konference. Kardinálem-knězem ho jmenoval 265. papež sv. Jan Pavel II. 30.10.1994. Slavnostně vyhlášen (kreován) kardinálem-knězem 26.11.1994 a byl mu přidělen v Římě titulární kostel Svatého Kříže Jeruzalémského (Sanctae Crucis in Hierusalem) za Lateránem.
     V r. 1995 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním řádem Stříbrného vlka (jako významná domácí osobnost). 23.4.1997 u příležitosti 1000. výročí smrti sv. Vojtěcha obnovil dekretem původní titul katedrály: Katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha, který byl používán od roku 1074 do začátku 20. století.
     25.2.1999 odbržel německý řád Velký kříž za zásluhy. Prezident republiky Václav Havel mu 28.10.2002 udělil řád T.G.Masaryka 2. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva. Byl nositelem mnoha čestných doktorátů a občanství měst.
       V dubnu 2005 se zúčastnil konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI. 19.4.2007 podal rezignaci ze svého úřadu, kterou 266. papež Benedikt XVI. nepřijal, ale o dva roky prodloužil jeho službu. 13.2.2010 byla přijata rezignace a v ten den jmenován jeho nástupce. Až do intronizace nového arcibiskupa byl jmenován administrátorem pražské arcidiecéze.
     V bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově 9.11.2013 přijal Miloslav kardinál Vlk od melchitského patriarchy Řehoře III. Velkokříž sv. Lazara. Patriarcha mu svěřil správu české jurisdikce maltsko-pařížské obedience řádu sv. Lazara.
     10.4.2015 doprovodil odvolaného trnavského arcibiskupa Roberta Bezáka k papeži Františkovi. Toto setkání kardinál Vlk inicioval. V roce 2015 ho jmenoval papež František papežským legátem na Husovské slavnosti v Praze k 600. výročí smrti mistra Jana Husa.

     10.9.2016 s českou delegací a ministrem kultury Danielem Hermanem předal papeži Františkovi sochu sv. Anežky České, kterou vytesali studenti Kamenické školy v Hořicích. Socha byla umístěna v kapli svatých patronů Evropy (kaple evropských národů) v podzemí svatopetrské basiliky ve Vatikánu.
     Koncem roku 2016 vážně onemocněl. O jeho smrti informoval pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka. Zemřel den před slavností sv. Josefa, patrona umírajících. Tělo pana kardinála bylo 23.3.2017 vystaveno v pražské katedrále.
       Jeho Eminence Miloslav kardinál Vlk, emeritní arcibiskup pražský a primas český byl na slavnost Zvěstování Páně pohřben v arcibiskupské kapli v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě za účasti mnoha biskupů, několik tisíc věřících a zástupců křesťanských církví.

--- Jaroslav Škarvada *14.9.1924 Královské Vinohrady Praha, +14.6.2010, titulární biskup litomyšlský. V roce 1945 studoval na Lateránské a Gregoriánské univerzitě. Na české koleji Nepomucenu získal doktorát z teologie. Vysvěcen na kněze 12.3.1949 v Římě. Z rozhodnutí československých (komunistických) úřadů se nesměl vrátit do vlasti.
     Kaplan ve farnosti San Vito v Benátkách a profesor v Chieti. V letech 1965-1969 byl sekretářem kardinála Berana (+1969) v Římě. Spolu založili české středisko Velehrad. V roce 1967 mohl přijet do Československa pouze na pohřeb svého otce. Od roku 1968 sloužil v duchovní službě českých krajanů v exilu. Založil 50 misijních stanic.
     265. papež sv. Jan Pavel II. ho 18.12.1982 jmenoval titulárním biskupem litomyšlským. Vysvěcen 6.1.1983 na biskupa  v basilice sv. Petra ve Vatikánu. 24.4.1983 se stal sídelním kanovníkem basiliky Panny Marie Větší (Sancta Maria Maggiore, 21.9.1991 čestný kanovník). V letech 1982-1991 byl biskupem českých katolíků ve světě. 28.8.1991-25.9.2002 pomocný biskup pražský, generální vikář pražské arcidiecéze 1991-2001, v letech 1993-2002 probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta. 28.10.2003 dostal vyznamenání od prezidenta Václava Klause řád T. G. Masaryka 3. třídy. 18.12.2003 ho papež jmenoval apoštolským delegátem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Převzal dohled nad řádem a pravomoci velmistra řádu.
     I po své rezignaci vykonával ještě 8 let příležitostně biskupskou službu. Zemřel v nemocnici u sester boromejek pod Petřínem. Poslední rozloučení se konalo v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 21.6.2010. Pohřební mši sloužil kardinál Vlk, obřady vedl biskup Václav Malý. Biskup Jaroslav Škarvada byl pohřben na hřbitově v Praze-Břevnově.

--- Václav Malý *21.9.1950 Praha. Za socialismu disident, kněz bez státního souhlasu. Při Sametové revoluci 27.11.1989 řídil na Letné milionovou manifestaci proti komunismu a vyzval shromážděné občany k modlitbě Otče náš.
     Od 3.12.1996 pomocný (světící) biskup pražský, titulární biskup marcelliánský. Od 1.12.1996 kanovník a od 16. 9.2002 probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, od 13. 4.2010 biskupský vikář.
     28.10.1999 mu udělil prezident republiky Václav Havel řád T.G.Masaryka 3. třídy.

--- Karel Herbst *6.11.1943 Praha, salesián SDB. Na kněze vysvěcen 23.6.1973. Jmenován biskupem 19.2.2002 s titulem biskup siccesiánský, vysvěcen 6.4.2002 pomocný (světící) biskup pražský, od 29.1.2007 kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, od 13.4.2010 biskupský vikář. Papeži Františkovi podal v říjnu rezignaci, která byla přijata. Od 1.12.2016 se stal biskup Karel biskupem emeritním.

36.(63) Dominik kardinál Duka OP.  2010 – 2022 rezignoval
     křestním jménem Jaroslav Václav *26.4.1943 Hradec Králové. 24. biskup v Hradci králové. 13.2.2010 ho 266. papež Benedikt XVI. jmenoval pražským arcibiskupem. Intronizován v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 10. 4.2010 (sobota před 2. nedělí velikonoční) za účasti 30 biskupů z Čech, Moravy, Slovenska a Německa a asi 5.000 věřících. Mezi pozvanými hosty byl prezident republiky Václav Klaus, exprezident Václav Havel s manželkou Dagmar, vyslanci a velvyslanci. Pozváni byli zástupci husitské, evangelické a pravoslavné církve a židovské obce, společně s představiteli univerzit.
     24.5.2010 podepsal s prezidentem Václavem Klausem dohodu o užívání katedrály. 29.6.2010 převzal ve Vatikánu od 266. papeže Benedikta XVI. arcibiskupské palium (spolu s ním ještě 37 arcibiskupů). 15.11.2010 převzal čestný doktorát teologie (ThDr.h.c.) univerzity ve Fribourgu (Švýcarsko). 24.dukaprsten.jpg6.2011 dostal od velmistra Maltézských rytířů velkokříž a stal se čestným a konventuálním kaplanem. Tento titul je určen pouze pro biskupy. Udělením titulu se stal čestným členem Maltézského řádu.
     Na slavnost Zjevení Páně 6.1.2012 ho 266. papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem-knězem, spolu s ním dalších 21 biskupů. Kardinálský dekret, prsten a biret převzal 18.2.2012. Zároveň mu byl udělen titulární kostel sv. Marcelina a Petra u Lateránu s mauzoleem sv. Heleny. V den svých 75. narozenin podal rezignaci papeži Františkovi, který ji přijal s podmínkou zůstat v úřadu, než bude rozhodnuto jinak. Českým primasem zůstal do 1.7.2022.

37. (64) Jan Bosko Graubner  2022
     *29.8.1948 Brno, olomoucký pomocný biskup 17.3.1990. Arcibiskup olomoucký 28.9.1992-1.7.2022. Papež František ho jmenoval na svátek Panny Marie Fatimské 13.5.2022 arcibiskupem pražským. Intronizován (uveden do úřadu) v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 2.7.2022 za účasti nuncia Judy Tadeáše Okola, emeritního arcibiskupa krakovského Stanislava Jana kardinála Dziwisze, biskupů, premiéra Petra Fialy, exprezidenta Václava Klause s manželkou Lívií a mnoha dalších politiků.