Arcidiecéze pražská
Archidioecesis Pragensis
Znak pražské arcidiecéze od roku 973:
černý štít a na něm položené zlaté břevno.
Praha - arcidiecéze
Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha (titul obnoven 23.4.1997)
posvěcena 12.5.1929
patroni arcidiecéze:
sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Jan Nepomucký, sv. Josef, sv. Vít, sv. Cyril a Metoděj,
sv. Prokop, sv. Ludmila, sv. Anežka, sv. Norbert, sv. Kosma a Damián,
sv. Zikmund, sv. Benedikt a druhové.
+ 973 papež Benedikt VI.
kníže Boleslav II.
++ 30. 4.1344 papež Klement VI.,
král český Jan Lucemburský a markrabě moravský Karel (IV.)
Pražská diecéze vznikla v roce 973 oddělením od diecéze řezenské (Regensburg), se souhlasem řezenského biskupa sv. Wolfganga a císaře Oty II., a byla podřízena arcidiecézi mohučské (Mainz).
V roce 1344 byla diecéze pražská povýšena papežskou bulou na arcidiecézi. V roce 1972 bylo z její pravomoci vyňato polské Kladsko (původně české, později pruské) a přičleněno k arcidiecézi vratislavské (Wroclaw).
V Kosmově kronice je opis papežské buly o založení biskupství:
„Jan, sluha sluhů Božích, Boleslavovi, ctiteli víry katolické, apoštolské požehnání. Jest spravedlivá věc dobrotivě sluch nakloňovati k spravedlivým prosbám; neboť Bůh jest spravedlnost, a kdož ho milují, ospravedlněni budou a všecky věci těm, kdož milují spravedlnost Boží, napomáhají k dobrému. Dcera naše, tvoje rodná sestra, jménem Mlada, též Marie, přinesla mezi jinými žádostmi, jimž nelze odepříti, od tebe prosbu našemu srdci milou, totiž, aby s naším povolením v tvém knížectví ke cti a slávě církve Boží smělo být zřízeno biskupství. To my zajisté s radostným srdcem slyšíce, vzdali jsme díky Bohu, jenž svou církev vždycky a všude rozšiřuje a zvelebuje mezi všemi národy. A proto z plnomocenství apoštolského a z moci svatého Petra, knížete apoštolského, jehož jsme, jakkoli nehodní, přece náměstky, svolujeme a schvalujeme a ustanovujeme, aby při kostele svatého Víta a svatého Václava mučedníků povstal biskupský stolec a při kostele svatého Jiří mučedníka byl zřízen, pod řeholí svatého Benedikta a pod poslušenstvím dcery naší, abatyše Marie, sbor svatých panen.
Ale ne podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka, nýbrž vyvol, zachovávaje raději ustanovení a nařízení apoštolská, k tomu dílu jednoho hodného kněze k libosti celé církve, především v latinském písmě vzdělaného, který by dovedl radlicí slova rozbrázditi úhory srdcí pohanských, pšenici dobrých skutků zasíti a snopy úrody víry vaší Kristu odvésti.
Buď zdráv! (134. pp. Jan XIII.)
A ihned, jak bylo nařízeno podle knížete (Boleslava II.) a abatyše (Mlady Marie), byl kostel svatého Víta a Václava určen pro budoucího biskupa, kostel svatého Jiří mučedníka byl však na ten čas dán abatyši Marii, sestře knížete.“
Biskupové:
1. Dětmar (Thietmar, Dietmar) 976 – 982
Deodatus Sas, +2.1.982 v Praze. Kněz a řeholník z benediktinského kláštera v saské Korveji. Jmenován za 1. pražského biskupa, vysvěcen v lednu 976 mohučským arcibiskupem sv. Wolfgangem. Pro jeho jmenování do Prahy rozhodla skutečnost, že velice dobře hovořil slovanským jazykem. Svým klidným přístupem přispěl k rozšíření křesťanské víry mimo Prahu, i když všude nebylo křesťanství vítáno.
Při jeho umírání byl přítomen jáhen Adalbert-Vojtěch Slavníkovec, který se stal Dětmarovým nástupcem.
2. Vojtěch (Adalbert) sv. 982 – 988
*957 Libice nad Cidlinou, pátý syn knížete Slavníka a kněžny Střezimíry. Studoval v Magdeburku, kde byl v 16 letech biřmován jménem Adalbert podle arcibiskupa magdeburského Adalberta. Zvolen 19.2.982 na Levém Hradci, 22.2.982 uveden do pražské katedrály. V italské Veroně vysvěcen na biskupa 11./29.6.983. Na protest z nekřesťanského chování vladyků a nedodržování církevních přikázání, odešel se svým bratrem radimem (Gaudentiem) v roce 988 do Říma, kde pobýval v klášteře sv. Alexeje a Bonifáce na Aventinu a kde v roce 990 složil řeholní sliby.
--- Volkold 988 – 990 +
míšeňský biskup, řídil pražskou diecezi.
----- dieceze neobsazena 990 – 992
Vojtěch opět na stolci v Praze 992 – 994/996
Na příkaz papeže Jana XV. se vrátil do Prahy. S ním přišlo 12 mnichů, kteří se usadili v nově založeném břevnovském klášteře. Po nedodržování zákonů a zavraždění ženy v kostele sv. Jiří, kde hledala azyl u oltáře, odešel opět do Říma. Na žádost svého přítele nového císaře Oty III. se měl vrátit do Čech. V té době došlo k vyvraždění Slavníkovců na Libici 28.9.995 a to byl pro Vojtěcha důvod nevracet se do Čech. Slavníkovské vyvraždění přežil Vojtěch, Radim a Soběslav, který byl v té době v Polsku. Vojtěch s Radimem odešli z Říma na misie do Pruska, kde byl Vojtěch umučen 23.4. 997. Jeho tělo vykoupil polský král Boleslav Chrabrý, který dal jeho tělo převézt do Hnězdna. Vojtěchův bratr Radim se stal prvním hnězdenským arcibiskupem.
----- dieceze neobsazena 994 – 996
--- Kristián (Křišťan – Strachkvas) 996 + (před vysvěcením)
*27.9.935, +996, syn Boleslava I. a Biagoty, synovec sv. Václava, bratranec sv. Vojtěcha. V Kosmově kronice je zapsáno, že "terribile convivium" (strašný kvas, strašná oslava, hrozný skutek vraždy sv. Václava) a podle toho dostal své jméno Strachkvas (strašného kvas =hostina).
Vystudoval teologii v benediktinském klášteře sv. Jimrama (Emeráma) v Řezně, kde složil mnišské sliby a přijal jméno Kristián (křesťan), Křišťan. Po návratu do Čech se stal mnichem v klášteře na Břevnově. Napsal Kristiánovu legendu (životopis sv. Václava a sv. Ludmily): Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius (Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily báby jeho) a v úvodu napsal: "..humilimus et omnium monachorum nec dicendus infimus frater, solo nomine Christianus..." (nejskromnější a ze všech mnichů ani neřečený nejnižší bratr, podle jména křesťan).
Zvolen za biskupa v roce 994. Při biskupském svěcení (konsekraci) v roce 996 v Mohuči dostal záchvat (mrtvice nebo epilepsie) a zemřel. Není počítán mezi pražské biskupy.
----- sedisvakance, dieceze neobsazena 996 – 998
3. Thiddag 998 – 1017
Sas (Thieddag, Theddag, Deodatus, Dětmar II.) *960?, +10./11.6.1017. Lékař a filosof. V 995 přišel do Prahy z benediktinského kláštera v Korveji a vyléčil knížete Boleslava II. Stal se knížecím kaplanem. Vysvěcen na biskupa 7.7.998. Založil benediktinský klášter Ostrov u Davle (zničen v husitských válkách).
Nebyl dobrým biskupem na svatovojtěšském stolci. Zápisy v kronikách popisují jeho nadměrné pití alkoholu. Biskupovým pijáckým přítelem se stal dosazený kníže Vladivoj (+1003).Historik Václav Novotný (1869-1932) o jeho době zapsal: „Kníže byl neustále opilý a biskup málokdy střízlivý.“
4. Ekkhard (Helicardus) 1017 – 1023
Byl v příbuzenském vztahu s císařem Jindřichem II. Stal se benediktinem v břevnovském klášteře, později se stal opatem v Naumburku v Sasku. Na biskupa ho vysvětil míšeňský arcibiskup Erkanbald v roce 1017. Uměl výborně česky. +8.8.1023.
5. Hizzo (Hyza, Izza) 1023 – 1030
Břevnovský mnich. Na biskupa vysvěcen 29.12.1023 v Bamberku mohučským arcibiskupem Aribem. Měl přídomek "bílý a milý biskup", tento přídomek dostal pro své bílé vlasy a milou povahu. Staral se o nemocné a denně zval na oběd 40 chudých, +30./31.1.1030.
6. Šebíř (Severus) 1030 – 1067 +
+9.12.1067. Osobní kuchař knížete Oldřicha. Uměl připravit mnoho dobrých jídel, mezi nimi oblíbenou pochoutku knížete, pečené kančí ocásky. Za odměnu byl jmenován od knížete za pražského biskupa. Neměl teologické vzdělání, přesto byl na svátek sv. Petra a Pavla 29.6.1031 vysvěcen na jáhna, kněze a biskupa.
V roce 1039 se zúčastnil s knížetem Břetislavem I. vpádu do Polska, z Hnězdna odvezli ostatky sv. Vojtěcha a Pěti bratří. Později chtěl kníže Břetislav I. omezit působení biskupa Šebíře a posiloval pravomoci sázavského opata, ale nakonec sázavské mnichy se slovanskou liturgií vyhnal.
7. Jaromír (Gebhard) Přemyslovec 1068 – 1090
+26.6.1090 Ostřihom, Uhry. Čtvrtý syn knížete Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu (Schweinfurt).
V roce 1068 se konal na louce vrchu Dobenín v obci Václavice u Náchoda zemský sněm, kde se sešla vojenská výprava proti Polákům. Zde byl v přítomnosti knížete Vratislava II. (od roku 1085 první český král Vratislav I.) zvolen jeho bratr kníže Jaromír za biskupa. S podporou knížete Vratislava II. dostal přednost před knížecím dvorním kaplanem Němcem Lancem.
Tuto událost namaloval v kostele sv. Václava ve Václavicích v roce 1865 malíř Josef Hellich, který po prusko-rakouské válce namaloval v roce 1866 druhý originál za zničený obraz.
V roce 1085 biskup Jaromír násilím zrušil biskupství v Olomouci.
8. Kosmas 1090 – 1098
+10.10./10.12.1098. Současník kronikáře Kosmy. 27. 9.1094 posvětil hlavní oltář v chrámu sv. Víta na Hradě, v roce 1095 posvětil oltář v kostele sv. Prokopa na Sázavě, do kterého uložil ostatky ruských mučedníků sv. Borise a Glěba (+1015), synů kyjevského knížete sv. Vladimíra. Roku 1095 byl vysvěcen na biskupa mohučským arcibiskupem Ruthardem. V roce 1096 zrušil na Sázavě slovanskou bohoslužbu.
9. Heřman z Utrechtu 1098 – 1122
+17.9.1122. Měl pochybnosti o svatosti kněžny Ludmily a abatyši Windelmuthě, která mu dala k uložení její závoj, řekl: „Paní, pomlč o její svatosti. Nech stařenku, ať odpočívá v pokoji.“ Když mu abatyše odporovala, 3.10.1100 provedl zkoušku ohněm, do kterého hodil závoj svaté Ludmily a ten neshořel. Tuto událost zapsal kronikář Kosmas, který byl osobně přítomen: „Tímto zázrakem byli jsme biskup i my všichni tak překvapeni, že jsme byli dojati k slzám a vzdávali chválu a díky Kristu.“
10. Menhard (Meinhard) 1122 – 1134
Probošt staroboleslavský. Z jeho života je známá jedna příhoda z 19.1.1132 v Malé Chuchli v Praze: Večer biskup ulehl ke spánku, ale vyděsil ho velký rachot. Vyskočil z postele a přitiskl se ke zdi. Do místnosti se vřítil obrovský balvan a skončil na místě biskupovy postele. Na památku své záchrany dal biskup postavit kostel Narození Panny Marie v Malé Chuchli. Později se vydal na pouť do Svaté země ke Kristovu hrobu, +2./3.7.1134 na Moravě.
11. Jan I. z Dražic 1134 – 1139
*1049. Pocházel z rodu pánů z Dražic. Probošt vyšehradský. Vysvěcen na biskupa v Mohuči arcibiskupem Adalbertem I. ze Saarbrückenenu v roce 1135 S knížetem Vladislavem II. a olomouckým biskupem Jindřichem Zdíkem přivedl do Čech premonstráty. Daroval jim několik vesnic a dal jim místo na Strahově, kde byl vystavěn nový klášter. Na obchodní cestě do Prahy dal vystavět město Biskupský Brod (dnes Český Brod). Dožil se 90 let, +8.8.1139.
--- Silvestr 1139 – 1140 (abdikoval před vysvěcením)
Sázavský opat. Na žádost knížete Soběslava měl být pražským biskupem. Kníže zemřel 14.2.1140 a Silvestr se 17.2. vzdal úřadu, protože se nepovažoval za vhodného kandidáta na takový úřad. Vrátil se do sázavského kláštera, kde 11.2.1161 zemřel.
12. Ota (Otto) 1140 – 1148 + 10.7.
Pocházel z rodu pána ze Švábenic. Byl kanovníkem u sv. Víta v Praze a proboštem kapituly v Sadské. Na biskupa vysvěcen v roce 1140 mohučským arcibiskupem Adalbertem II. ze Saarbrückenenu. V roce 1140 oficiálně potvrdil svatořečení kněžny Ludmily. Biskup Ota založil cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory, v Plasích a v Nepomuku.
13. Daniel I. 1148 – 1167
Studoval v Paříži. Doprovázel biskupa Jindřicha Zdíka na cestách. Inspiroval královnu Juditu ke stavbě 1. pražského mostu. V roce 1148 byl v Mohuči vysvěcen na biskupa. Byl diplomatem ve službě císaře Fridricha Barbarossy a několik let pobýval v Itálii. Zemřel na mor, +9.8.1167 u Říma.
--- Gottpold (Gothard, Hotart) 1168 (+ před svěcením)
Premonstrátský mnich, sedlecký opat. + 10. 3.1168.
14. Bedřich (Fridrich) z Puttendorfu 1168 – 1179
Premonstrátský mnich. Němec, neuměl česky. +31.1./31.7.1179.
15. Valentin (Vališ) 1179 – 1182
Premonstrátský mnich, knížecí kaplan. +6.2.1182.
16. Jindřich Břetislav 1182 – 1197
synovec krále Vladislava I., syn Vladislavova bratra Jindřicha (+1169), bratranec Přemysla Otakara I. Český kníže v letech 1193–1197, v českých dějinách jediný biskup, který se stal knížetem. Když cítil, že mu ubývají síly, dal se převézt do Chebu, který nebyl součástí Čech, +15.6. Cheb. Pohřben v klášteře v Doksanech, kde pobývaly jeho sestry.
17. Daniel II. Milík z Talmberka 1197 – 1214.
Pocházel z rodu pánů z Talmberka (hrad u Sázavy). Z tohoto rodu pocházel biskup olomoucký Pavel z Miličína a Talmberka (+1450) a biskup královéhradecký Jan František Kryštof z Talmberka (+1698).
Milík (Daniel II.) byl knížecí kaplan Vladislava Jindřicha. Zvolen za biskupa 1.11.1197. Po zvolení si dal jméno Daniel. Do knihy sv. Augustina De civitate Dei (o městě Božím) dal namalovat mezi české patrony i sv. Ludmilu. Ve Zlaté bule sicilské potvrdil římský císař a sicilský král Bedřich (Fridrich) II. Štaufský v r. 1212, také investituru českých biskupů (právo českých králů jmenovat v Čechách biskupy), +28.3. /4.4.1214 Velehrad.
18. Ondřej (z Gutštejna) 1214 – 1223 odstoupil
*1175, +30.7.1223 Cassamari v Itálii. Probošt pražské kapituly a kancléř Přemysla Otakara I. Král ho v roce 1214 jmenoval novým pražským biskupem a počítal s jeho vděčností. Ondřej odešel v roce 1215 do Říma, kde se zúčastnil IV. lateránského koncilu. V Lateránské basilice byl 22.11.1215 vysvěcen 177. papežem Inocencem III. na biskupa. Srovnal církevní poměry ve vlasti s představou koncilu a upozornil na překračování církevních ustanovení. Vrátil se do Prahy a začal hájit práva církve. Král zabíral církevní statky, laiky bez vysvěcení ustanovoval za faráře a vyvolával další problémy s biskupem.
V dubnu 1217 odešel biskup Ondřej opět do Říma, kde zdůvodnil, že je mu ukládáno o život a vyhlásil nad Čechami interdikt (zákaz bohoslužebných úkonů). Král slíbil biskupovi bezpečný návrat a patřičnou úctu. Vyjednavači krále podnikali bez panovníkova vědomí kroky, které měly biskupa odradit od návratu. Setkali se v rakouském Seefeldu (u Znojma) a nedohodli se. Spor se protáhl až do r. 1221, kdy byl urovnán za účasti krále Přemysla Otakara a biskupa Ondřeje na shromáždění na Šacké hoře, na česko-rakouském pomezí, kterému předsedal nuncius Řehoř kardinál de Crescencio. Ten z pověření papeže Honoria III. zrušil interdikt.
Král vydal 10.3.1222 „Velké privilegium české církve“, kterým uznal a rozšířil práva církve v oblasti náboženského života a uznal biskupovu pravomoc nad kněžími ve věcech duchovních. Privilegiem posílil práva krále tam, kde se jednalo o jeho pravomoc v oblasti pozemských záležitostí církve a ponechal si soudnictví nad klášterními poddanými.
Biskup se však z obavy o svůj život do Prahy už nevrátil a odešel v Itálii do cisterciáckého kláštera v Cassamari (nedaleko Říma), kde zemřel. Po jeho smrti jmenoval král Přemysl Otakar I. nového biskupa Pelhřima.
Ondřejova lebka a kosti pravé ruky byly přivezeny do Prahy za 23. biskupa Mikuláše. Za Jana Očka ostatky získal v roce 1369 Karel IV. a dal je s velkou úctou pohřbít v západní zdi vně svatováclavské kaple nad oltářem Svatého Kříže (od r. 1921 je na jeho místě Památník padlým).
Při dostavbě katedrály byly ostatky v roce 1888 vyňaty a uloženy v Manderscheidské knihovně na pražském arcibiskupství. Tam byly po 120 letech objeveny 17.9.2008. Ostatky byly antropologicky prozkoumány a pietně uloženy 19.2.2014 v kapli sv. Vojtěcha v pražské katedrále. Místo bylo označeno deskou s nápisem: Caput et ossa Andreae episcopi Pragensis 22.XI.1215-30. VII.1223 (Lebka a kosti Ondřeje biskupa pražského).
Bohuslav Balbín tvrdil v roce 1687, že biskup Ondřej pocházel z rodu Gutštejnů (Gutenstein). Karlův kronikář Beneš Krabice z Weitmile napsal: „Mnozí věří, že biskup Ondřej je svatý muž“.
19. Pelhřim (Pelgrim, Peregrin) z Vartenberka 1224 – 1225
Kanovník u sv. Víta, mělnický probošt. Jmenován za biskupa Přemyslem Otakarem I., vysvěcen mohučským arcibiskupem Siegfriedem II. z Eppsteinu. Papež Honorius III. nesouhlasil s jeho vysvěcením, povolal ho do Říma a jmenoval nového biskupa Budivoje.
Pelhřim se zřekl úřadu a dožil v dominikánském klášteře sv. Klimenta na Starém Městě pražském, +8.1./25.1/1.2.1240, pohřben v kapli Nanebevzetí Panny Marie v kostele sv. Klimenta.
20. Budivoj (Budislav, Budilov) 1225 – 1226 +10.7. Řím.
Zemřel po vysvěcení na biskupa.
21. Jan II. z Dražic 1226 – 1236 +16./17. 8.
Pocházel z rodu pánů z Dražic. V roce 1212 byl ředitelem školy u sv. Víta. Po smrti biskupa Budivoje byl zvolen za biskupa. Vysvěcen 19.12.1227 arcibiskupem mohučským Siegfriedem II. z Eppsteinu. Biskup Jan II. založil kapitulu u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Sestra Jana II. byla matkou 24. biskupa pražského Jana III.
22. Bernard (Buchard) Kaplíř ze Sulevic 1236 – 1240 +12.9.
Probošt litoměřické kapituly u sv. Štěpána v letech 1206-1217, od roku 1227 byl kanovníkem u sv. Víta v Praze. 10.9.1236 byl vysvěcen a intronizován za pražského biskupa.
23. Mikuláš z Riesenburku a z Újezda 1240 – 1258
*1200, v r. 1244 se objevil znak řádu křižovníků s červenou hvězdou (řád založila sv. Anežka Česká), který v r. 1252 potvrdil. Hvězda byla dána do znaku z rodového erbu prvního velmistra řádu Alberta ze Šternberka (Hvězdná hora).
Do svého majetku získal lebku 18. biskupa Ondřeje, kterou dal Karel IV. později pohřbít ve svatováclavské kapli. +17./18.1.1258.
24. Jan III. z Dražic 1258 – 1278 + 21.10.
Otec Budislav byl nižší šlechtic, matka z rodu pánů z Dražic. Rodový přívlastek z Dražic biskupu Janovi nepatří, protože je po matce, ale je pod ním známý. 21. biskup Jan II. z Dražic byl jeho strýcem. Matka Jana III. byla sestra Jana II. Jan III. vysvěcen na biskupa 12.5.1258 ve Vídni. V roce 1264 dal jeho strýc Řehník postavit hrad Dražice u Benátek nad Jizerou. Spolupracovník a diplomat krále Přemysla Otakara II. V roce 1274 se zúčastnil Lyonského koncilu.
25. Tobiáš z Benešova a z Bechyně 1278 – 1296 + 1.3.1296
Kanovník u sv. Víta a kapituly v Pasově. V letech 1269-1270 probošt v Mělníku, od roku 1275 probošt kapituly u sv. Víta, 1277 probošt vyšehradské kapituly. Mohučský arcibiskup Werner z Eppsteinu pověřil olomouckého biskupa Bruna, aby Tobiáše vysvětil na biskupa. Svěcení se konalo 15.11279 v Ostravě. Je možným zakladatelem hradu Konopiště.
26. Řehoř Zajíc z Valdeka 1296 – 1301 +6.9.1301
Studoval v Padově. Po návratu do Prahy se stal scholastikem v kaitule u sv. Víta. V roce 1277 byl děkanem svatovítské katedrály a 1282 vysvěcen na kněze.
27. Jan IV. z Dražic 1301 – 1343 poslední biskup pražský
* 1250, + 5.1.1343 Praha. Jeho otec Řehník (Řehoř) dal postavit v roce 1264 hrad Dražice u Benátek nad Jizerou. Ve věku 51 let se stal biskupem. Zúčastnil se viennského koncilu v letech 1311–1312. Po rozhodnutí krále Jana Lucemburského založil v r. 1315 inkvisiční soud, ke kterému bylo předvedeno 15 osob, jeden z nich byl lékař Richardin z Pavie. Soudem bylo určeno, že biskup rozhodne o místě Richardova pobytu.
Biskup Jan IV. byl v Avignonu obviněn proboštem litoměřickým Jindřichem ze Šumperka, že nadržuje kacířům. 197. papež Jan XXII. ho 1. 4.1318 zbavil hodnosti a biskup se ve svých 67 letech odešel hájit do Avignonu, kde pobyl 11 let. Papež ho rehabilitoval a v r. 1329 se mohl vrátit do Prahy. Po celou dobu své nepřítomnosti pracoval pro pražskou diecézi. Spojením mezi Prahou a Avignonem byli jeho poslové. Po svém návratu z Avignonu přivezl iluminované rukopisy, které se staly vzorem pro další umělecká díla.
V Roudnici nad Labem dal postavit klášter augustiniánů se špitálem a most, aby ulehčil lidem a nemuseli se brodit přes řeku. Protože nenašel v Čechách stavitele, poslal k papežskému dvoru do Avignonu pro mistra Viléma. Na svátek sv. Bartoloměje 24. 8.1333 položil základní kámen. Most přečkal povodeň v r. 1342, kdy se zřítil Juditin most. V r. 1632 most pobořili Sasové.
V Praze u Karlova mostu dal postavit biskupský palác a v katedrále sv. Víta náhrobek sv. Vojtěcha, svého předchůdce. Zemřel v 93 letech. Některými historiky bývá považován za kronikáře Dalimila. Jeho kaplanem byl kronikář František Pražský.
--- Jindřich III. Berka z Dubé 1324 – 1328
administrátor pražské diecéze, 19. olomoucký biskup od r. 1326
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
titul: arcibiskup pražský, metropolita
arcibiskupové :
1. (28) Arnošt z Pardubic ct. 1343 – 1364 + (arcibiskup od 30.4.1344)
*25.3.1297 Hostinka u České Skalice (dříve se uvádělo místo narození Staré Hrady, Hostýň u Českého Brodu), +30.6.1364 Roudnice nad Labem. Otec Arnošt z Hostýně a Pardubic, matka Adličky, spolu měli 4 syny: Arnošt mladší (arcibiskup), Bohuš (Bohuslav, *1310/1315/1320,+9.12.1358), který po ukončení studia teologie byl od roku 1342 postupně kanovníkem kapitul u sv. Víta a u Všech svatých na Hradě v Praze, ve Vratislavi, Olomouci, Magdeburku, proboštem kapituly v Litoměřicích a děkanem kapituly v Sadské, Smil (1340-1357) a Vilém (+1390, jeho synem byl Smil Flaška z Pardubic) byli majiteli panství Pardubic, Starých Hradů a Rychmburka. Otec Arnošt z Hostýně byl královským purkrabím v Kladsku, od roku 1320 vlastnil Pardubičky a roku 1330 založil město Pardubice.
Arnošt mladší byl v mládí pasován na rytíře. Studoval na farní škole řádu johanitů v Kladsku. V dospělosti přiznal, že v Kladsku měl v kostele Nanebevzetí Panny Marie osobní vidění, které mělo vliv na jeho budoucí život. Na oltáři stála socha Panny Marie s Ježíškem. Arnošt se v kostele zdržel chvíli po skončených nešporách, které končily zpěvem Salve Regina (Zdrávas Královno). V té chvíli viděl, že Panny Marie od něho odvrátila svou tvář, podle některých pramenů se otočila zády. Arnošt to bral jako varování za jeho hýřivý život a příležitost k nápravě a morální změně. Díky tomuto vidění měl ke Kladsku celý život silné citové pouto.
Arnošt byl vysvěcen na kněze v r. 1338 a stal se děkanem kapituly v Sadské u Poděbrad, 1362 přenesl kapitulu do Prahy na vrch Větrov u sv. Apolináře, později ji spojil s kapitulou u sv. Víta v Praze, v letech 1339–1343 děkanem kapituly u sv.Víta. 14.1.1343 byl zvolen pražským biskupem.
Po vydání buly o povýšení biskupství na arcibiskupství 30.4.1344 se stal prvním pražským arcibiskupem. Arcibiskupské palium dostal od vratislavského biskupa v (románské) katedrále sv. Víta v neděli 21.11.1344, za účasti mnoha biskupů ze sousedních zemí. Slavnosti se zúčastnil kaplan biskupa Jana z Dražic kronikář František Pražský, který o tom napsal: „pak vyšel z chrámu a v přítomnosti krále a markrabího, mnohých knížat a biskupů založil nový kostel Pražský.“ Korunoval Karla na českého krále a Blanku z Valois na královnu. Arnošt se stal "ministrem zahraničí", přítelem a rádcem císaře a krále Karla IV. V době královy nepřítomnosti byl regentem a skutečným místokrálem. V Pardubicích dal v roce 1358 postavit kostel Zvěstování Panny Marie a v roce 1363 na Arnoštovo pozvání přijel na pardubický hrad císař Karel IV. Po vzoru Karla IV. zakládal rybníky v Rokycanech, Příbrami a jinde. Měl velký podíl a zásluhu na založení pražské university. Po založení UK se stal jejím kancléřem.
Pro kněze vydal příručku Statuta provincialia Arnesti (Arnoštův provinciální stav). Tato kniha byla po vynálezu knihtisku první knihou u nás vydanou knihtiskem v Plzni 26.4.1476.
S Karlovým prastrýcem arcibiskupem trevírským Balduinem Lucemburským Karlovi připravil zvolení římským králem. Na papežském dvoře přednesl řeč, kterou žádal o schválení volby Karla IV. císařem římským. Proto v roce 1362 o něm uvažovali kardinálové jako o příštím papeži. Ze dvou kandidátů na papežský stolec nakonec zvolili opata benediktinského kláštera sv. Viktora v Marseille Guillhelma (Vilém) de Griomarda (*1309 Grisak ve Francii). Ve volbě rozhodla Vilémova francouzská národnost. Přijal jméno Urban V. a stal se 201. papežem. Vatikánský kronikář zapsal o pražském arcibiskupovi, že: „by byl Arnošt zvolen, kdyby nebyl jiné národnosti než oni.“ Matteo Villani (+1363), kronikář Florencie, píše o Arnoštovi, že: "byl prelát veliké vážnosti, zkušený ve světských záležitostech a smělý vojevůdce."
Arcibiskup Arnošt si ke konci života dal od Petra Parléře vytvořit náhrobní tumbu a převézt ji do kostela v Kladsku, kde chtěl být pohřben. Zemřel v pověsti svatosti na biskupském hradě v Roudnici nad Labem ve 20 hodin večer. Převezen do Kladska (230 km) a pohřben v kryptě kostela Nanebevzetí Panny Marie v (tehdy českém) Kladsku (od 1945 Kłodzko v Polsku). Nad kryptou byl umístěn opukový náhrobek s ležící postavou arcibiskupa.
Po své smrti začal být uctíván jako ctihodný. V některých seznamech pražských biskupů bývá počítán dvakrát (jako poslední biskup a první arcibiskup).
K 500. výročí smrti arcibiskupa Arnošta vytvořil slezský sochař Johannes Janda (*3.1.1827 Darkovičky, +14.11.1875 Berlín) klečící postavu arcibiskupa Arnošta. 23.9.2004 dostala přednášková síň Univerzity Pardubice název Aula Arnošta z Pardubic. V předsálí auly je bronzový reliéf arcibiskupa Arnošta se symboly jeho života od sochaře Zdeňka Kolářského (1931-2022).
2. Jan V. kardinál Očko z Vlašimi 1364 - 1378
*1292/4 (1297) Vlašim (u Benešova), +14.1.1380 Praha. 21. biskup olomoucký Jan VIII., na své pečeti měl nápis: "Jan Pátý z Boží milosti druhý arcibiskup pražský".
Syn Jana z Kamenice. Přezdívku "Očko" dostal podle šedého zákalu levého oka. Stal se kanovníkem u sv. Víta, proboštem v kostele Všech svatých na Hradě a kanovníkem ve Vratislavi (Wroclaw). Janu Očkovi vadila nová móda krátkých šatů, stahování pasů a střevíce s dlouhými zobci.
Diplomat a přítel Karla IV., v roce 1368 mu císař udělil titul "secretarius et consiliarius domini imperatoris" = tajemník a rada pana císaře. V době Karlovy nepřítomnosti zastupoval v Čechách Karla IV.
12.7.1364 byl jmenován pražským arcibiskupem. 17.9.1378 byl jmenován kardinálem a 6.3.1379 mu byl udělen kardinálský klobouk. 1. český kardinál. Klobouk Janu Očkovi předal arcibiskup ravennský Pileus kardinál de Prata v Kutné Hoře za účasti královny-vdovy Alžběty Pomořanské, která zastupovala nepřítomného krále Václava IV. Ten byl na jednání v Norimberku.
28.5.1363 byl kardinál Jan na žádost Karla IV. jmenován od 201. papeže bl. Urbana V. jako legát na věčné časy pro Řezno, Bamberk a Míšeň (toto jmenování je dědičné a platí pro všechny jeho nástupce v úřadu pražského arcibiskupa).
Arcibiskup Jan Očko byl hlavním celebrantem a řídil pohřeb císaře Karla IV. Kazatelem byl mistr Vojtěch Raňkův z Ježova, který měl pohřební řeč nad císařovou rakví a císaře nazval "Pater patriae-Otec vlasti".
V roce 1378 ve věku 81 let se Jan Očko zřekl úřadu ve prospěch svého synovce Jana z Jenštejna.
3.(30) Jan z Jenštejna ct. 1379 – 1396
*1347/49, +17.6.1400 Řím. Pocházel z pražské bohaté rodiny, která byla v králových službách. Synovec Jana Očka z Vlašimi. Studoval v Praze, Padově a v Bologni v letech 1370 – 1372, v r. 1373 studoval v Paříži, v letech 1375–1379 byl biskupem Míšně (Meissen v Německu). Od 1.2.1373 kanovník v Olomouci. Kancléř Václava IV. v letech 1376–1384. Admininistrátor pražské arcidiecéze od 20.10.1378, jmenován za arcibiskupa 19.3.1379.
Jan z Jenštejna zavedl 28.4.1386 a poprvé slavil v katedrále sv. Víta svátek Navštívení Panny Marie, jako prosbu za jednotu církve. Na jeho žádost v roce 1389 zavedl 203. papež Urban VI. tento svátek v celé církvi. V roce 1969 byl v církevním kalendáři svátek přeložen z 2.7. Tím 263. papež Pavel VI. vyhověl dávnému přání pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, aby byl svátek mezi Zvěstováním Páně 25.3. a Narozením sv. Jana Křtitele 24.6. V Bavorsku se slaví podle dřívějšího data 2.7.
Po roztržce s králem Václavem IV. se 2.4.1396 zřekl úřadu ve prospěch svého synovce Olbrama a odešel do Říma k papeži Bonifáci IX. Tam podal žalobu na krále Václava a dosvědčil mučednickou smrt sv. Jana Nepomuckého.
Papež ho v roce 1397 jmenoval latinským patriarchou alexandrijským a přidělil mu římskou basiliku sv. Pavla za hradbami. Jan z Jenštejna zemřel v klášteře sv. Praxedy v pověsti svatosti a je ctěn jako ctihodný. Pohřben v kostele sv. Praxedy v Římě. V klášteře sv. Praxedy zemřel 531 let před Janem z Jenštejna sv. Cyril.
4. Olbram III. (Volfram, Wolfram) ze Škvorce 1396 – 1402 +¨
+1.5.1402, synovec Jana z Jenštejna, v r. 1379 kanovníkem vyšehradským, 1382–1396 kanovník u sv. Víta, od r. 1389 probošt u sv. Apolináře, 31.1.1396 byl jmenován za pražského arcibiskupa, vysvěcen na biskupa a uveden do úřadu 2.7.1396.
--- Mikuláš Puchník z Černic 1402 +
Nicolaus Puchniconis, Bochniconis, Bochnik, *1350, +19.9.1402 Poděhusy u Benešova. Na UK získal bakalářský titul roku 1373, titul mistra svobodných umění (filosof) v roce 1376, rektor UK 1389–1390, v letech 1383–1389, 1393–1395 generální vikář.
Mučen společně se sv. Janem Nepomuckým. Jako svědek jeho mučednické smrti musel podepsat mlčenlivost o Janově mučení.
Kanovník u sv. Víta, v Mělníku a v Olomouci. Na návrh císaře Zikmunda (Václav IV. byl vězněn ve Vídni) byl 26.7.1402 zvolen arcibiskupem a potvrzen papežem Bonifácem IX. Před vysvěcením na biskupa byl na návštěvě u pánů z Rožmberka na hradě v Poděhusích, kde náhle zemřel, pravděpodobně otráven. Tělo bylo převezeno do Prahy a pohřbeno v chóru katedrály sv. Víta, nedaleko hrobu sv. Jana Nepomuckého.
----- Václav Knobloch
administrátor od 3.–21.9.1402. Svědek mučení sv. Jana, mělnický probošt, kanovník u sv. Víta, +1411.
5. Zbyněk Zajíc z Házmburku od 22. 9. 1402 – 1411 +
*1376 hrad Házmburk, +28.9.1411 Prešpurk (Bratislava). Byl vychován jako voják. V roce 1390 se stal ve svých 14 letech mělnickým proboštem a kanovníkem u sv. Víta. Později vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze. Do roku 1407 obhájce mistra Jana Husa.
V roce 1408 král Václav IV. uznal za papeže Alexandra V., neplatně zvoleného v Pise. Arcibiskup zůstal věrný právoplatnému papeži Řehořovi XII. Král Václav IV. požadoval uznání Alexandra V. i po arcibiskupovi a univerzitě. Arcibiskup podlehl tlaku krále a uznal za papeže Alexandra V.
16.7.1410 dal arcibiskup Zbyněk spálit Viklefovy knihy, Jana Husa dal do klatby, protože hájil Viklefovy myšlenky. Král nařídil arcibiskupovi odvolat klatbu na Jana Husa, nahradit univerzitě spálené knihy a do té doby král dal arcibiskupovi zastavit všechny příjmy. Do sporu se vložil král uherský Zikmund a oba dva spolu smířil. Přesto se arcibiskup Zbyněk necítil v Praze v bezpečí a uprchl před králem Václavem, pod ochranou krále Zikmunda, do Uher.
Cestou onemocněl a před setkáním se Zikmundem zemřel v Bratislavě na svátek sv. Václava. Tělo arcibiskupa bylo převezeno do Prahy.
Kazatelem na arcibiskupově pohřbu v katedrále sv. Víta byl Jan Hus, který v kázání řekl, že on sám si arcibiskupa Zbyňka velice vážil. Arcibiskup zemřel ve věku 35 let.
6. Zikmund Albík z Uničova potvrzen 15.1.1412 zřekl se úřadu
*1358 Uničov, +22./23./27.7.1427, počeštělý Němec. Studoval na pražské univerzitě svobodné umění (filosofii) a medicínu, kterou zakončil v roce 1387 získáním titulu MUDr. Po studiu v Praze odjel do Padovy, kde v roce 1404 dostudoval práva (JUDr.) Byl vynikajícím lékařem a po návratu do Prahy se stal osobním lékařem Václava IV. Od roku 1407 JUDr. a mistr svobodných umění (filosof). V roce 1410 mu zemřela manželka. Protože byl vdovcem, jmenoval ho 29.11.1411 král Václav IV. za biskupa.
Zikmund neměl teologické vzdělání a bylo mu to lhostejné. Uveden do úřadu 25.1.1412. V den biskupské intronizace byl vysvěcen na jáhna, kněze a biskupa. Jeho heslem bylo: "není jiný nápoj než víno, není jiný pokrm než maso, není jiná radost než žena."
V roce 1412 usmiřoval rozvášněné strany (mezi přívrženci Jana Husa a odpůrci, hlavně Štěpánem Pálčem, byl také proti interdiktu nad Prahou a klatbě nad Janem Husem).
Za necelý rok se zřekl úřadu ve prospěch svého nástupce 27. biskupa olomouckého Konráda, stal se titulárním biskupem a patriarchou v Cesareji Antiochijské. Na Vyšehradě byl zvolen proboštem kapituly a tím se stal nejvyšším kancléřem království českého, místo Václava Králíka, který byl přeložen do Olomouce.
Jako svého lékaře si Zikmunda Albíka vybral císař Zikmund, se kterým během husitských válek odešel do Uher (Maďarska), kde zemřel.
7. Konrád II. z Vechty 1413 – 1421
*1364 Vechta (Vestfálsko, vévodství Saské), +24.12.1431 Helfenburk (Hrádek u Úštěku, u Litoměřic). Vysvěcen na kněze. Oblíbenec (milec), finančník a lékař krále Václava IV., který ho chtěl za biskupa v Řezně. Získal biskupství ve Verdenu (Sasko), o které přišel. Stal se proboštem v Mělníku, královským mincmistrem a zemským podkomořím.
V roce 1398 přišel do Prahy a roku 1408 se na žádost krále Václava IV. stal 27. biskupem v Olomouci. Neměl velké teologické znalosti. 9.6.1410 přijal biskupské svěcení.
6. pražský arcibiskup Albík z Uničova mu v září 1412 podstoupil pražské arcibiskupství, které Konrád převzal jako administrátor za podivných okolností. 10.2.1413 ho 206. papež Řehoř XII. jmenoval arcibiskupem pražským a potvrdil 17.7.1413.
Roku 1416 z katedrály sv. Víta odvezl na Helfenburk (Hrádek u Úštěku) vzácné relikvie, klenoty, liturgické nádoby a knihy (které se tam později vrátily a byly zde uchovávany do roku 1480). Roku 1416 ho chtěl kostnický koncil sesadit z úřadu, ale řešením schizmatu k tomu nedošlo. Arcibiskup Konrád byl, z nedostatku financí, nucen prodat velkou část církevního majetku. V chrámu sv. Víta korunoval 28.7.1420 Zikmunda Lucemburského za českého krále. 11.4.1421 se přidal k husitům, přijal Čtyři pražské artikuly, veřejně je vyhlásil 21.4.1421 a potvrdil přijímání podobojí způsobou. Světil husitské kněze.
Arcibiskupovi vypověděli poslušnost katoličtí kněží, svatovítská kapitula, biskup litomyšlský Jan z Březí i biskup olomoucký Jan Železný. Na konci adventu, 21.12.1425 byl Konrád zbaven úřadu i místa, ale titul arcibiskupa pražského používal až do své smrti.
Nuceně odešel do ústraní na biskupský hrad v Roudnici nad Labem, později na Hrádek u Úštěku (u Litoměřic), kde zemřel v papežské klatbě. Pohřben v hradní kapli. Hrádek je od 17. století zříceninou.
Za jeho nástupce se považoval Jan Rokycana, v roce 1435 zvolený husitský arcibiskup pražský.
Sedisvakance (uprázdění stolce) 140 let, pražská kapitula utekla 1421 do Žitavy (Zittau v BRD). V letech 1421–1561 byla arcidieceze pražská bez svého arcibiskupa, spravována (administrována) olomouckými biskupy, jako jejími administrátory. Husitskou revolucí rozdělena na takzvanou Horní konzistoř (u katedrály sv. Víta) a Dolní konzistoř (u chrámu Panny Marie před Týnem). V letech 1430–1620 bylo další husitské biskupství u kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře.
--- Administrátoři arcibiskupství pražského
Jan XII. Železný 1ct., 29. olomoucký biskup 1421 – 1430
Ioannes Bucca (Jan Bucek), Ioannes Pragensis (Jan Pražský), Ioannes der Eiserne (Jan Železný), Ioannes Germanus (Jan Němec) +9.10.1430 Ostřihom (Maďarsko).
Člen Panské jednoty proti králi Václavovi IV. Vyšehradský kanovník, vysvěcen na biskupa 28.4.1389. Stal se biskupem v Litomyšli pod jménem Jan IV. 24.5.1426 jmenoval 207. papež Martin V. biskupa Jana Železného kardinálem.
Císař Zikmund chtěl v roce 1402 Jana jmenovat za pražského arcibiskupa, ale papež Bonifác IX. ho pro neshody s císařem nepotvrdil. V roce 1411 kandidoval znovu na zvolení za pražského arcibiskupa, ale byl odmítnut králem Václavem IV.
Biskup Jan byl velkým odpůrcem mistra Jana Husa. Zúčastnil se koncilu v Kostnici. 14.2.1418 se stal biskupem v Olomouci. V roce 1421 byl jmenován za administrátora pražské arcidiecéze a patriarchou akvilejským. Po vypuknutí husitských válek vedl své vojsko proti husitům. Sám měl na sobě zbroj a proto dostal přízvisko "Železný".
Biskup Jan v roce 1428 sloužil pohřební mši a obřady v katedrále sv. Martina v Bratislavě při pohřbu české královny Žofie Bavorské. Podporoval nárok císaře Zikmunda na český trůn a musel prchnout před kališníky do Uher. Císař mu nabídl biskupství ve Vácu, které už nepřevzal a zemřel v Ostřihomi. Byl převezen do Vácu a pohřben ve františkánském kostele. Od své smrti je ctěn jako ctihodný.
--- Kuneš, Konrád Zvolský ze Zvole, olomoucký biskup 1430 – 1434
--- Jan z Dubé, Šimon z Nymburka, 1435 – 1436
Jan byl děkan pražské kapituly a Šimon arcijáhen boleslavský
--- Filibert, konstantský biskup 1436 – 1439
legát na koncilu v Kostnici.
--- Prokop z Kladrub, 1437 – 1439
kanovník kapituly Všech svatých na Hradě od roku 1422. Na univerzitě v Lipsku získal roku 1433 doktorát teologie. Administrátor arcibiskupství pražského (ještě v letech 144-1453).
x x x Jan Rokycana 1435 – 1471 +
*1390 Rokycany, +22.2.1471 Praha. Syn chudého kováře. Začal studovat v augustiniánském klášteře v Rokycanech, který podporoval chudé studenty. Později Jan studoval na UK, kde si přilepšoval na živobytí žebráním. Svou výmluvností zachránil v roce 1424 Prahu před útokem Jana Žižky. V roce 1427 se stal farářem v chrámu Panny Marie před Týnem na Staroměstském náměstí v Praze. V roce 1429 se stal administrátorem (správcem) Dolní konzistoře utrakvistů (generální vikář pražského arcibiskupství pro kněze podobojí). 1429-1435 byl mistrem na pražské univerzitě a od roku 1435 jejím rektorem. 21.10.1435 zvolen na českém sněmu, kde utrakvisté (husité) měli většinu, pražským arcibiskupem obojího lidu (husitů a katolíků). Usiloval o dohodu s Římem a čekal až Svatý Stolec pošle do Prahy svého legáta, který by ho vysvětil na biskupa.
Zůstal administrátorem Dolní (utrakvistické) konzistoře a v letech 1425–1437, 1448–1471 farářem v chrámu Panny Marie před Týnem (Týnský chrám) a považoval se za nástupce arcibiskupa Konráda z Vechty. Vynikající kazatel a teolog, napsal několik Postil (lat. post illa verba = po těchto slovech, výklad kněze po čtení z Bible).
Pro spory s císařem Zikmundem a později s jeho zetěm Albrechtem Habsburským, mu byla odebrána týnská fara. Po příchodu císaře Zikmunda uprchl do Kutné Hory, Čáslavi a Hradce Králové. V letech 1437–1448 byl farářem ve farnosti chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové.
Roku 1448 se vrátil do Prahy a stal se rádcem Jiřího z Poděbrad. V roce 1466 dostal záchvat mrtvice. Zemřel v Praze měsíc před smrtí krále Jiřího a byl pohřben v Týnském chrámu.
V roce 1623 byly z chrámu Panny Marie před Týnem jeho ostatky odneseny a pohřbeny na hřbitově Starého Města pražského. Po zrušení hřbitova jsou ostatky Jana Rokycany nezvěstné.
x x x Martin Lupáč 1435 – 1468 +
radikální kněz, zvolený za Rokycanova sufragána (podřízený biskup). Napsal několik latinských spisů proti papeži (Contra papam). V r. 1465 napsal sbírku kázání a upravil text Nového Zákona do češtiny. K úpravě Starého Zákona se nedostal, protože onemocněl a zemřel.
--- Pavel, olomoucký biskup 1434 – 1444
--- Prokop z Kladrub 1444 – 1453 + 24. 4.
Opět administrátor arcibiskupství pražského.
Kanovník kapituly Všech svatých na Hradě od roku 1422. Na univerzitě v Lipsku získal roku 1433 doktorát teologie. Děkan pražské Metropolitní kapituly u sv. Víta (1442-1450).
Opustil Prahu a odešel s kapitulou do Plzně, kde zemřel.
Kapitula u sv. Víta se vrátila do Prahy na korunovaci Ladislava Pohrobka.
--- Jan XIII. Ház, olomoucký biskup 1450 – 1453
--- Václav Hněvsín z Krumlova, 1453 – 1460 +
studoval v italské Padově. Děkan pražské kapituly. Administrátor pražského arcibiskupství jmenovaný 209. papežem Mikulášem V. 210. papež Kalist III. ho ustanovil roku 1458 papežským apoštolským administrátorem.
Václav náhle zemřel, otráven jedem.
--- Mikuláš z Krumlova, 1453 – 1458
arcijáhen bechyňský.
--- Tas, olomoucký biskup 1460 – 1462
--- Mikuláš z Krumlova, 1461
arcijáhen bechyňský.
--- Martin Terra ze Strašecí, 1461
arcijáhen pražský a plzeňský.
--- Hilarius Litoměřický 1462 – 1468 +
děkan pražské kapituly. V roce 1462 prohlášen od papeže za jediného apoštolského administrátora s arcibiskupskou pravomocí. Původně utrakvista. Později studoval na UK a v Itálii, kde byl vysvěcen na katolického kněze. Stal se profesorem teologie. Papež Pius II. ho jmenoval kanovníkem. V roce 1461 byl s Janem z Krumlova zvolen za administrátora pražské arcidiecéze.
--- Jan z Krumlova, 1461 – 1462
arcijáhen pražský, funkci administrátora nevykonával.
--- Tas, olomoucký bp. 1468 – 1478 opět pražským administrátorem.
Pražská kapitula se vrátila do Prahy a zvolila svého administrátora, kterého potvrdil 213. papež Sixtus IV. (dal postavit známou Sixtinskou kapli Panny Marie).
--- Hanuš z Kolovrat, administrátor 1468– 1481
--- Tas, olomoucký biskup 1479 – 1484
opět pražským administrátorem.
--- Václav z Plané, 1481 – 1484
arcijáhen pražský.
--- Jan Filipec z Prus, olomoucký biskup 1484 – 1487
--- Jan XIV. Vitéz, Vitic mladší, apoštolský admininistrátor olomoucký 1487 – 1489
biskup sirmijský (Srém, oblast mezi Chorvatskem a Srbskem), 1489-1499 biskup Veszprému v Maďarsku, apoštolský admininistrátor vídeňský 1493 – 1499.
--- Pavel Pouček z Talmberka, apoštolský admininistrátor 1484 – 1496
Pavel Štěpánův z rodu pánů z Talmberka (u Sázavy), *1455/1460, +1498. Pavel měl otce Štěpána z Talmberka. Z tohoto rodu pocházel biskup pražský Daniel II. Milík z Talmberka (+1214), biskup olomoucký Pavel z Miličína (+1450), biskup královéhradecký František Jan Kryštof z Talmberka (+1698).
Pavel byl od roku 1484 doktor dekretů, rytíř Řádu křižovníků-Strážců Božího hrobu a probošt řádového kláštera v Praze na Zderaze, kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta a administrátor arcibiskupství pražského. 9.8.1490 ho papež Inocenc VIII. (1432-1492) jmenoval papežským kaplanem. Pohřben v katedrále sv. Víta.
----- sedisvakance, neobsazeno 1496 – 1497
--- Stanislav I. Turzo, olomoucký biskup 1497 – 1540
--- Ambrož Chrt z Plzně, 1498 – 1510
děkan pražské kapituly.
--- Blažej Kremer z Plzně, 1498 – 1502
arcijáhen litoměřický.
--- Jan Žák, 1511 – 1525
děkan a probošt pražské kapituly.
--- Arnošt ze Šlejnic, 1525 – 1544
probošt pražské kapituly.
--- Bernard Zoubek, olomoucký biskup 1540 – 1541
--- Jan XVI. Dubravius (Doubrava) olomoucký biskup 1541 – 1553
--- Valentin Hahn ze Stříbra, 1544 – 1557
scholastik a děkan pražské kapituly.
--- Jan Podbradský z Pouchova, 1544 – 1554
arcijáhen plzeňský a pražský.
--- Marek Khuen, olomoucký biskup 1553 – 1561
--- Jindřich Scribonius (Píšek) z Horšovského Týna, 1555 – 1561
poslední pražský administrátor
probošt pražské kapituly.
Po 140 letech se situace v pražské arcidiecézi urovnala a stolec svatého Vojtěcha byl znovu obsazen právoplatným arcibiskupem pražským.
