Jdi na obsah Jdi na menu
 


Apoštolská posloupnost katolických biskupů ve světě

 Scipione Fabrizio kardinál Rebiba, arcibiskup v Pise,  *2.2.1504 San Marco ď Alunzio na Sicílii, +23.7.1577 Řím. Pocházel ze šlechtické rodiny katalánského původu. Byl druhý ze tří synů Francesca Rebiby a Antonie rozené Filangeri.
        Scipion vystudoval teologii a práva v Palermu. Vysvěcen na kněze 1526. V roce 1536 byl povolán do Říma, kde se setkal s Janem Petrem kardinálem Caraffou arcibiskupem v Chieti (papež Pavel IV. v letech 1555-1559), který 16.3.1541 vysvětil Scipiona Fabrizia na biskupa.
      V roce 1553 se stal Scipion členem Svatého officia v Neapoli a 20.12.1555 kardinálem v Římě. 9.4.1556 se stal legátem ke králi Filipovi II. v Bruselu. 13.4.1556 se stal arcibiskupem v Pise. S dalšími 6 kardinály byl jmenován členem mírové komise.
        V roce 1573 se stal biskupem v Albanu a v roce 1574 biskupem v Sabině u Říma. Pohřben v římském kostele sv. Silvestra (San Silvestro in Capite nel Quirinale), v hrobce věnované jeho synovcem Prosperem Rebibou.

rebiba.jpg

Scipion Rebiba byl vysvěcen na biskupa Janem Petrem (Giovannim Pietrem) kardinálem Carafou, pozdějším papežem Pavlem IV.
       Od kardinála Carafy (papeže Pavla IV. se dá vysledovat apoštolská posloupnost svěcení biskupů až k Ježíšovým apoštolům.
       Jako biskup světil Scipion Rebiba další kněze a biskupy.
Apoštolskou posloupnost, od stejného světitele kardinála Rebiby, má nebo měla většina biskupů římskokatolické církve, včetně posledních papežů: František (*1936), Benedikt XVI. (*1927), sv. Jan Pavel II. (1920-2005), Jan Pavel I. (1912-1978), sv. Pavel VI. (1897-1978), Pius XII. (1876-1958), Benedikt XV. (1854-1922), sv. Pius X. (1835-1914); také arcibiskup pražský František kardinál Tomášek (1899-1992), arcibiskup pražský Miloslav kardinál Vlk (*1932), arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka (*1943), biskup královéhradecký a osobní arcibiskup Karel Otčenášek (1920-2011), a bývalý státní sekretář Vatikánu (1989-1990) titulární arcibiskup Agostino kardinál Casaroli (1914-1998) a další biskupové.
       Tuto sukcesi (nástupnictví) měl i biskup "tajné, podzemní" církve Felix Maria Davídek (1921-1988).
       erb-rebiba.jpgOd kardinála Rebiby (1504-1577) odvozují svou apoštolskou posloupnost biskupského svěcení téměř všichni současní římskokatoličtí biskupové na světě a všichni starokatoličtí biskupové.
       V prvotní církvi, sv. Klement, sv. Ignác z Antiochie (žák apoštolů sv. Pavla a sv. Jana Evangelisty), sv. Timotej a sv. Titus (žáci apoštola sv. Pavla) hájili apoštolskou posloupnost. Do roku 1054 byla církev jedna, svatá, katolická (univerzální) a apoštolská.
       Apoštolská posloupnost zaručila platnost svěcení od apoštolů na jejich nástupce biskupy. Protože ve středověku, mimo život panovníka a důležité události, bylo zaznamenáno velice málo dalších událostí, nebylo zapsáno ani každé biskupské svěcení. Z tohoto důvodu je zřejmý nedostatek záznamu před rokem 1500. Nikdo však nepochyboval o pravdivosti nebo kontinuitě apoštolské posloupnosti.
       A to i proto, že alespoň dva biskupové jsou povinni provést platné svěcení. V praxi udělovali a udělují biskupské svěcení vždy tři biskupové.

 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Volba biskupa

v různých církvích

Anglikánská církev:
      Korunní nominační komise, které předsedá jeden z arcibiskupů. Komise předloží po tajných jednáních dvě jména. Premiér z nich vybere jedno jméno, nebo může obě odmítnout a požádat o nové. Jméno kandidáta je předloženo panovníkovi jako hlavě anglikánské církve, v současné době královně Alžbětě II.

Starokatolická církev:
      Církevní synoda složená z duchovních a volených laiků z farností zvolí některého z kněží za biskupa této církve.

Pravoslavná církev:
      Eparchiální (diecézní) shromáždění volí arcibiskupa i biskupa a to z kněží, kteří žijí v celibátu. Pravoslavní kněží se před vysvěcením mohou oženit, ale pak nemůže být zvolen za biskupa.
      Metropolitu pravoslavné církve volí sněm, na kterém jsou shromážděni biskupové, arcibiskupové, členové církevních rad a zástupci z každé eparchie (diecéze).

Církev československá husitská: Diecézní shromáždění delegátů všech církevních obcí (farností) volí biskupa, nebo biskupku.
      Celocírkevní sněm volí patriarchu této církve. Biskup i patriarcha je volen na určité funkční období.

Římskokatolická církev: Biskupa i arcibiskupa jmenuje papež, kterému je navrženo několik jmen. Ve středověku volila biskupa katedrální kapitula a toto právo zůstalo pouze v několika diecézích v Evropě: 13 diecézí v Německu, 1 diecéze v Rakousku, 3 diecéze ve Švýcarsku.
      V katolické i pravoslavné církvi je biskupské svěcení platné do konce života. Biskup ve věku 75 let odchází do výslužby.