Diecéza bánskobystrická
 Dioecesis Neosoliensis

Bánská Bystrica - diecéze

Katedrála sv. Františka Xaverského

posvěcena:1715

patron: sv. František Xaverský

diecéze založená papežskou bulou „Regalium principium“, bývalý jezuitský kostel sv. Františka Xaverského byl povýšen na katedrálu.

+ 13. 3.1776 papež Pius VI.
                     uherská královna Marie Terezie

biskupové:

1. František hrabě Berchtold 1776 – 1793 +
     František Petr Pavel Ignác hrabě Berchtold baron z Uherčic (u Znojma). *24.6.1730 Trnava, +14.8.1793 (Svatý Kříž) Žiar nad Hronom. V trnavské matrice narození má zapsané příjmení Pertholth, na náhrobní desce má příjmení Berchtholdt. Otec Jan Antonín František Josef Ignác, matka Žofie Alžběta roz. z Eyerlsberku.
     František absolvoval lidovou školu a gymnázium v Trnavě. Ve Vídni vystudoval filosofii na Pazmánově kolegiu, v letech 1749 - 1752 studoval teologii na Německo-uherském kolegiu sv. Apolináře v Římě. Kněžské svěcení přijal 29.6.1752. V pastoraci působil krátkou dobu a byl jmenován proboštem kapituly v Bratislavě a kanovníkem v Ostřihomi. Za 1. bánskobystrického biskupa byl jmenován 13.3.1776 a vysvěcen 13.10.1776 ostřihomským arcibiskupem Josefem Bathaněm v katedrále sv. Martina v Bratislavě.
     Do úřadu byl uveden v Bánské Bystrici ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie, který se měl stát novou katedrálou. Vedení města většinou složené z protestantů nedovolilo biskupovi použít tento kostel. Biskup František si vybral za katedrálu menší kostel sv. Františka Xaverského.
     V letech 1777 - 1782 dal postavit novou biskupskou rezidenci. 5.5.1783 vypukl požár, který zničil velkou část města. Po vyhoření rezidence v Bánské Bystrici dostal biskup od královny Marie Terezie  zámek ve Svatém Kříži (od roku 1955 Žiar nad Hronom), který byl sídlem biskupů až do r. 1941.
     Biskup František se měl stát biskupem v Györu (Ráb) a josefínskými reformami mělo být biskupství spojeno s biskupstvím spišským nebo rožňavským. Biskup proti tomu protestoval u císařského dvora a biskupství zachránil z rodinného majetku. Byl věrný monarchii a ostatní josefínské reformy prosazoval ve své diecézi.
     Pohřben v kostele Sv. Kříže v Žiaru nad Hronom.

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- Martin Matejowicz, generální vikář 1793 – 1800

2. Gabriel Zerdahely de Nitra 1800 – 1813 +
     *16.10.1742 Nitranská Streda, + 5.10.1813 Žiar nad Hronom. Pocházel ze šlechtické rodiny, která konvertovala z evangelické církve. Otec Imrich, matka Anna roz. Bosanyiová.
     V Bratislavě a Trnavě vystudoval filosofii, teologii studoval na Kolegiu sv. Apolináře v Římě, kde byl 17.3.1765 vysvěcen na kněze.
     14.1.1781 přijal biskupské svěcení a stal se světícím biskupem ve Vácu. Byl nejvzdělanějším biskupem v Uhrách a proto ho císař František II. jmenoval svým rádcem. 16.8.1800 ho císař jmenoval biskupem bánskobystrickým. Jmenování potvrdil papež Pius VII. 22.12.1800. Biskup Gabriel byl uveden do úřadu 25.3.1801 v katedrále sv. Františka Xaverského v Bánské Bystrici. V r. 1805 založil biskupskou knihovnu a diecézní seminář, který fungoval až do r. 1950. Obnoven v r. 1990.
     Mimo rodnou maďarštinu ovládal i slovenský jazyk a při svých vizitacích po Horních Uhrách - Slovensku mluvil s věřícími pouze slovensky a ve slovenštině měl i kázání při mších. Pohřben v biskupské hrobce v kostele Sv. Kříže ve Žiaru nad Hronom.

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- František Xaver Vallitzek, generální vikář 1813 – 1819

3. Anton Martin Makay de Mako et Gelej 1819 – 1823 přešel jako bp. do Vesprému
     *24.2.1756 Rožňava , + 8.1.1825 Sümeg u Veszprému. Pocházel ze zemanské rodiny. Gymnázium studoval v Rožňavě, filosofii a teologii v Jágru (Eger), kde přijal kněžské svěcení v roce 1771. Po vysvěcení se stal v semináři v Jágru profesorem latiny a ředitelem biskupské kanceláře v Jágru. Císař František II./I. ho povýšil do šlechtického stavu a jmenoval ho biskupem v Bánské Bystrici 7.8.1818, potvrzen papežem 21.12.1818. Biskupskou konsekraci přijal v univerzitním kostele 25.3.1819 v Pešti (Budapešť) od jágerského arcibiskupa Štěpána Fischera. Do úřadu byl uveden 18.4.1819.
     Biskup Antonín byl od roku 1816 dvorním radou rakouského císaře Františka I. a od roku 1823 kancléřem uherské královny císařovny Karolíny Augusty Bavorské.
     V roce 1823 byl přeložen do Veszprému, kde působil do své smrti. Na Štědrý den 1824 se nachladil a dostal horečku. Celé vánoční svátky proležel a dostal zápal plic, na který zemřel.

4. Jozef Jakub Belánsky 1823 – 1843  +
     *20.6.1769 Kysucké Nové Mesto, +4.1.1843 Svätý Kríž (Žiar nad Hronom). Pocházel ze zemanského rodu. Studoval na gymnáziu v Pešti (Budapešť),  teologii vystudoval v Pětikostelí a ve Vácu. Kněžské svěcení přijal 12.8.1792. V roce 1820 byl jmenován proboštem nitranské kapituly. Biskupem bánskobystrickým ho 4.3.1823 jmenoval císař František II./I. Vysvěcen na biskupa 8.2.1824 v Budíně (Budapešť) v chrámu Panny Marie (Matyášův chrám). Intronizován v Bánské Bystrici.
     Založil fond pro staré kněze a koupil pro ně dům na Starých Horách. Podporoval katolické učitele a studenty. Založil 1. mateřskou školu na Slovensku (Horní Uhry) a pobyt dětí financoval z dalšího fondu. Pro biskupství odkázal třetinu svých příjmů a začal přestavovat katedrálu sv. Františka Xaverského. Biskup byl pohřben v kostele Sv. Kříže ve Žiaru nad Hronom.

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- Juraj Budatínsky, generální vikář 1843 – 1844
     probošt. * 1780, + 1864. Farář v Mošovcích.

5. Jozef Ignác Rudnansky z Dezseríc (z Dežeríc)  1844 – 1849 rezignoval
     *28.10.1788 Trnava, +24.11.1859 Bratislava. Pocházel ze šlechtického rodu Dezserů. Na kněze vysvěcen 1812. Stal se kaplanem v Levicích a za několik let v Budíně (Buda - Budapešť). V roce 1817 začal pracovat na biskupském úřadu, kde byl jmenován v roce 1820 notářem. V letech 1832 - 1844 byl kanovníkem ostřihomským (Esztergom). Jmenován biskupem 6.8.1844, vysvěcen 8.6.1845 v kostele Panny Marie v Budíně (Budapešť) ostřihomským arcibiskupem Josefem Kopácsym (Kopáči). Intronizován 15.7 1845 v opravené katedrále sv. Františka Xaverského v Bánské Bystrici. Generálním vikářem jmenoval národního buditele Tomáše Chervena (Červeň, 1793-1876). Rozšířil fond pro staré kněze, přispěl na církevní školství a velkou část peněz věnoval na charitní účely.
     V roce 1848 vypukla v Rakousku-Uhersku revoluce, která smetla absolutistický režim. V „meruôsmych rokov“(*) se biskup Rudňanský postavil na stranu Slováků a pro Horní Uhry podporoval práva Slováků na vlastní jazyk. Postavil se také na stranu uherských revolucionářů a požadoval samostatnost Dolních Uher (Uherska). Vojenským tribunálem byl v roce 1849 odsouzen na 6 let za vlastizradu a zbaven hodnosti biskupa. Uvězněn v rakouském městě Kufsteinu. Ostřihomský primas mu doporučil rezignovat. Abdikační listinu poslal ostřihomskému arcibiskupovi i Apoštolskému Stolci do Říma.
     V roce 1853 byl propuštěn na svobodu a odstěhoval se do Haiburgu nad Dunajem (v Rakousku 10 km od Bratislavy), které mu poskytlo bydlení. Za 2-3 roky se přestěhoval do Bratislavy, kde zemřel. Pohřben v arcibiskupské hrobce v katedrále Panny Marie a sv. Vojtěcha v Ostřihomi 26.11.1859.    

-----------------------------------------

    (*) Vysvětlení: V některé slovenské literatuře je termín čtyřicátých let = meru. Rok 1848 = meruôsmé roky. Termín „meru“ v slovenském jazyce je číslo 40. Je to indoevropské slovo měřit. V slovanských jazycích: mera, míra, miera, v germanských: mezzan, maza, v gótském: mela = pytel zrna, albánsky: mat, mas = měřím, mot = čas, počasí. V sanskrtu (indický jazyk, druhý nejstarší zapsaný jazyk Indoevropanů): máti, mimáti = měřit, mátram, mátra = míra. Mezinárodní déĺková míra metr z latinského metior = měřím, míra.
     Slovo meru se stalo základním celkem (tak jako číslo 12 = tucet) pro číslo 40 a bylo na Slovensku převzato z maďarštiny - merö = sáček, kapsa, do které se vešlo 40 zrn obilí (podle Jána Kulíka, 2008).

-----------------------------------------

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- Juraj Budatínsky, generální vikář 1850 – 1851
     probošt, zvolený za administrátora diecéze.

6. Štefan (Štěpán) Moyses 1850 – 1869 +. 
     * 24.10.1797 Veselé u Piešťan, + 5. 7.1869 Žiar nad Hronom. Otec Štefan Krajčo - Mojžiš. Z toho vzniklo jejich nové příjmení Moyzes. Slovenský vlastenec. V roce 1813 maturoval na gymnáziu v Trnavě, kde absolvoval v semináři filosofické studium v roce 1815. V letech 1815 - 1819 vystudoval teologii v semináři v Pešti (Budapešť) a 1820 - 1821 v semináři v Ostřihomu. Kněžské svěcení přijal v roce 1821. V roce 1828 získal doktorát z filosofie na univerzitě v Pešti. Do roku 1829 byl slovenským kazatelem pro Slováky v kostele sv. Josefa v Pešti. Pro své věřící vydal slovenský zpěvník a slovenský katechismus za přispění ostřihomského probošta Juraja Palkoviča.
     V letech 1829 - 1847 byl Moyzes profesorem filosofie a řečtiny na Královské akademii v chorvatském Zábřehu, kde vyučoval také latinu, náboženství metafyziku (filosofie o Jsoucnu)  a mravouku (etiku). V roce 1848 se stal rektorem (ředitelem) záhřebského semináře a zřekl se profesury. V letech 1847 - 1850 byl kanovníkem záhřebské kapituly.
     Za bánskobystrického biskupa byl Štěpán Moyzes jmenován císařem Františkem Josefem I. 30.8.1850 a potvrzen 18.2.1851 papežem Piem IX. Konsekrován na biskupa 25.5.1851 ostřihomským arcibiskupem Janem Křtitelem Scitovským (1785-1866) v katedrále Panny Marie a sv. Vojtěcha v Ostřihomi. Intronizován v Bánské Bystrici 23.7.1851. Jeho generálním vikářem se stal opět Tomáš Červeň, který vedl diecézi po jeho smrti.
     Diecéze byla v rozkladu. Kněží byli v rakouském nebo maďarském vězení. Biskupské hospodářství ve Svatém Kříži (Žiar nad Hronom)bylo zdevastované. V roce 1852 se vydal do Vídně za císařem a snažil se sjednat nápravu v diecézi. Vymohl finanční podporu a propuštění většiny kněží. Na této návštěvě u císaře se zasloužil o povýšení záhřebského biskupství na arcibiskupství. Císař ho pro jeho moudrost jmenoval státním tajným radou Apoštolského císařsko-královského Veličenstva. Na gymnáziu v Bánské Bystrici a na kněžském semináři se biskupovou zásluhou stala slovenština vyučovacím jazykem.
     Biskup Moyzes se hlásil ke slovanské cyrilometodějské tradici. U papeže si vymohl, aby se v jeho diecézi slavil 5. červenec jako slavnost sv. Cyrila a Metoděje. Přes zákaz uherských úřadů uspořádal v r. 1863 velkolepé a okázalé oslavy k 1.000. výročí příchodu soluňských bratří. Tyto oslavy podnítily vznik Matice slovenské, kde byl zvolen 1. předsedou. Slovenští evangelíci ho ctili jako morální autoritu a uznávali ho i za svého biskupa.
     Biskup Moyzes zemřel v den svátku sv. Cyrila a Metoděje. Pohřben v biskupské hrobce ve Žiaru nad Hronom.

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- Tomáš Červeň, generální vikář 1869 – 1870/1872
     Slovenský národní buditel.

7. Žigmund Szuppan (Zikmund Zupan) 1870 – 1871 odstoupil před vysvěcením.
     * 18.1.1814 Kremnica, + 14.7.1881 Ostřihom. Gymnázium studoval v Kremnici, filosofii a teologii v Trnavě. Na kněze vysvěcen 22.2.1837 v katedrále Panny Marie a sv. Vojtěcha v Ostřihomi. Po kaplanských letech se stal kanovníkem ostřihomské kapituly. Jmenován profesorem ředitelem na arcibiskupském gymnáziu v Ostřihomi. Psal teologické publikace v němčině a v roce 1844 vydal 4 svazky maďarské gramatiky. V roce 1855 byl jmenován kanovníkem kapituly u sv. Martina v Bratislavě.
     Za biskupa bánskobystrického jmenován císařem Františkem Josefem I. 30.3.1870, potvrdil ho papež Pius IX. 27.7.1870. Ještě před biskupským svěcením se 16.7.1871 se vzdal úřadu. 
       Po svém odstoupení se stal nitranským děkanem a 14.10.1871 ho císař jmenoval titulárním biskupem novijským.

8. Arnold Matej Alojz (Matěj Alois) Vendelín Ipolyi-Stummer 1872 – 1886, přešel bp. Velkého Varadína (Oradea v Rumunsku)
      * 20.10.1823 Disznos (dnes Kmeťovce u Levic), + 2.12.1886 Velký Varadín (Oradea). Jako místo narození se někdy uvádí obec Kosihy nad Ipľom (obě obce jsou od sebe vzdáleny 54 km). Vystudoval Piaristické gymnázium v Krupině a v Bánské Štiavnici. Filosofii studoval v Trnavě, teologii ve Vídni, Ostřihomi a v Bratislavě. Na kněze vysvěcen 4.8.1847.
     Od roku 1863 působil jako profesor teologie a dějin na univerzitě ve Vídni a v Pešti. Ve stejném roce se stal jágerským kanovníkem. Od roku 1867 byl rektorem semináře v Budapešti a děkanem Teologické fakulty v Pešti. Považoval se za uherského (maďarského) vlastence a všechny své biskupské listy psal v maďarštině.
     Od císaře Františka Josefa I. jmenován bánskobystrickým biskupem 23.9.1871, potvrzen 22.12.1871 papežem Piem IX. Konsekrován jágerským arcibiskupem Vojtěchem Bartakovičem na biskupa 14.4.1872 v Jágru (Eger). Intronizován v Bánské Bystrici 2.5.1872.
     Ve své diecézi dal postavit několik dívčích a chlapeckých základních i učňovských škol. Zajímal se o archeologii a sám provedl rozsáhlý průzkum historických památek na Žitném ostrově. V katedrále sv. Františka dal zrestaurovat kapli sv. Anny a sv. Barbory.
     7.6.1886 se stal velkovaradínským biskupem, kde působil pouze 6 měsíců.
     Po smrti byl pohřben v Oradei (Velký Varadín) v Rumunsku. Jeho srdce bylo pohřbeno v kapli sv. Barbory v katedrále sv. Františka Xaverského v Bánské Bystrici.

9. Imrich (Emerich) Bende 1886 – 1893, přešel jako bp. do Nitry
     * 28.8.1824 Baja (Maďarsko), + 26.3.1911 Nitra. Vystudoval gymnázium v Kecskemétu, teologické studium absolvoval na univerzitě ve Vídni. 29.8.1847 byl v Kalocsi vysvěcen na kněze. V roce 1852 se stal archivářem na arcibiskupství v Kaloči. V roce 1878 a 1884 byl zvolen do Uherského sněmu za poslance Liberální strany.
     8.11.1886 byl od císaře Františka Josefa I. jmenován biskupem bánskobystrickým, 17.3.1887 ho potvrdil papež Lev XIII. Na biskupa vysvěcen 24.4.1887 arcibiskupem ostřihomským Janem kardinálem Szimorem. Po vysvěcení přijel 12.5. do Svatého Kříže (Žiar). Instalace se konala v bánskobystrickém kostele Nanebevzetí Panny Marie, který byl větší než katedrála.
     Silně prosazoval maďarizaci v Horních Uhrách a své spisy psal pouze maďarsky.
     Podporoval chudé a věnoval jim 60.000 zlatých. Chudé žáky a studenty finančně podporoval. Kněžím nařídil, aby ve farnostech zřizovali místní organizace Červeného kříže. Velice doporučoval modlitbu růžence a byl velkým ctitelem Nejsvětější Svátosti.
     19.1.1893 byl jmenován za biskupa nitrianského. Po své smrti byl pphřben v biskupské hrobce katedrály sv. Jimrama v Nitře.

10. Karol František Rimely 1893 – 1904 +
     * 4.2.1825 v Ostřihomi, + 13.1.1904 Žiar nad Hronom. Gymnázium studoval v Ostřihomi a v Bratislavě. Filosofická studia absolvoval v Trnavě a teologii studoval ve Vídni. Na kněze vysvěcen 21.6.1848 v Ostřihomi. V roce 1852 se stal profesorem církevního práva a dějin v semináři v Ostřihomi.
     Jmenován za bánskobystrického biskupa 23.3.1893, potvrzen 15.4.1893 papežem Lvem XIII. Vysvěcen ostřihomským arcibiskupem Kolosem (Klaudiem) Františkem kardinálem Vaszarym na biskupa 27.8.1893 v katedrále sv. Martina v Bratislavě. Instalován v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
     Pokračoval v maďarizaci podle svých předchůdců a byl oddán uherské vládě. Ve svém prvním oběžníku nařídil, že ve všech školách v diecézi je vyučovacím jazykem pouze maďarština. Zakázal všechny slovenské spolky. Dal přistavět v semináři další patro, zavést vodovod a elektřinu.
     Několik popsledních let byl težce nemocný a pobýval na zámku ve Svatém Kříži (Žiar nad Hronom), kde zemřel. Pohřben v biskupské hrobce kostela Sv. Kříže ve Žiaru nad Hronom.

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- Ladislav Višňovský, kapitulní vikář 1904

11. Wolfgang Radnai 1904 – 1919 /1920 sesazen
     původním jménem Farkas Rillhammer, * 25.3.1848 Chisineu-Cris (Kišiněv Kříž, Sedmihradsko v Rumunsku), + 14.10.1935 Sümeg u Veszprému (Maďarsko). Gymnázium vystudoval ve Velkém Varadíně (Oradea v Rumunsku). Filosofii a teologii studoval na univerzitě v Pešti (Budapešť), kde získal doktorát teologie.
     V roce 1871 si jméno i příjmení změnil před kněžským vysvěcením, které přijal 16.8.1871 v Pešti. Začal působit jako kaplan ve Velkém Varadíně. V roce 1873 se stal soudním úředníkem (aktuár) na velkovaradínském biskupství a v letech 1880-1899 byl rektorem (ředitelem) diecézního semináře. V roce 1899 byl jmenován kanovníkem velkovaradínské kapituly.
     Císař František Josef I. ho v roce 1901 jmenoval pomocným biskupem ve Velkém Varadíně, kde byl vysvěcen 25.1.1902. Bánskobystrickým biskupem jmenován 6.4.1904. Papež sv. Pius X. ho potvrdil 16.7.1904. Intronizován v katedrále sv. Františka Xaverského v Bánské Bystrici 29.9.1904.
     V době 1. světové války podporoval mírové snahy papeže Benedikta XV. a pořádal modlitby za mír. Podporoval finančně rodiny ve své diecézi, které byly zasaženy válkou. Další peníze věnoval na charitu a Červený kříž.
     Z Bánské Bystrice přesídlil do Žiaru nad Hronom a odtud řídil diecézi pod silnou maďarizací. Na biskupství, vizitace a biřmování jezdil pouze v doprovodu četníků (maďarských žandárů). Všechny církevní školy v diecézi, biskupské listy, schématismy a matriky byly vedeny v maďarském jazyce. Byl předsedou spolku Femke (Hornouherský vzdělávací maďarský spolek). Přeložil svátek sv. Cyrila a Metoděje na 7. červenec a zdegradoval (snížil) ho na nezávaznou památku.
     Po vzniku Československa v roce 1918 vydal vánoční oběžník, ve kterém neuznal vznik nové republiky a prosazoval tvrdou maďarizaci Horních Uher (celého Slovenska). Po Vánocích 1918 byl internovaný na zámku ve Žiaru nad Hronom a 25.3.1919 byl jako Maďar vypovězen z republiky do nově vzniklého Maďarska. Svého úřadu se vzdal 16.12.1920 a od papeže dostal titul arcibiskupa axomiského. Ubytování získal jako host veszprémského biskupa na letním biskupském zámku v Sümegu, kde později zemřel.

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- Jozef Gürtler, kapitulní vikář 1919
     neuznán československou vládou.

--- Ján Kohút, generální vikář 1919 – 1920
     původně farář v Bánské Bystrici.

12. Marián Blaha 1920 – 1943 +
     do roku 1915 vlastním jménem Jakub Marián Blcha. * 10.7.1869 Liptovský Hrádok, + 21.8.1943 Žiar nad Hronom. Studoval na gymnáziu v Levoči. Teologii vystudoval semináři ve Spišské Kapitule. Kněžské svěcení přijal 29.6.1892 od spišského biskupa Pavla Smrečániho v katedrále sv. Martina ve Spišské Kapitule. Tři roky byl kaplanem a v letech 1895 - 1903 vychovatelem na zámku Andreje hraběte Zamoyského ve Staré Lubovni.
     V roce 1904 byl jmenován kanovníkem ve Spišské Kapitule a v roce 1907 dostal titul papežský komoří. Po smrti spišského biskupa Alexandra Párvyho (+24.3.1919) byl zvolen 4.8.1919 kapitulním vikářem.
     Papež Benedikt XV. ho 13.11.1920 jmenoval bánskobystrickým biskupem. Konsekrován 13.2.1921 v piaristickém kostele sv. Ladislava v Nitře papežským nunciem Klementem Micarou, královéhradeckým biskupem Karlem Kašparem (1931-1941 pražský arcibiskup) a pomocným biskupem pražským Antonínem Podlahou. Spolu s ním byl jmenován a vysvěcen Karol Kmeťko do Nitry a Ján Vojtaššák do Spiše.
     Biskup Blaha byl v letech 1913-1921 předsedou Spolku sv. Vojtěcha. Zde si v roce 1915 změnil příjmení a upravil jméno. Byl spoluzakladatelem HSLS a předsedou Matice slovenské. podporoval chudé studenty a pro sirotky dal posatvit ústav v Bánské Bystrici a ve Zvolenu.
     Biskup Marián Blaha řídil diecézi ze zámku ve Žiaru nad Hronom, kde pobýval až do své smrti. Vzhledem k jeho špatnému zdravotnímu stavu byl 14.6.1941 jmenován pomocný biskup a koadjutor (biskup s nástupnickým právem) Andrej Škrábik, který převzal diecézi.
     Biskup Blaha byl pohřben v biskupské hrobce kostela Sv. Kříže ve Žiaru nad Hronom.

13. Andrej (Ondřej) Škrábik 1943 – 1950 +
     * 13.5.1882 Rajec nad Rajčankou, + 8. 1.1950 Bánská Bystrica. Vystudoval piaristické gymnázium v Nitře a teologii absolvoval v Budapešti. Biskupem Imrichem Bendem vysvěcen na kněze 17.9.1904 v katedrále sv. Jimrama v Nitře. Stal se kaplanem v Nitře a po roce ho jmenoval biskup Bende na biskupství aktuárem. V roce 1911 získal na univerzitě v Budapešti doktorát teologie.
     Biskup Viliam Batthyány ho jmenoval roku 1916 za svého ceremoniáře a tajemníka. Roku 1917 byl jmenován profesorem teologie, kterou začal v semináři vyučovat.
     10.11.1918 byl zvolen členem Slovenské národní rady. 21.10.1929 se stal kanovníkem kapituly a 29.8.1935 generálním vikářem v Nitře. Papež Pius XI. ho 12.8.1939 jmenoval pomocným biskupem a koadjutorem v Nitře. Biskupské svěcení přijal 17.9.1939 od biskupa Karla Kmeťka. Biskupem koadjutorem pro Bánskou Bystrici se stal 14.6.1941. Jeho biskupským heslem bylo motto: Ivstitia et pax = spravedlnost a mír.
     Po svém nástupu do Bánské Bytrice začal od září 1941 opravovat biskupskou rezidenci, která byla pronajatá bance. 29.11.1941 byla biskupská kurie přeložena ze Svatého Kříže nad Hronem do Bánské Bystrice. Urovnal hospodářské poměry v diecézi a získal si kněze i věřící. Smrtí biskupa Mariána Blahy 21.8.1943 se stal sídelním biskupem bánskobystrickým.
     Během 2. světové války a SNP pomáhal ukrýt na biskupství pronásledované a hledané politiky. Zasloužil se o záchranu 10 představitelů SNP, kteří měli být popraveni Zachránil Bánskou Bystici před fyzickou likvidací.
     Po komunistickém převratu 25.2.1948 pozoroval s obavami nástup komunistů k moci. Koncem roku 1949 měl být zatčen a odsouzen pro velezradu, ale zatčení oddálila jeho těžká nemoc, která skončila smrtí.
     12.1.1950 byl pohřben na městském hřbitově v Bánské Bystrici.  

sedesvakance (uprázdněný stolec) 1950 - 1973

--- Daniel Briedoň, kapitulní vikář 1950 – 1952
     zvolen kapitulou, nedostal od státu souhlas.

--- Ján Dechet, kapitulní vikář 1950 – 1968. 
     *28. 6.1908 Radošina, + 10. 6.1968 Bratislava. 1. kapitulní vikář v Československu, určený vládou ČSR, řízenou komunististickou stranou Československa. Byl knězem v trnavské apoštolské administratuře.
     Vystudoval na gymnáziu v Nitře a v roce 1934 ukončil studium na teologii v Olomouci. Prefekt kněžského semináře v Bratislavě, farář a děkan. Člen MHKD (Mírové hnutí katolického duchovenstva). Měl silný sklon k alkoholu.
     Po smrti biskupa Škrábika zvolila kapitula kanovníka Daniela Briedroně, který nedostal tzv. státní souhlas. Na návrh Státního úřadu pro věci církevní vláda jmenovala svého kandidáta Jána Decheta. Protože přijal církevní úřad od státní moci, byl ihned po jmenování Svatým Stolcem exkomunikován (dán do klatby). Biskupové protestovali proti Dechetovi, podepsal se i internovaný  arcibiskup pražský Josef Beran. Protest byl zbytečný.
     Jan Dechet zahájil období kapitulních vikářů jako správců diecézí, které trvalo ve většině diecézí (v Praze do roku 1965, v Olomouci do roku 1973) do roku 1989. Po oslavách „Vítězného února“ 25.2.1950 rozhodlo předsednictvo ÚV KSČ "všemi prostředky podporovat Decheta a zabránit jakémukoliv šíření odporu proti němu. Kněží měli zákaz číst dopis biskupů o Dechetově exkomunikaci.  V úřadu byl do své smrti.

--- František Haspra, kapitulní vikář 1968 – 1973
     jmenovaný 17.6.1968 za vikáře titulárním arcibiskupem z Nitry Eduardem Necseyem (nejstarší biskup slovenské provincie).

14. Jozef Feranec 1973 – 1990 abdikoval
     *14.3.1910 Pobedim u Piešťan, +3.5.2003 Bánská Bystrica. Gymnázium vystudoval v Novém Městě nad Váhem a v Trnavě. V Bánské Bystrici studoval v letech 1928 - 1932 teologii. Vysvěcen na kněze 18.12.1932 biskupem Mariánem Blahou v seminární kapli. V letech 1938 - 1946 učil ve Zvoleně náboženství a latinu. 1950-1952 byl internován v Močenku, po propuštění působil v různých farnostech.
     19.2.1973 ho jmenoval papež Pavel VI. za biskupa v Bánské Bystrici. Konsekraci přijal v katedrále v Nitře 3.3.1973 od arcibiskupa Agostina Casaroliho, Františka Tomáška a Štěpána kardinála Trochty. První biskupské svěcení od roku 1949. Do té doby nebyl na Slovensku ani jeden biskup.
     Byl aktivním členem kněžské politické organizace Pacem in terris (PiT, mír na Zemi), řízené Komunistickou stranou Československa. Před vysvěcením na biskupa slíbil, že vystoupí z PiT, ale slib nesplnil. V úřadu se snažil pomáhat církvi dialogem s komunistickou mocí.
     Po změně politického systému v Československu odstoupil z úřadu. Papež sv. Jan Pavel II. ho jmenoval administrátorem diecéze. Do 14.2.1990 řídil diecézi jako administrátor.
     Pohřben ve svém rodišti Pobedime.

15. Rudolf Baláž 1990 – 2011.
     *20.11.1940 Nevoľné u Kremnice. +27.7.2011 Bánská Bystrica. Maturoval na gymnáziu v Kremnici. V letech 1958-1963 studoval teologii na CMBF v Bratislavě, kde byl 23.6.1963 vysvěcen na kněze v katedrále sv. Martina trnavským biskupem Ambrožem Lazíkem. V r. 1971 mu byl odebrán státní souhlas a pracoval jako řidič v zemědělském družstvu v Nevoľném, později v podniku Domácí potřeby v Hronské Dúbravě. Ve své rodné obci zorganizavol stavbu nového a většího kostela. V roce 1982 se mohl vrátit do duchovní správy.
     14.2.1990 ho papež sv. Jan Pavel II. jmenoval za biskupa v Bánské Bystrici. Po prvé v dějinách diecéze byl za banskobystrického biskupa jmenovaný kněz, který se narodil na jeho území a poprvé v historii biskupství přijal biskupskou konsekraci v sídelním biskupském městě Banské Bystrici. Na slavnost sv. Josefa 19.3.1990 byl Rudolf Baláž vysvěcen a intronizován v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Bánské Bystrici slovenským arcibiskupem Jozefem kardinálem Tomkem z Říma. 
     Obnovil diecézní seminář z r. 1805 a v roce 1993 založil katolické rádio Maria, později přejmenované Lumen (paprsek). Biskup Baláž založil i teelvizní studio Lux (Světlo). V roce 1994 byl zakladatelem Katecheticko-pedagogické fakulty sv. Ondřeje v Ružomberku (od roku 2000 Katolická univerzita). V letech 1994 - 2000 byl předsedou KBS (Konference biskupů Slovenska). 12.9.2003 přívítal v Bánské Bystrici papeže sv. Jana Pavla II. na jeho návštěvě na Slovensku ve dnech 11. - 14.9.2003.
     3. 8.2011 pohřben na vlastní žádost ve svém rodišti v Nevoľném.

sedesvakance (uprázdněný stolec)

--- Marián Bublinec generální vikář 2011 - 2012
     28.7.2011 ho zvolilo Kolegium konzultorem Banskobystrické diecéze podle norem kanonického práva za diecézního administrátora dosavadního generálního vikáře diecéze. Diecézi předal sídelnímu biskupovi 15.12.2012. Po dohodě v Biskupské konferenci přijal 1. 9.2012 do bánskobystrické diecéze odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka, který nesměl pobývat v arcidiecézi.

16. Marián Chovanec 2012 –.
     *16.9.1957 Trenčín. Kněžské svěcení přijal 17.6.1989 v katedrále v Nitře. 22.7.1999 ho 265. papež sv. Jan Pavel II. jmenoval pomocným biskupem nitranské diecéze, biskupské svěcení přijal 18.9.1999 v Nitře od biskupa Jana Chrysostoma kardinála Korce. 1.3.2003 se stal generálním vikářem v Nitře.
     20.11.2012 ho 266. papež Benedikt XVI. jmenoval sídelním biskupem v Bánské Bystrici, intronizován 15.12.2012.