Církevní historie (katolická)

Symbolika Betléma a Velikonoc

Betlém:

 
V židovské symbolice číselné vyjádření jména Betlém znamená plnost Boha.

Bůh: 2 + 10 + 400 + 30 + 8 + 40 = 490

490 : 10 = 49 (součet výsledku je jako 7 x 7 = 49) + 1 (osoba Boha) = 50.

Betlehem: beth – 412, léchem – 78 = 490

490 : 10 = 49 (součet výsledku je jako 7 x 7 = 49) + 1 (osoba Krista) = 50.

Ježíš Kristus, Vykupitel (Spasitel), který se narodil v Betlémě, se stal živým chlebem (J, 6 51).

Číslo čtyřicetdevět označuje svět na Zemi, padesát je jiný svět u Boha.

Týdny jsou po 7 dnech, až nastane „osmý den“, bude to jiný svět.

Velikonoce:

V židovské symbolice je číselná hodnota Velikonoc 80 + 60 + 8 = 148.

Chléb má čísla 30 + 8 + 40 = 78, víno má hodnoty 10 + 10 + 50 = 70.

Po sečtení hodnot chleba a vína (večeře) 78 + 70 = 148 dostaneme číselnou hodnotu Paschy – Velikonoc.

Velikonoce mohou být mezi 22. 3. a 25. 4. Židovská Pascha se slavila a slaví 14. nisanu, bez ohledu na to, na který den v týdnu připadá. Výpočet data Velikonoc se liší v různých církvích. Datum Velikonoc pro římskokatolickou církev a protestantské církve na západě je určen prvním jarním úplňkem (to je po 21. 3. gregoriánského kalendáře).

Na 1. nikajském (nicejském) koncilu roku 325 bylo určeno slavit křesťanské Velikonoce až po židovském Pesachu, později bylo určeno, že budou Velikonoce po prvním jarním úplňku (tj. po 21. březnu). Jestliže připadne jarní úplněk na neděli, jsou Velikonoce až následující neděli.

Pravoslavné (východní) Velikonoce jsou oproti západním opožděny o týden, některé roky i o více dní, protože východní církve se řídí starším juliánským kalendářem. Navíc ortodoxní církve zachovávají ustanovení 1. nicejského sněmu, který stanovil, že křesťanská Pascha nesmí být před židovským svátkem Pesach, nebo spolu s ním.

Například v roce 2005 byly západní Velikonoce před židovskou Paschou.

Velikonoce západní = římskokatolické a protestantské

Velikonoce východní = řeckokatolické a pravoslavné

tmavě vyznačené datum je společné pro slavení Velikonoc západních (římskokatolické a protestantských) církví s východními (řeckokatolické s pravoslavnými) církvemi.

Tyto výpočty Velikonoc jsou velice zjednodušené. Složitější výpočty Velké neděle (zv. Epakta) se provádí s celými čísly a připočítává se tak zvané Zlaté číslo apod. Epakta je stáří fáze Měsíce na začátku roku.

Aby se vše sjednotilo, slavili křesťané Velikonoce první neděli po jarním úplňku. Ale ani potom nebyla praxe jednotná, v Římě počítali jako první jarní den 25. března a třeba v Alexandrii 21. března. Někdy tedy církev římská slavila Velikonoce jindy a církev alexandrijská také jindy.

Kromě toho byla otázka, zda se mají slavit Velikonoce v neděli, když na ni připadne jarní úplněk, nebo až za týden. Tyto spory chtěl ukončit nicejský koncil (r. 325), který stanovil, že alexandrijský patriarcha vypočte každý rok, kdy budou Velikonoce, a oznámí to papeži, od kterého se to dozví celá církev. Ale ani tehdy nebylo dosaženo úplné jednoty. Někdy papež výpočet alexandrijského patriarchy přijal, jindy stanovil Velikonoce podle římského způsobu. Teprve od 9. století nastala jednota.

Velikonoce se tedy slaví v neděli po prvním jarním úplňku v rozmezí od 22. března do 25. dubna. Jarní úplněk není míněn astronomicky, nýbrž aritmeticky. Prakticky to znamená, že je-li úplněk něco málo před půlnocí, neznamená to, že jsou Velikonoce tu neděli, nýbrž až za týden. Počítání by bylo příliš složité, a proto se počítá úplněk průměrný (aritmetický).

Německý matematik, astronom a fyzik K. F. Gauss uvádí tento postup: letopočet dělit 19, pak 4 a konečně 7. Zbytky a jejich pořadí si poznamenáme. Potom násobíme první zbytek 19, připočteme 24, dělíme číslem 30 a poznamenáme si čtvrtý zbytek. K číslu 5 připočteme 2x druhý zbytek, 4x třetí zbytek, 6x čtvrtý zbytek. Výsledek dělíme číslem 7 a získáme pátý zbytek, který připočítáme k čtvrtému. Tento poslední výsledek připočítáme k datu 22. března a datum Velikonoc je nalezeno.

Toto Gaussovo pravidlo je platné pro všechny roky od 1900 do 2099. Výjimky mají pouze léta 1954 a 1981, kdy jsou Velikonoce o týden dříve, než bylo stanoveno výpočtem. Pro roky 1800 - 1899 je třeba v uvedeném postupu nahradit číslo 24 číslem 23 a číslo 5 číslem 4.

Může se stát, že jeden nebo více zbytků jsou nuly. Tím se výpočet zjednoduší, neboť - jak známo - násobíme-li například 19 nulou, je výsledek nula. Ještě nutno poznamenat, že dělíme-li například 24 číslem 30, považuje se za zbytek 24.

Zlaté číslo (dříve zlatý počet)

Zlaté číslo je číslo udávající, kolikátý je daný rok v pořadí devatenáctiletého, stále se opakujícího cyklu. Po 19 letech se totiž (s jistou nepřesností) opakují fáze Měsíce ve stejných kalendářních datech. Tomuto cyklu 19 let se též říká Metonův cyklus, dle řeckého astronoma Metona, který jej zavedl okolo roku 432 př.n.l. Někteří badatelé tvrdí, že tento cyklus byl zapsaný v aténském chrámu bohyně Minervy zlatým pismen na černém mramoru. Jiní si zase myslí, že název pochází od zvyku mnichů zapisovat tato čísla zlatým písmem do kalendáře.

Vzorec pro výpočet: zlaté číslo = (rok + 1) % 19, je-li výsledkem 0, zlaté číslo je 19.
 

Epakta (též epakta novoroční, liliova či gregoriánská)

Epakt je vícero druhů, nás zajímá epakta, kerá byla zavedena při gregoriánské reformě kalendáře, Luigi Liliem. Epakta je potřebná k výpočtu Velikonoční neděle. V gregoriánském kalendáři je epakta rovna stáří fáze Měsíce (počet dní od novoluní) 1.ledna daného roku.

Datum Velikonoční neděle

K určení Velikonoční neděle je zapotřebí znát, kdy nastane první jarní úplněk (jaro začíná v tomto případě vždy 21.března), takzvaný administrativní úplněk (anglicky Paschal Full Moon). Ten může nastat nejdříve 21.března a nejpozději 18.dubna, následující neděle je pak Velikonoční neděle. Ta tedy může nastat nejdříve 22.března (den po nejdřívějším administrativním úplňku) a nejpozději 25.dubna (týden po nejpozdějším administrativním úplňku).

Ve výpočtu indikce se používá konstanta 3, která se přičítá k roku. A podobně konstanta 9 u slunečního kruhu a 1 u zlatého čísla. Dříve se věřilo, že Kristus (Ježíš) se narodil roku 4714 po stvoření světa. Rok 4713 před Kristem byl tedy prvním rokem, kdy začínaly všechny tři cykly od jedničky. Vzorec pro výpočet indikce by měl vypadat takto (rok + 4713) % 15 a protože 4713 % 15 je 3, lze vzorec zjednodušit na (rok + 3) % 15. Obdobně lze postupovat i u zbývajících cyklů. Všechny tři cykly se po uplynutí 7980 let (15×28×19, Scaligerova juliánská perioda) budou zase společně opakovat.

Příklad: