Předpostí – Devítník, období zrušené v r. 1965, zvané lidově zvané Masopust, 9. neděle před Velikonocemi. Poslední tři dny Devítníku (neděle, pondělí a úterý) před Popeleční středou se lidově nazývají ostatky (zbytky masopustu), nebo karneval (lat. carne vale = opustit maso, postit se). V tyto dny bylo dovoleno jíst maso, protože od Popeleční středy začínal další půst, do kterého se nepočítaly neděle.
Karneval s maskami v masopustu je prvně doložen v Německu v r.1133, do Čech se dostal s německými kolonizátory ve 13. století.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
S Ježíšovým působením, jeho smrtí a vzkříšením je spojeno Svaté město – Jeruzalém pahorek zvaný hora Moria, později nazvaný Jerusalem (hebr. Ha Salem Jire, Ha šem jire = Bůh se zjevuje v míru, Jru šalim, Jru salam = město pokoje, město míru od Boha).
Půst – doba svatopostní je pohyblivé období (může být mezi 6. 2. a 22. 3.), které se řídí datem Velikonoc, začíná Popeleční středou a končí Bílou sobotou, trvá 40 dní (nepočítají se neděle), na památku stejného počtu dní Ježíšova postu na poušti.
Fialová barva je symbolem duchovní obnovy, pokání, obrácení, sebeovládání a vážnosti postní doby.
Postní praxe pochází ze Starého zákona. Část této praxe převzali i první křesťané, ale přestalo pro ně být hlavním tématem, co si mohou a nemohou dát k jídlu, ale důležitější byl smysl postu. Vedle modlitby a almužny to je způsob, jak se duchovně zdokonalovat. Středověk znal 120 – 140 postních dnů v roce. Byly to dny duchovní přípravy před velkými svátky. Proto se nekonaly zábavy (mimo 4. neděli postní) a svatby. Za postní maso se považovaly studenokrevní živočichové (ryby).
Smyslem postu není hladovění, ale sebeovládání a zdrženlivost. Půst vytváří prostor pro myšlenky na Boha, pro dobré skutky a zpytování duše. Věřící by si měl odřeknout něco, co je mu příjemné. Postem může být odřeknutí zákusků, kávy, televize, nebo jiné zábavy. Půst se stává prostředkem, nikoliv cílem.
Na Popeleční středu se světí popel z větviček jívy – kočičky z předešlého roku (takzvané 2. velké svěcení /předmětů/ v církevním roce, 1. svěcení hromniček, 3. svěcení kočiček). Kněz uděluje Popelec, obřad, kdy jsou věřící označováni tímto popelem na znamení duchovní obnovy. Sv. Hypolit (+ 236) píše v r. 200 o postu na Velký pátek a Bílou sobotu. To byl půst 40 hodinový, syrské prameny odkazují v r. 250 na půst šesti denní (Svatý týden), mezi 5. (na Východě) a 7. stoletím (na Západě) se ustálil půst na 10 týdnech, později na 6 týdnech. Protože se neděle nepočítaly jako postní dny, byla stanovena Popeleční středa jako počátek 40 denního postu. Během postní doby se křesťané modlí pobožnost Křížové cesty a připomínají si utrpení Pána Ježíše.
Via crucis = Cesta kříže, Křížová cesta. Vznik na začátku středověku podle apokryfního (legendární) evangelia z 5. století, kde se píše o Panně Marii, jak chodila s ženami po místech, kudy šel Ježíš Kristus s křížem na Velký pátek. Od 4. století tudy chodili jednotliví poutníci, později se přidávali další věřící. Františkáni, kteří se usídlili ve Svaté zemi chodili od 14. století každý rok dvě cesty s pobožností: cestu pádů a poslední cestu Pána Ježíše. Od r. 1458 je známá jen jedna pobožnost pod názvem Křížová cesta od Piláta na Golgotu. Protože neměl každý poutník možnost navštívit svatá místa v Jeruzalémě, připomínali si věřící od 15. století mimo Jeruzalém Křížovou cestu ve Španělsku, kde ji od r. 1420 organizoval dominikán Alvarus. Následovalo Portugalsko, Francie, Německo, Čechy a Morava. Původních zastavení bylo 6 (dnešní 7. – 12.), později se rozšířila na 25 – 33). V 17. století se ustálil na počet 14. zastavení. (1. Ježíš před Pilátem, 2. Ježíš bere kříž, 3. Ježíšův první pád, 4. setkání s Matkou Pannou Marií, 5. Šimon z Kyrény pomáhá Ježíšovi nést kříž, 6. setkání s Veronikou, 7. Ježíšův druhý pád, 8. Ježíš a jeruzalémské ženy, 9. Ježíšův třetí pád, 10. Ježíš svlečen za šatů, 11. Ježíš přibit na kříž, 12. Ježíš umírá, 13. Ježíšovo tělo sňato z kříže, 14. Ježíš pohřben.
Zastavení křížové cesty vznikaly v kostelích, ale i v přírodě, kde vedly na nejbližší kopec. Ten dostal název Kalvárie, aby připomínal Kalvárii – Golgotu v Jeruzalémě.
Malíři a sochaři se odtrhli od reality i v jiných detailech. Přizpůsobili Křížovou cestu a Kalvárii místním reáliím (stejně jako betlémy a jesličky).
Postní doba má 6 nedělí, jejich názvy byly odvozeny podle slov vstupní modlitby (žalmu), lidové názvy postních nedělí vznikaly z různých důvodů:
1. Invocabit = vzývat mě bude – Ž 91, 15-16; (neděle černá, ženy nosily černý oděv na znamení smutku ke smrti Krista).
2. Reminiscere = rozpomeň se Bože, na svá slitování – Ž 25, 6.3.22; (pražná – pražilo se obilí, nebo sazometná - začínalo se uklízet před svátky).
3. Oculi = oči obracím na Hospodina – Ž 25, 15-16; (kýchavná – ve středověku se konaly modlitby za odvrácení moru, který začínal kýcháním. Od té doby se používá Pozdrav Pán Bůh = uzdrav tě Pán Bůh).
4. Laetare = vesel se Jeruzaléme – Iz 66,10; (družebná – lidé se družili, protože na tuto neděli byla povolena zábava, aby nebyla postní doba tak dlouhá). V tento den světí papež Zlatou růži – zvláštní vyznamenání pro osoby nebo významné kostely. Při mších se používá růžová barva.
5. Dominica Passionis = neděle umučení, zvaná 1. Pašijová, nebo Judica = Suď mě, Bože a rozsuď v můj prospěch – Ž 43, 1-2; 1. připomínka Ježíšovy smrti (smrtná, smrtelná, po mši se zahalují obrazy a sochy s ukřižovaným Ježíšem). V lidové tradici se vynášela Smrtka – Morana.
6. Dominica Palmarum = neděle palem, název podle palmových větví, které dávali lidé při slavnostním vjezdu Ježíše do Jeruzaléma. U nás zvaná Květná neděle. Používá se červená barva, symbol krve. Místo palmových větví se používají posvěcené rozkvetlé větvičky jívy – kočičky, které u nás rozkvétají jako první květy (takzvané 3. velké svěcení /předmětů/ v církevním roce. Viz velké svěcení /předmětů/ v církevním roce: 1. svěcení hromniček, 2. svěcení popela, 3.svěcení kočiček). Přede mší se čte evangelium o Kristově vjezdu do Jeruzaléma (Mt 21,1-9; Mk 11,1-11; L 19,28-44; J 12,12-19), neděle také zvaná 2. Pašijová – při mši sv. se čtou Pašije = evangelium o umučení Páně, každý rok střídavě podle sv. Matouše, sv. Marka, sv. Lukáše.
Svatý týden (= Velký týden, Pašijový), je posledních sedm dní postu, začíná Květnou nedělí.
Pro první tři dny se v lidovém podání ustálily názvy:
modré pondělí – podle postní fialové nebo tmavě modré barvy, která se používala po Květné neděli, kdy byla barva červená. Obě barvy dávají spolu barvu fialovou.
šedé úterý – podle barvy popela. V některých oblastech Moravy žluté úterý, ale podle etnografů zkomolený název šedé barvy (gelb = žlutá, grau = šedá). V tento den se zametal prach a vymetaly komíny. Jako symbol pokání se popel vynášel na křižovatky, které mají tvar Kristova kříže.
škaredá – sazometná středa, v ten den Jidáš zradil Krista velekněžím a tak udělal škaredý (ošklivý, zlý) skutek, druhý název byl podle vymetání sazí z komína, aby byla čistá kamna připravena na Velikonoce.
Podle časové rekonstrukce historiků a biblistů se poslední pozemské Ježíšovy dny v Jeruzalémě pravděpodobně udály 6. – 9. 4. 30, kdy mu bylo asi 34 let.
Poslední tři dny postní doby mají společný název:
Svaté třídenní = sacruum triduum:
Zelený čtvrtek – český název vznikl přesmyčkou z německého Greindonnerstag (plačící, lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (grín = zelený). Židé při odchodu (exodus) z Egypta (2. Ex/M/ 12.) jedli při večeři beránka se zelenými hořkými bylinami a saláty. Používá se bílá barva, jako symbol radosti nad ustanovením dvou nejdůležitějších svátostí: Oltářní Svátosti a svátosti kněžství. Mše svatá se slouží na památku Ježíšovy Poslední večeře (Coena Domini). Při mši svaté je připomínka mytí nohou dvanácti mužům, zrazení od Jidáše a následné zajetí v Getsemanské zahradě. Po zpěvu Gloria utichnou varhany a zvony („odlétají do Říma“). Po mši se sundávají plátna z oltářů, jako symbol opuštěnosti Krista.
Velký pátek – název podle Ježíšova ukřižování a jeho smrti, důležitá a velká světová událost za duchovní záchranu všech lidí = vykoupení. Velký pátek je den smutku. V katolické církvi na celém světě, se nekoná mše svatá, ale slouží se velkopáteční obřady na památku Ježíšova umučení, při kterých se čtou pašije podle sv. Jana (jako očitého svědka na Golgotě). Připomínkou Kristovy smrti je uctívání kříže. Jako symbol Ježíšovy prolité krve se používá červená barva. Protestantské slaví Ježíšovo vítězství nad hříchem a slouží bohoslužby s vysluhováním Večeře Páně. Podle pověstí se na Velký pátek při pašijích v 15 hodin otvírala země a skály, aby se ukázaly poklady. Podle těchto legend se otvírala i hora Blaník. Ráno, v poledne a večer se místo zvonů ozývaly řehtačky a klapačky.
Bílá sobota – nazvaná podle bílých pláten, v kterých byl Ježíš pohřben a podle bílého oblečení (symbol čisté duše) novokřtěnců, které dostávali při večerních obřadech, když byli přijímáni křtem do církve. Bílá sobota je aliturgický den – prázdný den, to znamená, že v katolické církvi, na celém světě, se nekoná žádná bohoslužba, liturgie ani obřady! Oltáře jsou bez pláten a bez květinové výzdoby. Je to poslední den postní doby a den smutku. Věřící křesťané si připomínají, že Ježíšovo tělo odpočívalo v hrobě a modlí se u „Božího hrobu“. Končil půst a nastala vigilie Vzkříšení.
Obřady slavnostní liturgie Vzkříšení Páně se konají na Bílou sobotu po západu slunce, kdy podle starověkého počítání času začíná nový den. Vigilie Velké neděle začíná zapálením ohně, od kterého se rozsvítí Paškál (paschální = velikonoční svíce). Znovu se rozezní varhany a zvony („přiletěly z Říma“).
Velikonoční neděle – Velká neděle (velká svým světovým významem). Zasvěcený svátek slavnost Velikonoce – Veliká noc (hebrejsky Pesach, Pascha = přejití, židovský svátek slavený na památku vysvobození z otroctví a vyjití Izraelitů z Egypta r.1250 př. Kr.). Židovská Pascha se slaví 14. nisanu. Datum Velikonoc je určen prvním jarním úplňkem (to je po 21. 3.).Velikonoce mohou být mezi 22. 3. a 25. 4., mají 7 nedělí. Zmrtvýchvstání Páně – Vzkříšení Páně., Po celou velikonoční dobu se zpívá zpěv Aleluja = chvalme Boha. Svátky Veliké noci jsou největší, nejdůležitější a nejvýznamnější církevní svátky v roce, křesťané si připomínají Ježíšovo vzkříšení z mrtvých. Symbolem velikonoční doby je bílá barva. Velikonoční doba trvá 50 dní. Začíná Velkou nedělí a končí Svatodušní nedělí.
Velikonoční pondělí - červené pondělí, název podle červeně obarvených vajec, zvaných kraslice (krasivaja=červená barva).
Symboly Velikonoc:
Kříž – nejdůležitější, nejznámější a nejpoužívanější symbol křesťanů. Ježíš Kristus zemřel za za záchranu (spásu) všech lidí. Trest smrti ukřižováním patřil v jeho době k nejvíce krutým a ponižujícím trestům.
Beránek – jeden ze symbolů Ježíše Krista, obětovaný za záchranu (spásu) lidstva. Beránek symbolizuje Kristovo zmrtvýchvstání a vítězství nad smrtí. Dávala se mu červená mašle, nebo bílý praporek s červeným křížem (někdy s opačnými barvami). Tento symbol oběti byl u Izraelitů předobraz Spasitele, pečeného beránka a nekvašený chléb použili při odchodu z Egypta. Připomínal jim záchranu od Boha, kdy přešel jejich domy označené krví beránka.
Fénix (řec. foiníx, lat. phoenix) – bájný pták ohnivák, zobrazovaný jako orlice vyrůstající z plamenů. V Arábii a Egyptě jeden ze symbolů Slunce. Z Egypta se dostal do řecké a římské mytologie. Podle legendy shořel každých 500 let ve vlastním hnízdě z vonného dřeva a z vlastního popela se znovu zrodil a vstal omlazen k novému životu. Symbol Krista, který vlastní mocí vstal z hrobu.
Oheň – symbol světla nad tmou. Vzkříšený Ježíš svým světlem zahání tmu. Od ohně se zapaluje velikonoční svíce zvaná paškál.
Paškál – velikonoční svíce, symbol živého Krista, je zdobena křížem s pěti ranami Krista, letopočtem a řeckými písmeny Α (alfa) a Ω (omega) = Ježíš je začátek (alfa) a konec (omega) všeho.
Vejce – symbol života, symbol vzkříšeného Krista. Vápenná skořápka – skalní vápencový hrob, uvnitř živé kuře. Barvení vajec na červeno = kraslice. U Slovanů byla „krasivaja“ = červená barva symbolem krve a života.
Pomlázka (: žíla, dynovačka, binovačka, mrskačka, šlahačka) – slovanský název po,lázka znamenal pomladit, omladit. Ženy ve slovanských zemích dostaly pomlázkou, aby byly stále mladé. Další vysvětlení zvyku, že muži „mlátí“ ženy, vzniklo podle události, když andělé zvěstovali ženám u hrobu Kristovo vzkříšení. Ženy běžely do města a tuto zprávu rozšiřovaly. Vojáci (muži) je rozháněli bičíky a případně polévali vodou. Koleda s pomlázkou je na velikonoční pondělí (červené pondělí) a je pouze mužskou záležitostí. V žádném případě nechodí koledovat dívky (z knihy Lidové zvyky a obyčeje).
Zajíc (králík) se objevuje v germánských oblastech jako pohanský symbol jara. Staří Germáni a Slované oslavovali jarní svátky zániku zimy. Jako připomínku návratu stěhovavých ptáků pekly tyto národy tak zvané uzlíky (pečivo ve tvaru ptáčka). V některých zemích se pořádá „honění velikonočního králíčka, zajíčka“ – hledání ukrytých vajíček v zahradě. Tento zvyk vznikl původně z toho, že lidé hledali v trávě vajíčka malého ptáčka „králíčka zlatohlavého“, která mu vypadla z hnízda. Pod vlivem Slovanů se změnil „králíček“ na králíka a ten byl zaměněn se zajícem. U germánských křesťanů byl znázonován bílý zajíc u nohou Panny Marie – symbol duchovní čistoty.
Mazanec – symbol slunce. Původně to bývalo nesladké pečivo ze sýra a vajec. Později sladká varianta ponechala kruhový tvar s křížkem uprostřed.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Padesátý den po Velikonocích je slavnost Seslání Ducha Svatého (svátek Letnic) Letnice – letní žně, původně židovský svátek Oznámení Desatera na hoře Sinaj. Dny, kdy převzal Mojžíš od Boha Zákon. Svatodušní svátky, zvané Padesátnice z řečtiny a latiny Pentecostes = Padesátý den (50 dní po Velikonocích, mezi 10. 5. – 13. 6.). Tento svátek je připomínkou založení Církve, kdy na apoštoly sestoupil Duch Svatý v podobě ohnivých plamínků, používá se červená barva, symbol ohně.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- II. Mezidobí – je doba církevního roku mezi Velikonocemi a adventem, trvá asi 6 měsíců. V této době se používá zelená barva, symbol naděje.
V II. mezidobí jsou dvě velké slavnosti:
1. neděle po Letnicích je slavnost Nejsvětější Trojice – jeden Bůh ve třech Osobách – Otec, Syn a Duch Svatý. Do r.1965 se používal titul Svatá Trojice, to vedlo u mnoha lidí k omylu a z neznalosti se domnívali, že se jedná o některou „svatou ženu“, nebo o společné pojmenování sv. Mikuláše, anděla a čerta, nebo svatých Tří králů.
Ve čtvrtek po Nejsvětější Trojici je zasvěcený svátek slavnost Těla a Krve Páně (Boží Tělo), jedná se o přenesenou oslavu ustanovení Eucharistie – Nejsvětější Svátosti za Zeleného čtvrtku, proto i tato slavnost je ve čtvrtek.
