Řády, řehole akongregace (zrušené řády označeny X)
řeholníci (mniši) a řeholnice (jeptišky) vytvářeli společenství, která se řídila pravidly (řeholí). Řády se od sebe liší řeholí, úkoly, oblečením a náplní.
Od 6. století stavěli společné (řádové) domy zvané kláštery, které se liší stavebním pojetím, výzdobou i názvem (kláštery, konventy, kartouzy, komendy, kanonie).
Podle domů prvních řádů bývají všechny nepřesně nazývány kláštery – lat. claustrum = závora, zámek na klíč. Všeobecné označení pro řeholní domy.
1. řeholní mužské instituce
A – mužské řády (ordines religiosi)
1) rytířské řády (ordines militares, ordines equestres, Ritterorden)
2) křižovníci (crucigeri, Kreuzherren)
3) řeholní kanovníci (canonici regulares, regulierte Chorherren)
4) mnišské řády (monachi, Mőnchsorden)
5) žebravé řády (ordines mendicantes, Mendikanten)
6) řeholní klerikové (clerici regulares, Regularkleriker)
B – mužské kongregace
C – mužské řeholní společnosti
2. řeholní ženské instituce
A – ženské řády (secundus ordo)
B – ženské kongregace
C – společnosti
D – ústavy
3. laické řády (terciářské)
mužské řády terciářů
ženské řády terciářek
u většiny řádů znamená první řád mužský (primus ordo), druhý řád ženský (secundus ordo) a třetí řád (tercius ordo) sdružení laiků, od II. vatikánského koncilu se řeholní instituce označují pouze jako mužské a ženské a pro laická sdružení se používá původní název terciáři.
Kongregace označují řeholní společenství, které na rozdíl od řádů skládají pouze jednoduché časné nebo věčné sliby
alžbětinky – OSE, Ordo S. Elisabeth, Sorores Hospitalariae S. Elisabethae – Řád sv. Alžběty, sestry nemocniční sv. Alžběty, řád vznikl v Cáchách pod vedením Apolonie Rademarchové r. 1627 z Terciářek sv. Františka, patronkou se stala sv. Alžběta Durynská (Uherská).
Do Čech byl uveden hraběnkou Schönkirchovou 1719 Praha – Nové Město, kostel Panny Marie na Slupi, Kadaň, Jablunkov, kláštery zrušeny 1953, sestry shromážděny s jinými řeholemi v Broumově a Bílé Vodě, 1990 obnoveny k láštery v Brně a v Krnově obnovila činnost Kongregace sester sv. Alžběty – alžbětinek, (řehole sv. Augustina, vlastní Stanovy /statuta/, péče o nemocné), znak: v modrém poli tři zlaté koruny, heslo: – , oděv: černý hábit se škapulířem, cingulum s pěti uzly, černý závoj
X ambroziáni (benediktini – OSB), italská větev s milánskou liturgií sv. Ambrože, do Prahy je povolal Karel IV. 1355, klášter sv. Ambrože zanikl během husitských válek
anglické panny – IBMV, VA, Institutum Beatae Mariae Virginis, Virginum Anglicanarum – Institut blahoslavené Marie Panny, Panny anglické (Loretánské sestry), založení Marií Wardovou 1624 v Anglii, společnost se zřekla klausury a začala působit na veřejnosti, to vedlo 1631 k jejímu zrušení papežem Urbanem VIII., po smrti zakladatelky (+1645) dal ještě v tom roce nové schválení papež Inocenc X., (od roku 1841 působily sestry v Kalkatě. Do tohoto řádu vstoupila 1. 9.1928 bl. Matka Tereza).
Do Čech uvedeny 1746, za rok otevřely v Karmelitské ulici dívčí školy, v r. 1783 přesídlily do bývalého kláštera karmelitek u sv. Josefa, po 1. světové válce přesídlily do Svojšic, Nýrska a Štěkně, r. 1990 Dobrá Voda u Horní Stropnice, (kongregace, konstituce sv. Ignáce z Loyoly, výchova, vzdělání dívek), oděv: černý hábit, cingulum, závoj, (dříve krátká bílá pláštěnka přes ramena)
annunciantky (celestinky)
Apoštolát františkánského sekulárního řádu, (urbanky)
assumpcionisti – AA, Congregatio Augustinianorum ab Asumptione – Kongregace augustiniánů od Nanebevzetí (Panny Marie).
augustiniáni kanovníci (augustiniánští kanovníci) – (CRV, SAOCRV), Sacer et Apostolicus Ordo Canonicorum Regularium S. (Sancti) Augustini, Congregatio Vindesemensis-Victorina – Kněžský a apoštolský řád kanovníků řehole sv. Augustina, Kongregace obhájců-vítězných, založen 1059.
Do Čech uveden 1333 Roudnice, Jaroměř, Praha – Karlov, na Moravu 1371, Olomouc, Prostějov, Brno, (řehole sv. Augustina, řeholní kanovníci, duchovní správa, vědecká a kulturní činnost, působení na školách), zrušen Josefem II. 1785, obnoven 1990,
znak: červeno – stříbrný štít s devíti (střídavě s 9 červenými + 9 stříbrnými = 18) břevny, ve štítu do krajů špicemi dovedená modrá, zlatě lemovaná routa, uprostřed ní Ježíšovo poprsí se svatozáří, heslo: – , oděv: bílý talár, na něm sarrocium (dlouhý úzký pruh plátna na přední i zadní straně taláru) cingulem, černá mozeta (pláštík kolem ramen k loktům) s kapucí, v ČR v Brně
Konfederovaní řeholní kanovníci sv. Augustina – CRSA (CanAug. CRV) Sacer et Apostolicus Ordo Canonicorum Regularium S. (Sancti) Augustini – Kněžský a apoštolský řád kanovníků řeholních sv. Augustina
augustiniáni bosí – OAD, Ordo Augustiniensium Discalceatorum – Řád augustiniánů bosých (OESAD – Ordo Fratrum Eremitarum S. (Sancti) Augustini Discalceatorum – Řád Bratří poustevníků sv. Augustina bosých, neobutých, neoficiální označení), založen 1533 ve Španělsku, jako reformovaná větev obutých augustiniánů poustevníků.
Do Čech uveden 1623 Praha (na Zderaze), Lnáře, Tábor, Lysá n. L., Havlíčkův Brod, Český Brod, (stejné působení ; jako CRV a OSA, žebravý řád), znak: stejný jako OSA, heslo: stejné jako OSA, oděv: stejný jako OSA, pouze nosí naboso kožené sandály
augustiniáni Rekoleti – OAR, Ordo Augustinianorum Rekollectorum – Řád Augustiniánů obnovených
augustiniáni obutí (poustevníci) – OSA, Ordo Fratrum S. (Sancti) Augustini – Řád Bratří sv. Augustina (OESA – Ordo Fratrum Eremitarum S. Augustini – Řád bratří poustevníků sv. Augustina, neoficiální označení), obutí augustiniáni, žebravý řád, založen r. 1256 papežem Alexandrem IV. z řádu augustiniánů kanovníků.
Do Čech uveden 1263 Přemyslem Otakarem II., Praha – Malá Strana (sv. Tomáš, sv. Josef), Brno (známý klášter d&iacu te;ky Řehoři Janu Mendelovi), Bezděz, Domažlice, Litomyšl, Vrchlabí, Žamberk, ženská větev v Čechách v Praze a v Olomouci, samostatná česká provincie od r. 1604, (řehole sv. Augustina, žebravý řád, duchovní správa, vědecká a kulturní činnost – viz CRV), část klášterů zrušena Josefem II. r. 1785, znak: ve zlatém poli červené planoucí srdce, probodené kosmým zlatým šípem s červenými perky, postavené na černé knize s červenou ořízkou, obtočené černým pásem, za srdcem je šikmá zlatá berla, heslo: Tolle lege! (zvedni, vezmi a čti!), oděv: černý hábit s kapucí a s černým koženým řemenem, bílý hábit nosí novicové
augustiniánky – OSSA, Ordo Sororum S. (Sancti) Augustini – Řád sester sv. Augustina, v Čechách od r. 1213 Olomouc, 1354 Praha, komunita zrušena 1565 a klášter předán augustiniánům (OSA) od sv. Tomáše na Malé Straně, oděv: černý hábit s koženým cingulem
augustiniánky kanovnice –CSA (CSPA), Canonici Regulares S. Augustini – kanovnice řeholní sv. Augustina, /Canonissae S. P. (Sancti Patri) Augustini/ – kanovnice sv. otce Augustina, konventy vznikaly po r. 1059 u mužských domů kanovníků, později byly jako samostatné kanonie, v Čechách neměly vlastní domy, ale vídeňské kanonii patřily polnosti v Českém Dubu a Spálov ve Slezsku
barnabité (pavlité) – CRSP, Congregatio Clericorum Regularium S. (Sancti) Pauli Barnabitarum – Kongregace kleriků řeholních sv. Pavla Barnabitského, založení r. 1530 v Miláně v kostele sv. Barnabáše (barnabité) sv. Antonínem Maria Zaccariou, Bartolomějem Ferrarim a Jakubem Morigiou, potvrzen roku 1533 papežem Klementem VII.
Do Čech uveden 1627 císařem Ferdinandem II. u kostela sv. Benedikta na Hradčanech, klášter zrušen 1786, v r. 1792 dostaly tento klášter karmelitky, které tam převezly i svou zemřelou abatyši Marii Elektu, (řehole sv. Antonína Maria Zaccarii , řeholní klerikové, duchovní správa), znak: v červeném poli zlatý kříž na zlatém trojvrší, po stranách zlatá písmena P. A. = Paulus Apostolus, Pavel apoštol, heslo: – , oděv: černá kněžská klerika
X bartolomité – SB, Societas Bartolomei – Společnost Bartoloměje, založena 1640 rakouským světským knězem Bartolomějem Holzhauserem v Salzburgu (Solnohrad), další konvent byl ve Vídni, 1705 Praha, Žitenice, Cerekev, zrušen 1782, (řeholní společnost, duchovní správa)
basiliáni – OSBM, Ordo Sancti Basilii Magni (Sancti Iosaphatae) – Řád basiliánů sv. Josafata, řeckokatolický řád, nazvaný podle řehole biskupa sv. Basila Velikého
basiliánky, jediný řád řeckokatolického ritu na českém území, název podle sv. Basila Velikého
Belgičtí Josefíni – CI, Instutum Iosephitarum Gerardimontensium – Institut Josefínů Gerardovy hory
benediktini – OSB, Ordo S. (Sancti) Benedicti – Řád sv. Benedikta, (Congregatio Silvestrina – Kongregace Silvestrinů OSB, Congregatio Olivetana – Kongregace Olivetánů OSB) nejstarší organizovaná řehole v Evropě, založen na Monte Cassinu sv. Benediktem z Nursie r. 529.
Do Čech uveden sv. Vojtěchem a knížetem Boleslavem II. r. 993 Praha – Břevnov, Sázava, Opatovice nad Labem, Litomyšl, ve 14. století Praha Emauzy – na Slovanech, Broumov, Rajhrad, (řehole sv. Benedikta, slovanská větev sv. Vojtěcha, mnišský řád, rozjímavý život, duchovní správa, vyučování, manuální práce), slib trvalé stálosti místu.
7/11. 9. 910 bylo hrabětem Vilémem z Akvitánie a sv. Bernonem (1. opat) založeno významné opatství v ve francouzském městě Cluny, za prvních opatů 2) sv. Oda, 3) sv. Aymarda, 4) sv. Majola, 5) sv. Huga a 6) sv. Odila, se stalo opatství střediskem klášterní reformy, bazilika v Cluny, mezitím zbořená, byla po svatopetrském velechrámu největším chrámem všech dob.
Znak: v modrém poli zlatý patriarší kříž stojící na zlatém trojvrší, přes kříž stříbrné nebo černé heslo PAX (v prostoru mezi vrcholy a spodním ramenem kříže), heslo: ora et labora (modli se a pracuj), oděv: černý hábit s cingulem, přes něj černý škapulíř, v klášterech přísnější observace (poslušnosti) se nosí i kapuce
benediktinky – ženská větev založena v r. 543 sv. Scholastikou, sestrou sv. Benedikta v Piambarole u Monte Casino.
Do Čech uvedeny sv. Mladou 973 a jejím bratrem Boleslavem II. na Pražský hrad u sv. Jiří (nejstarší český klášter), Mlada se stala jeho první abatyší, klášter byl proslavený svou malířskou a písařskou školou. Svatojiřská abatyše získala od Karla IV. knížecí titul a právo korunovat českou královnu (krále korunoval pražský arcibiskup), toto právo trvalo až do r. 1782, kdy ho zrušil Josef II.
Další kláštery benediktinek byly v Praze – Staré Město, Teplice v Čechách, Pustiměř na Moravě, 1889 – 1918 Praha – Smíchov u sv. Gabriela (beuronská kongregace), od r. 2007 opět v ČR, oděv: černý hábit, černý závoj
bernardini – CRB (CanAug. CRV), Congregatio Ss. (Sanctisimi) Nicolai et Bernardi Montis Iovis – Kongregace svatých Mikuláše a Bernarda horské doliny
bílí otcové – MAfr, Misionarii Africae, Patres Albi – Misionáři afričtí, bílí otcové
boromejky – SCB, Sorores Caroli Boromei (Congregatio Virginum Sororum Misericordiae S. /Sancti/ Caroli Borromei) – Sestry Karla Boromejského, Kongregace panenských sester milosrdných sv. Karla Boromejského, Milosrdné sestry sv. Karla Boromejského, založena 1652 Richardem Chauvenelem v Nancy (Francie), patronem je sv. Karel Boromejský, 4 dívky z Českých Budějovic vstoupily do noviciátu v Nancy a v r. 1837 se vrátily jako první boromejky do Čech, pracovaly v ústavu slepých v Praze 1837 – 1843, s podporou kněžny Heleny Lobkowiczové a knížete Františka založily 1843 klášter a nemocnici sv. Karla Boromejského v Praze pod Petřínem, sirotčinec Praha, Prčice, Znojmo, Jiříkov, Prachatice, Brno, Moravské Budějovice, Ostrava, Frýdek-Místek, Frýdlant n.Ostravic í, (řehole sv. Augustina, práce v oblasti charity, zdravotní zařízení, misie), oděv: černý hábit k lýtkům, černý závoj, při práci bílý hábit
bratři unionisté – SA, Congregatio Fratrum Adunationis Tertii Regularis Ordinis S. (Sancti) Francisci – Kongregace bratří jednotných třetího řeholního řádu sv. Františka
celestini – OCel., Ordo Celestinum – Řád celestinů, založen ve 13. století Petrem Morronem (později papež Celestin V., + 1296), řád je reformovanou větví benediktinů se silnou úctou k Duchu Svatému, (řehole sv. Benedikta, mnišský řád), do Prahy uveden Karlem IV. 1368 (kaple sv. Michala pod Vyšehradem, převorství zničeno husity 1420, znak: kříž s písmenem S (Spiritus Sanctus = Duch Svatý), oděv: bílý hábit s černým škapulířem s k apucí
celestinky – annunciantky, řád založen 1604 sv. Marií Viktorií Fornariovou v Janově (+ 1617), podle řehole sv. Augustina. Do Čech uvedeny v r. 1736 Františkem Antonínem hrabětem Šporkem z Rottenbuchu u Bolzana v rakouských Tyrolích, odkud povolal sedm řeholnic. Jeho nejstarší dcera Marie Eleonora se stala abatyší, přenechal jim hrad v Choustníkově Hradišti, později přesídlily do Prahy na Nové Město, zrušeny Josefem II. 1782, (řehole sv. Augustina), oděv: bílý hábit s bílým cingulem, modrý škapulíř a plášť, černý závoj.
cisterciáci – OCist., Ordo Cisterciensis – Řád cisterciáků, založen 1114 sv. Bernardem z Clairvaux (v r. 1098 odešlo několik benediktinů do pustiny v Citeaux (Cistercium) u Dijonu v Burgundsku ve Francii), potvrzen papežem Kalixtem II. r. 1119, reformovaný r. 1198 sv. Robertem, do Čech uveden 1142 Vladislavem II., ženská větev založena sv. Humbelinou, do Čech uvedena 1265, Jilemnice, Sedlec u Kutné Hory, Nepomuk, Osek, Zbraslav, Vyšší Brod, Tišnov, (řehole sv. Benedikta, mnišský řád, reformní benediktini, služb a církvi, dobrovolná chudoba, manuální práce, duchovní správa), znak: modrý štít, posetý zlatými liliemi, se srdečním štítkem pětkrát kosmo (odshora zleva dolů vpravo) modrozlatě děleným s červeným lemen, heslo: cistercium Mater nostra (cistrercie Matka naše), oděv: bílý hábit s černým škapulířem a černým cingulem, opat nosí černou mozetu
cisterciačky – OCist., Ordo Sororum Cisterciensis – Řád sester cisterciaček, založen 1114, od začátku byly kláštery exemptní = úplně samostatné, podřízené Svatému Stolci, v Čechách 1225 Oslavany, Tišnov, který založila královna Konstancie, manželka Přemysla Otakara I. a matka sv. Anežky, Staré Brno, Pohled, Sezemice, většina konventů zanikla během husitských válek, ostatní zrušil Josef II. 1782, obnovení 1901 Tišnov, zrušen 1950, obnoven 1990, (panenská řehole – nepřijímá vdovy, rodinné školy pro ženská povolání), oděv: bílý hábit s černým škapulířem, cingulem a závojem
cyriaci, (Křižovníci s červeným srdcem – bílí křižovníci)
cyrilky – CSSCM, Congregatio Sororum a Ss. (Sanctisimi) Cyrillo et Methodio – Kongregace sester od sv. Cyrila a Metoděje, původně laická družina ve spolku moravských katolických učitelek, zakladatelka M. R. Nesvadbová r. 1927, přípravou stanov byl pověřen Svatým Stolcem Mons. Jan Šrámek, ministr ČSR, stanovy potvrzeny 1928 olomouckým arcibiskupem Leopoldem Prečanem, sídlem měl být Velehrad, jako nové sídlo určeno Brno, 1945 – 1950 Velehrad, Prostějov, Praha, Litoměřice, Stará Boleslav, Liberec, Mariánské Lázně, Bílá Voda, Olomouc, Opava, Vyškov, Rumburk, (oživení cyrilometodějské úcty, výchova dívek, charitativní činnost, sociální ústavy, misie), oděv: šedý hábit a závoj
Dámy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – služebnice Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, založeny 1800 v Paříži, 1872 – 1950 Praha
Dcery Božské lásky – FDCC, Filiae Divinae Caritas – Dcery Božské lásky, kongregaci založila Františka Lechnerová ve Vídni 1868, v Čechách 1870 v Opavě, Praha, Brno, Jiřetín, soustředěny 1950 – 1990 Jiřetín pod Jedlovou, kde zůstaly i po r. 1990, od r. 1990 Opava, (kongregace, řehole sv. Augustina, pomoc pro dívky, péče o staré lidi a zanedbané děti), znak: na černém poli tři zlaté paprsky – Otec, stříbrný kříž – Syn, (stříbrná) bílá holubice – Duch Svatý, heslo: Omni pro Dei, pauperis et congregatia nostri = vše pro Boha, chudé a kongregaci naši, oděv: černý hábit s bílým límcem, černý závoj s bílým lemem
Dcery sv. Pavla – paulínky
Dcery křesťanské lásky sv. Vincenta de Paul – vincentky
Dcery Nejsvětějšího Spasitele – spasitelky
Dcery Panny Marie Pomocnice, (salesiánky FMA, Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice)
doktrináři – DC, Congregatio Patrum Doktrinae Christianae – Kongregace Otců učení křesťanů
dominikáni – OP, Ordo (Fratrum) Praedicatorum – Řád (bratří) kazatelů, založen 1216 sv. Dominikem v Toulous (+ 1221), potvrzen 1216 papežem Honoriem III., do Čech uveden 1224 Přemyslem Otakarem I., pražským biskupem Pelhřimem a rodnými bratry ze Slezska sv. Česlavem a Hyacintem, Praha – Staré Město (původně Klementinum, od r. 1626 sv. Jiljí), Jablonné v Podještědí, Turnov, Hradec Králové, Olomouc, Znojmo, Jihlava, ženská větev založena sv. Dominikem 1226, potvrzena 1236, (řehole sv. Augustina a vlastní Konst ituce, žebravý řád, studijní, misijní a kazatelská činnost, modlitba, manuální práce, odkázáním na milodary se stal druhým největším žebravým řádem), řád vznikl jako odezva na rozmáhající se kacířské hnutí Albigenských, aby přesvědčovali hlubokými teologickými znalostmi, chudobou a láskou, podle legendy sv. Dominik dostal růženec od Panny Marie, řád sehrál velkou roli při obraně víry (v renesanci bohužel i negativní úlohu v inkvizici), část řádu byla zničena za husitských válek, další za Josefa II. 1785, v r. 1905 se osamostatnila česká provincie se sídlem v Praze u sv. Jiljí, znak: v č erném poli stříbrný trojúhelníkový hrot (velký znak: v horním poli nad hrotem zlatá šesticípá hvězda, v dolním stříbrném poli černý pes s hořící pochodní v tlamě, sedící na červené knize, nad ním koruna s palmovou větví a lilií), podle svého názvu a podle psa ve znaku dostali přezdívku Domini canis = Pánovi psi, heslo: Veritas (Pravda), oděv: bílý hábit, kožený pás s růžencem, bílý škap ulíř s kapucí, černý plášť s kapucí
dominikánky – rozjímavé sestry sv. Dominika – OP, Moniales Ordinis Praedicatorum – Mnišský řád kazatelek (Řád mnišek sv. Dominika), založení 1226 sv. Dominikem, potvrzení 1236 papežem Řehořem IX., v Čechách 1240 Brno, Hradec Králové, Praha, Olomouc, Plzeň, většina klášterů zanikla během husitských válek, ostatní byly zrušeny Josefem II. 1782, obnovení v Litoměřicích 1918, přestěhování v r. 1950 do Charitního domova na Moravci, v r. 1990 sestry přesídlily do kláštera ve Znojmě, (materiální a duchovní příprava na liturgii, manuální práce), znak: stejný jako OP, heslo: stejné jako OP, oděv: bílý hábit se škapulířem, černý závoj a černý plášť, pás s růžencem
dominikánky (zdislávky) – CZOSD, Congregatio Sororum B. (Beati) Zdislavae III. Ordinis S. Dominici – Kongregace sester blahoslavené Zdislavy 3. řádu sv. Dominika, založení se uskutečnilo z iniciativy olomouckých dominikánů 1889 sloučením laických členek III. řádu a 4 členek dominikánek, první klášter vznikl v Řepčíně u Olomouce, patronkou byla zvolena tehdy blahoslavená Zdislava (svatořečena 21. 5.1995).
Po r. 1950 byly ponechány sestry pouze v sociálních ústavech, ostatní laicizovány nebo „zařazeny do pracovního procesu“, po r. 1990 obnovena činnost kongregace, Olomouc, Broumov, Kadaň, Brno, (výchova a výuka dívek, charitativní činnost), samostatně pracuje Řeholní institut rozjímavých sester sv. Dominika v Praze a Sekulární institut Dílo svaté Zdislavy v Litoměřicích, (vlastní stanovy, činnost charitativní a sociální, pomoc biskupům, manuální zaměstnání), oba instituty založeny 1946, oděv: bílý hábit, škapulíř a závoj, černý plášť, členky sekulá rního institutu nosí civilní šaty
dorotejky – SSD, Sorores S. (Sanctae) Dorothea – Sestry sv. Doroty
eudisté – CIM, Congregatio Iesu et Mariae – Kongregace Ježíše a Marie
eucharistiáni – SSS, Congregatio Presbyterorum a Sanctisssimo Sacramento – Kongregace kněží od Nejsvětější Svátosti, založena 1856 v Paříži sv. Petrem Julianem Eymardem (+ 1868), na území Rakouska-Uherska vznikl první klášter v Bolzanu, 1912 v Brně u kostela sv. Marie Magdaleny, Milevsko, (řeholní společnost, vlastní Konstituce, eucharistický apoštolát, adorace Oltářní Svátosti)
františkáni – OFM, Ordo Fratrum Minorum – Řád Bratří menších, vyvinul se z původního řádu minoritů OFMConv., 1517 schválen papežem Lvem X., českomoravská provincie sv. Václava vznikla 1467, Praha (sv. Ambrož), Plzeň, Jindřichův Hradec, Olomouc, od 17. století Praha (Panna Maria Sněžná), Hostinné, Turnov, Hejnice, Kroměříž, Moravská Třebová, Liberec, Brno, Uherské Hradiště, (řehole sv. Františka, žebravý řád, život radikální chudoby, exercicie, zvláštní privilegium pro svěcení Křížové cesty a kázání), v čele řádu je kvardián (představený pro minority, františkány a kapucíny), znak: červený štít, na něm černý kříž se zlatými paprsky vyrůstající ze stříbrných mraků, před ním dvě překřížené paže se stigmaty, nalevo pravá neoblečená Ježíšova, napravo levá oblečená sv. Františka, heslo:– , oděv: hnědý hábit s kapucí, přepásaný bílým cingulem
františkánky – OSF, Ordo S. (Sancti) Francisci – Řád sv. Františka, školské sestry, (brněnské sestry, opavské sestry, rafaelky, sestry Neposkvrněného Početí III. řádu sv. Františka, sestry od Panny Marie ustavičné pomoci, sestry terciářky, terciářky, školské sestry 3. řádu, urbanky)
františkánky - misionářky Nejsvětějšího Srdce
faustýnky – KMBM, Kongregace sester Matky Božího milosrdenství, sestry Matky Božího milosrdenství. Založena Marií Terezou Ewou Sułkowskou – Potockou r. 1862, název podle sestry sv. Faustyny Kowalské polské řeholnice, která zavedla úctu k Božímu milosrdenství, (Helena Kowalská, řeholním jménem Marie Faustyna * 25. 8.1905 Glogowiec, + 5.10.1938, vstup do kláštera 1. 8.1925 Varšava, noviciát Krakov, 22. 2.1931 měla zjevení obrazu milosrdného Ježíše v klášteře v Plocku, blahořečena 18. 4.1993, svatořečena 30. 4.2000 papežem Janem Pavlem II.), do Čech uvedeny královéhradeckým biskupem Karlem Otčenáškem v r. 1994 do Ronova nad Doubravou, 1996 přesídlily do Dvora Králové nad Labem, (vlastní Konstituce, charitativní a sociální činnost, výchova morálně zanedbaných dívek a žen)
hedvičky, Sestry sv. Hedviky, založené ve Vratislavi (Wroclaw) 1859 Robertem Spiskem, v Čechách od r. 1878 Nezamyslice, Praha a dalších 20 domů, po r. 1990 Mukařov, Břežany, (řehole sv. Augustina, sociální ústavy, nemocnice, školství)
X hyberni – františkáni observanti hybernské (irské) provincie, r. 1599 byli vyhnáni královnou Alžbětou z Irska, odešli do Lovaně (Nizozemí), do Prahy přišli 1629 a usadili se ve zrušeném františkánském klášteře u sv. Ambrože, u Hybernů (kulturní dům), od začátku 18. století se zasloužili o rozšíření brambor v Čechách, (řehole sv. Františka, žebravý řád, školství, misie), klášter zrušen Josefem II. 1786
Chudé služebnice Krista – AD, Ancilae Domini – Služebnice Páně (Pána)
chudé školské sestry Naší Paní, Školské sestry de Notre Dame
Chudí bratři sv. Františka Serafínského – CFP, Congregatio Fratrum Puperum S. (Sancti) Francisci Seraphici
imakuláti – CFIC, Filii Immaculatae Conceptionis – Synové Neposkvrněného Početí /Panny Marie/
Institut sester Panny Marie Karmelské, v ČR působnost Horní Lideč, (vlastní Stanovy, charitní práce, pastorace)
Institut zbožné společnosti sester sv. Pavla, v ČR Praha – Nové Město, (vlastní Konstituce, činnost v masmédiích, překladatelství)
X ivanité – CFrEDI, Congregatio Fratrum Eremitarum Divi Ivani – Kongregace Bratrů poustevníků blahoslaveného Ivana, společné bratrstvo založené 1725 Dominikem Antonínem Steyem (původně učitel v Jablonném v Podještědí), který po smrti všech členů své rodiny odešel do samoty Svatý Jan pod Skalou (původně Svatý Ivan pod Skalou, klášter získali r. 1915 Školští bratři) a pojmenováno po sv. Ivanovi, prvním českém poustevníkovi.
Napsal knihu „Lilium convallium ze zahrady poustevnické“, sestavil pravidla (statuta, stanovy), které schválil pražský arcibiskup Daniel Josef Mayer 1732 a ustanovil nad komunitou visitátora (inspektora, visitatio = prohlídka), členové skládali sliby, působili také v Praze v klášteře s kaplí sv. Jana Zlatoústého na Bojišti (dům dostali od hraběte Josefa Ludvíka Hrzána.
Řád zrušen Josefem II. 1782, (řeholní společnost, udržování osamělých poutních kostelů a kaplí, práce spojené s provozem těchto objektů – kostelníci, zvoníci, hrobaři, manuální práce), znak:–, heslo:–, oděv: hnědý hábit se škapulířem, krátký plášť s kapucí
jezuité – SI (SJ, TJ), Societas Iesu – Tovaryšstvo Ježíšovo (Společnost Ježíšova), členové skládají čtvrtý slib zvláštní poslušnosti Svatému Otci, řád založen v Paříži 1534 sv. Ignácem z Loyoly (+ 1556) a sv. Františkem Xaverským (+ 1552). Řád potvrzen 27.9.1540 papežem Pavlem III., zrušen 21.7.1773 papežem Klementem XIV.
Na zrušení řádu v r. 1773 měla osobní zájem madame de Pompadour, milenka francouzského krále Ludvíka XV., která byla ve spojení se zednáři a jansenisti.
V roce 1759 byli jezuité vyhnáni z Portugalska, 29.1.1767 ze Španělska a 21.7.1773 podepsal papež Klement XIV. bulu, kterou zrušil Societas Iesu. V římské říši řád zrušil císař Fr. Štěpán Lotrinský (zednář). Řád se udržel v pravoslavném Rusku a protestantském Prusku.
Řád byl obnoven v Neapoli 1804. Pro celou církev řád obnovil 7.8.1814 papež Pius VII. Do Čech uveden 1556 sv. Petrem Canisiem (Kanisius), Praha – Nové Město, (původně Klementinum, později ještě sv. Ignác), Hradec Králové Jičín, Klatovy, Brno, Olomouc, Velehrad, Znojmo, Opava, Český Těšín, Karviná, Sv. Hostýn, Velehrad, Kolín, Bohosudov.
V době baroka sehrálo velkou roli jezuitské divadlo, které předvádělo různé biblické události nebo životy svatých, z našich významných jezuitů vynikl spisovatel Bohuslav Balbín, 1919 – 1950 československá provincie, od r. 1990 obnoven u sv. Ignáce v Praze na Novém Městě pražském, (vlastní Konstituce, řeholní klerikové, spiritualita sv. Ignáce z Loyoly, výuka, školství, vědecká práce, exercicie – duchovní cvičení, misie, farní duchovní správa).
1. rektor jezuitské koleje v Čechách Pavel Hofaeus pomáhal pražským žebrákům. Po několik dní v roce 1560 se na Karlově mostě postavil vedle nemocného žebráka a žebral za něj. 2 X týdně chodili jezuité do pražských nemocnic na 24 hodinovou službu včetně úklidu. Kališníci (husité tvrdili, že by tím zlehčili své božské poslání a luteráni říkali, že: „nemá být těšen ten, koho Bůh nepotěšil.“ Voltaire nazval českou jezuitskou misii v Paraguayi: „vítězstvím humanity, jen kdyby to nedělali z té víry.“
Čeští jezuité (v Latinské Americe od r. 1678) působili v kněžské službě a prosluli v Mexiku, v Paraguayi, v Chile, Číně a Arábii jako botanici, lékaři, vědci, stavitelé a ekonomové. V Čechách, které byly v 90 % protestantské, působili ve prospěch národa, který byl pro ně totožný s prospěchem církve. V r. 1926 protestantský historik Tomáš Lindner napsal: „jezuitská misie je největším mistrovstvím duševní kázně k tomu cíli, aby bylo probuzeno sebeovládání a dána duchovní posila i klidná rovnováha duše.“,
znak: v modrém (červeném) poli zlatý monogram IHS (Jesus Hominum Salvator = Ježíš lidstva Spasitel), zlatý kříž nad písmenem H, tři zlaté hřeby pod písmenem H, vše je ve zlaté plamenné aureole, heslo: AMDG – Ad maiorem Dei gloriam = K větší Boží slávě. Oděv: černá kněžská klerika s černým cingulem (pásem).
johanité (maltézští rytíři)
X johanitky (maltézské sestry) – OSSI, založení 1119 v Jeruzalémě při špitálu u Templu (Šalamounově chrámu), v Čechách měl řád kláštery (konventy) v Manětíně 1182 a ve Velkém Boru, oba zanikly běěhem husitských válek v 15. století, (péče o nemocné ve špitálech), znak: na černém poli stříbrný kříž, oděv: černý hábit se znakem stříbrného kříže, červený závoj, laické sestry nosily bílý závoj
kajetáni - teatini – OTheat. nebo CRth., Ordo Clericorum Regularium vulvo Theatinorum, nebo Clerici Regulares Theatini - Řád kleriků řeholních z Teatinů nebo Klerici řeholní Teatini.
Název kajetáni je podle zakaldatele sv. Kajetána z Tiene a název teatini podle spoluzakladatele Gianpietra kardinála Caraffy, který byl biskupem v Theatinu. Znak: černý latinský kříž na zeleném trojvrší ve zlatém poli.
kalasantini – COp., Congregatio pro operariis christianis a S. (Sancti) Iosepho Calasantio – Kongregace pro dělníky křesťany od sv. Josefa Kalasantského, založil Antonín Maria Schwarz ve Vídni 1889, v Čechách 1931 – 1950 Kročehlavy u Kladna, obnovení 1990 Hlohovice, (řeholní společnost, vlastní Konstituce, práce mezi dělnickou mládeží)
kamaldulini (kamalduli) – ECMC, Congregatio Eremiterum Camaldulensium Montis Coronae – Kongregace poustevníků kamaldulenské horské koruny, založeni sv. Romualdem z Ravenny v r. 1012, přísný řád, trvalé mlčení a stálý půst, pobyt ve vzájemně oddělených celách, řád uznán v r. 1072 papežem Alexandrem II., řehole sv. Benedikta
kamiliáni – MI, Ordo Clericorum Regularium Ministrantium Infirmis – Řád kleriků řeholních sloužících slabým (nemocným), založil r. 1584 sv. Kamil de Lellis v Římě, potvrdil 1591 papež Řehoř XIV., řád zde neměl své domy, kněží řádu působili za 2. světové války v duchovní správě v Čechách, (ošetřování nemocných)
kanossiáni – FdCC, Congregatio Filiorum a Caritate – Kongregace bratří od milosrdné lásky.
kanosiánky – významnou postavou tohoto řádu je černošská světice sv. Josefina Bakhita, * 1869/1870 Súdán, + 8. 2.1947 Benátky v Itálii. Pokřtěna 9. 1.1890 v Benátkách, kde se 8.12.1896 stala řeholnicí kanosiánkou.
kapucíni – OFMCap., Ordo Fratrum Minorum Capuccinorum – Řád Bratří menších kapucínů, osamocení řádu 1525 Matoušem z Boscia, uznán papežem Klementem VII., třetí nejrozšířenější větev řehole sv. Františka (minorité, františkáni).
Do Čech uveden sv. Vavřincem z Brindisi r. 1599, Praha (Loreta, sv. Josef na Novém Městě), Most, Roudnice, Litoměřice, Kolín, Chrudim, Opočno, Mnichovo Hradiště, Mikulov, O lomouc, Brno, Sušice, Újezd u Uničova, Fulnek, Jihlava, Znojmo, Žatec, od ostatních řeholníků sv. Františka nosí plnovous.
Českomoravská (1925 – 1992 československá) provincie sv. Vavřince z Brindisi, (řehole sv. Františka, žebravý řád, kontemplativní – rozjímavé zaměření, péče o pro lidi vyřazených ze společnosti, duchovní správa v trestnicích, propuštěné trestance, nemocnice, misie, střední a vysoké školy), část klášterů zrušena Josefem II. r. 1785, v čele řádu byl superior, později kvardián (představený pro františkány, minority a kapucíny),
znak: červené pole, v něm ze stříbrných oblaků vynikají dvě překřížené paže s červenými stigmaty, levá neoděná Ježíše Krista, pravá oděná sv. Františka, za nimi zlatý patriarší kříž, heslo:–, oděv: hnědý hábit s dlouhou špičatou kapucí (název kapucíni), přepásaný bílým cingulem a růžencem
kapucínky - klarisky
karačiolové – CCRRMM, Ordo Clericorum Regularium Minorum – Řád kleriků řeholních menších
karmelitáni bosí – OCD, Ordo Fratrum Discalceatorum B. (Beati) M. (Mariae) V. (Virginis) de Monte Carmelo – Řád Bratří bosých blahoslavené Marie Panny z hory Karmel, (řád reformovaný sv. Janem z Kříže r. 1563 a 1567), potvrzen 1593 papežem Klementem VIII., v Čechách byl zaveden 1624 Dominikem Ruzzolou, Praha (Panna Marie Vítězná – Pražské Jezulátko darované v r. 1628), Horní Lomná, Mladá B oleslav, žebravý řád, (v ženské větvi reformován r. 1563 sv. Terezií z Avily), vlastní Konstituce a řehole sv. Alberta Jeruzalémského z r. 1209 (+1214), který kladl důraz na vnitřní a vnější trvalé mlčení – silentium, kontemplativnost (rozjímání o Božím Slově), přísná klausura, výchova k modlitbě, duchovní vedení, slavnostní prožívání liturgie, přísné posty, manuální tvrdá práce.
Zrušen Josefem II. r. 1783, obnoven 1920, zrušen 1950, obnoven 1990 v Horní Lomné, znak: stejný jako OCarm., pouze hvězdy jsou položeny pod rameny kříže, heslo: stejné jako OCarm., oděv: stejný jako OCarm., pouze terciáři nenosí slavnostní bílý, ale hnědý plášť bez kapuce
karmelitáni obutí – OC, OCarm., Ordo Fratrum B. (Beati) M. (Mariae) V. (Virginis) de Monte Carmelo – Řád Bratří blahoslavené Marie Panny z hory Karmel, (dřívější název Ordo Fratres Beatissimae Dei Genetrix et Virginis Mariae de Monte Carmelo – Řád Bratří blahoslavené Boží Rodičky a Panny Marie z hory Karmel), nazvaný podle hory Karmel, kde žil prorok Eliáš, založen z poustevnického bratrstva r. 1185 (1156) sv. Bertoldem ze Solignacu, potvrzen 1126 papežem Honoriem III.
V r. 1245 se stal generálem řádu sv. Šimon Stock z Aylesfordu v Kentu (Anglie), ve věku 12 let se stal poustevníkem, 6 let pobýval na Karmelu, podle tradice se mu 16. 7.1251 zjevila Panna Maria a svěřila mu škalpulíř (roucho), jako ochranu pro ty, kdo ho budou nosit, po vyhnání řeholníků Saracény ze Svaté země se jeho zásluhou řád šířil v Anglii a v celé Evropě.
Do Čech uveden 1347 Karlem IV., Praha – Panna Marie Sněžná, má III. řád, (řehole jeruzalémského patriarchy sv. Alberta z Vercelli, žebravý řád, karmelitáni patří mezi nejpřísnější řády, řehole předepisuje úctu k Panně Marii, úplnou chudobu, zdrženlivost od masa, přísný půst, celoživotní mlčenlivost mimo modliteb – silentium a ruční práci k obživě, meditace Písma sv., misie, exercicie, vydavatelská činnost).
Řád zrušen Josefem II. 1783, obnoven v Kostelním Vydří r. 1908 – 1948, od r. 1990 Kostelní Vydří, Frýdlant nad Ostravicí, Olomouc, znak: v černém poli stříbrná kapuce, špička černého pole vybíhá do kříže, který je provázený třemi hvězdami (dvě černé nad ramen y kříže, jedna stříbrná pod křížem, nad štítem zlatá koruna s paží sv. Eliáše držící hořící meč, pod korunou 8 zlatých hvězd.
Heslo: Zelo zelatus sum pro Domino Deo exercituum (horlit horlivě jsem pro Pána Boha vycvičený), oděv: tmavohnědý hábit se škapulířem, černý kožený řemen s růžencem, tmavohnědý náramenní pláštík se šoičatou kapucí, při slavnostní příležitosti bílý plášť s kapucí
karmelitánky (karmelitky) – OCarm., Ordo Carmalitae – Řád Karmelitek, založen Janem Sorethem 1452, (mírná řehole papeže Evžena IV.),
karmelitánky bosé – OCD, Ordo Carmelitae Sororum Discalceatorum – Řád Karmelitek sester bosých (řád bosých karmelitek), řád reformovaný 1563 sv. Terezíí Velikou z Ávily, do Čech uvedeny 1656, Praha – Malá Strana u sv. Josefa, r. 1782 byly nuceny přesídlit do Pohledu, r. 1792 dostaly původní klášter barnabitů v Praze na Hradčanech u sv. Benedikta, zrušen 1950 (ubytovací cenrtum pro státní návštěvy, v letech 1963 – 1964 hotel pro členy ÚV KSČ a MV), obnoven 1990, nově sestry osídlily kl&aacut e;šter v Jiřetíně pod Jedlovou, (v letech 1897 – 1945 působila v Čechách v Krupce u Mostu, oděv: hnědý hábit a škapulíř, bílý plášť a černý závoj
karmelitky Božského Srdce – DCJ, Carmelitae a Divino Corde Iesu – karmelitky od Božského Srdce Ježíšova, v letech 1897 – 1945 působila kongregace v Čechách v Krupce u Mostu, kterou založila Marie Terezie Tauscherová z Berlína, oděv: hnědý hábit a škapulíř, bílý plášť a černý závoj
karmelitky, Řád sester bl. Panny Marie Karmelské, Šlapanice u Brna
karmelitky Dítěte Ježíše – řád působící v Čechách
kartuziáni – OCart., Ordo Cartusiensis, Řád kartusiánů. Založil ho sv. Bruno (zvaný) Kartuzián (* 1030/1035 Kolín n. R., + 1101 Calabrie), kanovník v Remeši, později biskup v Kolíně n. R. V r.1084 mu biskup Grenoblu sv. Hugo, který se stal spoluzakladatelem řádu, daroval údolí La Chartreuse (Carthusium u Grenoblu ve Francii), kde vybudoval Velkou Kartouzu ((La Grande Chartreuse), další klá&s caron;tery nazvané kartouzy, potvrzen 1176 papežem Alexandrem III., řád uvedl do Čech Jan Lucemburský ve 14. století, první klášter měli na Malé Straně v Praze, Olomouc, Brno – Královo Pole, Jičín – Valdice (dnes věznice). Některé kláštery byly zničeny za husitských válek, jiné zrušeny Josefem II. r. 1782. Řehole sv. Benedikta, doplněná kamuldským řádem = bílí benediktini – poustevníci z r. 1012, mnišský řád, rozjímavý život, studium, manuální práce, nejpřísnější ze všech řádů.
Znak: v modrém poli stříbrná zeměkoule (ve stříbrném poli modrá zeměkoule) s postaveným zlatým křížem, obklopeným sedmi zlatými hvězdami, heslo: Stat crux, dum volvitur orbis (stojí kříž, i když klesá svět), oděv: bílý hábit s bílým koženým řemenem, bílý široký škapulíř s kapucí, černý plášť.
Mezi mnichy jiných řádů se říká: „Carthusia numquam reformata, quia numquam deformata“ = Kartouza nikdy přetvořena, protože nikdy znetvořena. (řád Kartuziánů nikdy nebyl reformován /opraven/, protože nikdy nebyl deformován /zohaven/).
klaretini, claretini (klaretiáni) – CMF, Congregatio Missionariorum Filiorum Immaculati Cordis Beati Mariae Virginis – Kongregace misionářů synů Neposkvrněného Srdce blahoslavené Panny Marie.
klarisky – OSCI, Ordo S. (Sancte) Clarae – Řád sv. Kláry, založen 1212 sv. Františkem z Asissi a sv. Klárou z Asissi jako ženská větev minoritů (sv. Klára byla první představená ženského konventu, který po její smrti přijal její jméno), schválen papežem Inocencem IV. 1253, do Čech uvedeny sv. Anežkou Českou 1231 do kláštera na Františku (Anežský klášter), kde se stala první abatyší, její hrob byl vypleněn husity.
Další kláštery byly: Cheb, Český Krumlov, Olomouc, Znojmo, Opava, zrušeny Josefem II. 1782, obnoveny 1918, zrušeny 1950, obnovení řádu v Brně v r. 1997 (tajně od r. 1981), samostatný klášter ustanoven 30. 8.2006, (kontemplativní řehole, přísná klausura, péče o nemocné v klášterních špitálech), oděv: hnědý nebo černý hábit, bílé provazové cingulum se třemi uzly, podle barvy hábitu je i závoj, laické sestry nosí závoj bílý
klarisky - kapucínky – OSCICap., Ordo S. (Sancte) Clarae Capucinae – Řád sv. Kláry kapucínky, řád založila Marie Laurentia Longová v Neapoli r. 1538, do Čech uvedeny 1914 Litoměřice, zrušeny 1950, obnoven 1990 Šternberk, (řehole sv. Kláry, kontemplace, klausura), oděv: hnědý hábit se škapulířem, dlouhý hnědý plášť, bílé cingulum, černý závoj
Kongregace Božského srdce – SSCC, Congregatio Dei Sacri Cordis – Kongregace Božího Svatého Srdce /Páně/
Kongregace Ducha Svatého – CSSp, Congregatio S. (Sancti) Spiritus sub tutela Immaculati Cordis Beatissime Virginis Mariae – Kongregace Ducha Svatého pod ochranou Neposkvrněného srdce Blahoslavené Panny Marie
Kongregace bratří od sv. Františka Xaverského – CFX, Congregatio a S. (Sancti) Francisco Xaverio
Kongregace kněžského bratrství – CFS, Congregatio a fraternitate Sacerdotali
Kongregace křesťanských bratří – CFC (dříve CFCh), Congregatio Fratrum Christianarum
Kongregace sv. Michala, (Michalini)
Kongregace Nejsvětější Svátosti otce Augustina (Kongregace sester), v ČR Praha – Nové Butovice, (řehole sv. Augustina a spiritualita sv. Ignáce, všestranná pomoc církvi)
Kongregace sester karmelitek Dítěte Ježíše, v ČR působnost Praha – Zbraslav, (řehole sv. Alberta a vlastní Konstituce, kontemplativní činnost, práce s dětmi, pastorační činnost
Kongregace Služebnic Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, působnost v ČR Kravaře, (řehole sv. Augustina, péče o nemocné, staré, postižené, péče o děti ve školkách a dětských domovech) Kongregace Sv. Kříže – CSC, Congregatio a S. (Sancti) Cruce – Kongregace od Svatého Kříže
křižovníci – OSC, Ordo S. (Sancti) Crucis – Řád Svatého Kříže
křižovníci s červenou hvězdou – OCr (OCrucig), Canonici Regulares Sanctissimae Crucis a Stella Rubea – Kanovníci řeholní Nejsvětějšího Kříže od hvězdy červené (ve středověku Ordo Militaris Crucigerorum cum Stella Rubea in pede pontis Pragensis – Řád vojenský křižovnický s červenou hvězdou u paty mostu pražského), jediný mužský řád založený sv. Anežkou Českou v r. 1233 jako laické špitální bratrstvo. Jednalo se o obnovení betlemitů (bratrstvo betlémských rytířů ve 4. století hlídalo místo Kristova narození).
Potvrzen 1237 papežem Řehořem IX., Praha, rozšířil se na Moravu, do Slezska, Polska, Rakouska, Maďarska, reformován 1870, (řehole sv. Augustina, rytířský řád, farní duchovní správa a péče o nemocné).
V r. 1244 se objevil znak řádu křižovníků s červenou hvězdou, který v r. 1252 potvrdil pražský biskup Mikuláš z Riesenburku. Hvězda byla dána do znaku z rodového erbu prvního velmistra řádu Alberta ze Šternberka (Hvězdná hora). Původní bratrstvo betlemitů mělo ve znaku hvězdu. Velmistr Albrecht dal řádu křižovníků svou šestihrotou hvězdu a do rodového erbu umístil osmihrotou (mariánskou) hvězdu. V r. 1561 byl křižovnický velmistr Antonín Brus z Mohelnice jmenován pražským arcibiskupem, velmistři byli v čele arcibiskupství až do r. 1668.
Patroni řádu: sv. Anežka, sv. Jan Nepomucký a ostatní čeští patroni, sv. Helena, sv. Konstantin a císař Heraklios a sv. Florian. Znak: v černém poli červený osmihrotý kříž a pod ním červená šesticípá hvězda, heslo: Pro fide et patria = za víru a vlast, oděv: černý talár se dvěma bílými jazýčky na kolárku, na levé straně prsou červený osmihrotý kříž a pod ním červená šesticípá hvězda.
X křižovníci s červeným křížem – OFC, CSsSDH, Fratres Cruciferi, Canonici Sacrosancti Sepulcri Dominici Hierosolymitani – Bratři křižovníci, Kanovníci Svatosvatého Hrobu Páně Jeruzalémského (strážci Božího Hrobu), založen 1180, do Čech byli uvedeni šlechtickými bratry Kojatou a Všeborem r.1188, Praha – Zderaz, Trutnov, (řehole sv. Augustina, rytířský řád, duchovní správa, hospitály, starobince), řád zničen za husitských válek, obnoven 1 573, zrušen Josefem II. r. 1785, znak: v černém poli červený patriarší kříž s infulí a berlou, stojící na stříbrné lodičce, heslo: Christus vincit. Resurrexionis. Alleluja = Kristus vítězí. Vstal z mrtvých. Aleluja (chvalme Boha), oděv: černý talár, na levé straně červený patriarší kříž, krátký černý plášť
X křižovníci s červeným srdcem – COcrC, Canonicus Ordo crucigerorum cum rubeo Corde – Kanovnický řád křižovníků s červeným Srdcem (bílí křižovníci, cyriaci – nazvaní podle sv. Cyriaka, mučedníka + 305), založen ve 12. století, do Čech uveden Přemyslem Otakarem II. 1256, původní sídlo v Římě, v r. 1340 přesídlil do Prahy (kostel Sv. Kříže Většího, v r. 1393 dočasné pohřebiště sv. Jana Nepomuckého), Pardubice, Solnice, řád zanikl z a husitských válek, obnoven 1437 řeholníky z Řezna, zanikl 1470, opět obnoven 1628 cyriaky z Krakova, zrušen Josefem II. 1783, (řehole sv. Augustina, rytířský řád, péče o nemocné, duchovní správa), znak: na bílém poli červený kříž a pod ním červené srdce, heslo: –, oděv: původně červený talár, od 17. století bílý hábit s kapucí (aby se odlišili od kardinálů), na levé straně červený kříž a pod ním červené srdce
Laický institut Sestry Mariiny, sestry Mariiny, Praha – Smíchov
lateránští kanovníci – CRL (CanAug./CRV), Congregatio Ssmi. (Sanctissimi) Salvatoris Lateranensis – Kongregace Nejsvětějšího Spasitele Lateránského
lazaristé – O.S.L.J. (OSLJ), Ordo S. (Sancti) Lazarii Jerosalemini – Řád sv. Lazara Jeruzalémského, znak: zelený osmihrotý kříž na stříbrném poli
lazaristi – CM, Congregatio Missionis – Kongregace Misionářů, založena sv. Vincentem z Pauly 1625, potvrzena papežem Urbanem VIII. r. 1632, bratři se usadili u kostela sv. Lazara v Paříži, odtud název kongregace, v Čechách neměly své domy, působili zde jednotlivci vyslaní z Rakouska, (řeholní společnost, misie v zámoří, exercicie, kazatelská činnost), znak: ve stříbrném poli stojící Ježíš v červeném rouchu, okolo hlavy svatozář s modrými paprsky, heslo: Evangelizare pau peribus misit me = evangelium chudým hlásejte se mnou, oděv: kněžská klerika
magdalenitky – Sestry pokání sv. Marie Magdalény, podle oblečení zvané Bílé paní, původně německý řád. Vznik ve 13. století, kdy byly uvedeny i do Čech, Praha – Malá Strana, Kadaň, Louny, Most (do r. 1782), kláštery zanikly do r. 1420, nebo byly zničeny za husitských válek, (řehole sv. Augustina, péče o nemocné a o poutníky), oděv: hábit, škapulíř, gingulum a závoj, vše v bílé barvě
Malé sestry Ježíšovy, Fraternita Malých sester Ježíšových, Foucauldův institut, řád uveden do Čech po r. 1990, Praha
malí bratři Mariini – FMS, Institutum Fratrum Mariastarum a Scholis – Institut bratří Mariiných od školy
maltézští rytíři – OMelit., (SMOM, SMRO), Ordo Melittensium (Sovrano militare ordine di Malta, Sovrano militare di Rhodos ordine) – Řád Maltézský (Svrchovaný suverénní rytířský a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a z Malty) – Johanité, založen 1040 jako bratrstvo italských kupců, kteří ustanovili u kostela sv. Jana Almužníka v Jeruzalémě špitál pro ošetřování poutníků k Božímu hrobu, schválen papežem Paschalem II. r. 1119, v r. 1155 si zvolili za patrona sv. Jana Křtitele, r. 1187 řád přesídlil do Akkonu, ve 13. století na Kypr, r. 1309 na ostrov Rhodos, v r. 1534 dostali od císaře Karla V. do léna Maltu a od tohoto roku se řád nazývá maltézským – maltský, (po zrušení Templářského řádu 3. 4. 1312, a po upálení jeho posledního velmistra Jakuba Molaye +18. 3.1314, přešli někteří jeho členové do řádu Johanitů), v r. 1834 přesídlil do Říma na Aventin.
Do Čech uveden Vladislavem II. 1156, Praha – Malá Strana (chrám Panny Marie pod řetězem), Strakonice, Kadaň, Brno, Kroměříž, Opava, (řehole sv. Augustina, rytířský řád, péče o nemocné, poutníky, duchovní správa), znak: v červeném poli stříbrný heroltský kříž, za štítem osmihrotý maltézský kříž, heslo: Defensio fidei et obsequium pauperum (obrana víry a poslušnost chudoby), oděv: černý talár s maltézským křížem na levé straně prsou. Obnoveni v roce 1989.
mantéllatky – ženská větev řádu servitů
Mariani (kněží) – MIC, Congregatio Clericorum Marianorum sub titulo Immaculatae Conceptionis B. (Beati) M. (Mariae) V. (Virginis) – Kongregace kněží Mariiných pod titulem Neposkvrněného Početí blahoslavené Panny Marie, první polský řád založil Jan Stanislav Papczyński (* 18. 5.1631 Podegrodz v jihovýchodním Polsku, + 17. 9.1701 Gora u Varšavy – Gora Kalvarie), studia u Piaristů v Nowym Saczu, u Jezuitů ve Lvově, 2. 7.1654 vstoupil k Piaristům a přijal jméno Stanislav od Ježíše a Marie, 12. 3.1661 vysvěcen na kněze, 11. 1.1670 odešel se souhlasem představených z  ehole a založil poustevnický řád Společenství kněží Neposkvrněného Početí Panny Marie (Mariani, mariáni), biskupem Stanislavem Swiecickim byl řád schválen 24.10.1673 a toto datum je považováno za začátek řádu, proti polské opilosti zavedl ve své kongregaci přísný zákaz alkoholu, zaměřil se na evangelizaci nižších sociálních vrstev, 200 let před vyhlášením dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie šířil úctu k Neposkvrněné Panně Marii, v ČR na Moravě, Brumov na Moravě, (vlastní Řehole, školství, výchova mládeže, vědecká a vydavatelská činnost, duchovní správa, misie)
marianisté – SM, Societas Mariae – Společnost Mariina
X mečoví rytíři, Livonský řád působil na území severního Polska, Litvy, Estonska a Lotyšska r. 1236 byl spojen s Řádem německých rytířů – OT
X mercedáři bosí – MD, Ordo Patrum Excalceatorum B. (Beati) M. (Mariae) V. (Virginis) de Mercede – Řád otců bosých (z obutí) blahoslavené Panny Marie de Mercede (merces = vyplacená cena), po zjevení Panny Marie sv. Rajmundu z Peňafortu, sv. Petru Nolaskovi a aragonskému králi Jakubovi, založil sv. Rajmund z Peňafortu (+ 23. 1.1275 ve věku 98 let) a sv. Petr Nolask (+ 28. 1.1256) tento řád na vykupování zajatců, ve válce pomáhali zajatým křesťanům na španělském území obsazeném Maury, sv. Petr Nolask se stal jeho prvn&i acute;m komturem, mnoho křesťanů vykoupil v Alžíru a sami mohamedáni se divili jeho odvaze a horlivosti, ke konci života odešel do kláštera v Barceloně, ke třem obvyklým řeholním slibům (chudoba, čistota, poslušnost) připojovali ještě čtvrtý: věnovat se vykupování zajatců a kdyby bylo potřeba, dát sebe náhradou za zajatce
X mercedáři – OdeM, Ordo B. (Beati) M. (Mariae) V. (Virginis) de Mercede – Řád blahoslavené Panny Marie de Mercede (merces = vyplacená cena)
X michalini – KSM, Kongregace sv. Michala – Congregatio S. (Sancti) Michali, založena v Bílině P. Pattlochem 1930, jako česko-německá kongregace, kongregace vydávala časopis Das Schwert des heiligen Michael = Meč sv. Michala, zrušeno 1950, (řeholní společnost, apoštolát tisku)
Miles Iesu – MI (MJ), Společnost Miles Jesu. Bojující synové a dcery Neposkvrněného Srdce naší Panny Marie ve Zjevení Páně, v ČR Brno, (vlastní Stanovy, exercicie, evangelizační činnost)
Milosrdné sestry – SC, Sorores de Caritate – Sestry od milosrdenství, milosrdné sestry
Milosrdné sestry Svatého Kříže – SMSC, Sorores Misericordiae a Sancta Cruce – Sestry milosrdné od Svatého Kříže, založil kapucín Theodor Florentini ve Švýcarsku 1856, spoluzakladatelkou byla Marie Terezie Schererová, do Čech uvedeny Luisou hraběnkou Šternberkovou r. 1872, Zlín, Choryně, Bílá Voda, Kroměříž, Vysoké Mýto, Odry, Radkova Lhota, Praha, Olomouc, (řeholní společnost, řehole sv. Františka, spiritualita Kristovy smrti a vzkříšení, péče o nemocné, výuka na školách), oděv: černý nebo šedý hábit se stojatým límcem (typ kolárku), závoj stejné barvy
Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka (opavské) – kongregace vznikla 1844 ze společnosti terciářek sv. Františka v Opavě, zakladatel byl minorita P. Leopold Klose, provinciál OFMConv., 1912 dal schválení papež sv. Pius X., Opava, Olomouc, Prostějov, Bruntál, Náchod, Pardubice, Nový Bydžov, v r. 1950 soustředěny do Bílé Vody, Zlín, (péče v nemocnicích , sociálních ústavech, výchovná a vzdělávac&ia cute; práce), oděv: černý hábit k lýtkům, bílý závoj
Milosrdné sestry III. řádu sv. Františka pod ochranou Sv. Rodiny (brněnské) – kongregaci založila Bernardina Hošková v Brně r. 1886, stanovy sestavil a potvrdil brněnský biskup František Bauer r. 1902, dobrodincem sester se stal Felix hrabě Vetter z Lille, r. 1930 postavily sestry exerciční dům a zároveň domov důchodců na Žernůvce u Tišnova, Brno, Mikulov, Vranov u Brna, (péče o nemocné, sociální ústavy), oděv: černý hábit a závoj, vycházkový oděv je šedý
milosrdní bratři – OH, (FBF) Ordo Hospitalarius S. (Sancti) Ioannis de Deo – Řád nemocniční sv. Jana z Boha, založen jako spolek ošetřovatelů 1537 sv. Janem z Boha v Granadě ve Španělsku, z těchto ošetřovatelů vznikl v r. 1572 řád s řeholí sv. Augustina, potvrzen 228. papežem Sixtem V. 1586, do Čech uveden 1605, Praha (sv. Šimon a Juda na Starém Městě), Kuks, Nové Město nad Metují, Valtice, Prostějov, Letovice< /font>, Brno (komunita), provincie sv. Michala, 1919 – 1941 samostatná československá provincie v Praze (zrušena nacisty), zrušen 1950, obnoven 1990 v Brně, (řehole sv. Augustina, žebravý řád, péče o nemocné, slib hospitality byl uveden jako čtvrtý slib), důsledná povinná péče o nemocné, přestárlé a nemohoucí, zavedeny lékárny a laboratoře na farmacii, v r.1711 založil František Antonín hrabě Špork špitální nadaci v Kuksu, provoz špitálu zajišťovalo 12 čl enů s převorem, podléhali rakouské provincii se sídlem ve Vídni, od r. 1919 sídlo provincie v Praze, člen řádu František Celestin Opitz vykonal v Praze r. 1847 první operaci v narkóze na území monarchie, do r. 1950 měl řád 10 nemocnic, ke třem řeholním slibům připojují čtvrtý: péče o nemocné, znak: v modrém poli zlaté granátové jablko s třemi listy na každé straně, na něm stojí kříž a na jeho vrcholu je šesticípá hvězda, heslo: Per corpus ad animam (přes tělo k duši), oděv: černý hábit se & scaron;kapulířem a s kapucí, přepásaný koženým řemenem
minorité – OFM., původně Ordo Fratrum Minorum – Řád bratří menších, později OFMConv., Ordo Fratrum Minorum Conventualium – Řád Bratří menších shromážděných, založen sv. Františkem z Asissi 1209, potvrzen 1223 papežem Honoriem III. Do Čech uveden do Čech 1228, Praha, Litoměřice, Kadaň, Hradec Králové, Stříbro, Český Krumlov, Brno, Znojmo, Opava, v r. 1467 působil v Praze kazatel řádu sv. Jan Kapistrán, během staletí se řád rozdělil na Observanty (přísnější poslušnost – observace františkánů = minorité, hyberni), Reformáti, Bernardini, Bosáci (bosí), Rekollekti (recollecti - obnovení), Excalceati (z ušlápnutí = neutisknutí), Spirituálové (velký důraz na duchovní život), osamocení řádu 1517. Tyto všechny řády se v r. 1517 sloučily v jeden řád františkánů – OFM. Část řádu byla zrušena za Josefa II. 1780, (řehole sv. Františka, žebravý řád, duchovní služba, kázání, lidové misie), františkánský řád má terciáře – třetí řád pro laiky. Nejrozšířenější část řádu františkánů jsou kapucíni OFMCap. V čele řádu je kvardián (představený pro kapucíny, minority a františkány). Znak: v červeném poli černý kříž se zlatými paprsky vyrůstající ze stříbrných mraků, před křížem dvě překřížené paže (pravá neoblečená Ježíše Krista, levá oblečená sv. Františka), obě s červenými stigmaty, barevnost štítu i kříže často kolísala – v černém nebo modrém štítu zlatý kříž, ve stříbrném nebo zlatém štítu červený kříž, heslo: –, oděv: černý hábit s kapucí s bílým cingulem, na něm tři uzly a růženec, kněží nosí kolárek a biret. Patronka řádu: Panna Maria. Sv. František ji zasvětil řád těmito slovy: O Mater bona, fratrum corona, esto Minoribus prona = O Matko dobrá, bratří koruno, máme Menší sklon (ke zlému). To znamená, že pod ochranou Panny Marie nejsme tolik náchylní ke zlu. V hesle je zároveň i název řádu - Minoribus.
minorité discalceatoři (Alkantaríni) – OFMD, Ordo Fratrum Minorum Discalceatorum – Učební řád Bratří menších bosých, časem se spojili s OFM, řád minoritů (františkánů) reformoval sv. Petr z Alkantary (19.10.), * 1499 Alcantara v Lisabonu, Portugalsko, zastával v řádu různé úřady, sám si uložil nejpřísnější řeholi, + 19.10.1562 Arenas ve Španělsku.
Misijní bratři sv. Františka z Assisi – CMSF, Congregatio Missionaria S. (Sancti) Francisci Assiensis – Kongregace misionářů sv. Františka Assiského
Misijní sestry – Služebnice Ducha Svatého (verbistky) – SSpS, Congregatio Missionalis Servarum Spiritus Sancti – Služebnice Ducha Svatého, kongregaci založil v Holandsku r. 1889 P. Arnold Janssen, zakladatel Verbistů, s Marií Stollenwerkovou, v Čechách, Brtníky u Šluknova, Horní Poustevna, (vlastní Konstituce, misie doma i v zámoří, péče o nemocné, výchovné ústavy pro tělesně i duševně postižené).
Misionáři Ducha Svatého – MSpS, Misionarii a Spiritu Sancto – Misionáři od Ducha Svatého
Misionáři Mariannhillští – CMM, Congregatio Missionariorum de Mariannhill – Kongregace misionářů z Mariannhill.
Misionáři Nejdražší Krve – CPPS (CMPS), Congregatio Missionariorum Pretiosissimi Sanguinis – Kongregace misionářů Nejdražší Krve /Páně/, založena 1815, schválena papežem Řehořem XVI., 1841, v Čechách neměla své domy, její kněží působili v Praze mezi světovými válkami.
Misionáři Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – MSC (MSSCI), Missionarii Sacratissimi Cordis Iesu – Misionáři Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, založil Leo Dehon 1878 v St. Quentin ve Francii, do Čech uvedeni 1907, Dubí, Cheb, zrušeno 1950, (řeholní společnost, misie, exercicie, výuka, duchovní správa).
Misionáři Nejsvětějších Srdcí Ježíše a Marie – MSSCC, Missionarii a Ss. (Sacratissimi) Cordibus Iesu et Mariae – Misionáři od Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Mariina.
Misionáři di Scheut – CICM, Congregatio Immaculati Cordis Mariae.
Misionáři svaté Rodiny – MSF, Missionarii Sanctae Familiae, Congregatio Missionariarum a S. (Sancta) Familia – Misionáři Sv. Rodiny, Kongregace Misionářů od Sv. Rodiny, řád založen 1895, zakladatel řádu P. Jan Berthier 1840 – 1908, francouzský kněz v Nizozemí, (práce s rodinami a pastorační práce k povolání mládeže).
montfortáni – SMM, Societas Mariae Montfortana – Společnost Marie z Hory štěstí.